Gay povídky

„Dobrý večer.“ „Kiliáne, pojďte dál.“ U doktora byl i můj ošetřovatel z nemocnice. „Ááááá, zlobidlo přišlo, čau.“ „Brý den.“ Nasucho jsem polknul, protože ti dva tady evidentně už bydleli spolu. Matyáš byl jen v tričku, trenkách a naboso. Jestli jsem na něj někdy pokukoval, tak teď jsem se nějak nemohl odlepit. Ty chlupatý nohy a ty kérky. Měl je i na stehnech a lejtkách, což jsem dřív neměl možnost vidět. Sluší mu to, ufff. Stejně se v jeho přítomnosti furt cejtim jako nahej. Culil se na mě a poplácal mě po ramenu. „Sedni, chceš kafe nebo limču?“

Samuel zostal na brehu, akoby ho niečo zadržalo. Pozeral na Huga, na jeho široký úsmev a rozžiarené oči. Videl, ako mu voda steká po ramenách, akoby každý pohyb zdôrazňoval jeho krásu. Bolo to prvýkrát, čo si Samuel uvedomil, aký je Hugo nádherný. Jeho telo bolo štíhle, ale pevné, a jeho uvoľnenosť kontrastovala s napätím, ktoré Samuel cítil vo svojom vnútri.

Svou ruku pomalu vymanil, jak chlapec usnul. Opatrně vstal a šel si sednout ke stolu naproti, aby na Toma viděl. Hlavou mu letěla spousta myšlenek. Vypadalo to, že Tomovi taky není lhostejný. Mohl to být jen strach, pocit ohrožení a v něm čekal pomoc. Určitě si nesmí jejich blízkost vykládat jako náklonnost fyzickou. Kdo ví, jak na tom je. Nic nenaznačovalo, že by byl jako on.

Vojta Pavla zvedá pod tekoucí sprchou a sjíždí líbaje jej, dolů až tam, kde smyslně jazykem krouží po uzdičce a obkružuje žalud Pavlova bimbáska. Jemně uchopí žalud do smyslných úst, zuby naznačí kousnutí, které Pavla vzruší natolik, že má pocit, že jeho tvrdý pyj praskne.

Kolik lidí, tolik chutí, tentokrát tedy něco pro příznivce drsnějších hrátek s grupáčem navrch pro ty, kterým jen jeden nestačí, pro všechny ostatní pak snad alepoň trocha zábavného čtení a nějaké barevné obrázky, tu a tam dokonce i s bublinkama.

Znovu se otočil. Dlaň mu položil na tvář, kousíček od ucha s konečky prstů už zabořenými do jeho vlasů, tak, jak to ostatně vždy dělal Julián sám, a než stačil Damian protestovat, vlepil mu mlaskavou pusu na líčko. Hned vzápětí jej opět pustil a zářivě se zazubil. Otočil se a rychle kancelář opustil, hnán zcela novými, nečekanými proudy štěstí a adrenalinu.

„Vyrážíme na výlet.“ Okamžitě přešel na čtyři a následoval mě. Nechal jsem ho, aby si obul svoje milované tenisky a dál mě mohl následovat po čtyřech do podzemní garáže. Otevřel jsem dveře spolujezdce a podíval se na něj: „Vypadáš a smrdíš jako odpadkový koš, rozhodně mi takhle do auta nepolezeš. Koukej se svléknout.“ Položil jsem na sedadlo spolujezdce batoh a z něj vytáhl odpadkový pytel, nutno zdůraznit, že čistý. Když se svlékl, oblečení i s botami uložil do něj, takže jediné, co měl na sobě, byla klícka, řetěz, obojek a samozřejmě v análu stále kolík, který byl od mého odchodu do obýváku vypnutý.

Tanečná škola bola tichá, keď Filip dorazil. Hala bola prázdna, svetlá zhasnuté, no vedel, že Martin bude stále vo vnútri. Dvere boli odomknuté, ako vždy, a Filip vošiel dnu. Jeho kroky sa ozývali prázdnou chodbou, keď kráčal smerom k hlavnej tanečnej sále. S každým krokom cítil, ako mu srdce bije rýchlejšie – bol nervózny, ale aj odhodlaný. Keď však otvoril dvere tanečnej sály, to, čo uvidel, mu vyrazilo dych. Stuhol na mieste, šokovaný obrazom pred sebou.

Ríša už toho měl dost. Nasadil vražedné tempo, aby se od kamaráda dostal co nejdál. Za sebou slyšel smích. Pootočil hlavu. Chtěl na Járu vypláznout jazyk a udělat sprosté gesto, ten se ale v momentě zastavil a zařval: „Bacha!“ Ríša se stihl akorát podívat před sebe, když mu do cesty někdo vjel. Nárazu se nadalo zabránit, ani drsnému pádu obou lidí na led.

A pak už jsem jen přes její rameno sledoval, jak se po nás naši bývalí spolužáci otáčí. On ne, ne hned. Dominik. Konečně se obrátil. Vypadal pořád skvěle, dokonce bych řekl, že líp, než když byl ještě kluk. Teď byl chlap. Stejně jako já, na prahu středního věku. Ale já v něm stejně pořád viděl toho kluka. Podíval se na mě a pozvedl vinnou sklenku, kterou držel. A já byl zas zpátky v chatce, na břehu Lipna a on…

Lukáš složil svůj prut a udržoval na zádi loďky balanc, aby se nepřevrhli. Přitom si všímal, jak se Honzovi napínají svaly na těle. Pohled na s rybou zápasícího Honzu ho nenechával v klidu. Cosi se v něm bouřilo. Cítil, že jej tento chlap vzrušuje. 

A byl v trapu. Super, poděs jeden. Za chvíli bude padla, doufám, že tu nebude chtít bejt do večera, aby si nadělal ty hodiny. Od stolu mě zvedla rána na chodbě. Co to je? Vyjdu z kanclu a Kilián se zrovna sbírá ze země. Vedle něj leží povalenej kýbl, hadr a rozlitá voda. „Jééé, nic se neděje! Já jen zakopl. Hned to uklidím.“ „Kiliáne!“ trochu jsem zvýšil hlas. „Mazej ještě pro jeden hadr.“ Začal jsem tu vodu vytírat, za chvíli se ke mně přidal. „Seš celej mokrej!“ „To je v poho, jen trochu kalhoty.“ Koukám na něj a má celou nohavici mokrou. To je trdlo, prej v poho.

Damian se nemusel dlouho rozhlížet a mezi změtí těl pohybujících se na parketu i okolo baru našel svého preferitè – vychrtlý blondýnek v bílém tričku s tříčtvrtečními rukávy a v černých džínách naprosto parádně vykreslujícími jeho zadek, který se momentálně vlnil na Madonninu Frozen. A momentálně neměl partnera. S tím mu mínil Damian rozhodně pomoci, alespoň pro tuto noc. Nahodil svůj nejsvůdnější úsměv a přitančil až před mladíka. Ten si ho okamžitě všiml a jeho tanec se změnil. Jen zlehka, ale pro Damiana to bylo pozvání. Chytil jej a nechal se jím při tanci vést. Bylo to tak odlišné od toho, když měl v náručí při tanci Edu. Přestože byl stejně štíhlý i drobný, už jen hutná vůně parfému, sebejisté pohyby, stejně jako sebevědomý úsměv hodný anděla ujišťovaly Damiana, že nyní má v náručí někoho naprosto odlišného.