• FentyXX
Stylromantika
Datum publikace23. 5. 2015
Počet zobrazení5218×
Hodnocení4.67
Počet komentářů2

V ten den se mi Marek neukázal ani na očích. Najednou tu byl poslední den volna a hned ráno se mi ozvala Markéta. V telefonu zněla spokojeně, ale kdo ví, co se v ní odehrávalo. Celý den jsem se snažil relaxovat a nepřemýšlet o tom, co už stejně nezachráním. Sice jsem si připadal podvedený, ale když si to užili, tak jim nebudu stát v cestě. V televizi nedávali nic zajímavého, a tak jsem si pustil rádio. Na chvíli jsem zavřel oči a představoval jsem si, jak by byl život jednodušší bez lásky. Pak jsem se opět přistihl, že přemýšlím o Markovi. Snažil jsem se vymyslet nějakou aktivitu, u které bych na Marka nemyslel, a náhle jsem si vzpomněl na tu práci v Albertu. Vytáhl jsem z tašky dotazník a vyplnil ho. Z druhé strany jsem napsal svůj životopis. Kolem páté jsem volal na číslo, které jsem dostal na informacích. "U telefonu obchodní zástupkyně ředitele supermarketu Albert, co si přejete?" ozval se z telefonu velmi příjemný ženský hlas. "Dobrý den, u telefonu Tomáš Skalník. Volám kvůli vašemu inzerátu ohledně práce skladníka," odpověděl jsem. "Jistě voláte kvůli pohovoru," uslyšel jsem opět ten příjemný hlas. "Ano," řekl jsem nesměle. "No tak se zastavte pozítří okolo patnácté hodiny do kanceláře přímo v supermarketu. Kdybyste nevěděl kam, zeptejte se na informacích, oni už vám pomůžou," pronesla velmi přívětivě. "Dobře, tak děkuji, nashledanou," snažil jsem se být co nejvíce vřelý. "Nashle," ozvala se, když už jsem pokládal telefon. Cítil jsem se najednou spokojenější, ale také víc nesvůj, jelikož jsem na pohovoru byl naposledy před pěti lety na obchodce.

Byl tu večer, který se zdál být celkem klidný do té doby, než mi přišel mail. V mailu stálo: Tome, myslím, že bys měl něco vědět!! Určitě víte, od koho mail byl. Chvíli jsem váhal, jestli mám vůbec odepsat, nakonec se ve mně něco zlomilo a já zaklapl laptop a sedl si k televizi. Po chvíli mi přišla zpráva na mobil z neznámého čísla: Tomáši, promiň, nechci, aby si se na mě zlobil! I když jsem mu chtěl tak strašně moc odepsat, něco ve mně říkalo, že nemůžu. Telefon jsem vypnul a přemýšlel jsem, odkud vzal moje číslo. Po chvíli přemýšlení mi to došlo, vzal ho od Alexe. Na další přemýšlení jsem neměl náladu, a tak jsem se pohodlně usadil k televizi a sledoval napjatě poslední díl Harryho Pottera. Víte, dost mě berou fantasy a Potter byl jeden z mých nejoblíbenějších. Ze sledování mě vytrhl zvonek. Věděl jsem, kdo stojí za dveřmi, ale stejně jsem se zeptal, kdo za nimi stojí. Z druhé strany se však nic neozývalo. Kouknul jsem se do kukátka a nikoho jsem neviděl, a tak jsem dveře lehce pootevřel. Najednou se mezi dveřmi a futrem objevila noha, když jsem chtěl zavřít. Docela jsem se lekl, a tak jsem uskočil.

Dveře se rozevřely a v nich stál Marek. "Dovolíš mi, abych ti to vysvětlil?" řekl a já nezajímavě odpověděl: "Nic mi vysvětlovat nemusíš!" Napruženě se na mě podíval a pronesl: "Já vím, že nemusím, ale já chci." Bez zeptání vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Posadil se v kuchyni a spustil: "S Alexem to nebylo tak, jak si myslíš. Potkal jsem ho na chodbě, když byl na cestě za tebou. Řekl jsem mu, ať tě nechá bejt, že nemáš zájem, a on že jestli bych si nechtěl vyrazit, že si potřebuje promluvit s někým, kdo tě dobře zná. Neměl jsem náladu mu vykládat, jak to mezi náma je, a tak jsem prostě nasedl a jeli jsme k němu. Celou noc o tobě mluvil. Docela jsem na něj měl vztek, ale zároveň jsem ho chápal Tomáši, on je do tebe blázen!" Trošku překvapeně jsem na něj civěl, ale potom jsem se vrátil zpět do reality a nedalo mi se ho prostě zeptat na dosud neodpovězenou otázku: "Miluješ mě?" Začal se červenat a pot z něj tekl, jak kdyby celý den tvrdě dřel někde na farmě. V místnosti byla slyšet jen televize a tikání hodin, srdce mi v tu chvíli tlouklo jak splašené. Cítil jsem, jak i mě polívá horko. Nedočkavě a nervózně jsem čekal, co z něj vypadne. "Tomáši…, měl jsem spoustu kluků i spoustu holek a pokaždý jsem dostal to, co jsem chtěl, ale ty mi odoláváš a to mě přivádí k šílenství. Ze začátku jsem si říkal, že tě chci jen do postele, ale poslední měsíce přemýšlím jen o tobě. Nechápu jak a nechápu proč, ale je to tak. Víš tenkrát v tý nemocnici jsem slyšel každý slovo, který si mi řekl," najednou se zastavil a já se zatajeným dechem plný překvapení a očekávání, jsem se nakonec dočkal těch slov: "Tomáši, ty sis ukradl moje srdce jen pro sebe, miluju tě!" V tu ránu se moje srdce zastavilo. Posadil jsem se naproti němu, a i když jsem tomu chtěl věřit už teď, potřeboval jsem důkaz, a tak jsem ho, i když nechtěně, jen odflákl se slovy: "A to ti mám jako věřit?" Jeho pohled mluvil za vše a nebylo potřeba slov, ale on stejně řekl: "Chceš důkaz, máš ho mít." Vstal ze židle a přibližoval se ke mně. Najednou stál u mě, nahnul se a pošeptal mi do ucha: "Pojď se mnou!" Hlava říkala, ať nechodím, ale srdce říkalo, že musím jít. Přezul jsem se a zamknul jsem byt. Marek mě chytil za ruku a vedl mě. Naštěstí venku bylo i po deváté světlo, a tak jsme viděli na cestu. Kam mě to vede? pomyslel jsem si. Najednou se zastavil v parčíku u jednoho stromu. "Podívej se pořádně na tu kůru," pronesl, a aniž bych něco řekl, jsem se podíval. Na stromě bylo vyryto: Tento strom je znamením mé lásky k tobě, těch všech citů, které chovám v sobě. Mám-li ti to dokázat, pak mi dovol tuto báseň ti ukázat. S láskou Marek. Ten pocit, že tam stálo i jeho jméno, mě úplně dorazil. Podíval jsem se na něj a objal ho. Přitiskl si mě k sobě a pošeptal mi do ucha: "Ty jsi první, kterýho miluju." Při těchto slovech mi ukápla první slza. Sice jsem byl pořád na pochybách, ale moje mysl byla utlačena pudem lásky, který jsem k němu choval.

Po tom, co jsme odešli z parku a šli jsme ke mně domů, si umíte představit, k čemu došlo. Byla to noc plná vášně a lásky. Přišli jsme ke mně domů a začali jsme se líbat. Marek se mě dotýkal, kde jen mohl, a překvapovalo mě to, že se z toho borečka vyklubal pěkný romantik. Položil mě na gauč v obýváku a lehl si na mě. Skoro půl hodiny jsme tam tak leželi a jen se líbali. Nakonec rukama zajel pod triko a začal hmatat všude možně po mém těle. Ty jeho doteky byly tak úžasné, že jsem těžce oddychoval. Po chvíli jsem se do hry zapojil i já a obrátil jsem ho. Najednou jsem ležel já na něm. Sundal jsem mu triko a on se na mě šibalsky usmál. Začal jsem ho líbat po celém těle. Žužlal jsem jeho bradavky a zároveň jsem ho hladil v rozkroku, kde už se jeho maličkost nemohla dočkat až spatří světlo mého bytu. Pomalu jsem se s líbáním dostal až k břichu, a tak jsem mu rozepínal pásek. Po rozepnutí jsem mu velmi rychlým hmatem stáhl kalhoty. "Ty se ale vůbec nezdáš, profesůrku," pronesl už pěkně nadrženě. Jen jsem se na něj usmál. Rychle jsem si sundal triko a podíval se na jeho boxerky. Přes ně se tlačil jeho úd. Opět jsem ho začal líbat na břiše, po té jsem sklouzl na podbříško a začal jsem stahovat boxerky. Ty jsem stahoval pomalu, jelikož jsem ho chtěl ještě trošku potrápit. Byl velice nadržený a snad už i v tranzu. Nakonec byly i trenky dole a já měl před sebou tu jeho maličkost, i když vlastně to žádná maličkost nebyla. Začal jsem mu po něm hezky přejíždět rukou a nakonec jsem ho chytl. Řeknu vám, byl to pořádný macek. Začal jsem rukou hýbat nahoru a dolů a Marek začínal vydávat čím dál hlasitější vzdechy. Po té jsem se odhodlal si ho vzít do pusy. Chvíli jsem pusinkoval žalud. Marek zatínal vší tou slastí celé tělo. Jeho břišáky byly tak napjaté, že mě vzrušil ještě víc. Nakonec jsem ho vzal do pusy a pohyboval jsem s ním nahoru a dolů. Čím dál jsem ho měl v puse, tím víc Marek oddychoval. Začal jsem zrychlovat a z jeho vzdechů se pomalu začínaly stávat výkřiky. Blížili jsme se k vyvrcholení, ale nechtěl jsem, aby byl jen on, hrozila by totiž možnost, že už by neměl sílu udělat mě, a tak jsem přestal. Marek vytřeštil oči a já mu řekl: "Kámo, teď se ukaž ty!" S čím jsem ale nepočítal, bylo, že Marek si to dodělal rukou, čímž mi zaprasil celý gauč. Naštěstí jsem měl na gauči igelitový povlak, a tak ho stačilo jen vyhodit. Jeho výkřiky mě vzrušovaly, a tak jsem si kalhoty sundal sám. Najednou vstal a flákl se mnou o postel. Do slova ze mě strhl boxerky a vzal si ho do pusy. Divil jsem se, že mě stačil hladit i po břichu, až nakonec dosáhl na bradavky, které začal mačkat a hýbat s nimi. Zatajoval jsem dech pokaždé, kdy se mi u toho podíval do očí. Oba jsme cítili, že i já už za chvíli budu, a tak jsem počítal s tím, že se mnou vyčůrá tak jako já s ním, jenže on nepřestával a měl ho v puse pořád dál. Najednou se mi hlava zamotala a cítil jsem jenom, jak mi cuká můj úd v jeho puse. Marek polykal a nic nepustil ven z pusy. Sice mu občas ukápla nějaká ta kapka, ale nakonec to spolykal snad všechno. Otřel si pusu a padl vedle mě. "Příště se doufám dostanem dál," pronesl unaveně a já mu na to odvětil: "Všechno bude!" Jen co jsem to dořekl, jsme oba usnuli.

Vzbudil jsem se kolem šesté ráno sám od sebe a už jsem nemohl zaspat, a tak jsem vypnul budík. Nejdřív jsem se ale podíval, jestli je Marek vedle mě. Marek už ovšem asi odešel domů. Po vypnutí budíku jsem zavítal do sprchy a osprchoval jsem se velmi důkladně, ale ani jsem nevnímal okolí a jen myslel na něj. Byl jsem v tom opravdu až po uši a obzvlášť po dnešní noci. Každá kapička vody, co stékala po mém těle, byla jako jeho doteky, jako jeho polibky. Po vysprchování jsem na sebe hodil čisté boxerky a bežel k umyvadlu si vyčistit zuby. Po hygieně jsem se oblékl a upravil vlasy. Když už jsem měl všechno, co se týká mého vzhedu hotové, vrhl jsem se na úklid bytu. Zanechali jsme s Markem po sobě pěkný svinčík. Nakonec jsem to zvládnul a postavil jsem vodu na kávu. Sedl jsem si ke stolu a pořád jsem nemohl uvěřit všemu, co se stalo. Před očima jsem měl pořád jenom jeho. Z myšlenek mě vytrhlo cvaknutí konvice. Zalil jsem tedy kávu a donesl jsem si ji na stůl. Po dlouhé době mi opravdu chutnala. Kouknul jsem se na hodiny, které ukazovaly půl osmé. Cože? To mi všechno trvalo takovou dobu? Škola nebyla daleko, a tak jsem vyrazil. Měl jsem nezvykle velké štěstí, protože jsem stihl autobus včas a všude na křižovatkách semafory ukazovaly zelenou. Vystoupil jsem a chvilinku jsem šel pěšky. Přidalo se ke mně pár kolegů. Nakonec jsme tam všichni dorazili a já běžel do svého kabinetu, když v tom si mě zavolal ředitel do kanceláře. "Tomáši, co se stalo s Markétou? Celou dobu mi o sobě nedala vědět," zeptal se mě ředitel trošku napruženě. "Víte, zemřel jí přítel a právě dneska jsem ji měl omluvit, že celý týden nedorazí, protože jela do Turnova zařizovat pohřeb," odpověděl jsem. "Dobře, takže všechny její hodiny v tomto týdnu si bereš ty, ano?" zeptal se mě, nebo vlastně spíš mi to oznámil. Co mi jiného zbývalo, a tak jsem kývnul. Po odchodu z jeho kanclu jsem na chodbě potkal Kačku. Podívala se na mě tím pohledem jako tenkrát v Kořenově. Byl to pohled holky, která má zlomené srdce, a do mě opět vjely ty představy, že i já po včerejšku takhle skončím. Dozvěděl jsem se, že 4.D je někde na exkurzi, a tak jsem končil o pár hodin dříve.

Domů jsem dorazil neobvykle plný energie, a tak jsem přemýšlel, že si půjdu zaběhat. Začal jsem si připravovat věci, když v tom někdo zaklepal na dveře. Běžel jsem otevřít dveře a snad větší překvapení jsem ještě nezažil. Stála v nich Kačka. "Co by si potřebovala?" zeptal jsem se zvědavě. "Pane profesore, nevím, komu se s tím mám svěřit, a tak jsem přemýšlela, že bych si mohla promluvit s vámi," odpověděla. Pozval jsem ji dovnitř a posadil ji do kuchyně. Udělal jsem jí ovocný čaj a sedl si k ní a ona začala mluvit: "Víte, jak byl Marek v nemocnici a jak se zázračně probudil, tak když ho propustili domů, přišel za mnou se omluvit za to, co provedl. Chtěla jsem mu prásknout dveřmi, ale on byl neodbytný a chtěl mi ukázat jedno místo. Nakonec jsem s ním tedy šla a on mě vzal sem do parku. Ukázal mi kůru stromu, na které byla napsaná nějaká romantická básnička, a pošeptal mi do ucha, že jsem jediná, koho miluje. Sice jsem mu na to ze začátku neskočila, ale potom mi psal takových smsek aspoň tisíc. Myslíte, že je pravda to, co říká a píše?" Když tohle dořekla, jako by mi někdo vrazil kudlu přímo do srdce. Zmocnila se mě zlost a já jí na to odpověděl: "Katko, nebuď hloupá. Takovej parchant to nikdy opravdu myslet nebude. Jen chce, aby sis s ním… No, ty víš co. Nevěř mu!" Podívala se na mě a potom jenom přikývla. Jelikož jsem byl učitel psychologie, tak v tom nehledala žádnou vědu a prostě mi začala věřit.

Když odešla, začal jsem řvát na celý byt. Všechno jsem začal házet kolem sebe. Ta zlost, která ve mně byla, byla nepopsatelná. Chtěl jsem mu ublížit tak stejně, jako on ublížil mně. Po patnácti minutách jsem si sedl na pohovku mezi všechen ten svinčík a začal jsem přemýšlet, co udělám. Pak mě napadlo, že ho prostě začnu ignorovat úplně všude, kde se dá, a že se musím změnit od základu. Nejdříve jsem si koupil novou simkartu, aby mi nemohl volat ani psát. Dále v ten samý den jsem si založil nový e-mail a ten starý jsem zrušil. Vyrazil jsem si nakoupit úplně nové oblečení a řeknu vám: tašek jsem si přinesl opravdu hodně. Nedivte se, že jsem měl peníze, nájemné a všechno potřebné jsem zaplatil už dříve, a tak mi nakonec dnešní výplata celá zůstala. Vyházel jsem všechno staré oblečení a nacpal do skříní to nové. Když tu byl večer a já konečně uklidil i ten svinčík, co jsem si natropil, tak někdo zvonil. Podíval jsem se do kukátka a uviděl jsem Marka. Ani jsem mu neotevřel a ještě naschvál jsem dělal, jakože tam někoho mám. Zvonil neodbytně, ale já se tentokrát cítil silnější než kdy dřív, a tak jsem neotevřel a jen zpoza dveří jsem mu řekl: "Zmizni, tady už nemáš co dělat!" "A to jako proč?" ozval se Marek. Já si pustil nahlas rádio, abych ho nemusel poslouchat, a tak po pár minutách odešel.

Druhý den ráno, když jsem došel do školy, jsem opět suploval Markétiny hodiny, a jelikož byla první hodina ve 4.D, tak jsem se musel nějak uklidnit, abych nějak nevybouchnul. Když zazvonilo, šel jsem do třídy. Tentokrát jsem se nepodíval do lavice, kde Marek sedí. Najednou se někdo ozval: "Pane profesore, vy vypadáte nějak jinak!" Docela mě potěšilo, že si toho někdo všiml, a tak jsem odpověděl: "To víte, změna je život, musíte povyházet bordel, abyste našli to, co hledáte!" Jen, co jsem to dořekl, jsem se podíval na Marka, který měl ještě pořád vykulené oči. Když skončila hodina, zavolal si všechny vyučující ředitel do jedné učebny. "Milí profeosoři, jelikož mi dnes volala Markéta, že bude chybět až do začátku maturit, tak mám tu nesmírnou čest vám představit novou posilu" Když to dořekl, do třídy vstoupil někdo, s kým bych tam opravdu nepočítal

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (37 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (39 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (37 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (39 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk21
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #2 Odp.: 4.D (4)katka 2015-05-28 13:49
taky netrpělivě čekám
Citovat
+1 #1 Odp.: 4.D (4)medvídek 2015-05-25 16:41
Tak šup, šup, rychle další :-) :-)
Citovat