• FentyXX
Stylromantika
Datum publikace31. 5. 2015
Počet zobrazení5115×
Hodnocení4.68
Počet komentářů2

Do třídy vstoupil Alex celý vysmátý, a jak jsem si všimnul, tak už pohledem hledal, kde sedím. Co ten tady sakra dělá? Potom jsem si vzpomněl, že jsme se poznali na stejné škole, akorát on chodil přímo do třídy, kde se vyučovali metody pedagogiky. "Takže představuji vám vašeho nového kolegu a učitele Alexe Neumana. Alex, jak už jsem řekl, bude zastupovat Markétu, a tudíž si bere na starost všechny její předměty, tedy dějepis a občanskou výchovu," pronesl nadšený ředitel, a než jsem se stačil nadechnout, tak dokončil svou řeč: "Chcete něco říct na uvítanou Alexi?" "Ale jistě, pane řediteli, jsem rád, že jsem se stal součástí této školy a doufám, že si s vámi všemi budu rozumět." V tu chvíli jsem měl chuť mu vrazit a vlastně ani nevím proč. Když ředitel ještě něco pronesl, už ani nevím, co to blábolil, tak nás konečně pustil zpět do našich kabinetů. Když jsem konečně usedl na svou pohodlnou židli v kabinetě, objevil se tam Alex s ředitelem. Jelikož jsem měl kabinet s Markétou a ta, jak sami dobře víte, zde nebyla přítomná, tak se tam usadil Alex. To mi tak ještě scházelo, abych potkával na jedné škole dva idioty. Doufám, že víte, koho jsem tím myslel. Čekal jsem, že Alex začne zas říkat nějaké ty jeho kecy, ale do konce dne ve škole ani nepípl.

Když jsem šel ze školy, moje oči utrpěly větší šok. Uviděl jsem Marka společně s Alexem, jak se plahočí k mému domu. Dělal jsem, jakože je nevidím, a myslím, že oni se o to také snažili. Konečně jsem byl doma a pak jsem si vzpomněl na ten pohovor. Rychle jsem se obléknul a utíkal jsem do supermarketu. Na informacích jsem se zeptal, kde najdu kancelář ředitele, a milá paní mi to přívětivě sdělila. Po cestě tam jsem potkal jednoho vážně krásného kluka. Měl vlasy do šeda (nebojte, nebyl to žádný starý děděk, jen měl ty vlasy přebarvené do šeda), modré pronikavé oči, postavu jak maníci z anime seriálů a jeho černý ohoz překrývala modrá zaměstnanecká vesta. Tvář měl bílou jak sněhurka. Já vím, je divné přirovnávat chlapa k princezně. Když jsem dorazil, před kanceláří ředitele seděla zástupkyně ředitele. Nejspíš to byla ta žena, se kterou jsem komunikoval přes telefon. "Dobrý den, vy jste určitě ten Tomáš, co má dnes přijít na ten pohovor, že ano?" Když to dořekla, bylo mi jasné, že to je ona. Trošku mě šokoval její vzhled. Představoval jsem si nějakou paní s krátkýma vlasama okolo 40 let, zatímco zde seděla žena s dlouhými černými vlasy, očima zelenohnědýma a postavou 90 60 90. Věkově mohla být stejně mladá jako já. "Ano, to jsem já," zdvořile jsem odpověděl. "Můžete jít dál, paní ředitelka na vás už čeká," pronesla s opravdu krásným úsměvěm na tváři. Další ženská? Tady se to těma ženskýma jenom hemží. Zaklepal jsem a poté, co se zpoza dveří ozvalo dále, jsem dveře otevřel. "Dobrý den, já jsem Tomáš Skalník a přišel jsem na pohovor týkající se vašeho inzerátu, že hledáte skladníka." "Ano, já vím, posaďte se…," pronesla celkem napruženě. Dál rozvádět pohovor nebudu, protože to byla jedna ze záležitostí, ke které se nerad vracím. Jen vám povím, že jsem paní ředitelku polil, omylem samozřejmě, také jsem ji omylem shodil lejstra ze stolu a úplná třešnička na dortu byla, když jsem spadnul ze židle. Po konci pohovoru mi paní ředitelka sdělila, že se mi ještě ozve její zástupkyně, zda se mnou uzavřou pracovní smlouvu či ne. Abyste si dokázali ředitelku představit, vůbec to nebyla stará paní, právě naopak, mladá žena okolo 25 let. Jmenovala se Karolína Malá, ale věřtě mi, že i bez podpatků nebyla vůbec malá. Vlasy měla kaštanově hnědé, obličej trošku tmavší, spíš vypadala jako jamajčanka a byla sportovně oblečená, což mě jaksi překvapilo.

Při odchodu jsem opět potkal toho hezkýho kluka. Pak mi došlo, že asi bude emo nebo rocker. Po cestě jsem se procházel a jen přemýšlel, zda mě vezmou nebo ne. Počítal jsem s tím, že když jsem to tak, s prominutím, posral, tak nemám šanci. Najednou jsem stál v parku, a tak jsem si šel sednout na lavičku. Vytáhnul jsem sluchátka z kapsy a z druhé jsem vyndal mobil. Když mi ve sluchátkách začal hrát cover písničky Goodbye od Owl City, začal jsem být uvolněnější. Zavřel jsem oči a nechal jsem na sebe působit vliv té písničky a sluneční paprsky, které v ten den hřály jako o život. Najednou jsem cítil, jak si někdo sedl vedle mě a já rychle otevřel oči. Byl to Marek. Vyndal jsem sluchátka z uší a zandal je zpět do kapsy. Marek na mě jen koukal a nic neříkal. Když jsem byl na odchodu z parku, chytl mě za ruku a zatáhl mě zpátky, abych si sedl. "Tomáši, co se děje? Proč se na mě zlobíš?" zeptal se nechápavě. "Kámo, přeber si v hlavě, co děláš. Motáš hlavu tolika lidem, připadá ti to normální? Já zapomněl, tys nikdy normální nebyl" Jen co jsem to dořekl, vstal jsem a odešel jsem domů. Když jsem se ještě otočil, viděl jsem Marka pěkně napruženého, ale věděl jsem, že nebyl naštvaný na mě.

Když jsem dorazil domů, bylo už něco po sedmé, a tak jsem se šel vysprchovat. Pořád jsem měl na mysli Marka a tu zlost na něj. Po koupeli jsem si šel sednout k televizi a zapnul jsem laptop. Najednou zazvonil zvonek. Šel jsem tedy otevřít a ve dveřích stála Katka. "Pane profesore, nebudu vás zdržovat, jen vám chci říct, že jsem si to celý, co jsem vám tady vyprávěla, vymyslela." Opřel jsem se o zeď, protože už jsem byl s nervama v koncích. Začal jsem se hlasitě smát a ona mě jen s udiveným pohledem pozorovala. Pozval jsem ji dovnitř a spustil na ní: "Jak sis to mohla vymyslet?" "No, víte, Marek za mnou sice přišel, ale ať mu pomůžu dokázat vám, že vás miluje, a tak jsem napsala básničku, kterou měl vyřezat do stromu. Nepočítala jsem, že to myslí vážně, jenže on o vás strašně krásně mluvil, a jelikož víte, že jsem do něj zamilovaná, tak jsem začala žárlit. To proto to všechno, ze žárlivosti." Když to dořekla, cítil jsem se jako blbec. Byl jsem na něj hnusnej pro nic za nic. Nemohl jsem jí na to nic říct, a když viděla, že jsem ponořen do myšlenek, tak potichu odešla. Když odcházela, stačil jsem jí říct: "Děkuju vám, Kačko!" Vlastně ani nevím, za co jsem jí děkoval. Zlost, kterou jsem k němu cítil, byla rázem pryč. Když jsem se trošku vzpamatoval, poslal jsem Markovi omluvný mail. Na ten jsem ale odpověď nedostal, za to mi přišel mail od zástupkyně ředitele Albertu, že mě nakonec i přes menší nedostatky berou a že se mám dostavit zítra. Nemohl jsem tomu uvěřit. Paní ředitelka je asi hodně tolerantní typ.

Druhý den jsem opět šel do školy. V kabinetě už seděl Alex, který se na mě upřeně díval. "Co se děje? My spolu nemluvíme?" zeptal jsem se. "Ne, pokud si myslíš, že jsem spal s Markem. Já s ním nespal, jen jsem ho chtěl poznat," odvětil mi docela naštvaně, a než jsem stačil něco pronést, tak pokračoval: "Ten kluk je do tebe blázen, tak stejně jako já. Je to sice hajzl, ale opravdu tě miluje." Když to dořekl, celý jsem ztuhnul, nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Vlastně jsem mu ani nic říkat nemusel, protože ještě dál pokračoval ve své řeči: "A já vím, že ty ho miluješ taky, a nezkoušej zapírat." Měl mě přečteného, tak jako vždycky. Dosedl jsem na židli a jen na něj pořád vyděšeně koukal. Najednou zvonilo a byla první hodina. Jelikož jsem neučil, tak jsem seděl v kabinetu sám a celou dobu přemýšlel, jestli jsem Markovi vážně nekřivdil celou tu dobu. Ani jsem vlastně nevěděl, jestli je ve škole, když v tom mě přerušilo klepání na dveře. Šel jsem otevřít a za dveřmi stál Marek. "Dobrý den, pane profesore, posílá mě pan profesor Neuman, že mám vyzvednout nějaké mapy," pronesl, jako kdyby mezi námi nikdy nic nebylo. Chápu, že jsme byli ve škole, ale on viděl, že jsem v kabinetu sám a přece se o nic nepokusil. Nevěnoval mi ani žádný pohled. Jen vzal mapy a zas odešel. Myslím, že ho Alex poslal naschvál. Nejhorší na tom bylo, že jsem nevěděl, zda se na mě zlobí nebo ne.

Den ve škole utekl a já pospíchal domů, abych stihnul zajít do toho Alberta. Doma jsem do sebe něco rychle hodil, upravil jsem se a utíkal jsem. Po příchodu do kanceláře zástupkyně, která se mi doposud ještě nepředstavila, tam nikdo nebyl, a tak jsem se usadil na pohodlnou pohovku. Najednou do kanceláře vstoupila ředitelka se slovy: "Dobrý den, paní zástupkyně zde dnes není, a tak seženu někoho jiného, kdo by vás tu dnes provedl a ukázal vám, kde všude budete působit." Stačil jsem ze sebe dostat jen "ano", jelikož paní ředitelka budila respekt už jen pohledem. Najednou jsme šli k informacím a tam poprosila nějakou paní, aby zahlásila do mikrofonu: "Prosíme Gabriela Frošta, aby se dostavil na informace, děkuji." Zničehonic přiběhl ten kluk se šedivýma vlasama. "Co si přejete?" zeptal se paní ředitelky. "Potřebovala bych, abyste provedl pana Tomáše, kde všude bude působit jako skladník." Sakra jedna práce skladníka na poloviční úvazek a připadám si, jak kdybych měl dělat bachaře v base. Byl jsem celkem rád, že mě bude provádět zrovna on. Měl příjemný hlas, ale ze začátku provádění na mě moc příjemný nebyl. Ke konci provádění už byl příjemnější, ale pořád takový arogantní maník. Ten by se líbil Markétěpomyslel jsem si. Při konci přišla opět ředitelka, která mi oznámila: "Od zítřka už přijďte normálně odpoledne na směnu, tady máte klíč od skříňky, tam najdete zaměstnaneckou vestu a menší služební baťoh." "Dobře, děkuji." Pořád mě překvapovalo, že jako ředitelka chodí ve sportovním obleční i v práci, a přišlo mi, že byla snad ještě vyšší než včera, ale abych nepřeháněl, nebyla zase o tolik vyšší než já. Při odchodu z Alberta jsem potkal Markovu matku, která mě doprovodila až domů. Vlastně bydlela ve stejném domě, takže nevím, jestli ona doprovodila mě nebo já ji. Dozvěděl jsem se od ní, že je Marek poslední dobou úplně jiný, sklidněný. Za oplátku jsem jí já oznámil, jak je na tom Marek s prospěchem. Když už jsem byl před svými dveřmi, všiml jsem si lístku, na kterém bylo napsáno: Tomáši, přijď okolo sedmé hodiny do parku. Marek.

Sedmá hodina se neúprosně blížila a já byl čím dál tím víc nervózní. Nevěděl jsem, co se bude dít, ani co se mnou zamýšlí. Snad mě nezabije, pomyslel jsem si s úsměvem na tváři. Najednou hodiny ukazovaly sedm hodin, a tak jsem se vydal směrem k parku. Srdce mi bušilo jako o závod. Z dálky už jsem viděl Marka, byl fakt strašně krásnej. Když jsem k němu došel, vypadal strašně potěšeně. Najednou z něj vypadlo: "Fakt si myslíš, že jsem takovej hajzl?" Trošku jsem se zarazil, protože ten tón, kterým to řekl, mi připadal strašně drsný a namachrovaný, přesně takový, jako když jsem ho poznal. "Upřímně, já nevím už čemu mám věřit…," dostal jsem ze sebe a podíval se na něj. On mezitím celou tu dobu koukal do mých očí a připadalo mi, že ho začínám ztrácet. "Když nevíš, čemu máš věřit, tak proč si věřil Kačce? Proč si věřil tomu, že jsem se vyspal s Alexem? Proč sakra věříš všemu ostatnímu, jenom mně ne?" Jeho vyčítavý pohled mluvil za vše a nejhorší na tom všem bylo, že jsem mu na to nedokázal odpovědět nic. Chvíli jsme tam na sebe koukali a bylo neskutečné ticho, slyšet byl jen zpěv ptáků a šumění listí. Najednou se ke mně Marek začal přibližovat a já cítil, jak se celý chvěju. Natáhl svou ruku a chytl mě za bok, přitiskl si mě k sobě velmi pevně a potichu povídá: "Nemůžu na tebe přestat myslet. Ničí mě, když mi nevěříš. Když nemám tvoji důvěru, tak potom nemáme šanci na to být spolu." Srdce mi bušilo jako o závod a on to nejspíš cítil, protože jsme na sobě byli hodně přitisknutí. Když to dořekl, políbil mě. Ten polibek byl snad ten nejkrásnější, který jsem od něj mohl dostat. V tu ránu moje srdce začalo zpomalovat a já začínal být klidnější. "Přijď dnes kolem desáté večer ke mně, rodiče odjeli do Turnova a vrací se až zítra večer!" potichu pronesl a já jen přikývl. Usmál se a odešel k zastávce. Já se vrátil zpět domů. Byl jsem jak omámený. Srdce říkalo, abych tam šel, hlava bohužel byla opačného názoru. Nakonec jsem poslechl srdce. Začal jsem se upravovat, připravovat na dnešní večer. Nemohl jsem se dočkat a nakonec přes ty velké přípravy a dlouhé čekání bylo desátá hodina zde.

Sešel jsem o patro níž, kde už byly dveře od bytu, kde bydlí Marek, pootevřené. Vešel jsem do nich a všude byla tma, jen světlo dvou řad svíček, které vedly podél předsíně směrem k nějakému pokoji. V celém bytě byla slyšet jen píseň Breathe Me od Sii. Sundal jsem si boty a šel jsem tedy podél těch svíček až do toho pokoje. Šel jsem pomalu a klidně, zmocnila se mě touha po Markovi. Celý byt měl zvláštní vůni, něco podobného jako růže. Vstoupil jsem do pokoje a tam, kde končily svíčky, byl Marek. V ruce držel puget růží a měl na sobě jen župan. Když viděl, že jsem se zžil s atmosférou pokoje, začal se usmívat. Ukazoval mi, ať k němu přijdu blíž. Šel jsem tedy pomalu a klidně jako předtím. Ačkoli mě šimralo v břiše, dokázal jsem to potlačit. Najednou jsem stál přímo před ním. Natáhl ruku, ve které držel puget růží. Vzal jsem si ty růže od něj a přičichl k nim. Ta nádherná vůně mi projela nosem a mně se zamotala hlava. Odložil jsem puget na stůl za Markem, který si mě k sobě přitahoval. Sklonil se k mému uchu a pošeptal do něj: "Dneska si se mnou dělej, co chceš, jsem jenom tvůj." Nemusel to říkat dvakrát. Chtěl sice ještě něco říct, ale já jsem mu položil ukazováček na rty a on pochopil, že už nic víc říkat nemusí. Rozvázal jsem mu župan a pomalu jsem ho stahoval dolů, až nakonec spadl na zem. Chytil jsem Marka za tvář a políbil ho. Naše jazyky se proplétaly, tak jako bychom jeden druhému patřili, naprosto dokonalá souhra. Začal jsem ho líbat na krku a moje ruce už mačkaly jeho bradavky. Marek začínal oddychovat. Pomalu jsem sjel od klíční kosti k jeho levé bradavce. Žužlal jsem ji a pravou bradavku jsem stále mačkal. Můj jazyk obkroužil obvod jeho levé bradavky a postupně se posouval k té pravé, kterou čekala stejná slast. Když jsem skončil s bradavkami, pobídl jsem Marka, ať si lehne na postel vedle stolu. Než dolehl, stačil jsem si sundat triko. Lehl jsem si na něj a začal jsem ho líbat, kdežto moje ruka už byla u jeho penisu, který stál jako stožár. S polibky jsem směřoval nakonec až k jeho pupíku. Od pupíku jsem mířil k jeho pravému stehnu a jeho chloubě jsem se zatím vyhýbal. Od pravého stehna jsem mířil s polibky zpět k pupíku a postupně od pupíku jsem sjížděl zase dolů, tentokrát k jeho levému stehnu. Nakonec jsem sjel ze stehna k jeho pytlíku. Nasál jsem nejdříve jednu a potom obě jeho koule. Markovi se to líbilo, neboť jeho stále sílící oddychování mluvilo za vše. Pokojem se pořád dokola vlnil zvuk písně Breathe me. To dodávalo atmosféře naprostý klid a já mohl od jeho pytlíku pokračovat podél jeho chlouby až k vrcholu. Najednou jsem byl s jazykem u žaludu a chvíli jsem ho dráždil. Marek začal sténat. Letmým polibkem jsem obdařil jeho vrchol a nakonec jsem ho vzal do pusy. Marek hlasitě oddychl a já nepřestával. Každý pohyb mé pusy umožňoval Markovi, aby byl co nejdříve uspokojen. Marek se začal prohýbat a já nepřestával. Marek mě chytl za hlavu a začal přirážet. Bylo to vzrušující. Dostal jsem ho do pusy až po kořen a on přirážel čím dál rychleji. Jeho penis byl naprosto sladěn s mými ústy. Mírně mě zatáhl za vlasy a já věděl, že se Marek blíží k samému závěru. Několikrát jsem sjel dolů a nahorů a Marek začal stříkat. Jeho horká šťáva začala naplňovat má ústa a já stačil všechno spolykat. Najednou se začal zvedat a já s ním. Natáhl svoje ruce pod postel a vytáhl lubrikační gel a podal mi ho. Celý omámený mi potom říká: "Buď opatrný, ještě nikoho jsem nenechal, aby mi to udělal do zadku." Položil se zpět na postel a já si sundal džíny a trenky. Z kapsy džín jsem vyndal kondom, který jsem rozbalil a natáhl si ho na svůj úd. Ten už stál také jako stožár, a tak bylo snadné nasadit kondom. Jemně jsem potřel svůj penis lubrikantem a Marka jsem otočil na břicho, aby byl zády ke mně. Jeho hýžďový sval jsem rozevřel a potřel jeho dírku také. Lahvičku jsem zavřel a položil ji vedle postele. Pak jsem párkrát projel svým údem okolo jeho dirky a nakonec jsem mu ho tam narval až po kořen. Marek začal sténat. Pohladil jsem ho po zádech a chytl jsem ho v bocích. Začal jsem přirážet. Čím víc jsem přirážel, tím víc Marek sténal. Přirážel jsem silně několik minut. Potom jsem penis vyndal a Marka jsem si otočil zpět na záda tak, abych mu viděl do obličeje. Zajel jsem zpět do jeho dírky. Jeho nohy mě obepnuly a já si na něj lehl a začal jsem opět přirážet. Mezitím jsem ho začal líbat. Marek mě objal a jeho nehty se začaly vrývat do mých zad. Začal vykřikovat a to mě ještě víc vzrušovalo. Jeho hlas se rozléhal po celém pokoji. Mezitím se v místnosti začala ozývat opět Breathe me pořád dokola. Přirážel jsem rychleji, až jsem cítil, že i já už za chvíli budu. Vytáhl jsem svůj penis z Markovy zadnice a sundal si kondom. Postavil jsem se před postel a Marek si přede mě klekl. Moc dlouho mi ho dělat ústy nemusel. Začal jsem vykřikovat a naplňoval jsem Markovu pusu svým semenem. Marek do poslední kapičky také všechno spolykal. Nakonec si ke mně stoupl a objal mě. Do ucha mi potom pošeptal: "Pojď si lehnout." Poslechl jsem a leželi jsme vedle sebe.

Když jsem se vzpamatoval z té slasti, bylo něco kolem čtvrté ráno. Marek už tvrdě spal a já se snažil dostat se z postele a obléknout se, když v tom se probudil. "Utíkáš ode mě?" zeptal se. "Neutíkám, ale zítra mě čeká perný den," odpověděl jsem na jeho otázku. "Bylo to úžasný!!" vyhrkl ze sebe. "To ty jsi byl," polichotil jsem mu. "Tomáši, chci ti něco říct, než odejdeš," zarazil jsem se a bál jsem se zeptat co, ale vlastně jsem ani nemusel, protože hned pokračoval ve své řeči: "Miluju tě!" Krásnější pocit jsem nikdy nezažil. Když vidíte někoho, koho milujete a s kým jste prožili vášnivou noc nahatého, jak před vámi leží a řekne vám tato slova, je to prostě nepopsatelný pocit. Usmál jsem se na něj a řekl jsem mu to samé. Vykočil z postele a začal mě líbat. Moje srdce v tu chvíli málem bouchlo radostí. Když jsme se přestali líbat, poslal jsem ho spát, že se uvidíme ráno ve škole. Nakonec jsem jak myška proklouzl předsíní a odešel jsem zpět domů. Tam jsem ulehl a zaspal jsem.

Bylo tu ráno. Rychle jsem se utíkal osprchovat, pak už se jen stačilo nějak probudit a mohl jsem vyrazit do práce. Po příchodu do práce jsem pořád byl zasněný a připomínal si předešlou noc. "Nějakej zasněnej, tady někdo měl pernou noc, co?" zeptal se škodolibě Alex. "Ani nevíš jak moc pernou," poškádlil jsem ho trochu také. "S kým pak to bylo?" opět pronesl škodolibě. "To je moje tajemství!" opět jsem ho poškádlil. Alex nakonec přerušil konverzaci, protože začalo zvonit a museli jsme jít vyučovat. Po příchodu zpět jsme byli, já i Alex, nějací rozrušení. Podíval se na mě jako tehdy, jeho smutným pohledem. Tomu kukuči jsem prostě nemohl odolat ani teď. Najednou vstal ze židle a přišel k mému stolu. Trošku jsem se zarazil, a tak jsem se ho zeptal: "Co se děje?" Na mou otázku se však odpovědi nedostalo. Najednou odešel zpět ke svému stolu. Vstal jsem ze židle, jelikož jsem potřeboval uklidit nějaké šanony do skříní. Když jsem se blížil zpět ke svému stolu, zezadu mě chytl Alex. Otočil si mě a dal mi pusu. Než jsem ho však stačil odstrčit, do kabinetu v tu chvíli přišel Marek

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (33 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (34 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (33 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk21
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #2 Odp.4.Danonym 2015-06-26 23:30
Super príbeh, veľmi dobre napísany, napínavy, teším sa ako to dopadne, ale ten Alex .....
Citovat
0 #1 Odp.: 4.D (5)katka 2015-06-01 12:21
no hurá další kapitolka , trochu nerozumím Alexovi vypadalo to že jim chce pomoct aby si to z Markem vyjasnili a pak prásk takhle jim to podělal jsem zvědavá na Markovu reakci
Citovat