4.D (10)

 

Domů jsem dorazil něco po desáté ráno a tam už na mě čekala Markéta s Gábinem. "Kurnik, kdes byl? Bála jsem se o tebe," spustila na mě Markéta. "Byl jsem u toho tvého kámoše… Proč si mi sakra neřekla, že je to student obchodky?" spustil jsem na ni pro změnu já. "Neříkej mi, že ses s ním vyspal!!" sedla si Markéta, která už začala tušit, že opak je pravdou. "Jo vyspal a kvůli tobě se teď budu potýkat s dalším problémem, pokud to někomu vyslepičí." "Nevěděla jsem, že jsi až takovejhle bejk. Odjede ti kluk, kterýho miluješ, a ty se ještě ten den vyspíš s jiným… Jsi ty vůbec normální?" začala na mě křičet. "Můžeš za to ty, to ty si mi ho představila, to ty si mě opila a to ty si byla organizátor celé té akcičky…," odbyl jsem jí. "Fajn, tak si myslím, že hádek bylo dost. Je to můj kámoš, promluvím s ním, aby to nikomu neříkal," ozval se Gábin. "Dík!" poděkoval jsem mu a šel jsem se převléknout.

 

Ačkoliv jsem si to nechtěl připustit, musel jsem na tu noc myslet celý den. Když jsem i v noci usnul, zdálo se mi o tom. Připadal jsem si, jako bych podvedl Marka, ale necítil jsem se zklamaný, spíš jen v tom bylo víc adrenalinu. Byl o rok mladší než Marek, ale v posteli byl o něco lepší. Další den jsem už musel do Alberta do práce. Tam už na mě čekala Karolína společně s Patrikem. "Tome, musíme ti něco říct!!" začala Karolína s konverzací. Docela mě zarazilo, že držela Patrika za ruku, když v tom na mě spustila: "Chodíme spolu!" Začala skákat přes celý sklad a Patrika táhla sebou. Byla to celkem zábavná podívaná. "Jeeee, to vám přeju. Stejně jsem věděl, že spolu skončíte," poškádlil jsem je trochu. Avšak jsem nepočítal s tím, že mi odpoví: "Já jsem s tím taky počítala." Začali jsme se všichni tři smát a já se poté odebral ke skříňce pro pracovní vestu. Dneska jsem měl na práci dávat věci do regálu. Oddechl jsem si, protože to nebyla tak namáhavá práce jako vybalování a ani netrvala tak dlouho. Když jsem měl práci hotovou a odcházel domů, přidali se ke mně Karolína s Patrikem, že půjdou na chvíli ke mně.

 

Když jsme přišli ke mně, opět tam byli Markéta s Gábinem. Karolína celá natěšená jim oznámila svůj vztah s Patrikem. Gábin i Markéta byli překvapení a rozhodli se, že to půjdou někam zapít. Zvali i mě, ale já jsem nakonec nešel. Když odešli, byl v bytě strašně velký klid. Udělal jsem si kávu a převlékl jsem se do domácího oblečení. Když jsem seděl u stolu, přemýšlel jsem, jaké by to bylo, kdyby tady Marek zůstal. Přemýšlel jsem o tom, že se nemuselo stát to, co se stalo. Bohužel bylo pozdě litovat toho, co jsem provedl.

 

Najednou někdo silně zabouchal na dveře. Vstal jsem, když v tom jsem na sebe shodil vázu s květinou, která byla na stole. Došel jsem ke dveřím a otevřel je. Stál za nimi Michal. Byl to stejný pocit, jako když tenkrát ke mně přišel Marek, akorát s tím, že Michal mě tolik neštval. "Ahoj, můžu dál?" zeptal se. "Ale jistě, pojď," odvětil jsem mu. Posadil se na gauč a netrpělivě čekal, co se bude dít. "Nechceš kafe, limonádu, čaj, vodu?" zeptal jsem se s úsměvem. "Dal bych si limču," otočil se na mě, a když viděl, že se usmívám, taky se usmál. Nalil jsem mu limonádu a šel se za ním posadit do obýváku. "Měli bychom si promluvit…," začal svou řeč a nadále pokračoval: "Gábin mi říkal, že jsi učitel na obchodce, a jak jistě víš, já jsem student obchodky. Nebudu to nikomu říkat, co se mezi náma stalo, o to se bát nemusíš. Rodiče bydlí v Chotyni a já mám pronajatý byt tady v Libu, takže rodiče o tom vědět nebudou." Spadl mi kámen ze srdce a chtěl jsem ho trošku poškádlit, a tak jsem na něj spustil: "Nejsi trochu mladý na to, abys zvládal platit byt sám?" Zasmál se a s klidem v hlasu mi odpověděl: "Mám hold bohatý rodiče." Začali jsme se oba smát, když v tom se na mě zadíval. "Co je?" zeptal jsem se ještě pořád s úsměvem. "Musím ti něco říct!" Začal jsem se bát toho, co mi řekne.

 

"Po tý noci… Já chci, abys věděl, že nejsem teplej, a nevím, co to do mě vjelo. Já když jsem opilý, tak bych se vyspal s čímkoliv, jsem na to fakt hrozný…" Přerušil jsem ho: "Neboj, nic od tebe nečekám, je dobrý, že nejsi gay, aspoň se nebudeš o nic pokoušet." Zarazil se a už dál nemluvil, jen se zdálo, jako kdybych řekl něco, s čím on nepočítal. "Řekl jsem něco špatně?" zeptal jsem se. "Ne, vůbec ne… Jen jsem si vzpomněl, že ještě někam musím jít, a tak když ti to nebude vadit, tak už půjdu." "Ale ne, klidně běž." Když odešel, cítil jsem se divně. Pořád jsem myslel na to, jak se zarazil, když jsem to dořekl za něj. Z toho všeho přemýšlení mě bolela hlava, a tak jsem si na chvíli pustil telku a lehl na gauč, kde jsem nakonec i usnul. Když jsem se probudil, bylo něco okolo třetí ráno. Prošel jsem celý byt, ale Markéta v něm nebyla. Nejspíš asi spí u Gábina, pomyslel jsem si a šel jsem si lehnout zpět na gauč. V noci se mi zdál sen opět o Michalovi. Nebyl v něm žádný sex ani alkohol, jen jsme si prostě celou dobu povídali. Byl to snad nejhezčí sen za posledních pár měsíců.

 

Jak čas plynul, tak se mi Marek pomalu ale jistě ztrácel z mysli a i ze srdce a já začínal být zase opět šťastný. Utekl celý měsíc prázdnin a já nic neslyšel ani o Markovi a ani o Michalovi, jako by se ztratili ze světa až do jednoho srpnového dne. Zrovna jsem společně s Kájou a Markétou přijel z dovolenky v Chorvatsku. Samozřejmě, že tam s námi byl i Patrik s Gábinem, takže jsem si trošku připadal jako páté kolo u vozu, ale skoro vůbec mi to nevadilo, neboť v Chorvatsku na pláži byli strašně krásní plavčíci, a tak jsem se kochal pohledem na ně.

 

Když byl večer po příjezdu, rozhodli se Kája s Markétou, že večer vyrazí pařit společně s klukama. Zvali i mě, ale já jsem odmítl, jelikož jsem se potřeboval pořádně prospat. Když odešli, lehl jsem si a koukal jsem na telku, když v tom zazvonil zvonek. Šel jsem tedy omámený spánkem otevřít a ihned jsem se probudil, jelikož za dveřmi stál Michal. Pozval jsem ho dál a posadil ho do kuchyně. Udělal jsem mu pití a sedl jsem si k němu. "Tak proč si přišel?" zeptal jsem se zvědavě. "Přišel jsem, protože jsem se ti snažil celý měsíc vyhýbat. Ta noc, kterou jsme spolu strávili, mi změnila život. Snažil jsem se s tím bojovat, ale nejde to." Jeho tón hlasu se zdál, jako by byl na konci svých sil. Bál jsem se další jeho věty, neboť už jsem věděl, co bude následovat, ale nechtěl jsem si to připustit. Koukal jsem na něj a polknul jsem na sucho, když z něj vypadlo: "Zamiloval jsem se do tebe, Tome!" Vstal jsem ze židle a stoupnul jsem si k oknu, začínal jsem být zase tak vystresovaný jako tenkrát s Markem. Promítal jsem si, kolikrát já jsem pomyslel na něj za celou tu dovolenou, a došlo mi, že i já k němu něco cítím, avšak jsem nevěděl, co to je. Otočil jsem se zpět na něj se slovy: "I já k tobě něco cítím, nemám však ponětí, co to může být. Od té noci mi pořád běháš po hlavě, ale pořád něco cítím k Markovi, což ve mně vyvolává pocit nejistoty. Potřebuju důkaz, který by mi dokázal, že jsem do tebe zamilovaný." Koukal na mě s vykulenýma očima. Asi nejspíš utrpěl šok z toho, co jsem mu právě sdělil. Najednou vstal ze židle, chytl mě za ruku a řekl: "Tak pojď se mnou, pokusím se ti dát důkaz." Poslušně jsem šel, zavedl mě do ložnice a tam už asi víte, co se odehrálo.

 

Když jsem ráno vstal, už tam nebyl, ale já měl jasno: Byl jsem do něj zamilovaný. Možná si teď myslíte, že je moje srdce přelétavé, ale když vám člověk, kterého nadevše milujete, sejde z očí, tak sejde i z mysli. Šel jsem se osprchovat, když v tom jsem našel na nočním stolku vzkaz na papírku: Snad ti to pomohlo si uvědomit, koho skutečně miluješ. Máš z druhé strany napsané moje číslo, pokud mi napíšeš, pochopím, že ke mně cítíš lásku, pokud ne, už mě neuvidíš. Začal jsem se sápat po mobilu, který byl zapadlý pod postelí. Když jsem ho odemknul, svítila tam na mě zpráva. Rozklikl jsem ji a málem jsem dostal mrtvici. V té zprávě stálo: Miluju tě a vracím se domů za tebou. Marek