Gay povídky

„Jdeš na návštěvu? Nemusíš dělat tolik rámusu, rád tě pozvu i bez toho.“ Ležérně se rozkročil ve dveřích, na sobě stále jen kalhoty. „Tohle je fakt kontrola, nešaškuj,“ zavrčel muž se zbraní v rukou. Simon ustoupil, a jakmile Erik vstoupil, přibouchnul dveře a přišpendlil ho ke zdi. „Hmm, s plnou výstrojí, sexy.“ Políbil ho. Erik to nevydržel ani vteřinu.

Stál tam jak zmoklá slepice a začínalo mu docházet, že tenhle mejdan nedopadne dobře. Svou nejapnou poznámkou o slibu, který dívce dal, mi poskytl prostor k trestu. Zvedl jsem se z postele. Už bylo načase celé to tu ukončit a lepší důvod nikdy nenajdu. Navíc pokud bych teď Lewise nepotrestal, vypadalo by to celé divně. Měl jsem na sobě svůj oblíbený opasek, ozdobený cvočky. Pomaličku a beze spěchu jsem si ho odepnul a sledoval přitom, jak se Lew začíná třást.

Postavil ho na všechny čtyři a opatrně do něj vstoupil, Lukáš zavzdychal a sám přirazil. Pán se udělal velice rychle, ale zůstal v něm a laskal mu penis, dokud také nestříkal. Za to se styděl úplně nejvíc, že se mu to líbilo.

Většina pořízených fotek a videí bude kvůli penězům zveřejněná na různých pornostránkách a porno serverech. Celý Ondrův výcvik bude řádně zdokumentován, sestříhán a prodán. Každá Ondrova kuřba, každé jeho opíchání, a dokonce i každý Ondrův výstřik bude zveřejněn na internetu.

Richard byl na rozpacích, chtěl zůstat a zároveň chtěl utéct a nejlépe se zamknout na půdě. Zůstal. Samozřejmě. Sesunul se spíše do lehu, opět vzal Lukáše kolem ramen a zabručel: „Dobrou.“ Lukáš musel být z toho mluvení moc unavený, protože usnul prakticky okamžitě. Richard dlouho zíral do tmy. Pak si udělal pohodlí a lehl si na bok. Za chvíli se Lukáš zavrtěl a drobný pevný zadeček se přitiskl Richardovi do klína. Richardovi stál.

„Čekal jsem tak dlouho a nakonec jsem nevěděl, že se vrátil. Šel rovnou za mnou, jako voják a posel měl podat hlášení. Nikomu tak nebylo divné, že po své cestě přišel do našeho domu. Byl uveden do přijímacího salonku. V domě jsme byli sami, jen já a on.“

Týpek na moment znejistil, ale jelikož se už fakt potřeboval vychcat, a navíc v něm hlodala zvědavost, nakráčel si to tak metr vedle skejťáka, vytáhl si péro z kraťasů a začal chcát. Snažil se ignorovat, co se právě děje vedle něj, ale když uslyšel skejťákův první vzdech, instinktivně se na něj ohlédl.

Malíř se znovu usmál. Mladík se otočil do otevřených dveří salónu, strýce neviděl, neozval se protest nebo zákaz. Chtěl vidět svůj obraz. Stoupl si vedle malíře. Díval se na sebe, jak sedí, ruku položenou na stole. Za zády otevřené dveře salónu, kde neviděn sedával strýc. „Jste smutný, pane, je to vidět i na obraze. Zachytil jsem vaši podobu věrně.“

„Kde jste to vzal?“ zeptal se a díval se na mě pohledem plným podezření. „Dostal jsem je…,“ odpověděl jsem tiše. „Kdyby byly pravé, tak máte úžasnou věc. Víte, co to je?“ „Mince…“

Koukal jsem na obraz a skoro jsem se bál začít ho čistit. Vzal jsem štětičku a začal čistit z druhého okraje. Pomalu jsem se dostal k postavě, která seděla zády. Dostal jsem se k hlavě. Čistím a najednou divný odpor. Zahýbal jsem štětičkou, nějak to nešlo. Zatáhl jsem a musel jsem silou. Vlas? Já jsem z malby vytrh vlas? To nebyl chlup ze štětce, který by v malbě uvízl. To byl skutečně vlas.

Řval jsem a prosil, ale on jako by neslyšel a sázel mi na vystrčený zadek jednu ránu za druhou. Cvočky se brutálně zarývaly do masa a způsobovaly mi šílenou bolest. Mrskal jsem sebou jako ryba na háčku ve snaze chránit si zadnici, vyškubnout se mu anebo se alespoň nějak ubránit. Kopal jsem kolem sebe, kousal ho do boku a do zadku a snažil se mu dosáhnout mezi nohy, abych mu zmáčkl koule, ale všechno bylo marné. On se jen smál a řemen svištěl a svištěl.

Bylo to něco neskutečného. Objížděl mi praporem brku žalud a špičkou mne lechtal v ústí močové trubice. Dráždil mi ocas po celé délce a šimral mne na koulích, ale i v tříslech, na břiše a na bradavkách. A pak přejel po vnitřní straně stehen až ke kotníkům a na chodidla, a to už jsem ječel. Byl jsem mu vydaný zcela napospas a on mne šimral tím brkem po celém těle.

Nesnáším lidi. Jo, prostě je nesnáším. Jsou křiví jak šavle. Všichni. Nedá se nikomu věřit. Pořád bejt ve střehu, kdy ti kdo něco provede, nějakou sviňárnu. Naposledy jsem jen tak tak stačil zablokovat účet, než mi ho stačil vybrat můj ex. Styk s lidma jsem se rozhod omezit na nutný minimum. Jedinej, kdo je na světě rovnej, jsou hadi. Od hada vždycky víš, co můžeš čekat. Je předvídatelnej. Pokud se něco stane, je to vždycky tvoje chyba, ne hada.