Gay povídky

Stroj pod mým hrudníkem zachroptěl, jak zpracoval další dávku instrukcí, ale vypadalo to, jako by vycítil to péro pronikající ještě hlouběji do mě. Přes všechnu tu pozornost, kterou si Teův pronikající úd vyžadoval, někde vzadu mé mysli se objevila myšlenka, že ten stroj mrdá s námi. Perverzní představa.

Pomalu se stmívalo a já byl čím dál tím víc nervóznější. V břiše jsem měl voliéru plnou motýlů, ruce se mi klepaly, jako bych už 10 let trpěl Parkinsonem, a dlaně jsem měl zpocené, i když jsem celý mrznul. Opět jsem stál před tou zamrzlou hladinou a měl jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi.

Přicházíme ke vchodovým dveřím a následně vcházíme do domu. Je to předsíň. Je zalitá teplem a světlem, až si musím zakrýt oči, jak strašně mě najednou bolí. Pán si odkládá lehkou bundu a pak mi odepíná vodítko. „Sedni!“ Hned poslechnu a sedám se nejlíp, jak umím, aby byl spokojený. Následuje lehké pohlazení po hlavě, ale hned je zase narovnaný a kráčí k polootevřeným dveřím do další místnosti a zakřičí: „Nero, k noze!“

Auto zahnulo po cestičce vysypané kamínky do velké aleje. A dojelo do dvora. Těžká, železná brána zavřela svá křídla. Ale nebyla to ani zdaleka křídla ochranná. Za bránou se nacházelo velmi speciální sanatorium. Jedna jeho část totiž sloužila jako ústav pro narušené mladé muže…

Všichni se otočili se zděšením. Najednou se vedle Garryho těla objevilo úplně stejné, akorát s hnědými vlasy a celé v černém. Garry najednou otevřel oči a podíval se po ostatních a na tělo ležící vedle něj.

Dovolím si vám předložit své další vzpomínky. Je to jen tak halabala, jak jsem si zrovna na něco vzpomněl, nebo co mi utkvělo navždy v paměti. Ale snad se taky zasmějete.

Po chvíli sa Igorovi zazdalo, že som už asi trpel dosť, alebo už na mne bolo vidieť, že vlna ukrutnej bolesti pominula, tak sa spokojne usmieval a potľapkal ma po tvári. Sám neviem, prečo som sa tešil, že som to zvládol. Igor si zapálil cigaretu a nohy si vyložil na moje stehná. Chcel vedieť dopodrobna, ako sme pochodili u vychovávateľa, tak som mu to dopodrobna porozprával. Pozorne počúval, občas sa niečo opýtal. Ale nepovedal som mu, čo Kamilovi za to vychovávateľ sľúbil.

Netušil jsem, že bude ten výprask tak bolet. Tak mě ještě nikdo nezbil. Říkal jsem si, že to dělá jako prevenci toho, abych se choval poslušně a dělal vše, jak řekne. Musel jsem se svléci. Poslušně jsem to vykonal. Dildo mi napínalo zadek a já se dost bál, když mi řekl svůj záměr, a navíc mě připoutal ke stromu. Držet v sobě dildo a počítat rány prutem se mi zdálo dost krutý. Ale říkal jsem si, že něco vydržím. Co mi taky zbývá. Jen jsem se modlil, aby mi tu nezmaloval zadek a spoutaného a nahého mě tu nenechal. Péro mi u toho teda fakt nestálo.

A nehodlám s tím rozhodně skončit. Bude mi šedesát pět a honím denně nebo obden, nejčastěji u porna. Rozhodl jsem se zpestřit si masturbaci psaním vzpomínek na své zážitky od počátků až doteď. Nejde to rychle, protože mám kalhoty dole, pravou rukou píši na klávesnici, levou pomalu mastím vlastní tvrdé pero.

Na to sme museli všetci zaujať polohu pštrosa, čo v preklade znamenalo položiť hlavu na cestu, dvihnúť zadok, rozkročiť vystreté nohy a ruky dať za chrbát, a takto zotrvať, kým nedostaneme iný rozkaz. Táto poloha bola veľmi nepríjemná, pretože za malú chvíľu ťa začal bolieť krk a hlavne ramená, pretože ruky za chrbtom v tejto polohe začali veľmi rýchlo tŕpnuť. Igor chodil pomedzi nás a stále nám nadával. Keď sa mu niekto zazdal, že sa fláka, tak ho skopal, nechal ho robiť kliky, alebo drepy, alebo nejako inak zlepšovať jeho telesnú kondíciu, za čo mu musel dotyčný náležitým spôsobom poďakovať.

Vlak se skřípěním brzd zastavil. Pohlédl jsem z okna a bez brýlí jsem se snažil přelouskat název zastávky. Mé snažení přerušily dvě osoby vstupující do mého osobního vagónu. Urgh, nemám rád, když se o věci dělím. A teď mi tu někdo bude rušit můj božský klid a mé ticho.

Podívám se do police nahoře, první je prázdná, ta druhá je přímo nad Sebastiánem. Ten nevypadá, že by chtěl někam uhnout. Stoupnu si na špičky a natáhnu se přes něj celým svým tělem. Vezmu první papír a prohlídnu si ho. Konečně. Ztratím rovnováhu, chytnu Sebastiána za rameno, abych nespadl. Odskočím od něj. On se natáhne ke mně, aby si vzal ten zpropadený papír. Podám mu ho, naše prsty se dotknou. Chytne mě za konečky prstů, chci se mu vysmeknout, ale on mě nepustí.

Prikázal mi vyzliecť sa donaha, predkloniť sa a roztiahnuť polky. Pustil vodu do hadice a voľný striekajúci koniec mi narval do zadku. Musel som nahlas počítať do desať, a až pak hadicu vytiahol. Musel som to v sebe držať – nesmelo to zo mňa vytiecť bez dovolenia. Prikázal mi rozkročiť sa, dať si ruky za hlavu a urobiť tridsať drepov. Po absolvovaní tejto procedúry mi dovolil vyprázdniť sa do záchodovej misy. Zopakovalo sa to niekoľko krát. Pri napĺňaní som musel počítať ešte do pätnásť, potom do dvadsať, do dvadsaťpäť a nakoniec do tridsať.