Gay povídky

No to snad ne, ten chlap pustí moji ruku jako horkej brambor a pořád na mě civí. Radši kývnu na kluky, že můžeme začít, a jdu za nima, abych se taky představil. Pro děti jsme velká atrakce. Sedí na lavičkách a pozorně poslouchají. Já jen občas něco názorně ukazuju.

„Já tě chápu, že nechceš teď a tady, ale někdy se přeci můžeme odvázat. Nechceš ke mně večer zajít?“ nakloní se ke mně, nosem se dotýká mé tváře, jako by chtěla, abych ji políbil. „Ne, já jsem šťastný! Chápeš to?“ zakřičel jsem na ni. „Tak promiň,“ uraženě se na mě podívá, vezme si svoje věci a odkráčí na hodinu. Ve dveřích se potká s mým dalším kolegou Karlem.

Najednou se uprostřed kruhu vytvořil velký plamen ve velikosti člověka. Všichni se rozestoupili a připravovali se vůbec na to nejhorší. Mysleli si totiž, že to je Felixova další nastražená past. „Co se to děje?“ začala panikařit Bella. „Já nevím!“ odpověděl Joey a chytl bledou Bellu za ruku. Celá se třásla, ale když se jí Joey dotknul, klepat se přestala. Jediná Selma byla v pořádku a vypadalo to, jako by na něco nebo spíš na někoho netrpělivě čekala. Nikdo nechápal, co se děje, když v tom se z plamenů vynořila tvář. Všem velmi známá tvář. „Wille?“ šeptl užasle Gavin a ústa si zakryl rukou.

„Hej! Tady jsem!“ překonal svůj strach a zařval na něj. Dav lidí utichl a všichni vykulili oči. Nikdo v sále nedokázal pochopit, jak vládce živlu může být synem někoho tak zlého. Felix v tu chvíli ztuhnul a prohlédnul si mladíka od hlavy až k patě. Přesvědčily ho Willovy oči, které zářily zeleně, stejně jako Felixovi.

„Přinášíš mi dobré zprávy?“ zeptal se Felix syčivým hlasem. „Nevím, jestli dobré, pane,“ povstal Gavin a narovnal se. Stál teď jako voják. „Víš, co se stane těm, kteří mi nosí špatné zprávy,“ zamračil se a jeho obličej byl samá vráska. „Už vím, kdo je váš syn!“ vyhrkl Gavin a Will přešel po místnosti přímo před něj. Bylo jasné, že ho nevidí, ale Willovi šlo o to, aby si prohlédnul jeho tvář. Byla tak bledá a krásná a bez menšího náznaku citů.

Najednou ho začal pálit přívěsek na hrudi a on ho hned vytáhl a podíval se na zprávu od Gavina. Velkými písmeny a s třemi vykřičníky se přes celý čtverec vyjímala tři písmenka – teď. Will neváhal, zavřel oči a cítil, jak mu zmizela tvrdá půda pod nohama a hned se tam zase objevila.

Vysprchuju se, zalezu si do postele a Vojta se schoulí vedle mě a hned usne. Já se převaluju z boku na bok, spal jsem celý den a teď nemůžu zabrat. Navíc pořád musím myslet na toho kluka, kterýho jsem zahlídl včera. Stál mezi lidma s pitím v ruce a zíral směrem ke mně.

Takže hošani. Teď je na řadě výcvik vašeho análu. Všichni jste se určitě podle pokynů na nástěnce důkladně vyprázdnili a vypláchli. Cílem je roztáhnout díru co nejvíc. Tendle výcvik budeme opakovat pravidelně, abyste měli co nejpovolnější díru, teda každej podle svejch dispozic.

Zesílím třecí plošku na maximum a zatlačím na tyčinku tak, abych její chvění přenesl na svěrač močáku. Nahé tělo se začíná chvět, z pootevřených rtů se ozve sténání. Zatlačím rukou na vibrátor, aby se trochu pozvedl, a ještě víc s ním zatlačím nahoru na prostatu.

„Tak dovolte, abych vám představil Zmrda. Jméno nemá, říkejte mu Zmrd. Teď se mu všichni představíte. Ruku mu podat nemůžete, tak mu podejte péro, a to do huby. Bude si vás muset pamatovat jenom podle péra, ty oči mu rozvazovat vůbec nebudu.“

Protáhnu se davem ke stanu s pitím, objednám si pro sebe pivo a pro Terezku vinný střik. Se dvěma kelímky v ruce se otočím a a vydám se zpět. Davy lidí mezitím zhoustly a já jsem vytlačen až k parketu, někdo do mě strčí, že obsah kelímků málem rozliju. Otočím se, ale už nikoho nevidím. Zato na parketu spatřím boha, vlní se do rytmu s dalším klukem, jako by byli jedno tělo.

Asi som pootvoril ústa, pretože sa ticho zasmial. V hlave mi to syčalo, kričalo, aby som sa okamžite otočil, tváril sa, že ho nevidím, no nedokázal som sa ani pohnúť. Dušan tiež na chvíľu zastal a pohľad mi opätoval. Tá chvíľa trvala znepokojivo dlho. Bol to však on, kto ju musel pretrhnúť, a začal sa obzerať po izbe. „Zabudol som si vziať dnu trenky,“ povedal a znel pokojne, no vo vnútri ho to zrejme naozaj rozhodilo, lebo sa sotva udržal na nohách, ako sa trúsil k posteli.