Naše druhá šance 5

Nikdy jsem nevěřil, že může být hezčí ráno, než když se probudíte ve své posteli s pocitem, že v ten den nic nemusíte. Dnešní ráno však tohle všechno překonalo už jen tím, že jsem se probudil v cizí posteli v den, kdy nic nemusím. A v náručí měl osobu, kterou odjakživa zbožňuji. Rozlepil jsem oči a kouknul se na svého ďábla, který si ze mě udělal osobní polštář. Ležel jsem na kraji postele a Daniel rozvalený na jejím zbytku s hlavou na mém břiše a rukou přehozenou přese mě. Rukou jsem mu zajel do jeho vlasů a hrál si s nimi. Takhle vypadal opravdu roztomile, jako andílek.

Hlavou mi běhaly události včerejšího dne. Něco z toho, co mi včera řekl, mi nedalo spát. Třeba to, proč se Roman mstil za holku, která byla o ročník níž. Jak vůbec něco takového mohl Danielovi udělat, a ještě se tím chlubit? A co Dan a vztahy, podepsalo se to krom rodiny i na jeho vztazích? Měl jsem těch otázek v hlavě tolik, ale nechtěl jsem jimi Dana otravovat. Z Leova vyprávění jsem věděl, že Dan po škole navázal pár krátkodobých vztahů převážně s holkami. Klukům se delší dobu vyhýbal. Měl snad jen jeden, dva „úlety“, víc ne. Nejdřív jsem si i říkal, jak je možné, že Dan vlastně u nás třeťák opakoval a byl přitom o půl roku mladší než já. Oběma nám bylo v tu dobu dávno osmnáct. Pak mi došlo, že já kvůli přeplněnosti tříd nastoupil do školky o rok později. Pak jsem měl, kvůli zdravotním komplikacím, odložení nástupu do školy o další rok.

Po chvilce dumání jsem se znova podíval na toho ďábelského andílka. Klidně si oddechoval a z koutku úst se mu vyplížila slinka. Musel jsem být vážně k sežrání. Haha. Mé rozplývání však přerušilo divoké vyzvánění mého mobilu. S Danielem to škublo, až se probudil. Vyjeveně se rozhlížel po té řvoucí věci, utíraje si tu zbloudilou slinu. Teď, když mi uvolnil prostor, jsem se naštvaně natáhl po telefonu a ještě podrážděněji ho zvedl. Kláře, která nám zkazila možné pěkné vstávaní, jsem se rozhodl to vytmavit. Daniel mezitím ulehl vedle mě a přikryl si hlavu peřinou. Jo, já takový budíček taky nemám rád.

„Pokud nejde o život, tak určitě za chvíli půjde. A to o ten tvůj!“

„Tobě taky dobré ráno. Stalo se něco?“

„Jo, zkazila jsi mi pěkné ráno!“

„Haha, promiň. Co děláš v práci? Já myslela, že neděle neděláš?“

„Však nedělám. Jak tě napadlo, že jsem v práci?“

„No, třeba tak, že tvoje auto stojí na parkovišti před hotelem?“

„Dobrý postřeh. Musel jsem si něco zařídit.“ Když jsem mrkl vedle sebe, byl Dan stále pod peřinou. Natáhl jsem k němu volnou ruku a snažil se nahmatat jeho vlasatou hlavu, kterou jsem pohladil, a ruku pak stáhl zpátky.

„A co? Já myslela, žes všechno dodělal včera,“ udivila se.

„No, tak mi asi něco vyřídit chybělo. A vůbec, co se staráš?! Já jsem tady šéf, nebo ne?“

„Jasně, že jo. Se hned nerozčiluj. Jsem se musela zeptat, když jsem tě tu nikde nenašla a kancelář je zamčená,“ na moment se odmlčela. „Tak hele…, nejsi ty s…“

„Tak dost,“ zasmál jsem se a podíval se na Daniela, který mezitím sundal z hlavy peřinu. Přetočil se na břicho a s rukama pod hlavou se na mě zkoumavě podíval.

„Do toho, kde jsem, ti nic není.“ Zatahal jsem ho za tričko, abych mu mohl dát ranní pusu. Neprotestoval, jen se usmál a najednou mi seděl na klíně.

„Jsi s ním, že jo? Ííí, to je super,“ pištěla mi ta furie do telefonu.

„Okamžitě toho nech, Keliško jedna zvědavá,“ rozesmál jsem se, a tím, co jsem řekl, jsem rozesmál i toho ďábla, který se ke mně najednou sklonil, aby mě políbil.

„Nejsem zvědavá, šéfe. Jen přející.“

„Tak když jsi ta přející, mohla bys nám na pokoj poslat snídani.“

„Tak na pokoj, jo? Jsem snad služka?“ hrála dotčenou, ale bylo slyšet její chichotání.

„Jo, na pokoj, a ne, nejsi. Ale jestli tu snídani nepošleš, tak jí brzy budeš!“ smál jsem se zase já. Daniel mezitím nad mým rozhovorem s Klárou kroutil hlavou a pusou naznačil, abych ji pozdravil.

„Daniel tě zdraví.“

„Že děkuji a zdravím nazpátek. No nic, jdu zařídit tu snídani, ať vážně neskončím jako pokojská. Zkusím je popohnat, aby vám ji donesli co nejdřív. Je jedno, co to bude, nebo máte speciální přání?“

„S tou snídaní nemusíš spěchat,“ huknul jsem na Kláru a stočil pozornost k Danovi. „Taky tě zdraví. A ptá se, jestli chceš něco speciálního, nebo ti je jedno, co to bude…“

„Je mi to jedno. Hlavně, když bude kafe.“

„Slyšelas? Tak se snaž!“ A s tím jsem jí to zavěsil. Telefon jsem odhodil na noční stolek a tahal si Dana k polibku. Ten se mi poddal a lehl si na mě, zapíraje se o lokty, aby mě nezalehl úplně. Sám se přitiskl na mé rty, které lehce oždiboval svými. Nemohl jsem to nechat jen tak a svými dlaněmi jsem zabloudil na jeho záda. Přejížděl jsem po nich a pak zajel i na jeho vystrčený pevný kulatý zadeček, který jsem stiskl. Díky tomu mi málem ukousl ret, ale s polibky nepřestal. Spíš naopak, lehce pootevřel svá sladká ústa, kterých jsem se okamžitě zmocnil. Tahle ranní mazlivá se mi vážně zamlouvala. Mezi polibky mi věnoval tichý vzdech a jeden z jeho krásných úsměvů. Poté zase pokračoval.

Po chvilce jsem ho však přerušil a zamumlal mu do rtů: „Tomuhle říkám dokonalé ráno.“

„Tak dokonalé, jo?“

„Jo, dokonalé,“ přikývl jsem mu na jeho otázku, oči zahleděné do těch jeho. Byla v nich vidět nepopsatelná radost, touha a taková láska, po jaké jsem od něj vždy toužil.

„Co je?“ zeptal se nechápavě, když můj pohled zaregistroval.

„Miluju tě, Danieli. To je,“ usmál jsem se a lehce ho pohladil po tváři. On si skousl ret a zase se lehce začervenal. Po tom rtu jsem ho palcem pohladil. V jeho očích se objevila oddanost, když vyslovil ta tři slůvka: „Taky tě miluju, Nikolasi. Ale teď, prosím, věnuj se něčemu jinému,“ začal se smát a pak se vrhl na mé rty jako hladové štěně na misku s granulemi. Byla to taková krásná změna, oproti všem těm předchozím dnům.

Omotal jsem ruce kolem jeho těla, přetočil ho pod sebe a položil se mezi jeho stehna. Když si to panáček přeje, má to mít. Jeho ruce jsem mu jednou svou uvěznil nad hlavou a polibky přesouval z jeho úst, přes bradu až ke krku. Druhou rukou jsem mu zajel pod tričko a hladil jeho pevné horké bříško. Líbal jsem a zuby oždiboval jeho krk tak dlouho, než se z Danielových rtů ozvalo slabé zasténání. Podíval jsem se na něj jedním očkem. Hlavu měl mírně zakloněnou a s očima zavřenýma se zase kousal do rtu. Sám jsem měl co dělat, abych se držel. I na mě to totiž působilo jako droga a boxerky mi pomalu, ale jistě začaly být těsné.

Pustil jsem Danielovy ruce, které se okamžitě zapletly do mých vlasů. Rty jsem přesouval níž a níž, kam až mi jeho tričko dovolilo. Vyhrnul jsem mu ho a začal laskat jeho hrudník, zatímco jsem se opíral o jednu ruku a konečky prstů druhé jsem mu přejížděl z bříška níž, směrem ke stehnu a zpátky. Klínu jsem se schválně vyhýbal. Lehce jsem se přisál k jedné z jeho bradavek. Začal jsem ji olizovat, sát a oždibovat zuby. Pak jsem se přesunul k druhé a rukou lehce přejel po jeho klíně. Všechno tohle laskání bylo odměněno Danielovým teď už nezadržovaným sténáním. Jeho ruce začaly drtit prostěradlo pod ním. Pomalu jsem přejížděl rukou po Danově vydutém rozkroku, když jsem ucítil na jeho boxerkách mokrý flíček. To už jsem se musel kousnout do rtu i já.

Svými rty jsem se po jeho bříšku přesouval až k lemu boxerek, u kterých jsem se nezastavil. Posouval jsem se po tom tenkém materiálu, než jsem pod rty ucítil špičku jeho chlouby, kterou jsem přes látku políbil. Daniel zalapal po dechu a já se nestačil divit, co s ním ty jemné doteky dělají. Zvedl jsem se a ten zavazející materiál z něj stáhl. Jeho oči si našly ty mé a dřív, než jsem stačil zareagovat, si mě trhnutím přitáhl ke rtům. Navzájem jsme plenili ústa toho druhého. Jazyky se o sebe divoce otíraly. Danovy ruce si mě držely tak blízko a drtily triko, které jsem měl na sobě. Ta dravost mezi námi mě donutila rozpohybovat své boky proti němu. Se zakňouráním do mých úst mě napodobil. Rychleji a rychleji jsme se otírali o sebe navzájem, až jsme z toho oba ztráceli dech.

Na moment jsem přestal a rozpojil i naše rty, abychom se mohli nadechnout. Jeho zastřený pohled hořel touhou a trhané nádechy tuto skutečnost jen podtrhovaly. Okamžitě jsem ze sebe sundal své boxerky a přisál se zase střídavě k jeho rtům a krku. Cítil jsem však, jak Daniel popadl mé triko a bez okolků ho ze mě začal svlékat. Nebránil jsem se a dobrovolně si ho sundal. Pak i to jeho. Během té jedné vteřiny se Daniel svými rty přisál k mému tělu a já se nechal na chvíli laskat, než jimi opět doputoval k těm mým, které jsem tentokrát políbil o dost něžněji.

„Hrozně moc tě chci, Danieli. Tak moc,“ vydechl jsem mu do rtů, drže dvěma prsty jeho bradu.

„Tak si mě vezmi.“ Tohle bylo to jediné, co jsem potřeboval slyšet. Ujištění, že můžu zajít ještě dál.

Teď už klidněji jsem začal líbat ta vábivá sladká ústa, která mé polibky oplácela. Tohle se mi opravdu moc zamlouvalo. Za svůj život jsem poznal hlavně muže, kteří si polibky kradli. Daniel ne, ten je s vervou oplácel.

Rukou jsem znova sjel dolů k jeho chloubě a jemně ji začal třít. Znova mi začal kňourat do rtů. Cítil jsem i mírné zachvění jeho těla. Když jsem se chystal zamířit k Danielovu otvůrku, došlo mi, že s sebou nemám nic, abych mu neublížil. A mé sliny se mi v dnešní den zdály nedostačující. Zarazil jsem se a stáhl ruku. Dan ji však zachytil, usmál se na mě a stočil pohled k tašce. Pochopil jsem a tentokrát jsem se musel usmát já. Ten ďábel jeden ďáblovitý čekal, že se něco stane. S letmým líbnutím na čelo jsem vstal a šel se podívat do jeho tašky. Byl tam. Vzal jsem tubu a vrátil se za Danem do postele a znova se přisál k jeho rtům. Vytlačil jsem si trošku gelu do své dlaně, kterou jsem opět začal přejíždět po Danově chloubě. Hrál jsem si důkladně s její špičkou a zároveň hladil prsty zbytek délky. Odpovědí mi bylo nejprve zasyknutí, které se po chvilce mé oddané péče změnilo v zasténání.

Pomalu jsem se prsty přesouval níž. Začal jsem hladit a mačkat jeho varlata a pak si to zamířil k jeho zadečku. Ruku jsem znova stáhl a vytlačil si trochu gelu na prsty, kterými jsem začal dráždit jeho otvůrek. Sténání zintenzivnělo a já se nad pohledem jeho zakloněné hlavy, zavřených očí a rozpálené kůže začal roztápět víc než předtím. Zajel jsem po chvilce jedním prstem do jeho zasvěceného místa, kde jsem jím začal kroužit, a po chvilce k němu přidal další. Hrál jsem si s ním, než se mi konečně podařilo nalézt to nejcitlivější místečko uvnitř. Začal jsem po něm projíždět a Dan s opravdu hlasitým zasténáním rozdělil naše rty, propnul své nádherné tělo a zaryl mi prsty do ramen. Bože, jak nádherný to byl pohled. V penisu mi z toho prudce tepalo a já se modlil, abych se neudělal jen z pohledu na Danielovy reakce. Byly vážně neskutečné.

Přemístil jsem se ústy k jeho tvrdé chloubě, kterou jsem jimi na jeden zátah pohltil. Pomalu jsem ho na moment ze sevření úst propustil, olízl kapičku vzrušení z jeho špičky a pak ho zase pohltil. To už pro něj bylo hodně a s výkřikem, ztlumeným zakousnutím do své ruky, mi do úst vyvrcholil. Všechnu jeho nadílku jsem poslušně spolykal. Jazykem jsem pak očistil jeho chloubu a to, co uteklo bokem.

S prsty stále v jeho zadečku jsem se mu pomalu přesouval letmými polibky po těle až k jeho rtům, které byly schovány za dlaněmi.

„Hraješ si se mnou na schovávanou?“ zeptal jsem se a Dan ruce stáhl. Podíval se na mě svými zastřenými tmavými kukadly, zářícími z jeho rozpálené tváře.

„Promiň,“ zašeptal, když se snažil popadnout dech. Jeho provinilému výrazu se nešlo neusmát. Políbil jsem ho na rty a prsty, které jsem měl v něm, jsem znova několikrát přejel po tom místečku. Nečekal to a škubl sebou se zakňouráním. Jeho napůl povadlý penis začal opět nabývat na velikosti.

„Nic se nestalo, lásko. Já s tebou totiž ještě neskončil.“

„Hmm…,“ bylo jediné, co z něj vyšlo. Vytáhl jsem prsty, nanesl na svůj až bolavě tepající penis trochu gelu.

„Můžu?“ S pohledem upřeným do Danielových očích jsem hledal ujištění.

„Musíš.“ Čekal jsem jen přikývnutí, ale tohle je také odpověď. Víc roztáhl nohy od sebe a já se přesunul penisem k jeho otvůrku. Žaludem jsem ho obkroužil, než jsem na něj zatlačil. A Dan držel, sice byl trochu napjatý, občas usykl, ale držel. Sklonil jsem se k němu pro polibek a lehce ho hladil po těle, aby se trochu uvolnil a umožnil mi lehčí vstup. Zabralo to. Zajel jsem do něj lehce až po kořen jako nůž do másla. Jeho tvář, doposud napjatá, se uvolnila a očima sledovala tu mou. Nepohnul jsem se ani o píď a čekal na správnou chvíli. Daniel přikývl hlavou a já pomalu začal přirážet, s očima stále zapíchnutýma do těch jeho. Hledal jsem v nich jakékoliv zaváhání a bolest. Potěšilo mě, že jsem v nich nic z toho neviděl. Byla v nich jen touha a plná oddanost. Když své nohy omotal kolem mých boků, přidal jsem na tempu. Daniel mi vycházel vstříc svými vzdechy a vzpínajícím se tělem. Jeho prsty si našly má záda, do kterých se začaly zarývat s mým zrychlujícím se tempem a znovunalezením toho malého uzlíčku uvnitř něj.

Líbali jsme se, hladili, sténali za mého zrychlujícího se tempa. Naše dechy se zrychlovaly a srdce divoce bila. Bylo to tak opojné, cítit to měkoučko a tu horkost vnitřku jeho těla. S každým přírazem jsem se jen modlil, abych to vydržel co nejdéle. Jedna z mých rukou si našla jednu jeho a propletla s ním prsty, které jsme si navzájem začali z celé té vášně drtit. Druhou jsem začal znova přejíždět po jeho tvrdém mužství a hrál si s ním.

Po pár dalších minutách, pár dalších tazích a přírazech jsem ucítil, jak se kolem mě začíná Daniel stahovat a v penise mu začíná škubat. Nebyl jsem na tom líp a drže se na poslední nitce jsem se sklonil a zuby mu oždiboval krk. Vrchol se blížil, a to nám oběma. On s hlavou zakloněnou a já zakousnutý do jeho krku jsme po pár posledních tazích skoro současně vyvrcholili. Já do jeho horkého nitra a on na své rozpálené bříško. Když bylo po všem, bez okolků jsem se na něj znaveně svalil a opřel své čelo o to jeho, podpíraje se o ruce, kterými jsem ho začal vískat ve vlasech. Byl neskutečný, nádherný a můj.

„Ano, je dokonalé,“ zašeptal tiše ten dáreček, zatímco se snažil popadnout dech. Vykouzlil tím úsměv nejen sobě, ale i mně.

„A ty jsi úžasný,“ sklonil jsem se k němu a letmo ho líbnul. Na to, co jsem řekl, se usmál a užuž chtěl něco říct, když se ozvalo zaklepání a zvolání pokojské, že donesla snídani. Zavolal jsem na ni, ať to nechá za dveřmi, že si to vezmeme. Takhle zničit NAŠI chvilku, proletělo mi hlavou. Odfoukl jsem, neochotně se od Daniela odtáhl a z postele vstal. Na to zareagoval jen zamručením a přikrytím se peřinou.

Zašel jsem pro snídani a pak si to s Danem namířil do sprchy. Po snídani, kterou jsem nám naservíroval do postele, jsme se dalších pár hodin k sobě tulili, líbali, nebo jen mluvili. Z Daniela vypadlo, že posledního milence měl před dvěma lety. Proto jsem se nedivil, že naše ranní milování musel chvilku rozcházet.

Na oběd jsme se projeli ke mně domů, kde jsme společnými silami uvařili vepřové na hříbkách s domácím bramborovým knedlíkem. Tedy většinu času se u sporáku otáčel Dan, ze kterého jsem měl problém sundat své nenechavé ruce. Byl jako ten nejpřitažlivější magnet na světě. A především poté, co jsme si k vaření pustili hudbu a on se začal mírně kroutit do jejího rytmu. Pohled na ten jeho pohupující se zadeček mě nenechával chladným a byl jsem na něm neustále nalepený jak moucha na mucholapku. To jsem ještě ale nevěděl, že se nekroutil do hudby kvůli jejímu rytmu, nýbrž aby mě vyprovokoval. Ďábel jeden vyčůraný. Jak trapně mi bylo, když se mi za to začal vysmívat s tím, že mi svůj zadek vyfotí a tu fotku mi pošle, abych se měl na co koukat, když spolu nebudeme. Haha… Za tuhle provokaci po něm dostal pár ran.

„Vidíš, já ti říkal, že bez něj nevydržíš ani vteřinu,“ smál se mi do očí místo obrany a já měl v tu chvíli neskonalou chuť ho někam zavřít a zahodit klíč. Tenhle nápad mě ale přešel, když se mi přilepil na rty s tím, že to s ním holt budu mít těžké, ale věří tomu, že to zvládnu.

Jelikož venku pařilo celý den slunce jak pominuté, proleželi jsme celý den u mě na gauči před puštěným ventilátorem. K večeru jsme se jeli zchladit na koupaliště, kde se konalo i večerní kino. V té době už tam bylo v bazénu o dost míň lidí, takže se dalo pěkně vyřádit. V rámci slušnosti samozřejmě, když tam ještě pobíhalo pár rodin s dětmi.

Na film jsme se pak přesunuli s občerstvením, které jsme si stihli ještě koupit, na odlehlejší místo, abychom se mohli k sobě bez ostychu kdykoliv přitulit.

Seděli jsme vedle sebe na dece na mírném kopečku pod velkým stromem a užívali si další špatný pokus té proklaté veverky o uschování svého žaludu do ledové kry. Při Danielově prohlášení: „Proč ta veverka jednoduše nestrčí ten žalud někam jinam? To je vážně tak blbá?“ jsem vyprskl smíchy tak, že se na mě jen nechápavě podíval.

„Tím chceš říct, že i já jsem blbý, když strkám ten svůj…,“ nedořekl jsem, protože jsem byl okamžitě násilím opřen o strom.

„Myslíš si, že bych si s tebou něco začal, kdybys byl tak blbej? I když…,“ začal se chechtat a za to tentokrát skončil on pode mnou na dece.

„Tady si vážně někdo koleduje,“ rozesmál jsem se s ním a plácnul ho za to pořádně po zadku, který si pak ublíženě začal třít. Jo, s tímhle ďáblem si teda ještě užiju. S letmým polibkem na Danovy rty jsem se opřel zpátky o strom a jeho si stáhl k sobě do klína. Objal jsem ho a propletl si s ním prsty.

„Do čeho jsem se to uvrtal?“ houknul jsem mu pobaveně do ucha a líbnul ho do vlasů.

Dan mírně pootočil hlavu: „Říkal jsem, že to se mnou budeš mít těžké. A vůbec, chtěl jsi ďábla, máš ho mít. Tak si nestěžuj!“ zakřenil se a já ho sevřel ještě pevněji.

„Nestěžuju si, jen konstatuju. A za nic na světě bych svého ďábla nevyměnil.“ Daniel se víc narovnal, pootočil hlavu a políbil mě. Pak se dál věnoval filmu, na rozdíl ode mě. Moje mysl byla zadumaná do sebe. Nějak jsem tomu všemu nemohl pořád uvěřit. Tomu, že ho konečně držím v náruči a jemu to nevadí. Tomu, že stačilo tak málo k tomu, aby se mi otevřel. Bylo to neuvěřitelné. On byl neuvěřitelný. A to, co mi dnes ráno předvedl, bylo ještě úžasnější. To, jak se kroutil a sténal pod mýma rukama, aniž bych ho k tomu musel tlačit. Bylo to jako sen, ze kterého jsem se nechtěl nikdy probudit. Sice mi ten sen kazila myšlenka toho, že musím zítra do práce, ale po ní si jeho čas rezervuju pro sebe.

Když jsem ucítil mírné zachvění, probral jsem se ze svého zadumání a objal Daniela ještě pevněji. Na rozdíl od horkých letních dnů bývaly jejich večery až překvapivě chladné.

„Je ti zima?“

„Jen trošku, ale to je dobrý.“

„Vydrž chvilku.“ Odtáhl jsem ho kousek od sebe a natáhl se pro deku, kterou jsem nás oba přikryl. Dan se na mě zase spokojeně uvelebil a dál sledoval film. Nečekal jsem, že ho ta pohádka tak chytne. I když podle toho, co mi vyprávěl, neměl moc času se na filmy dívat, protože většinu volného času věnoval své práci a zbytek prospal. Což vysvětlovalo jeho brzké víkendové vstávání.

Když se objevily závěrečné titulky, většina lidí se okamžitě rozprchla. Já se však nemohl ani pohnout, protože mi Daniel během filmu v náruči usnul. Pravda, byl to náročný den. Ještě jsem tak chvilku seděl, když jsem to už celkově nemohl vydržet. Ozvala se matka příroda, a aby se mi nestala jistá nehoda, musel jsem ho přece jen vzbudit. Stačilo ho párkrát pohladit po tváři, zamumlat mu do ucha „Danieli, vstávej…“ a probral se. Sice nerad, ale probral.

Cestou zpátky do hotelu nám nastala náročná chvilka. I když bych raději zůstal další noc s ním, musel jsem jet domů. V kanceláři jsem měl jen náhradní košile a trika, ale žádné obleky ani spodní prádlo. Takže abych se nemusel ráno honit sem tam, musel jsem tu jednu noc obětovat. Sice mě napadla možnost vzít ho k sobě, ale bylo vidět, že se taky potřebuje pořádně vyspat. Proto jsem to nechal tak a půl hodiny se s ním loučil před hotelem. Moc se mu nechtělo mě nechat jít, ale příslib pondělního odpoledne, a vlastně nejen pondělního, byl dostatečný na to, aby mě pustil. Byli jsme jako dva zamilovaní puberťáci. Ono to ani jinak nešlo, když jsme tolik let po sobě tajně toužili a nakonec jsme se dostali. Proto nešlo nevyužít každou volnou minutu k dohánění toho, co jsme zameškali.

Daniel

Kdykoliv jsem uvažoval nad tím, jaké by to bylo, kdybychom s Nikolasem dostali svou druhou šanci, nečekal jsem, že to dopadne takhle. Od chvíle, kdy jsem ze sebe vysypal vše, co mě tak tížilo, začalo nejúžasnější období mého života. Tolik lásky jsem vážně nečekal. A byl jsem moc rád, že v tom, co se stalo, se Nik nijak moc nepitval. I když bylo vidět, že nad tím přemýšlí, nepřipomínal mi to. Spíš naopak. Od začátku jsme tu byli jen my dva a přítomnost. Za to mu budu vždycky neskonale vděčný. A nejen za to. S ním bylo všechno úžasný. I sex, který byl vážně neuvěřitelný. Takový jsem teda nezažil. Pár doteků – a co to se mnou udělalo. Aspoň se mi potvrdilo, že s dobrým partnerem je všechno mnohem lepší. Dokonce i poflakování a další aktivity. Kino jsem si užil neskutečně. To špičkování bylo vážně něco, stejně jako ta hloupá veverka.

I když se mi samotnému do postele moc nechtělo, Nika jsem potom propustil, těše se na další naše společné dny. Je mi jedno, co se stane. Když to bude s ním, bránit se tomu nebudu. Hlavně aby nám tohle naše neskonalé štěstí vydrželo co možná nejdéle. S touhle myšlenkou jsem ulehl do postele a usnul.