Naše druhá šance 6

Dny plynuly a můj vztah s Danielem jen vzkvétal. Vždy, když jsem končil v práci, mě čekal na recepci hotelu. Tedy, když v něm byl ještě ubytovaný. Sice probíhalo jen strohé přivítání, ale my si ho pokaždé vynahradili někde v soukromí. Světe, div se, během té krátké doby se z toho posmutnělého tvora stalo rozjařené slunce s ďábelskými pohnutkami. Jelikož nám počasí v ty dny moc nepřálo, jeho úsměv nám je vždy zpříjemňoval. A nejen on. Plnými doušky jsme si užívali za každý ten promarněný rok.

Abychom nestrávili většinu jeho dovolené spolu v posteli, vytáhl jsem ho autem na výlety po okolí. Navštívili jsme památky, restaurace, cukrárny, pak další památky, naše hotelové wellness centrum, a naši túru jsme zakončili zmožení vedle sebe zase v posteli.

Po pár dnech strávených spolu jsme se nakonec domluvili, že po zbytek dovolené zůstane u mě doma. Dan se tomu vůbec nebránil, spíš naopak. Byl tak nadšený, že po mně pokaždé skočil a radostí mě objal a líbal, sotva jsem prošel dveřmi od bytu. V lednici jsem od něj měl navařený oběd a na další den nachystanou svačinu. Nechápal jsem, kde k tomu všemu bere tolik energie. A ještě míň jsem chápal, že se u mě v kuchyni otáčí, jako by tu byl odjakživa. Byl vážně neuvěřitelný. Připomínal mi svým chováním zamilované štěně a mně se to opravdu moc líbilo. Vychutnával jsem si každou minutu jeho pozornosti a jak se patří mu ji oplácel svou. A občas dost vášnivě.

Kolikrát jsem ho překvapil při přípravě večeře a nechal ho sténat pod mýma rukama opřeného tam o linku, tam položeného na stůl nebo pohovku v obýváku. Div že to pak zvládl u sporáku ustát, jak se mu po mých vášnivých útocích podlamovala kolena. Až jsem to několikrát nevydržel a zasmál se tomu. Což ho vždy naštvalo tak, že pak hodinu trucoval na gauči a nechal se chlácholit, než mi můj výsměch odpustil.

Za svou vtíravost jsem několikrát i dostal loktem do břicha. A že se uměl trefit. To abych ho prý nechal dodělat, co měl rozvařeno. Občas jsem si říkal, zda nedělal nějaké bojové sporty, když dával tak skvěle mířené rány. Vždy mi to ale vyvrátil s tím, že v tělocviku měli pouze čtyři hodiny sebeobrany, které se mu občas náramně hodí. Jednoduše jsem si s ním užíval nejen klid a pohodu, ale i vzruch, vášeň a mileneckou šikanu.

Ani nevím jak, byla tu najednou další sobota. Když jsem došel dopoledne z práce domů, málem mi Daniel přivodil infarkt. Stál totiž opřený v chodbě se svou taškou v ruce a ve tváři měl neutrální výraz.

„Ahoj, lásko. Copak se děje? Už ode mě utíkáš?“ došel jsem k němu a objal ho na přivítanou, když tam tak postával.

„Hmm, musím se vrátit domů. Nechci tě pořád otravovat,“ odsekl ledabyle a mně se to vůbec nelíbilo. Ani nepozdravil. Divné…

„Však můžeš zůstat. Mi to nevadí.“

„Ale mně ano,“ přimhouřil oči a podíval se na mě. Cítil jsem, jak zběsile mi začíná bít srdce.

„Nechápu. Myslel jsem, že ti nevadí být u mě… se mnou,“ došla mi slova.

„Zlato,“ oslovil mě, uchechtl se a obmotal mi ruce kolem krku, „mně ale nevadí tu s tebou být. Já jen nemíním chodit v jednom a tom samém oblečení pořád dokola. Nebo mám zákaz si zajet domů pro pár věcí?“ Vtom jsem pochopil a toho ďábelského provokatéra od sebe odtáhl.

„Víš ty co? Raději běž, než tě něčím přetáhnu,“ začal jsem se smát poté, co na mé odstrčení ten pitomec vyprskl smíchy. Sundával jsem si boty, když se kolem mě omotaly jeho paže.

„Ale, šnad še na mě nežlobíš? Můůj… milášku,“ začal šišlat jako Glum z Pána prstenů. Vážně jsem ho neměl pouštět ke své televizi.

„Milášku, tobě ta dovolená už leze pěkně na mozek,“ cvrnknul jsem ho do čela a znova ho objal.

„Au, nebuď zlej!“ promnul si čelo s ublíženým výrazem ve tváři.

„Nejsem ‘zlej‘. Jsem jen upřímný. A jak to teda máš naplánované?“

„To by tě zajímalo, co?“ provokoval dál a dostal za to jednu pořádnou výchovnou po zadku, až z ní zakňoural.

„Nezlob!“

„S takovou asi nijak. Zůstanu doma a ty si tu buď klidně sám,“ vyplázl na mě jazyk, otočil se a snažil se mi vymanit z náruče. Já ho však nepustil. Zapřel jsem se nohama pořádně o podlahu a smál se jeho marným pokusům o útěk. Poté, co se trochu unavil, jsem si ho přitáhl zpátky a pevně ho i přes jeho protesty držel u sebe.

„Pusť mě!“ přikazoval mi pořád dokola, snaže se mi rozpojit ruce.

„Nepustím. Ne do doby, než mi slíbíš, že si sjedeš domů pro věci a hned se vrátíš.“ Po tomhle se zarazil, otočil se a se zvednutým obočím se na mě podíval.

„To jako fakt? Si myslíš, že ti to projde tak snadno?“

„Tak počkat! Nevím, kdo z nás dvou si tady začal?!“ Tentokrát jsem zvedl obočí já. Hleděli jsme si chvilku vzájemně do očí se škubajícími koutky. Oba jsme se snažili vydržet co nejdéle se nesmát. Ale dlouho to nešlo, a nakonec jsme stejně oba smíchy vyprskli. Dan mi pak znovu omotal ruce kolem krku a políbil mě. Slíbil mi, že nejpozději do hodiny a půl bude zpátky. Doufal jsem v to. Stačilo mi pár dní, abych si zvykl na to, že nejsem doma sám. Navíc jsem měl na dnešní den nachystaný program, který by bez Dana jednoduše za moc nestál.

„A co by se ti se mnou tak chtělo dělat?“ zeptal se mě, když jsem se ho snažil ujistit, že jeho návrat je opravdu nutný.

„Dojeď a uvidíš.“ S šibalským úsměvem jsem Daniela políbil a konečně ho pustil. S posledním polibkem a informací, že oběd mám na sporáku, vyšel ze dveří a odjel. Mezitím, co byl pryč, jsem si dal sprchu, pojedl a douklízel to, co mi chybělo.

Procházel jsem se po bytě sem tam a uvažoval nad tím, co si na Dana připravit, když mě z rozjímání vytáhl zvuk telefonu. Podle vyzvánění mi bylo jasné, o koho šlo. Volala totiž Terka. Pořádali menší zahradní párty pro přátele, z nichž většina svou účast nakonec odvolala, a oni nevěděli co s masem. Jak moc mi to však nepřišlo vhod, když už jsem měl naplánováno něco jiného. Snažil jsem se z toho vymluvit, jenže má sestra si nedala říct. A pokračovala v nátlaku, zatímco jsem otvíral vchod Danielovi, který zrovna dojel.

„Nikuuu, prosím tebe. Jaké bys ty měl plány? Přece se nebudeš zase schovávat v práci. Nebo je něco, o čem nevím?“

„A mělo by být?“

„Asi ne. I když, co Dan? S ním nic?“ vyvalila na mě a já nevěděl, co v tu chvíli dělat. Ještěže mě zachránil ten můj černovlasý anděl. Sotva mě viděl stát ve dveřích s mobilem u ucha, vytřeštil oči a němě se zeptal, jestli volá Terka. Přikývl jsem a on ukázal na sebe s tím, že s ním nic. A pak zapnul na puse pomyslný zip. Pochopil jsem a znovu přikývl. Usmál se a potichu za sebou zavřel dveře od bytu.

„Brácha, jsi tam?“

„Jo, jsem. Někdo mi tu zvonil, tak jsem se díval, kdo přišel,“ odpověděl jsem a dal mobil na hlasitý odposlech.

„Ahá. A vůbec, neodpověděl jsi mi. Tak jak to s Danem vypadá?“

„Jak by? Nijak,“ odpověděl jsem a cukaly mi koutky při pohledu na Daniela, který se musel kousnout do ruky, aby nevybouchl smíchy.

„Chjo, vy chlapi. Tak co, dojedeš? Volala jsem i jemu a říkal, že by se klidně stavil,“ dořekla svým ďábelským hlasem a já ho probodl pohledem. Daniel nasadil svatouškovský úsměv a rozhodil ruce, jakože on za nic nemůže.

„Aha, tak jemu jste volali dřív než mně, jo?“

„No, řekněme, že jsme na tebe chtěli mít páku, kdybys nechtěl přijet,“ přiznala ta nestvůra. Musel jsem se párkrát nadechnout, abych potlačil smích. A Dan si hlavu přikryl polštářem, pod kterým jsem okamžitě slyšel zaúpění a řehot.

„Tak páku na mě. To je od tebe pěkné. Ale já fakt nemůžu,“ snažil jsem se naoko vymlouvat, jenže Dan na mě vykulil oči, odhodil polštář a svěsil ruce, jako by mi chtěl říct: „No to si ze mě děláš srandu, ne?“ Usmál jsem se na něj a naznačil rukou, že jen kecám. Tak si jen hlasitě oddechl, hodil po mně tím polštářem a lehl si na gauč.

„No tak, Niku. Nenech se přemlouvat,“ prosila.

„Chjo, co s tebou mám dělat. Tak já teda dojedu. Jo a mám dotaz.“

„Super, vyřídím to Leovi. Jaký dotaz?“

„Kde se bude spát?“ Podíval jsem se na Dana, který při mé otázce zvedl hlavu a kouknul na mě s přivřenýma očima.

„No, záleží na tom, jak se domluvíš s klukama.“

„S klukama? Myslel jsem, že s Danielem budeme jediní. Kdo tam všechno bude?“

Terka mi začala vysvětlovat, že z těch, co pozvali, jim zůstal ještě Zdeněk a Petr z oslavy. Což znamená, že i oni budou zůstávat na noc. Nečekal bych ale, že Terka bude hned nadhazovat, že u mě je místo na spaní jasné. A to v té staré známé posteli vedle toho černovlasého stvoření, které mě svým pohledem varovalo, abych neřekl něco, čeho bych pak litoval.

„No tak hele. Já si můžu spát, kde chci. Klidně i na zemi,“ štěkl jsem po ní a schytal tak vražednější pohled od Dana, který prstem ukazoval mezi mnou a jím. Na to jsem na něj vyplázl jazyk a smál se mu do chvíle, než mi naznačil, že od něj dostanu pěstí.

„Dobře. Domluv se s nimi, jak chceš. Ale Dan mi už říkal, že než spát s klukama na gauči nebo na ‘pitomý‘ matraci, raději to zase riskne s tebou v posteli.“ Sotva to dořekla, zmohl jsem se jen na pouhé „Aha“ a nasměroval si to za Danem, který přede mnou začal okamžitě utíkat do ložnice.

S rychlým ujištěním, že se tedy uvidíme odpoledne, jsem zavěsil a vletěl na toho ničemu. Ten stál v rohu s rukama před sebou a smál se. Začal to zamlouvat, že mu je stejně jasné, že bych skončil s ním. Protože ostatní tři šíleně chrápou a tak podobně. Pomalým krokem jsem došel k němu, zatímco ze sebe pouštěl jednu perlu za druhou. Postavil jsem se s vážným obličejem a s rukama v bok před něj a mlčky ho pozoroval. On nasadil ten nejnevinnější kukuč, jaký mohl, a vypískl: „Promiň.“ Natáhl jsem ruce k němu a natlačil ho na skříň, kterou měl za sebou. Jen se trochu přikrčil, zatímco jsem své ruce opřel vedle jeho ramen. Díval se svými tmavými kukadly do mých, čekaje, co přijde. Nasadil jsem proto nejvražednější výraz, který mi zrovna šel. Nedokázal jsem to vydržet. Rukou jsem ho chytil za zátylek a přitáhl si ho k polibku. Nejdřív rozhodil ruce, jak to nečekal. Pak je ale omotal kolem mých ramen a přitiskl se na mě.

„Máš jediné štěstí, žes to domluvil takhle. Bys jinak dostal na holou,“ zamumlal jsem mu výhružně do rtů. Jeho ústa se roztáhla do toho širokého výzubu, který tak moc miluju.

„Takže mi je odpuštěno?“

„To si promyslím cestou. Teď si jdu zabalit.“ Pustil jsem ho a popošel k vedlejší skříni: „Akorát budeme muset jet každý sám. A dělat, že my nic, co? Když jsi nás tak krásně zapřel…,“ mrkl jsem po něm očkem.

„No, jo,“ zasekl se, protože mu došlo, že pojede sám, „vidíš to. Nebo můžeme jet spolu a říct, žes mě vyzvedl cestou.“

„Jak si to asi představuješ, ty génie? Oni neví, že jsme si na sebe vzali kontakt.“

„Tak Terce zavolej, ne? Nebo víš co, zavolám Leovi.“ Aniž bych něco odpověděl, už držel mobil u ucha a vytáčel. Leo byl překvapený, že po něm Dan chce moje číslo. Divil se, že ho ještě nemá. Dan mu proto vysvětlil, že nebyl důvod si ho brát dřív a až teď ho napadlo, že ho můžu vyzvednout cestou, když bydlíme při jedné cestě. A on aspoň ušetří za palivo. Z telefonu pak zazněly podobné rýpance na nás dva, jaké měla má drahá sestra. To zase bude víkend.

Aby nám cesta rychleji utekla, pořád jsme si s Danem v autě o něčem povídali. Především jsme řešili, jak to udělat, aby nikdo nepoznal, že jsme spolu. V tu chvíli začal být Dan dost skleslý. Došlo mu, že musíme to naše pošťuchování a lísání omezit na minimum. Proto jsem se rozhodl mu tu cestu zpříjemnit, aby se necítil ochuzený o mazlení. Neustále jsem ho nějak provokoval. Začalo to ocucáváním a okusováním jeho ruky a prstů. Skončilo to s mou rukou na jeho stehně, kterou se mi snažil odehnat s tím, že pokud nepřestanu, udělá se do kalhot nebo se vybouráme. Což jsem riskovat nechtěl. Své útoky jsem proto omezil jen na jeho ruku. Tu mi nakonec taky ukradl s tím, že když dojedeme a on ji bude mít ode mě pokousanou, těžko někomu vysvětlí, odkud to má. Příště asi pojede svým autem, když nechce, abych na něj sahal.

Po příjezdu na místo určení nás čekalo opravdu nenápadné přivítání. S Danem nám neušlo, jak po nás všichni zvědavě koukají. Nejspíš se snažili zjistit, jak jsme oba vůči sobě během cesty pokročili. My ale naše divadélko hráli na výbornou. I když bylo hrozně těžké nemoct se ho dotknout nebo ho políbit. Tomu se dá říkat jedině procházka peklem. Naše domlouvání ohledně spaní dopadlo, jak jsme si mysleli. Kluci si zabrali gauč a matrace. A já s Danem opět skončil v pokoji pro hosty. Stejně si myslím, že to všechno byla jen záminka, aby mě a Dana popostrčili k nějaké aktivitě. Nevěřím totiž tomu, že se jim Terka a Leo nesvěřili.

Dokonce když jsme si šli vybalit, nenechali nás na pokoji a co chvíli kdosi z nich nárazově vletěl do pokoje, aby zjistil, zda tam NĚCO neděláme. My se ale chovali spořádaně odtažitě, i když nás to oba trhalo na kusy. No, co se dá dělat. Nakonec jsme se domluvili, že jim to prozradíme v pravý čas, nějakým šokujícím způsobem. Když už, tak už…

Seděli jsme s tou bandou venku asi hodinu, když se ozvalo zatroubení. To se vrátili Leovi rodiče, a jak jsme později zjistili, tak i s Danovou mámou. Všichni došli k nám a přisedli si. Leo pak se Zdeňkem a Petrem konečně rozžhavili gril. A Radim šel pro grilovací uhlí do garáže. Kamila s Terkou se přesunuly do kuchyně a chystaly všechno potřebné. Lenka si začala povídat s Danielem o tom, jak si užívá dovolené, a oznámila mu, že pro něj bude mít k blížícím se narozeninám velké překvapení. Když se ptal, jaké, neřekla mu, o co jde. Když to má být překvapení, přece mu to hned nevykecá, ne? Pak se jeho máma zaměřila i na mě.

„A co vy, Niku? Slyšela jsem, že vás nedávno povýšili na manažera hotelu.“

„Ano, povýšili. Ale víceméně dělám pořád to samé, co předtím. I když, teď mám svou zástupkyni, se kterou jsem jedna ruka. Takže si i práci rozdělujeme spravedlivě, abychom měli oba dostatek volného času. Nebo aspoň tak, jak si to majitel přeje.“

„To zní zajímavě. A co vy a vztahy? Když máte takovou náročnou práci.“ Po téhle otázce jsem si říkal, zda nedostala za úkol o nás něco vyslídit. Ale na to je Danova máma moc slušná žena.

„No, jak bych to jen řekl,“ začal jsem a mrkl na Dana, který sklopil hlavu a snažil se skrýt úsměv. „Před povýšením jsem byl v hotelu skoro nepřetržitě. Myslím tím od pondělí až do neděle, protože jsem za svou předchůdkyni dodělával dost práce. Ale teď je toho volna víc. Takže i skvělá doba na nějaký ten vztah.“ A Dan zrudnul.

„Takže jste sám?“ ptala se se stejně ďábelským tónem, jaký mívá i její syn. Aspoň už vím, po kom to má.

„Ma-mi, nemyslíš, že je trošku přes čáru se na něco takového Nika ptát? Je to jeho soukromá věc!“ vyhrkl na ni její syn a podepsal si u své matky rozsudek smrti, když se po sobě pak podívali. Jak měla Lenka potřebu svému synovi něco odfrknout, zarazila se. Podívala se na mě, pak zpět na syna a rty se jí roztáhly do širokého úsměvu. Oblilo mě horko a nevěděl jsem, co mám dělat. Lenka se nadechla, chystajíc se něco říct. Když Danovi ale došlo, že jsme prozrazeni, okamžitě jí rukou přikryl pusu a dal jí kázání o tom, že se o nás dvou nesmí nikdo nic dozvědět. Zatím…

„Neboj, broučku. Jsem ticho, jako hrob,“ zašeptala v odpověď a políbila Dana na čelo. Ten jí na to něco pošeptal. Lenka se neudržela, podívala se na mě a začala se smát. Co jí to ten zlosyn řekl? Myslím, že si s ním pak budu muset promluvit. Než jsem na to jejich šuškání stačil něco namítnout, začaly nosit holky na stůl vše potřebné ke grilování. Radim mezitím donesl pytel s uhlím a pak přihodil na stůl láhev tvrdého. Na tu se Dan s nechutí ušklíbl a já musel za rukou skrýt svůj pobavený výraz. Neodolal však vínu, které má sestra vytáhla z mini ledničky.

I když se Dan snažil na mě moc nekoukat, sem tam mu pohled ke mně utekl. A byl jsem za to rád. Protože když jsem viděl, jakou má radost, že mou sestru napadlo koupit i víno, mohl jsem ho aspoň varovat pohledem. Vážně bych se chtěl dneska v klidu vyspat, aniž bych ho musel zase tahat z koupelny do postele. Dan jen sklopil zrak a vzal do ruky telefon. Přišla mi od něj esemeska: „Neboj, lásko, budu se krotit. A kdyžtak, mám tu tebe a mámu, abyste na mě dohlídli. Pusu.“

Ta zpráva mi na rtech vykouzlila úsměv. Já mu dám „pusu“, blbečkovi. Zvedl jsem hlavu od mobilu a nenápadně jsem po něm kouknul poté, co jsem očima přejel po ostatních. Většina z nich už seděla u stolu a byla zabrána do krájení zeleniny, zatímco si o něčem povídali. Proto jsem využil situace a na toho svého ďábla okem mrkl.

O pár hodin, pár kousků masa a pár sklenic vína později (ano, taky jsem si dal víno, místo tvrdého) pustili chlapi nějakou hudbu, abychom si mohli všichni zatančit. Nejdřív to byly samé rychlovky, na které překvapivě zvládali tančit i starší z nás. Nebo spíš, hlavně oni tančili, zatímco většina nás mladých seděla u stolu a povídala si. Terka se ale po půl hodině postavila k notebooku a pustila pár ploužáků. Naše ucelené páry se daly do tance. Dan vyzval svou mámu, aby se taky trochu pobavila. Když si šli po tanci sednout, poslal jsem Danovi nenápadně další zprávu: „Co jim takhle konečně zahrát divadlo? Dýl to bez tebe vážně nevydržím!“

Dan si nejdřív mobilu nevšiml, to až po pár minutách, když se chystal napít vína. Po přečtení naťukal rychlou zprávu: „A jak si to divadlo jako představuješ?“ Neodpověděl jsem mu. Vstal jsem od stolu, obešel ho a došel k Danovi.

„Smím prosit?“ Dan na mě vytřeštil oči a div že mu ten doušek vína, kterého se zrovna napil, nezaskočil. Podíval se po všech ostatních, kteří zůstali stejně v šoku a čekali na reakci.

Nakonec však odložil sklenku a vykoktal: „N-no tak dobře.“

Zaujali jsme klasickou taneční pozici a začali se pohupovat do rytmu hudby. Snažili jsme se při tom tvářit vážně. Měli jsme ale co dělat. Ostatní nás nenápadně sledovali a šuškali si. Nevšímali jsme si jich. Jen ať si namáhají ty své mozečky.

Po pár kolech jsem se rozhodl udělat krok vpřed. Vzal jsem Danovu druhou ruku a dal si ji za krk, zatímco svou druhou ruku jsem mu položil kolem pasu. Dan zpozorněl a podíval se na mě přivřenýma očima, zatímco se mi červenal. Hlavně když jsem jednou rukou pomalu klouzal na jeho zadeček, který jsem pevně stiskl. Pak jsem po něm ale Dana plácl tak, aby to všichni viděli. Dan sebou cuknul a kousaje se do rtu mi věnoval mírně vzrušený pohled. S naznačením pusy, tak, aby to nikdo neviděl, jsem na něho mrkl jedním okem. Pochopil, usmál se, přitáhl si mě za zátylek a vášnivě mě políbil.  

„No… ty… vole…,“ ozval se někdo z té bandy. Chvilku nato začali komentovat tento náš výstup úplně všichni.

„Co dokáže jeden ploužák…,“ ozvala se má sestra, zatímco Zdeněk nás prosil, abychom toho okamžitě nechali. My však jeho ani nikoho jiného vůbec neposlouchali. Tohle byl náš dárek za to, že jsme to před nimi tak dlouho vydrželi udržet v tajnosti. S Danem jsme se jim zasmáli, pevněji se objali a pokračovali v tanci. Nebylo třeba nic vysvětlovat. Danova máma to udělala za nás. Což spustilo další salvu pokřiků, jako že si to oba vypijeme, takhle je celé odpoledne tahat za nos.

Ještě jsme udělali jednu poslední otočku a konečně se vrhli zpátky mezi ty hladové šelmy, kterým jsme museli přiznat barvu. To bylo radosti, že jsme konečně spolu. Dan si tak mohl bez okolků sednout vedle mě. Nejdřív byl jen opřený o opěradlo lavice, než se mi nakonec uvelebil v náruči. Bez řečí jsem ho objal. Naše prsty se propletly a rty se zase na moment spojily. Byla to taková úleva, nemuset se před nikým skrývat.

O hodinu později, kdy Leo a Terka probírali přestavbu dětských pokojů, se Kamila podívala naším směrem: „Někdo ti tu usíná, Nikolasi.“ Ostatní k nám stočili pohledy a usmáli se. Dan seděl s hlavou opřenou o mé rameno a oči se mu pomalu zavíraly. Líbnul jsem ho na čelo a sklonil se k jeho uchu: „Nespi… Kdo tě pak bude tahat do postele?“

„Hmm…,“ zaznělo v odpověď.

„Tak asi už půjdeme do hajan, co?“ navrhl jsem. Bez jakékoliv odpovědi se se zívnutím narovnal a protřel si oči. V ložnici pak sebou praštil do postele. Aniž by se stihl převléknout, okamžitě v ní usnul. Ještěže měl na sobě jen kraťasy a triko, ďábel můj unavený. Já ho pak po sprše následoval. Než jsem ale usnul, běhalo mi hlavou to velké překvapení, které pro něj má jeho máma nachystané. Co to asi bude? A co mu dám k narozeninám já? No, měl bych něco vymyslet. Mám na to přece jen necelý měsíc.