SOUTĚŽNÍ POVÍDKY

Miluje ten pohled zezadu, jak se mu penis pohupuje pod kulkama. Vezme ho do dlaně. Igo zaskučí. Nechce se takhle udělat, nesnáší to. Když ho David honí zezadu na čtyřech jako čokla. Dráždí ho u toho dildem. Nesnáší to a stejně se udělá, protože to nejde oddálit. Už to nejde. David zpracovává jeho péro čím dál tím rychleji, nabodává ho na uměláka, až Iga nutí přirážet na všech čtyřech jako čuba.

Dovolil mu, aby ho vedl po cestě ke zdánlivě temné straně, a ukázal mu, jakou rozkoš dokáže vytěžit z bolesti. Přestal mu vzdorovat, nechal ho, aby přivedl jeho ruce k těm nádherným ztvrdlým bradavkám, a nechal se přimět mu je mačkat, kroutit a drtit mezi prsty, až se vzpínal v bolestivých grimasách, přesto mu nezpochybnitelně dával posunky znamení, aby se neopovážil přestat.

Jemný dotek prstů na jeho zadním vstupu a nesmlouvavý příkaz, aby se uvolnil. Zachvěl se v předtuše věcí příštích a povolil, co nejvíc to šlo. Cítil, jak se do něj neodbytně dobývá jeden kluzký prst, a poddal se tomu. Druhý následoval vzápětí. Několik minut se v něm oba pohybovaly a roztahovaly ho. A pak už na své nedočkavé růžici cítil špičku dilda. Zatlačil trochu proti, aby dobyvateli cestu usnadnil. Ze rtů mu utekl hlasitý vzdech, ani ne tak kvůli tomu, co se mu dělo fyzicky, ale spíš kvůli tomu, že dobře věděl, kdo se nad ním v tu chvíli se zaujetím sklání.

Při tom pohledu a zároveň dotyku se Davidovi tajil dech. Bušení srdce už ani nevnímal, soustředil se jen na úžasný pocit, který vznikal v citlivé pokožce bradavek a šířil se do celého těla. Cítil, jak se lehce roztřásl, a z úst mu nekontrolovaně unikl vzdech. Nedokázal od zrcadla odtrhnout zrak.

Dnes je od rána Páníček divný, potutelně se usmívá a já nevím, co od něj čekat. Pokud vím, nic není v plánu a plním své běžné domácí povinnosti. Večer dostávám rozkaz všeho nechat, jít do herny, nasadit si škrabošku a připoutat se na kříž. Provádím ihned, co jest po mně požadováno, a Albert se zase zmenšil. Nic nevidím, ale vnímám ho v místnosti, jak něco dělá. Tehdy kdy mne sundává z kříže, jsem už celý natěšený. Musím dát ruce k tělu a někam mne vede. Když mne zastaví, začne mne čímsi omotávat a to docela pevně. Když dojde se svou činností k mému pasu, musím si kamsi lehnout. To už vím, že mne omotává látkou, zřejmě bavlněnou.

- Kdo že vás posílá? - prohlížím si ho od hlavy k patě. Módou zrovna nepohrdá. Má rád syté barvy. Jako já. Krásné oči. Štíhlé prsty. - Můj náčelník. A mám vám říct, abyste nejdřív zamknul, když budete tak hodnej, veliteli. - - A proč? - - No aby sem nikdo nelez, říkal náčelník. - Co by ještě nechtěl? Ale když je mladík od nás, z kroužku trhlých erotomanů… Podívám se za dveře, zda na chodbě někdo není, a potom zamykám. - A kdo je vůbec váš náčelník? -

"Lež!" zaznělo přísně. A tak ležel. Ani ho nenapadlo neposlechnout. A muž si to okamžitě uvědomil. Tu povolnost, tu poslušnost. Muž zatlačil tentokrát už hezky tvrdě a nahmátl prostatu. Zatlačil proti ní nahoru a bez ohledu na mladíkovo sténání po ní několikrát přejel bříšky prstů. Uvědomil si, že mladík je víc než jen poddajný. Je to sub se vším všudy. On potřebuje Pána. Potřebuje někoho, kdo bude hrát dominantní roli, aby on mohl hrát roli otroka. Ale, že je tak sevřený? Že by…?