Povídky

Stál tam v bílém baletním trikotu. Tak to bylo něco. Pomalu se otáčel a sledoval své obecenstvo. Bylo vidět, že oba je to hezky dostalo. Tělo v tomhle obalu je mnohem vzrušivější než nahé. Všechny linie svalů jsou zvýrazněny. Obliny zadečku, stehna i lýtka. Párkrát se otočil, pak pomalá pirueta. Sledoval své obecenstvo. Bylo vidět, že je dostal, kam chtěl. Trošku si zpříjemní pobyt doma. V sobotu je vytáhne na chatu a byl by v tom zakopanej pes, kdyby je oba nedostal. Vzal zavěšenou loutku Škrholy. Pomalu s ní tančil.

Učím na fakultě matematiku a v září na mé první přednášce prváků seděl v páté řadě posluchárny Marek. Můj kolový, třeboňský Marek, se kterým jsem prožil vlastně jen jeden „erotický“ den. Už jsem učil a zkoušel děti mých kamarádů, spolužáků ze školy, kolegů z fakulty, jednu milenku známého z tenisu… Ale kluka, se kterým jsem spal, ještě ne.

První týden jsem si ani nevšiml, kdo tady bydlí se mnou. Občas jsem někoho potkal kouřit před penzionem, když jsem se vracel z kola, ale vždy to skončilo jen společenským pozdravem. V sobotu přijeli noví výletníci. Potkal jsem se s nimi před kolárnou: manželé cca kolem padesátky a dvě děti, syn asi dvacet let, dcera výrazně mladší, kolem jedenácti let.

Prišiel deň D. Jana mi poslala adresu Samovej architektonickej kancelárie. Dohodli sme sa, že ho vyzdvihnem pred prácou a odtiaľ pôjdeme spolu do fitka. Vonku bolo dusno. Košeľa sa mi lepila na chrbát a slnko pražilo na rozpálený chodník. Pozrel som na hodinky. Meškal. Nevadí, asi sa niečo natiahlo. Poslal som mu správu. Som už tu. O chvíľu prišla odpoveď. 5 minút. Prešlo desať. Presne vo chvíli, keď som začínal uvažovať, či vôbec príde, sa otvorili otočné dvere kancelárie. Vyšiel z nich Sam. Na nose mal slnečné okuliare a pod nosom fúzy.

Sedadla se sklonila a stejně Alen k tomu pokladu. Jen ho uchopil mezi prsty a vnímal vzájemné doteky kůže. Jazyk si opět přišel na své. Lízat něco tak krásného, přidržet si zuby žalud a nosem se mazlit s uzdičkou. Přidal své ruce, které se také chtěly podílet na budoucí hostině. Jistě, jak to jinak nazvat. Ty prvotní pocity po tisíce let vytrvaly, přes všechny zábrany a zákazy v dějinách. Teď byla homosexualita naopak žádoucí. Ve světě, kde žil, byli jen mladí muži, nebo stejní kyborgové. Sex byla protiváha náročné práce.

Odrazím se od rantlu bazénu a plavu k protějšímu břehu, když zpoza bočních opálových dveří, přímo do oslňujícího zapadajícího slunečního světla, vstoupí postava. Plavu proti ní, ale stěží ji dokážu rozpoznat. Je to muž. Má poměrně maskulinní postavu a je oblečený. Respektive má triko a plavky. Vlasy mu téměř září ve slunečním světle. To bude on! Přimhouřím oči a snažím se rozklíčovat, zda je to sexy plavčík, a přitom opět plavu naprosto šejdrem, až téměř vrazím do protější dráhy. Zastaví se. Přímo proti mé dráze. Kouká asi na mě, ale slunce mě téměř oslepuje. Rozkročí se, přímo proti mně. Slunce mi osvětluje obličej až do chvíle, kdy se přiblížím až k němu do obrysu stínu jeho těla. Přidřepne si. Ztuhnu. Zastavím se a sundám si plavecké brýle. „Ano?“ řeknu.

Poprvé jsem ucítil jeho tlapy přímo na tom nejcitlivějším místě. Myslím, že jsem vyvinutý úplně průměrně, takže jsem byl rád, že pod prostěradlem není vidět nepoměr jeho obří ruky a mého péra. Začal mi pomalu přetahovat předkožku, takže jsem opět tvrdnul. Viděl jsem, jak si druhou rukou hrál se svým penisem.

Přemýšlivě nakrčím čelo. To jsou ti dva, co jsem je tu viděl už před týdnem, že jo? Seděli vedle sebe v parní sauně, a když pára zhoustla, začali se hladit a líbat. Možná si mysleli, že na ně skrz tu bílou clonu není tolik vidět, anebo jim to bylo jedno, těžko říct, ale mě ty jejich propletený nahý siluety fascinovaly… a přitahovaly mý oči jako magnet. A teď to z nějakýho důvodu vypadá, že oči jich obou pro změnu přitahuju já…

Marek se na mě laškovně usměje. Začíná se přesouvat na žíněnku a na všechny čtyři. Dívám se na něj a rozhodnu se zaujmout stejnou pozici. Přesouvám se na čtyři a koukám stále na jeho pozici, jeho pohled, když najednou zašeptá: „Tak tohle si užiješ.“

Koukám mu do očí. Pousměje se a já se neudržím a dávám mu polibek. Líbám ho a jazykem zajíždím do jeho úst, což je mi v tom momentě opláceno. Vyndávám jazyk z jeho pusy, když on se vzrušením v hlase řekne: „Ještě můžeme zjistit, kdo bude víc stříkat. Hmm.“ Lišácky se pousměje.

Ve sprchách se toho ale dělo víc. Matěj třeba občas rád proběhnul nahej přes sprchy a plácnul nějakýho spolužáka pérem přes zadek. Takový vtípky mu šly celkem dobře, ale jindy se před některýma lidma bál jen převlíknout trenky ve stejný místnosti…, jen aby to nebylo moc teplý. Přišlo mi to strašně legrační, jak kolem toho ti heteráci nadělaj takovej cirkus.

Lesík. Tak som to volal. Maličký, hustý porast na okraji Bratislavy pri Zlatých Pieskoch. Miesto, o ktorom vedela len komunita. Mladí, starí, chudí, tuční. Nikdy som tam nebol, ale z jeho rozprávania som to poznal dokonale. V mojich predstavách to bol trochu špinavý, divoký les, plný kríkov a stromov, dostatočne hustý na to, aby poskytol anonymitu. Miesto, kam bežní ľudia nechodili, ale gay chlapci áno. Mali tam svoje vychodené chodníčky. Cestičky, ktoré si moja fantázia lemovala odhodenými papierovými obrúskami a použitými kondómami.

Musím ovšem uznat, že ta privátní sauna má skutečně svoje kouzlo. Nejen že člověk rychle zapomene, že mu v mrazu auto zapadlo sněhem někde pod smrkem, ale taky se v tom malým prostoru a bez hadrů jaksi líp konverzuje na ne zcela pracovní témata. Což je počítám záměr. Pořád sice nevím, proč tu vlastně jsem, signály, které ke mně vysílají, jsou dost rozporné, ale předpokládám, že to pozvání nějaký účel má. Tu práci jsme totiž docela dobře mohli vyřídit i po mailech a telefonu.