Povídky

Prišiel deň D. Jana mi poslala adresu Samovej architektonickej kancelárie. Dohodli sme sa, že ho vyzdvihnem pred prácou a odtiaľ pôjdeme spolu do fitka. Vonku bolo dusno. Košeľa sa mi lepila na chrbát a slnko pražilo na rozpálený chodník. Pozrel som na hodinky. Meškal. Nevadí, asi sa niečo natiahlo. Poslal som mu správu. Som už tu. O chvíľu prišla odpoveď. 5 minút. Prešlo desať. Presne vo chvíli, keď som začínal uvažovať, či vôbec príde, sa otvorili otočné dvere kancelárie. Vyšiel z nich Sam. Na nose mal slnečné okuliare a pod nosom fúzy.

Sedadla se sklonila a stejně Alen k tomu pokladu. Jen ho uchopil mezi prsty a vnímal vzájemné doteky kůže. Jazyk si opět přišel na své. Lízat něco tak krásného, přidržet si zuby žalud a nosem se mazlit s uzdičkou. Přidal své ruce, které se také chtěly podílet na budoucí hostině. Jistě, jak to jinak nazvat. Ty prvotní pocity po tisíce let vytrvaly, přes všechny zábrany a zákazy v dějinách. Teď byla homosexualita naopak žádoucí. Ve světě, kde žil, byli jen mladí muži, nebo stejní kyborgové. Sex byla protiváha náročné práce.

Odrazím se od rantlu bazénu a plavu k protějšímu břehu, když zpoza bočních opálových dveří, přímo do oslňujícího zapadajícího slunečního světla, vstoupí postava. Plavu proti ní, ale stěží ji dokážu rozpoznat. Je to muž. Má poměrně maskulinní postavu a je oblečený. Respektive má triko a plavky. Vlasy mu téměř září ve slunečním světle. To bude on! Přimhouřím oči a snažím se rozklíčovat, zda je to sexy plavčík, a přitom opět plavu naprosto šejdrem, až téměř vrazím do protější dráhy. Zastaví se. Přímo proti mé dráze. Kouká asi na mě, ale slunce mě téměř oslepuje. Rozkročí se, přímo proti mně. Slunce mi osvětluje obličej až do chvíle, kdy se přiblížím až k němu do obrysu stínu jeho těla. Přidřepne si. Ztuhnu. Zastavím se a sundám si plavecké brýle. „Ano?“ řeknu.

Poprvé jsem ucítil jeho tlapy přímo na tom nejcitlivějším místě. Myslím, že jsem vyvinutý úplně průměrně, takže jsem byl rád, že pod prostěradlem není vidět nepoměr jeho obří ruky a mého péra. Začal mi pomalu přetahovat předkožku, takže jsem opět tvrdnul. Viděl jsem, jak si druhou rukou hrál se svým penisem.

Přemýšlivě nakrčím čelo. To jsou ti dva, co jsem je tu viděl už před týdnem, že jo? Seděli vedle sebe v parní sauně, a když pára zhoustla, začali se hladit a líbat. Možná si mysleli, že na ně skrz tu bílou clonu není tolik vidět, anebo jim to bylo jedno, těžko říct, ale mě ty jejich propletený nahý siluety fascinovaly… a přitahovaly mý oči jako magnet. A teď to z nějakýho důvodu vypadá, že oči jich obou pro změnu přitahuju já…

Marek se na mě laškovně usměje. Začíná se přesouvat na žíněnku a na všechny čtyři. Dívám se na něj a rozhodnu se zaujmout stejnou pozici. Přesouvám se na čtyři a koukám stále na jeho pozici, jeho pohled, když najednou zašeptá: „Tak tohle si užiješ.“

Koukám mu do očí. Pousměje se a já se neudržím a dávám mu polibek. Líbám ho a jazykem zajíždím do jeho úst, což je mi v tom momentě opláceno. Vyndávám jazyk z jeho pusy, když on se vzrušením v hlase řekne: „Ještě můžeme zjistit, kdo bude víc stříkat. Hmm.“ Lišácky se pousměje.

Ve sprchách se toho ale dělo víc. Matěj třeba občas rád proběhnul nahej přes sprchy a plácnul nějakýho spolužáka pérem přes zadek. Takový vtípky mu šly celkem dobře, ale jindy se před některýma lidma bál jen převlíknout trenky ve stejný místnosti…, jen aby to nebylo moc teplý. Přišlo mi to strašně legrační, jak kolem toho ti heteráci nadělaj takovej cirkus.

Lesík. Tak som to volal. Maličký, hustý porast na okraji Bratislavy pri Zlatých Pieskoch. Miesto, o ktorom vedela len komunita. Mladí, starí, chudí, tuční. Nikdy som tam nebol, ale z jeho rozprávania som to poznal dokonale. V mojich predstavách to bol trochu špinavý, divoký les, plný kríkov a stromov, dostatočne hustý na to, aby poskytol anonymitu. Miesto, kam bežní ľudia nechodili, ale gay chlapci áno. Mali tam svoje vychodené chodníčky. Cestičky, ktoré si moja fantázia lemovala odhodenými papierovými obrúskami a použitými kondómami.

Musím ovšem uznat, že ta privátní sauna má skutečně svoje kouzlo. Nejen že člověk rychle zapomene, že mu v mrazu auto zapadlo sněhem někde pod smrkem, ale taky se v tom malým prostoru a bez hadrů jaksi líp konverzuje na ne zcela pracovní témata. Což je počítám záměr. Pořád sice nevím, proč tu vlastně jsem, signály, které ke mně vysílají, jsou dost rozporné, ale předpokládám, že to pozvání nějaký účel má. Tu práci jsme totiž docela dobře mohli vyřídit i po mailech a telefonu.

Pozrel som sa na Alexa, srdce mi opäť poskočilo. Videl, že sa pozerám, potom sa pozrel späť na toho staršieho muža. A len tak, Alex prikývol, jasný, ostrý signál. Môže. Muž vošiel. Táto predohra bola podobná, vzájomná, ale rýchlejšia, naliehavejšia. Muž bol jasne vzrušený tým, čo videl. A potom, presne ako predtým, ma Alex otočil. Nastavil môj zadok novému mužovi. Tentoraz som neváhal. Muž do mňa ľahko vošiel. Stále som bol mokrý a otvorený z prvého. A potom sa začal hýbať.

Tento příběh popisuje mou první pořádnou zkušenost, tři roky zpět, kdy mi bylo čerstvě osmnáct. Už od mládí jsem věděl, že mě přitahují kluci i holky. S holkami mi to moc nešlo a u kluků bylo těžké říct, jestli jsou taky na kluky. Jak šel čas, přišla i má první potřeba zažít něco skutečného. Ale jak?

Tak to se trefil. Sny. Sotva odešli, musel si jeden sen zrealizovat. Ani si nestačil snové prostředí vytvořit a papírový ubrousek nepobral všechno nadělení. Když si pak šel lehnout, na nočním stolku bylo pár narezlých chloupků. Jeden stočený si nasunul na prst. To přece není možný. Nedalo se pochybovat, odkud a čí jsou. Bránit se tomu nebude. Jen nechápal, co takový krásný mladíček na něm vidí? Na svůj věk sice nevypadá. Třeba chce Víťa zažít jen romantické dobrodružství, nebo je to nějaká hra?