Povídky

Dny volna rychle ubíhají a Filipův návrat do služby se blíží. Celou dobu, byť natěšen na pondělní službu, přemítá ve své hlavě, co se to v pátek ráno přihodilo, jak je možné, že Kamoušek byl tak nadržený a udělal mu, co Filipovi na očích uviděl. Sex spolu již neměli pěkných pár týdnů a najednou tohle…

Nevím, jak je to možné, ale tohle bych snad nikdy před nikým neudělal, ale jsem v takovém nějakém vzrušivém rozpoložení, že je mi to jedno, nebo spíš se mi líbí určitý ponížený exhibicionismus. Brácha také neprotestuje, tak jdeme do dřepu, koukáme paní Kláře do očí, zasouváme aplikátory stříkaček do dírek a mačkáme písty.

Marcel se tvářil, jako bych tam snad ani nebyl. Rozvázal tkaničky bot, ty si vyzul. Zatímco střídavě stál na jedné noze, sroloval z nohou ponožky, které do těch bot nacpal. Já jsem se ani nepohnul. Nevím, jestli proto, aby mi z toho představení neunikla ani vteřina, nebo z překvapení, že nedělá žádné okolky. A už tu byl poslední kousek oblečení, který následoval ty předchozí. Marcel si stáhnul i šortky a teprve pak se podíval mým směrem. „Co je? Ty se nechceš vykoupat?“

Lukáš složil svůj prut a udržoval na zádi loďky balanc, aby se nepřevrhli. Přitom si všímal, jak se Honzovi napínají svaly na těle. Pohled na s rybou zápasícího Honzu ho nenechával v klidu. Cosi se v něm bouřilo. Cítil, že jej tento chlap vzrušuje. 

Lojzovi se rozbušilo srdce touhou a očekáváním, pomalu se ukládal do sena a přitahoval k sobě Karla, tolik ho vzrušil a to jen svou přítomností, co potom až dojde na to očekávané.

Někdo zazvonil u dveří. Byl to Kuba. Vřele jsem ho objal na uvítanou, pomohl mu pověsit kabát na věšák a uvedl ho do obýváku. Usadili jsme se a nalil jsem nám svařené víno se skořicí, abychom se zahřáli a krátili si čas klábosením. S Jacobem je vždycky sranda, pustili jsme si staré vánoční songy a bavili se. Snažili jsme se i trochu zpívat. Sice falešně, ale vánoční atmosféru to mělo a celkem jsme se u toho nasmáli. Mezitím zvonek zadrnčel znovu a to byl poslední do party, Frederik. Konečně jsme byli komplet! Požádal jsem Jakuba, aby mu došel otevřít, a já mu mezitím v kuchyni také nalil hrnek svařáku, zatímco si Fred svlékal kabát.

V televizi byla zrovna docela žhavá scéna dvou dospívajících lidí objevujících svoji sexualitu, Marcelova ruka tou dobou už dávno rejdila v jeho boxerkách. Tak ani já jsem tam nechtěl sedět jak z ledu. Začal jsem si taky pomalu rozepínat kalhoty. Marcel nelenil a kalhoty i s boxerkama měl už shrnuté u kolen. Péro v ruce, rukou po něm přejížděl nahoru a dolů a zase nahoru. Zubil se, nevypadal, že by měl přede mnou nějaké zábrany. Celá ta situace mi přišla neuvěřitelná, nečekaná, zároveň vzrušující. A nechyběl lehký prvek strachu, protože moje máma občas vpadla ke mně do pokojíku a neměla nikdy ve zvyku klepat.

Z živýho veselýho dítěte se samozřejmě obratem nestal totálně zasmušilej melancholik, co se jen zavírá doma se zataženejma závěsama. Se spolužákama z průmky jsem jakž takž vycházel. Jen řeči o holkách jsem musel vždycky nějak nenápadně zahrát do autu. Hrál jsem s nima fotbal ve škole, občas i po škole. Docela mi to šlo. Jen ostatní byli bezstarostní a veselí, ve sprchách po hře „kravili“, běhali nahatí a šlehali se ručníkama po zadku a pro mě zase nastával očistec, když v legraci začali předvádět kopulační pohyby nebo měli narážky na to, že není dobré se ve sprše shejbat pro mejdlo. Holt nevybouřená puberta. Tvářil jsem se, že rozhodně nekoukám na jejich bimbající se pérka a poskakující pevný prdelky. Asi blbnuli vcelku normálně, jako mladý prdlý kluci všude jinde, jak se mě moje hlava snažila přesvědčit. Nic tím nemyslí. Jenže můj „kámoš, co bydlí o patro níž“ se z toho hned zase plašil, já jsem možná i rudnul v obličeji a nevěděl jsem kam s očima.

Snažil jsem se zaměřit, o koho jde, jelikož jsem si nejdříve myslel, že jde o někoho z místních. Zpod kapuce na mě koukaly dvě ustrašené oči a tvář mladšího kluka kolem pětadvaceti let, zpod kapuce bylo ještě vidět několik pramínků vlasů, ze kterých crčí voda. Bundu měl sice do přírody, ale neuzpůsobenou na déšť, respektive ne na takovouhle plískanici. Bunda byla úplně promočená a stejně tak kalhoty. Turistické boty měl bytelné, tak snad alespoň nohy měl v suchu.

Ten už taky nadzvedával Marcelovy nohy a pouštěl se do líbáni růžové růžice. Jára si klekl do klasiky. Kouřil a bylo mu opláceno stejně. S Vojtou měli hlavy naproti sobě a chvilkami se líbali. Zasunutí nebyl žádný problém. Svěrač nijak neodporoval. Vojta nechtěl shrábnout na poprvé vše a s Jardou se vystřídali. Marcel vše přerušil. Vojtu posadil na kraj gauče. Nasedl si na něj a položil ho. „Chci vás oba.“

A tady narážím na první problém. Jak se s tím sakra chčije? Chvíli zkoumám ten prapodivný aparát, co mi nasadila ta učitelka Klára a který mi vězní celý můj vercajk a který mi zabraňuje ztopoření penisu. Ale tlak močového měchýře mě nenechává dlouho dumat. Stahuji oblečení a na záchodovou mísu si pro jistotu raději sedám.

V této diskusi však bylo tolik lákavého a rajcovního, že jsem nakonec svolil. A v sobotu se vyrazilo na Hostivař, kde byla jediná nudapláž, o které jsme věděli. Když jsme tam přišli, hned jsme vzbudili pozornost, přece jen dvacetiletí jsme tam byli jediní a už tím, že jsme tam byli, jsme snížili věkový průměr snad o třicet let. Takže samozřejmě na nás všichni koukali, jestli jsme tam správně. Museli jsme zachovat dekorum, proto jsme natáhli ručníky a rychle ze sebe všechno sundali a zalehli na břicho. Teprve jak ostatní viděli, že nic nemáme, přestali se o nás starat, ale jen dočasně.

Na konec ledna bylo několik lidí od nás z práce domluveno, že si vyrazíme na víkend na hory do jednoho penzionu v Jizerkách. Jak to tak bývá, čím více se termín blížil, tím více lidí odpadávalo. Nakonec jsme zůstali s Viktorem sami, ale řekli jsme si, že nebudeme dělat Zagorky a pojedeme sami dva. No vlastně jsme si i potvrdili, že jsme i rádi, že odpadli i poslední dva zájemci a díky tomu budeme mít víc času na sebe. Já se nemohl dočkat a zdálo se, že i Viktor se opravdu těší. Dokonce se mi přiznal, že se těší, že si zase spolu užijeme v klidu tak jako v létě, a jestli mi nevadí, že mi to říká takhle na rovinu, že si připadá jako nadržený prase.