Povídky

Snažil jsem se zaměřit, o koho jde, jelikož jsem si nejdříve myslel, že jde o někoho z místních. Zpod kapuce na mě koukaly dvě ustrašené oči a tvář mladšího kluka kolem pětadvaceti let, zpod kapuce bylo ještě vidět několik pramínků vlasů, ze kterých crčí voda. Bundu měl sice do přírody, ale neuzpůsobenou na déšť, respektive ne na takovouhle plískanici. Bunda byla úplně promočená a stejně tak kalhoty. Turistické boty měl bytelné, tak snad alespoň nohy měl v suchu.

Ten už taky nadzvedával Marcelovy nohy a pouštěl se do líbáni růžové růžice. Jára si klekl do klasiky. Kouřil a bylo mu opláceno stejně. S Vojtou měli hlavy naproti sobě a chvilkami se líbali. Zasunutí nebyl žádný problém. Svěrač nijak neodporoval. Vojta nechtěl shrábnout na poprvé vše a s Jardou se vystřídali. Marcel vše přerušil. Vojtu posadil na kraj gauče. Nasedl si na něj a položil ho. „Chci vás oba.“

A tady narážím na první problém. Jak se s tím sakra chčije? Chvíli zkoumám ten prapodivný aparát, co mi nasadila ta učitelka Klára a který mi vězní celý můj vercajk a který mi zabraňuje ztopoření penisu. Ale tlak močového měchýře mě nenechává dlouho dumat. Stahuji oblečení a na záchodovou mísu si pro jistotu raději sedám.

V této diskusi však bylo tolik lákavého a rajcovního, že jsem nakonec svolil. A v sobotu se vyrazilo na Hostivař, kde byla jediná nudapláž, o které jsme věděli. Když jsme tam přišli, hned jsme vzbudili pozornost, přece jen dvacetiletí jsme tam byli jediní a už tím, že jsme tam byli, jsme snížili věkový průměr snad o třicet let. Takže samozřejmě na nás všichni koukali, jestli jsme tam správně. Museli jsme zachovat dekorum, proto jsme natáhli ručníky a rychle ze sebe všechno sundali a zalehli na břicho. Teprve jak ostatní viděli, že nic nemáme, přestali se o nás starat, ale jen dočasně.

Na konec ledna bylo několik lidí od nás z práce domluveno, že si vyrazíme na víkend na hory do jednoho penzionu v Jizerkách. Jak to tak bývá, čím více se termín blížil, tím více lidí odpadávalo. Nakonec jsme zůstali s Viktorem sami, ale řekli jsme si, že nebudeme dělat Zagorky a pojedeme sami dva. No vlastně jsme si i potvrdili, že jsme i rádi, že odpadli i poslední dva zájemci a díky tomu budeme mít víc času na sebe. Já se nemohl dočkat a zdálo se, že i Viktor se opravdu těší. Dokonce se mi přiznal, že se těší, že si zase spolu užijeme v klidu tak jako v létě, a jestli mi nevadí, že mi to říká takhle na rovinu, že si připadá jako nadržený prase.

Druhý den ráno jsem se probudil o něco dříve než Viki, podíval jsem se na něj. Ležel částečně na boku a částečně na břichu. V rukou pevně svíral polštář a hlavu měl tak divně položenou na druhém konci polštáře, jako by se s ním chtěl líbat. Bylo slyšet jen slabé odfukování. Jelikož bylo zase v noci vedro, byl celý odkopaný a deku měl až u chodidel. Naskytla se mi tak chvilka klidu, kdy jsem si ho mohl opět prohlížet. Celé jeho tělo krásně osvítilo sluníčko, takže jsem se mohl kochat lesklou kůží schovanou pod nánosy hustých černých chlupů jeho šlachovitých nohou, napůl vystrčený zadek ke zdi nebyl skoro vidět, jak byl malý, zato směrem ke mně koukala jeho chlouba, která byla opět jako kámen a bylo vidět, že i jeho koule pracují, jak se převalují, ačkoli se Viki nijak nehýbal.

Saleh začal vzdychat a na chvíli si musel vyndat moje péro z pusy, aby se nadechl. Hladil mě po zadku, který se před ním otevřel, a hladil mě mezi půlkami a na análu. Nechtěl jsem ale šukat, chtěl jsem jen pořádně postříkat toho arabského prince. Saleh mně sál mokrý žalud a oběma rukama mně masíroval díru. Byl jsem celý mokrý, takže se i jedním prstem do ní dostal. Krásně mě prstil a já cítil, jak se schyluje ke střiku. Nechtěl jsem ještě cáknout, tak jsem mu vyndal čuráka z pusy a pustil i toho jeho.

Druhý den ti dva odjeli a my jsme s Viktorem opět osiřeli. Trochu jsme poklidili po včerejší akci, a jelikož bylo pořád horko, jeli jsme se zase koupat. Když jsme se k večeru vrátili, tak se šel Viktor osprchovat a já po něm. Už jsme zůstali jen ve slipech. Viktor měl tentokrát svítivě modré, měl je pěkně obepnutné kolem sebe. Byly mu ale trochu malé, protože mu z nich u gumičky koukalo ven pár chlupů nad jeho penisem, a gumičky u nohou nezapadly k tříslům, a tak mezi třísly a gumičkou vznikla asi centimetrová mezera. Díky tomu byla, ve správném úhlu, vidět namáčklá varlata.

Prohlížel jsem si plakáty a nakoukl do knihovny, kde měl schované nějaké komiksy. Jeden jsem si vzal a sedl si na postel. Chvíli jsem si listoval a pak s nadšením povídám: „Teda Viki, ani nevíš, jak ti takovou zašívárnu závidím, tohle jsem nikdy neměl, ale vždycky jsem o tom snil." Na Viktorovi bylo vidět, že má až dětinskou radost z mých slov uznání. „Taky jsem tady byl skoro furt," smál se. Na to dál navázal: „Taky jsem to tady využíval jako takovou malou saunu."

Mariánovi se konečně splnil sen, který měl již od útlého dětství. Přijali ho do domova důchodců.

Zvedl jsem se, sundal ze sebe všechno a šel jsem do sprchy, pustil jsem si skoro studenou vodu a nechal ji po sobě stékat. „Jakube, co to s tebou je, co se to s tebou děje?“ pronesl jsem nahlas. Nebylo to ani poprvé, ani naposled, protože tohle dělám dost často, že mluvím sám na sebe. „Motáš se v nějakém začarovaném kruhu.“ Vtom jsem si všiml, že moje péro je z ničeho nic v pozoru. A moje hlava začala myslet na okamžik s Danem, ale i na vyprávění Štěpána… Začal jsem si pomalu strkat dva prsty do análku a přitom jsem začal lehce vzdychat. Představoval jsem si Dana, jak mě šuká, ale zároveň jsem si představoval, jak Štěpána šuká jeho první láska do zadku.

Pokud se osud rozhodne si s vámi zašpásovat, je vcelku pošetilé a především úplně marné se tomu pokoušet vzdorovat. To nejrozumnější, co v té chvíli můžete udělat, je pokusit se užít si to minimálně stejně dobře jako on.

Bezvýhradně věřit, že vše, co se nám v životě děje, má nějaký osudový význam, je nebezpečné. Slepě se však spoléhat, že skutečnost je vždy až trapně prostá, je na druhou stranu jen spolehlivým receptem na to, jak po celý život nevycházet z údivu.