Povídky

Norm s Markem mě pak odvedli do obchodu na místo, kde měla být výbava vystavená. Dovedli mě až k podivnému zařízení, ze kterého vedla spousta kožených popruhů. Norm začal moje ruce a různé části těla pomalu přivazovat.

Osvobodím kotníky a opět si kleknu. Periferně vidím, jak i on osvobozuje overal až dosud za rukávy stažený kolem pasu a staví se za mě. Raději sklopím zrak a nohavicí poslušně otírám podlahu. Dnes už to nejspíš přijde, dalo se to čekat, vezme si mě i zezadu. Včera se spokojil pouze s mým krkem, teprve jsme se seznamovali, jeho slova, dnes bude nepochybně chtít víc, bude chtít všechno. Nemá smysl se tomu pokoušet vzdorovat.

Moje péro hladce vklouzlo do návleku. V tom okamžiku mě to málem přivedlo k výstřiku, ale povedlo se mi to rozdýchat. Najednou mě Mark plácnul po zadku. Než jsem se vzpamatoval, vklouzly jeho lubrikantem potřené prsty do mé díry. Rychle jsem se otočil a tázavě se na něj podíval.

Vzhledem k tomu, že tuhle podmínku jsem jako jedinou znal dopředu, tak bez dalšího zdržování nebo dokonce smlouvání si přes hlavu přetáhnu tričko, z nohou si stáhnu kraťasy rovnou i s boxerkama a na hromádku odhodím i ponožky. Pak pomalu zvednu oči k Nikovi, zatímco ruce se mi úplně automaticky ochranitelsky spojí před mým rozkrokem.

„Ajajaj, další kázání…? No tak jen do mě,“ pohodlně se zapřu v židli a upřu na něj pobavenej pohled. „Viac by si potreboval pár na zadok,“ založí si ruce na hrudníku. „No, co naděláš. Jak jsi sám řekl, už mi není dvanáct, takže na podobný výchovný lekce už je pozdě,“ posmívám se mu. „Nemuselo by,“ pronese záhadně a přimhouří na mě oči. „Aj vo svojom veku očividne výchovnú lekciu potrebuješ ako soľ.“

„Klídek,“ prohodí Isaac jakoby nic a začne mi olizovat pravou bradavku. „Svůj ranní vlak stihneš tak, jak bylo domluvený, nehodlám tě tu držet tejden,“ vymumlá mi do hrudníku. „No skvělý, to jsi hodnej! To abych si připravil děkovnej proslov!“ zahučím sarkasticky a znovu podrážděně zaškubu rukama, jako kdybych doufal, že jednou ten provaz přece povolit musí, ačkoliv moje racionální já ví, že nic takovýho se samozřejmě nikdy nestane. „Cleme, jestli se nepřestaneš pořád tak vztekat, tak vážně budu muset bejt přísnější. A ty víš, že to umím!“ napomene mě Isaac.

Naposledy překontroluju čas na svým OsComu: 18:05. Okej, to je akorát – nechtěl jsem tam nedočkavě přijít hned na šest, ale zároveň nechci, aby si Jess začal dělat starosti s tím, že jsem si to rozmyslel… Nerozmyslel jsem si to. Jenom jsem malinko nervózní. Ale to je snad pochopitelný, ne? Nejsem moc zvyklej si domlouvat rande ani normálně, natož takhle v podstatě naslepo, tedy s někým, s kým se znám jenom přes Hru!

Odpověď přišla brzo a já mám poslední vteřiny se rozhodnout, jestli to vezmu na wecka nebo uteču. Nadrženost vyhrává a já s měkkýma kolenama, ale pevným rozhodnutím razím směr hajzlíky. Vlevo stojí nějakej děda a vzadu vysokej týpek v modrý mikině. Jdu rovnou k němu. Tedy, čekal bych tu větší nával, možná odpoledne. Teď čerstvě po obědech to vypadá celkem klidně. Stoupnu si k tomu svýmu týpkovi, sáhnu do rozkroku. Vyndám péro a bylo by zbytečný předstírat chcaní. Z takhle naběhlýho bych nevyloudil ani kapku.

Ocitol sa totiž na štyroch, nohy mal roztiahnuté od seba, bol v miernom predklone, pretože ruky mal spútané za chrbtom, v ústach malú guličku a nevedel teda nič hovoriť. Snažil sa síce kričať, ale z úst mu vychádzali len tlmené zvuky, ktoré nemohol nikto počuť. Roman si uvedomil, že je v pozícii, keď ten neznámy muž vidí jeho vyšpúlenú prdel a hlavne musí vidieť aj jeho anál.

Ku večeři slavnostní v den narozenin Generálových jsme nebyli, k našemu překvapení, do jídelny uvedeni, nýbrž komorník Jeho Výsosti nás do jízdárny na velký balkon zavedl. Zde prostřena večeře bohatá byla. Mnoho lahůdek již měl jsem možnost v komnatách Generálových ochutnati, leč mí společníci k mnoha laskominám zpočátku postoj odmítavý zaujali. Jakmile viděli mne, jak labužnicky si některá sousta vychutnávám, sami do jídla se pustili.

Tak se také stalo. Zpočátku to nebylo nic moc. Chodili si užívat se mnou do skladu jen dva důstojníci, a to jen občas. To se však mělo brzy změnit. Jeden den si mne zavolal Pán do své kanceláře. Po vstupu jsem uviděl čtyři mazáky, o kterých bylo známo, že jsou na mladší ročníky hodně tvrdí. Jeden z nich byl podsaditý cikán a od pohledu hodně zarostlý. „Svléknout!“ „Ano, Pane.“ Všichni čtyři na mě koukali jak zjara. Jejich údiv se zvětšil, když jsem byl v cuku letu nahý, dle nařízení Paní jsem byl naostro. Ještě více nechápali v okamžiku, jakmile jsem se ocitl na všech čtyřech. „Vy taky! Nebo chcete k prokurátorovi?“

crafty devil, 14:43: [Fotka přijata]
crafty devil, 14:43: No, jednou mi ten ručník upad, no 😉, to čumíš, co? 😛
bored matty, 14:44: Tvl, to ti ještě nestojí, jo?
bored matty, 14:45: [Video posláno]
bored matty, 14:46: To já už ho pěkně leštím…

Byli skoro stejně vysocí, světlé vlasy měli oba až po ramena. Oba měli tu nejkrásnější bílou kůži, jakou kdy viděl. Jeden měl bradavky úplně růžové, druhý malinko tmavší. Prostě oba vypadali jako andílci.