Povídky

„Řízneš ho? Řízni ho!“ popichuje Kida. „Chci vidět jeho krev. Myslíš, že ji má modrou? Třeba je z urozeného rodu ‚Velkokokotů‘ nebo ‚Obrčuráků‘, co říkáš?“ A směje se sám svému duchaplnému vtipu. Mezitím mi Kid bere do lé ruky obě mé koule, zaškrtí je a táhne mi je od těla. Pokládá nůž pod koule a začíná tlačit. Cítím, jak se mi nůž tlačí do kůže a každou chvíli ji prořízne. Prudkým pohybem nůž cuká doleva. Vnímám železo, které mi jede po kůži a vlasy se mi ježí na hlavě.

Začne mi honiť. Netrvá to však dlho. Stihne len pár ťahov. Prestane v momente, ako mi utečie prvé vzdychnutie. Kurva, a to som sa vážne snažil ovládať! „No moc se nevzrušuj,“ zasmeje sa, vezme do ruky varechu a strčí mi ju pred tvár. Je to celkom kus. Neverím, že s ňou varí. To by musel byť obrí hrniec. „A připrav se, protože jemnej teda rozhodně nebudu,“ oznámi mi a viac na nič nečaká. Prvá rana mi dopadne na zadok takmer okamžite, ako mi varecha zmizne z dohľadu. Nadskočím čiastočne z toho, ako sa zľaknem, a čiastočne pretože to fakt zabolí.

Nahádžem do košíka posledné veci z maminho zoznamu a poobzerám sa po predajni. Marian stojí pár metrov odo mňa a sleduje ma. Nečaká však, že niečo ukradnem. Toto sme si už vyjasnili. Skôr tuší, že sa k nemu dnes zas pozvem. Nesklamem ho a prejdem rovno k nemu. „Potrebujem šukať,“ poviem potichu. „Spíš potřebuješ ztřískat,“ uškrnie sa. Podvihnem obočie a on prikývne. Takže sme sa dohodli. Zďaleka nie prvýkrát. Vlastne sa už podobným spôsobom stretávame viac ako dva mesiace. Samozrejme nie vždy mu oznamujem, že potrebujem šukať. Niekedy ma pozve on. Niekedy na seba len kývneme a on už vie, že budem podvečer čakať u jeho auta.

Chvíľu sa nič nedeje, a tak mi to nedá. „Pokojne si mohol pokračovať,“ uchechtnem sa a chcem sa vystrieť, ale položí mi dlaň na lopatky a zas ma zatlačí na stôl. Opriem sa oň lakťami. „Neboj, však budeme pokračovat,“ zasmeje sa a o sekundu dopadne na môj zadok ďalšia rana. Rýchlo ju nasledujú ešte dve. Zatnem zuby. Opaskom to fakt bolí. Inak ako rukou. Viac. Lenže okrem bolesti cítim aj niečo iné. Vzrušujúce výboje, ktoré svoju cestu končia priamo v mojom rozkroku. Pomrvím sa. „Přemýšlím,“ začne sekuriťák a končekmi prstov mi prejde po chrbtici, „že se nám posledně osvědčilo pětatřicet ran. Skoro dva týdny jsi díky nim vydržel nekrást.“ „Pche,“ odfrknem si bez premýšľania. „Kradol som v iných obchodoch. A aj v tomto, len som si vždy vyhliadol, keď robil tvoj kolega. Ten je dosť neschop…“ Vetu nedokončím. Na zadok mi dopadnú ďalšie tri rany.

Přemýšlivě nakrčím čelo, zatímco očima lustruju toho kluka od hlavy až k patám. To je zase on! Včera tu asi nebyl, nebo ne když jsem měl zrovna službu, ale předevčírem tu byl. A den předtím taky. A pořád po mně nenápadně koukal, stejně jako po mně pokukuje teď… Zapátrám očima v jeho těsným okolí, nákupní košík ale nikde odstavenej nevidím. Zalovím v paměti: předevčírem si něco koupil…? Jo, koupil, dělal jsem mu tak trochu doprovod až k pokladnám, ale za ty dvě věci, co držel v ruce, fakt zaplatil… Teď je otázka, jestli by býval zaplatil, kdybych ho pustil z hledáčku. A jestli se chystá zaplatit dnes.

Zhodnotil jsem, že lis na citrusy je dost tichej, aby ho neprobudil. Rozpůlil jsem pomeranče a udělal dvě velký sklenice šťávy s ledem. Svoji jsem si zas vzal na terasu. Odpoledne tam bylo pod pergolou příjemně. Natáh jsem se na široký lehátko, popíjel fresh a sledoval motýla, co se zatoulal na naši vistárii. “Vykouříš mě?” ozvalo se za mnou potichu. Lekl jsem se, vůbec jsem ho neslyšel přijít. Byl nahej, v ruce měl sklenici pomerančový šťávy a předváděl mi svý nadrbaný péro.

Sednul jsem do auta a jel směrem k bydlišti, kde můj Gimp bydlí. Celou cestou k jeho bydlišti se mi stavělo péro a cukalo mi v něm. Představoval jsem si, jak tam bude Gimp stát celý v pozoru v latexu a bude čekat, než ho pán vyzvedne. Konečně jsem dojel k jeho místu bydliště dokonce 5 minut dopředu. Přitom Gimp už tam stál v pozoru, a když uviděl moje auto, celý zkameněl, asi mě chtěl překvapit, jak je poslušný.

Občas někdo přišel pozdravit klečícího a teď už i od mrdky špinavého zmrda u mých nohou, on však poslušně mlčel a dělal, že tam není. Jednou, když se podíval stranou a úplně přestal existovat po pozdravu našeho společného kamaráda, chytil jsem ho za vlasy a přitlačil mu hubu k jeho botám. „Neumíš pozdravit?“ „Dobrý den,“ a políbil mu obě nohy. Kámoš nevěřícně zakroutil hlavou a přisedl si. I s ním jsem probral celou situaci. Přiznal, že on na BDSM není, ale že on už byl fakt kurva, tak že mu to třeba prospěje. Asi hodinu jsme tam seděli a kecali – já, dominantní pán se svým novým subíkem u nohou, pak kámoš co mi před chvílí vykouřil a který ho poplival, a společný kamarád, který ho zná jako metrosexuála a ne jako špinavýho čokla.

„Vyrážíme na výlet.“ Okamžitě přešel na čtyři a následoval mě. Nechal jsem ho, aby si obul svoje milované tenisky a dál mě mohl následovat po čtyřech do podzemní garáže. Otevřel jsem dveře spolujezdce a podíval se na něj: „Vypadáš a smrdíš jako odpadkový koš, rozhodně mi takhle do auta nepolezeš. Koukej se svléknout.“ Položil jsem na sedadlo spolujezdce batoh a z něj vytáhl odpadkový pytel, nutno zdůraznit, že čistý. Když se svlékl, oblečení i s botami uložil do něj, takže jediné, co měl na sobě, byla klícka, řetěz, obojek a samozřejmě v análu stále kolík, který byl od mého odchodu do obýváku vypnutý.

Nohou jsem mu zatlačil na koule a péro. Hned potom následovala středně velká facka: „Co to má znamenat? Vždyť ty tečeš jako nějaká kurva, koukej to hned olízat.“ Nastavil jsem mu nohu s jeho precumem. „Omlouvám se, pane,“ pustil se do lízání své šťávy. Přitáhl jsem si ho do klína a nechal ho lízat přes kalhoty stehna, rozepl jsem si poklopec a přes boxerky hladil péro. Dal jsem ruce za hlavu a jen si užíval okamžik. Tedy až dokud jsem neucítil jeho hubu na mém péru, okamžitě schytal facku. Dostal jsem se, kam jsem chtěl, nadržená děvka touží po svém pánovi i přes veškeré ponížení, nebo možná právě proto. „Kdo ti dovolil se dotýkat mého božského péra?“

Začal mě hladit po mém svázaném těle. Když se dostal k hlavě, strčil mi své prsty v rukavici do pusy, až jsem se začal dávit. Zasmál se a řekl, že to se časem naučím. Zatímco mi rejdil svými koženými prsty v puse, uviděl jsem někoho vstoupit do místnosti.

Obhlížel jsem si zrovna klece, když ke mně přišel Mark s Normem a o něčem se bavili. Přinesli s sebou krabici plnou hraček a kůže. Co jsem zahlédl, tak šlo o kožený oblek, pouta, obojek, plug ve tvaru psího ocasu a ještě další věci.