Ostrovní povídky

Ano. Já! Zrovna já mám to štěstí, že si mě Lukas už dávno vybral za pomocníka, nebo chcete-li spíš sparing partnera ke zdejší královské sportovní disciplíně, v níž vyhrává již několikátou sezónu. Mnohonásobný vítěz atletického výstřiku do dálky s asistencí. Neporazitelný mistr. Ano! Přesně! Já mám tu čest. Já jediný jsem poctěn. Jenom já, já a zase pouze já jsem mohl být již nesčetněkrát přímo u zdroje, v těsné blízkosti těch nejimpozantnějších cákanců, jaké kdy Ostrov viděl.

I když bych ho nejradši něžně popadnul, položil na bříško a olízal mu všechny ty jeho poklady. Pak na něj mírně nalehnul, aby si užil váhu chlapa, a pomalu bych mu u toho mezi půlky natlačil svůj zcepenělý ohon. Ale jenom náznakem, abych si mohl jemňounce masírovat tekoucí žalud o jeho svěrač. Občas bych ho přeci jenom přitisknul víc a špičkou proniknul. A potom znova a zase a vždycky o kousek víc, o jedno zasténání hlouběji. Fantazie se mnou mlátí skoro ode zdi ke zdi. Přesto se v reálu nesmím ani pohnout, abych ho neprobudil dřív, než bude sám chtít.

Dako cítí, jak se celá ta krabice pravidelně lehce naklání. Je na lodi. Netuší, jak dlouho byl mimo. Nemá ani zdání, co a proč se to děje. Zbývá mu jenom doufat. Najednou se v otvoru objevuje stín a jemu na jazyk přistávají kapky. Osvěžující, chladná voda stéká do krku a on se snaží polykat. S otevřenou pusou to ale moc nejde. Spousta tekutiny uniká, vytéká přes rty na bradu a po krku odkapává na dno bedny. Napájení je u konce a zvenku se ozývá drsný mužský hlas: „Neboj! My si tě za chvíli i nakrmíme.“

A přesně jak jsem čekal – bude se mrdat. Jenomže ke smůle drtivé většiny z nás to bude pouze jeden vyvolený. Podstatou dnešního povelu je být schopný dopřát kolegovi rozkoš, a dokonce mu pomáhat, aby docílil jejích nejvyšších možných úrovní.

Jsme jako úl plný testosteronem nadopovaných sršňů. Kdyby mezi nás náhodou spadnul nějaký kolouch, sesypali bychom se na něho jako zdivočelý roj, že by pak nebyl schopný říct, kdo a kolikrát ho píchnul. Ve vzduchu je krom jiného cítit i napětí a až nelidská sexuální energie, která celou chatou téměř vibruje. Ale přestože je naše společná ložnice napěchovaná dvacítkou brutálně ztopořených ohonů, vyrajcovaných na maximum tak, že hladinka mrdky v jejich koulích do nich samovolně přetéká a z nejednoho se tlačí štěrbinkou ven, neslyším v tichu hluboké noci žádné kmitání ani mlaskání.

Henry se na židli zasouvá do pololehu, abych se mohl plně věnovat tomu, co mi jeho vzedmutý poklopec nabízí. Zip na jeho maskáčích nejde kvůli napružení skoro rozepnout. Osvobozuju velitelské mužství ze sevření kalhot, které stahuju až na vypracovaná lýtka. Dlaněmi hladím svalnatá stehna. Ta se roztahují a já si vychutnávám pohled na dokonale tvarovaná varlata a perfektně vymodelovaného macka. Jeho lesknoucí se žalud prozrazuje, že si velitel moji akci s Achimem užil a na tohle setkání se už delší dobu těší.

„To ne, chlapečku! Ty mi teď předvedeš něco, co ti zajistí, že to nebude tak bolet, až si na tebe udělám chvilku já!“ rozbíjí mi mojí rádoby bezpečnou polohu chraplák z amplionu. No co? Stejně jsem z těch dvou vyrajcovaný a odpor by se mi určitě nevyplatil. Spouštím proto nohy zpátky na podlahu, mírně od sebe, a odhaluji tak nadrbané péro a varlata přitažená k tělu, připravená dávkovat. „Hezký! Mohl bys opravdu bejt sedmička. Pokračuj!“

Ten týpek na mě dost vostře vyjel a olizoval ze mě, co na mě před chvílí nacákal – a kupodivu to nebyla mrdka. Ne že by mě to nebralo – péro se mi pěkně zvedalo – ale stejně jsem se nemohl dočkat, co má Luigi za lubem. Paul mezi tím sjížděl níž a níž, až jeho hlava zase úplně zmizela pod stolem, přičemž jsem ale jeho jazyk stále ještě cítil na svém těle, tentokrát přes látku svých trenek.

Už jsem si přivyknul na jeho tloušťku, délku, dominanci i silné rytmické pulzování. A teď už mé smysly neotupuje bolest, ale nepopsatelná rozkoš a slast vycházející z Markusova mrdajícího ohonu, který do mě pouští masivní dávky předmrdky. Cítím to a maximálně mě to vzrušuje, proto i můj žalud, masírující se o Markusovo břicho, pouští dávky vlhké touhy.

Oni ale nejsou ani překvapení, ani neschopní akce, jako my dva s Lexem. Oba jsou úplně nazí a vzušení. Jejich držení těla nezapře aktivní borce a úspěšné lovící dravce, a tak se ten první hbitě dostává k nám na postel, ten druhý zavírá a zamyká dveře pokoje a pomalu se také přibližuje. Ani já, ani Lex nejsme schopní se pohnout. Lex je oba zná a očividně ví, že v tomhle rozpoložení jsou nezvladatelní a možná i nebezpeční. Já to jen tuším, a tak trochu po tom i toužím.

Jako smyslů zbavený vyskakuji z postele. Asi i protože se mi mozek zatím ještě nedokrvil zpět a můj klacek stále stojí, nepřemýšlím a v bláhové naději, že za dveřmi bude Richard, je otevírám. "Ahoj! … Já jsem Daniel a bydlím vedle tebe. A i když ty zvuky, který se do teď od tebe šířily i do mýho bytu, byly slastný, já tam mám návštěvu a probíráme něco důležitýho a ani jeden už jsme přes to tvoje vzdychání nebyli schopni se na to soustředit, tak bych tě chtěl moc poprosit, aby ses krotil, nebo si aspoň příště zavři okno!"

Kosťovi se pod stolem otevřela zajímavá scenérie. Přejel pohledem nohy nahoru a skončil u penisu, jenž se jako maják v rozbouřeném moři tyčil z boxerek. Věděl, že nemá moc času na to, aby se pohledem kochal, a tak popolezl blíže a položil ruce Tomovi na kolena. Prohlédnul si tu krásu před sebou a olíznul ji. Potom ji na chvíli vzal do pusy a párkrát si Tomovu chloubu pořádně potáhnul. Jeho vzrušení v tu dobu bylo také na maximu a i jeho pták málem vylézal z boxerek.

Dotýkat se Tomova těla Kosťu náramně bavilo. Po Tomově krásně opálené hladké kůži klouzaly jeho ruce přes vypracované svaly. Na tváři mu hrál mírný úsměv, když pozoroval, jak Tom přivřel oči. Ještě by ten kocour mohl začít příst, napadlo jej. Jak se Tom přisunul blíže, ujistil se, že boule na jeho šortkách nevznikla jen náhodným srovnáním látky. "Možná bych tě na oplátku mohl učit masáže," navrhnul Kosťa.