Povídky

Do úst se jim pletly Emilovy kadeře. Jenže jejich vzrušení bylo tak velké, že nějaký vlas nevadil. Oba vzdychali. Vzdechy přecházely v supění. Už, cítit výstřiky, ta slast, žádná guma s tím nemůže soupeřit. Bert se nadzvedl, jeho klacek dostříkl až na odsunutý podšálek. Na stole se vytvořil krásný bílý pramen. Taky ho Emil hned slíbal.

A tady se to ve mně láme. Pochopení od spolužačky Olinky ze základky a ten vemlouvavý hlas maminky bourá veškeré překážky. Pravda musí ven. Akorát mamince to musím podat velmi opatrně. Nejsem si jistý, jak to pobere.

Dom se na ten můj příkaz ještě drobet zaksichtil a předvedl mi podívanou, jak moc šněčím tempem se dá takový jeden jediný kus oblečení stahovat. Bylo to jen tak tak, že jsem se udržel a nepomohl mu s tím. Ale chtěl mě pořádně dráždit, a tak jsem mu to dopřál, však on si to pak o to víc vypije. Prohlídl jsem si ho ještě pěkně od hlavy až k patě, jak tam stál nahý jako prst a natěšeně se culil, než jsem přešel ke křeslu a vytáhl ho od okna před stůl.

Na malém mechovém plácku mezi dvěma stromy bylo kolo. Na něm někdo seděl s vysunutým holým zadkem. Jednou rukou si přidržoval zřejmě dildo z ohebné hmoty, zaražené napůl. S úpěním zasunul, povytáhl a znovu zasunul. Začal zrychlovat a vzdechy sílily. Bože, to je krásná prdelka. Bořkovi už péro trhalo slipy. Opatrně ho obejde a podívá se zepředu. Kruci, o něčem takovém už dlouho snil. Jen se přidat. Minul hustou skupinku smrčků a konečně uviděl chlapce sedícího na kole.

Do Honzovej náruče som zapadol, ako keby som do nej naveky patril. S ním všetko zapadalo na svoje miesto. Dokonca aj moje myšlienky pri ňom zrazu dávali zmysel. Záhadne z nich mizli všetky obavy a všetky pochybnosti. V jeho prítomnosti bol svet oveľa farebnejší. Nebol len biely a čierny. Nemal len farbu klaviatúry. Bolo v ňom niečo viac. Na okamih som si spomenul na naše zoznámenie. Vtedy som neveril, že ho dokážem vôbec akceptovať, a zrazu pre mňa znamenal celý svet.

I v tu chvíli, kdy moje mysl byla vlivem chlastu trochu zamlžená, jsem věděl, že bych měl otevřít pusu a něco říct, ale moje tělo mě vůbec nechtělo poslouchat, protože to v něm šrotovalo a nějak mu nedocházelo, co jsem to právě slyšel, nebo spíš, co to znamenalo, a doposledka, jak by na to mělo reagovat. Dobře, toho chlastu jsem měl asi trochu víc, než bych měl, protože tohle byl totální zásek. A tak jsem udělal to jediné, co jsem v tu chvíli dokázal, otočil jsem se a zamířil zpátky ke stolu.

Co ale vytěsnit nemůžu, je Robert. Vybavují se mi jednotlivé detaily našeho setkání, oťukávání, mého nesmělého projevování vzrušení, lehké dotýkání a následně vášnivé objetí včetně něžného dotýkání hladkých dlaní, horkých polibků. Vše vyvrcholilo v pro mě nepoznanou extázi, z které se mi ještě třesou kolena. Při těchto vzpomínkách mě začíná trnout v podbřišku a erekční tělíska se začínají plnit krví.

Neviem, čo ma dostávalo viac. Či to, že to pre mňa robil, alebo pohľad na to, ako to robil. Chvíľu som videl len jeho čierne vlasy, no o pár sekúnd ku mne zdvihol zrak. V očiach mal iskru a ústa mal plné… mňa. V tom momente mi všetky myšlienky vyšumeli z hlavy a len som si vychutnával každý jeho pohyb. Vrátane tých, ktoré boli viditeľné nové aj pre neho.

Už nad ním jenom mávnu rukou a během snídaně si hraju na nafučenýho a on na blahosklonně mlčenlivýho, ale když pak vyrazíme naboso, jenom v plavkách a s Matesovým batohem, ve kterým máme ručníky a lahve s pitím, podél pobřeží na sever, postupem času se zase rozkecáme. „Ty, hele,“ nevydrží Mates neokomentovat, když v průběhu půlhodiny míjíme už asi tak padesátýho nahatýho turistu, „zpátky půjdeme taky jenom tak, co?“ „A proč až zpátky?“ zašklebím se na něj. „Jestli tě něco takovýho láká, tak si klidně svlíkni plavky hned! Mrkej, takhle se to dělá!“ ukážu na jednoho týpka, co šel celou cestu asi padesát metrů před náma, pak se na chvilku ztratil kdesi za útesem – a najednou si to taky vykračuje s nahým zadkem.

Hned jak jsem Dominika zahlídl pár minut před zvoněním ve dveřích, pousmál jsem se, ne přímo na něj a nějak okatě, prostě sám pro sebe, protože se přese mě přehnala taková ta rychlá, potěšená vlna, že ho vidím. Druhá, parádně rozhozená vlna se ale přehnala hned vzápětí a za ní následovaly další a další, každá zcela jiná. Protože to logo gymu, mého gymu, co měl Dominik na rukávu mikiny, mojí mikiny, bylo teda dost nepřehlédnutelné a docela vypovídající pro každého, kdo byl všímavější a uměl si dát dvě a dvě dohromady.

Sakra, ten mi hnul žlučí, soptím v duchu, zatímco sbíhám schody na pláž. Na nádhernou pláž mimochodem, to se musí nechat! Oceán se šustivě, lísavě vlní, převaluje průzračnou vodu tam a zpátky, odráží se v něm dopolední sluníčko… a celá ta scenerie mě vyloženě zve k vykoupání, jenže to bych se musel vrátit na pokoj pro plavky. A to se mi nechce, a tak se chvilku jen tak rozhlížím kolem dokola, lámu si hlavu nad tím, proč se v té čisťounké a na omak teplé vodě vůbec nikdo necachtá… A pak se vydám jen tak nazdařbůh líným tempem doprava. Courám se podél vody, často teda přímo i vodou, užívám si, jak na mě nikdo nemluví a jak nemusím s nikým mluvit já a jak tu nikde neslyším češtinu… A zároveň mě to vnitřně všechno strašně užírá. Že tu na mě nikdo nemluví, že nemám s kým mluvit já.

Prešiel do spálne a otvoril zásuvku na komode, v ktorej mal schovaný svoj prsteň. Bol to elegantný zlatý prsteň so zafírom, ktorý kúpil pred časom, keď si bol istý, že Filip je ten pravý. Hlavne si pamätal okamih, keď ho pre Filipa vybral – s túžbou, aby ho daroval láske svojho života. Marek sa vrátil do obývačky, kde Filip spoznal v Marekovej ruke dobre známu krabičku z komody, stál s úsmevom na tvári, očividne dojatý. Marek sa priblížil a nežne vzal Filipovu ruku. „Teraz je na mne, aby som ti ukázal, ako veľmi ťa milujem,“ a prsteň mu natiahol na prostredník.

Zmätene som nad ním pokrútil hlavou. Prečo sa pýtal? Nedostal snáď svoju odpoveď už tým, že som z tej kúpeľne vyšiel len v teplákoch? Keď niekto pred vami rozbalí bonboniéru a postrčí vám ju pred nos, tak sa jej tiež nespýtate, či si z nej môžete kúsok vziať. Alebo ju rovno celú zožrať. Nenechať ani zrniečko. Prípadné drobky rozsypať po zemi a pošliapať, akoby neboli dôležité.