Povídky

Dočkal jsem se. Pěkně namazaný žalud zvlhčený lubrikačním gelem mi pomalu vjíždí do mého nitra. Fanoušek je decentní a trpělivý, ale netrvá to dlouho a už mi se vzlyky rozkoše vráží svého macka až po varlata do mého zadku. Náhle vrcholí i on, cítím, jak v mém nitru mohutně cuká jeho úd a všechno semeno, co měl v sobě, už je ve mně.

Ríša už toho měl dost. Nasadil vražedné tempo, aby se od kamaráda dostal co nejdál. Za sebou slyšel smích. Pootočil hlavu. Chtěl na Járu vypláznout jazyk a udělat sprosté gesto, ten se ale v momentě zastavil a zařval: „Bacha!“ Ríša se stihl akorát podívat před sebe, když mu do cesty někdo vjel. Nárazu se nadalo zabránit, ani drsnému pádu obou lidí na led.

Hlavně jsem si totiž nebyl moc jistej, jak přesně to bere Vítek. Jestli je to pro něj prostě jenom večeře a je mu jedno, kde a s kým si ji dá, s kámošema v menze nebo se mnou v restauraci – nebo jestli se tam těší podobně jako já víc než jenom kvůli kusu žvance, a sice proto, že tam budeme spolu… Nedával mi holt nijak najevo, co a jak. A uznávám, že jsem si pochvaloval, že od něj nemusím poslouchat žádný balicí hlášky, no ale pravda je, že díky nim jsem vždycky aspoň hned věděl, na čem u toho kterýho kluka jsem. Kdežto u Vítka jsem si nebyl jistej vůbec ničím. Až do posledně. Do toho našeho loučení před jeho pokojem.

„Ser na brambory, vem frísku a zaběhni, seš tu hned, sprintere.“ Vo tom „hned“ by se dalo diskutovat, jsou to nejmíň tři kiláky, ale Kevin zní, že mu na tom z ňákýho důvodu záleží. A že mě tam potřebuje. A jestli mě tam potřebuje, tak je to no-brainer. Stejně jako když já potřebuju jeho.

„Co tady vyvádíte?“ nedokážu se v té změti jejich smíchu, pošťuchování a nadávek pořádně zorientovat. „Osky mi původně přišel na deset minut pomoct s noťasem, mám ho poslední dobou děsně zpomalenej a zasekanej, no ale nakonec mi tu rozdává nevyžádaný moudra ohledně něčeho úplně jinýho, tak jsme se tu nějak zakecali… Jo, Oskare, tohle je Vítek, Víťo, Oskar,“ podá mi Mirek jakýsi rychlovysvětlení, jehož součástí je zjevně rovnou i rychlopředstavení. „Ehm, ahoj,“ kývnu na Oskara, když konečně otočí hlavu a vezme mou přítomnost na vědomí. Když si mě konečně všimne.

Fotím jako smyslu zbavený. Slipy mám úplně mokrý a mám pocit, že musí brzo prasknout. Uvolním si kládu ze slipů. Koule mi okamžitě klesnou pod tíhou závaží. Dom si toho všimne a řekne: „Jestli se uděláš, budeš muset smazat všechny fotky. Koukám, máš krásný závaží, ale myslím, že víc by slušelo tady mladému.“ O ničem jsem nepřemýšlel a automaticky jsem začal sundávat závaží. Bylo to mnohem složitější, než když to dělám doma v soukromí. Kleknul jsem si před suba a třásl jsem se vzrušením. Teď už náš pán si sednul na druhou židli a začal nás fotit. Myslel jsem, že se zblázním.

Někdo zazvonil u dveří. Byl to Kuba. Vřele jsem ho objal na uvítanou, pomohl mu pověsit kabát na věšák a uvedl ho do obýváku. Usadili jsme se a nalil jsem nám svařené víno se skořicí, abychom se zahřáli a krátili si čas klábosením. S Jacobem je vždycky sranda, pustili jsme si staré vánoční songy a bavili se. Snažili jsme se i trochu zpívat. Sice falešně, ale vánoční atmosféru to mělo a celkem jsme se u toho nasmáli. Mezitím zvonek zadrnčel znovu a to byl poslední do party, Frederik. Konečně jsme byli komplet! Požádal jsem Jakuba, aby mu došel otevřít, a já mu mezitím v kuchyni také nalil hrnek svařáku, zatímco si Fred svlékal kabát.

„Ještě si chvíli pohrajeme, zmrde,“ vysvětlil. Moc jsem teda netušil, co tím myslí. Než jsem se stačil zorientovat, sundal mi boty a ponožky. Ponožku mi zkušeným hmatem nacpal do pusy. Chtěl jsem ji vyplivnout a zeptat se, co vyvádí, ale převázal mi pusu druhou ponožkou, takže jsem měl smůlu. Snažil jsem se dostat překážku z pusy ven, ale marně. Jen jsem tam kroutil hlavou a snažil se ji vystrčit, ani se nepohnula. Cítil jsem, jak pomalu začíná nasákat slinami.

Vlastně to všechno pořádně začalo až podzimním společenským plesem třetích ročníků našeho gymnázia, kde jsem si konečně přiznal, že naprosto beznadějně miluju Dominika. A Lucii jsem zatraceně záviděl, jak ji tam celou nápadně nenápadně osahává při tanci. Já bych tenkrát vynechal ten tanec, ale osahat bych se od něj nechal. A nejen osahat.

Nohou jsem mu zatlačil na koule a péro. Hned potom následovala středně velká facka: „Co to má znamenat? Vždyť ty tečeš jako nějaká kurva, koukej to hned olízat.“ Nastavil jsem mu nohu s jeho precumem. „Omlouvám se, pane,“ pustil se do lízání své šťávy. Přitáhl jsem si ho do klína a nechal ho lízat přes kalhoty stehna, rozepl jsem si poklopec a přes boxerky hladil péro. Dal jsem ruce za hlavu a jen si užíval okamžik. Tedy až dokud jsem neucítil jeho hubu na mém péru, okamžitě schytal facku. Dostal jsem se, kam jsem chtěl, nadržená děvka touží po svém pánovi i přes veškeré ponížení, nebo možná právě proto. „Kdo ti dovolil se dotýkat mého božského péra?“

Takto se toulal, až narazil na koutek Santy Clause, všude postavy sněhuláků, stromečky, umělý sníh a všemu vévodil hodný Santa. Poslouchal ratolesti, které mu svěřovaly svá tajemství a sny. Plni očekávání pak odbíhaly doufajíce, že letos budou mít pod stromečkem vše, co si přejí. Santa byl impozatní, Vojta se bavil dětmi, ale i rozvěrnými maminkami, které se také chtěly se Santou vyfotit. Jeho postava byla jako z pohádky a bylo vidět, že i těm maminkám to tak přijde, neboť se při focení k Santovi tulily více než jejich potomci.

Ramin si sundal zvířecí převlek. Chlapec měl, pokud to šlo, pokrčené nohy, otevřel oči a zdálo se, že se usmál. Měl chuť mu odvázat ruce, ale nakonec jen kouskem kožešiny otřel jeho půlky a začal zasouvat svoje naběhlé péro. Necítil odpor. Pomalu zrychloval. Přiblížil se k jeho ústům a políbil ho. Hoch mu oplatil stejně. Pak už oba zažívali krásné milování se vším všudy.

No a právě, když Pavel boduje a snáší se díky gravitaci zpět na palubovku, naráží rozkrokem na rameno obránce. Body získává, ale k zemi se snáší s rukama v rozkroku. Chvíli se válí po zemi, ale rychle se zvedá a s poskakováním na paty a bolestivou grimasou v obličeji se snaží bolest překonat.