Obecné povídky

„Adam, ty komu chceš ako čo ukazovať? Prehovoril som celkom vážne. Pokiaľ viem, v ringu budem ja a jediný, kto je člen rady, je Igor. Ten Igor, ktorý mi každý deň dáva tak zabrať, že sa bojím večer zaspať, aby som sa neprebudil do ďalšieho dňa, v ktorom to bude ešte horšie.“ „Aspoň mu to budeš môcť konečne vrátiť,“ s úsmevom skomentoval Filip a všetci sa z toho tešili a pritakávali mu. Videl, že mi je z tej predstavy naozaj zle, preto prišiel ku mne, sadol si vedľa mňa, položil mi dlaň na plece a ticho povedal. „Neboj sa, všetko som premyslel, všetci si prídeme na svoje, aj ty, aj Igor budete spokojní. Romanovský mi otvoril oči a vysvetlil mi, ako to tu chodí. Dávajte pozor!“ zvolal hlasnejšie, aby všetci stíchli.

Bylo jasný, že mu nějak musim píchnout a že to neni ta chvíle, kdy máte kdovíkolik času na rozmyšlenou. Chtělo to akci a já se s vědomim zase tak dvacet třicet centimetrů mimo tělo (přesně ten moment, kdy jednáte na autopilota a přitom máte pocit, jak z lehkýho povzdálí sledujete sami sebe jako nějakou cizí osobu) najednou přichytil, jak klečim s hlavou nehorázně blízko Matyášovýho klína a dotýkám se jeho penisu.

To nebyla přátelská pusa při setkání kamarádů. Tohle byla pěkně dravá záležitost. Než jsem si vůbec uvědomil jeho rty na svých, dral se mi do úst jazyk a můj zcela reflexivně vyrazil proti do souboje a vyrazil ze mne překvapené vyheknutí. V hlavě vymeteno, jen jsem věděl, že tohle vzdát nesmím a nechci.

„Hele, dostal jsem nápad. Lyžák je koncem února. Koncem ledna je už stejně uzavřená klasifikace, takže se nemusíme šrotat. Půjčíš si výbavu v půjčovně a pojedeme k nám na chalupu. Sníh už tam je teď, tam nebude nikdo cizí, u chalupy je malá loučka, kde kdysi učili jezdit mě, tam to zkusíš v klidu a nikdo nebude očumovat. Co ty na to?“ Koukal na mne, jako by mě viděl poprvé: „To… to by asi šlo… Děkuju strašně moc!“

„Máš tu volno?“ ozvalo se za mnou. Sakra, takových volných lavic a někdo musí prudit zrovna u té mojí? Ohlédl jsem se. Vyšší štíhlý kluk, černé rozčepýřené polodlouhé vlasy, modré oči. A když říkám modré, tak myslím modré – když vezmete vodovky a podíváte se, jaká je v nich modrá – nerozředěná, sytá… „Martin,“ řekl a natáhl ruku. Stiskl jsem ji: „Petr. Jo, je tu volno.“

Ovládá mě božská rozkoš, proto s každým vzedmutím varlat hulákám blahem jako utržený ze řetězu. To klučinu stimuluje a jazykem pobízí můj ohon k dalším výronům, které jsou tak slastnější. Nestíhá polykat nové přívaly žhavé mrdky a přesto se urputně snaží, aby nepřišel ani o jedinou kapku, které mi stékají po ohonu i spermozásobníku a jemu po rtech, krku a hrudníku.

„Táto, ty vole, to bylo úžasný!“ Táta mě spokojeně pozoroval a pak se zeptal: „Tys fakt nikdy nikoho nepíchal?“ „Nikdy jsem ti nelhal, tati, byl jsem fakt panic.“ „Tak jsem rád, že jsem byl u toho, když sis poprvé zapíchal, a žes byl navíc fakt dobrej!“ „Díky, tati… A… Myslíš, že bych tě mohl píchat častěji?“ zeptal jsem se s rozpaky u slova „píchat“. „Jasně. Ale jenom za odměnu, chlapče…“

- Tak to budeme dobrá dvojka. Teplouš a tranďák… Co s tím uděláme? - - Trošku tolerance, nebo tak něco… a bude to v pohodě… - Saša se už zase smál a položil mu ruku na rameno. Petr proti své vůli ucítil vzrušení.

Pri vstupe do triedy neuniklo spolužiakom, že sme si vymenili úlohy a ja nesiem dve tašky. No aby bolo moje poníženie naplnené, kričí na mňa: "A kde mám desiatu?" Z tašky vyberám bagetu a utekám mu ju dať do rúk so slovami: "Dobrú chuť, prajem." Posmešky na moju osobu utíchli, keď vstúpil do triedy holohlavý Fero…

Především jsem doma nesměl nosit vůbec žádné oblečení. Tedy pokud jsme byli spolu sami. Sám doma nahý chodil spíš výjimečně, ale já jsem musel. Zpočátku jsem se cítil divně, ale postupně jsem si na to zvykl. Pro návštěvy mi pořídil několikery přiléhavé sexy boxerky, ve kterých se výrazně rýsovala moje výbava, ale nahoře jsem musel zůstat bez oblečení. Nezáleželo, jestli přišel muž nebo žena, kolega z práce nebo kamarád, sousedka nebo nějaký jeho klient. I z toho jsem byl zpočátku v rozpacích. Snažil jsem se skrývat v ložnici, ale tak jako tak jsem měl vždy povinnost se ukázat, aby mě představil jako svého syna.

Po milovaní sa s kňazmi som si sľúbil, že už konečne budem žiť vzorový život kresťana. Ako trest za predchádzajúce zlyhania som sa rozhodol úplne vylúčiť zo svojho života masturbáciu. Ubehol týždeň, potom ďalší a začal som sa cítiť osamelo. Potreboval som niekoho, kto by ma bez otázok pretiahol. Keď sa zvečerilo, zobral som auto a v teplý letný večer som sa išiel prevetrať. Blúdil som po Bratislave a rozmýšľal nad svojim životom. V tom som na Krížnej, známej to Bratislavskej ulici videl stáť prostitútky. Zastavil som a zaujímal sa, či nemajú pre mňa solídneho pána na pobavenie. Volali svojmu pasákovi. Po pár minútach k nám zavítal asi 45 ročný cigán štíhlej postavy s brčkavými vlasmi.

Celý týždeň som rozmýšľal nad stretnutím s priateľom mojej matky. Ona už v sobotu ráno utekala ku kaderníčke a potom chystala slávnostný obed. Zvoní zvonec. "Choď rýchlo otvoriť, to bude on," kričí na mňa mama. S prísnym výrazom v tvári otváram dvere. Skoro som odpadol od prekvapenia. "Pane," začínam koktať a tichým hlasom pokračujem, aby matka nepočula, "ako ste ma našli? Ale my sme sa dohodli na zajtra, ja mám dnes rodinnú oslavu." No on sa len nahlas zasmial a vstupuje dnu.

Nevím, jak se u toho Pepa tvářil, ale zvuky, co vydával, dávaly najevo, že se mu to líbí a že si u toho představuje tu svou líbeznici. Říkal mi čubko, děvko, někdy i mrdko, divoce do mě zarážel, a přitom jsem koukal na Frantu ve vodě, jak mu lezou oči z důlků a jak si nešikovně nenápadně mne ptáka pod vodou. Vzdychal jsem u toho co nejvyšším hlasem, až fistulí, protože nevzdychat u jeho přírazů nešlo, ale zároveň jsem nechtěl, aby si Pepa uvědomoval, že šuká kluka…