Povídky

Bolo mi tak trápne, že mi začínalo byť trápne aj z toho, ako mi je trápne, a tak sa z toho stal jeden nekonečný kolotoč. Zobudil som sa už pred hodinou, ale dlho mi trvalo, kým som nazbieral odvahu, aby som vyšiel z izby. Keď som z nej konečne vyšiel, tak som počul Honzov rozhovor s babičkou a to mi začalo byť pre zmenu… ešte trápnejšie. Nevedel som si predstaviť, že sa mám ukázať na oči jemu, a nieto ešte ďalšiemu členovi jeho rodiny. Čo si už len musela pomyslieť, keď jej povedal, že má doma študenta, ktorý to prehnal s alkoholom?

A tady narážím na první problém. Jak se s tím sakra chčije? Chvíli zkoumám ten prapodivný aparát, co mi nasadila ta učitelka Klára a který mi vězní celý můj vercajk a který mi zabraňuje ztopoření penisu. Ale tlak močového měchýře mě nenechává dlouho dumat. Stahuji oblečení a na záchodovou mísu si pro jistotu raději sedám.

Jejich miláček si rukama uchopil oba penisy a jemně je hladil. Mazlení ve vodě museli zkrátit. Ještě osušit a už si nesli Tolju na postel. Jejich rty se setkaly při líbání hebkého šourku a nasávání koulí. „To asi nevydržím,“ kňoural. „Nevadí, tak kohoutek pusť.“ „Krásný dostřik, tady ho přepůlíme. Každý máme kousek. Chceš, Honzo, břicho nebo prsa?“

Postupně masíroval dlouhé svaly na stehnech, lýtka a pak i chodidla. Já byl úplně rozdělaný a těšil jsem se, že se k zadku vrátí. On ale krásně masíroval chodidla a nohy a šokoval mě výzvou "otočte se na záda". Vzhledem k tomu, co se dělo s mým klackem, to nebyl dobrý nápad. Nadzdvihl jsem se na loktech a péro se vymrštilo proti lehátku. Byl jsem celý lesklý od oleje, chlupy slepené a mastné a do toho všeho ten můj stojící stožár, který se vyhoupl nahoru.

V pokoji ho položil na postel. Svlékl mu košili a pak všechno ostatní. Byl jako loutka. Najednou dostal chuť stáhnout mu i slipy. Je to šest let, ale zatím mu nic neubraly na dřívějším těle. Mluvil o nějakém rozchodu. Uvidí zítra. Cítil, jak se v něm rozhořívá stará nenaplněná touha. Stál a fascinovaně sledoval tělo, které zbožňoval. Tehdy to byly představy, které i takovými zůstaly. Dnes cítil po svých několika poznáních, zcela jinou, tělesnou trýznivou touhu.

„Požičiate mi tie noty?“ požiadal som ho a on pochopil, ktoré chcem, aj keď som to nedefinoval. „Určite,“ podal mi ich, ale keď som si ich chcel vziať, tak ich hneď nepustil, ale miesto toho sa mi zahľadel do očí. Jeho oči mali takú zvláštnu farbu, niečo medzi hnedou a zelenou, a ja som nevedel, či sa mi zadrhol dych z toho, ako nimi na mňa intenzívne hľadel, alebo preto, že som vedel, že sa niečo opýta. „Nechceš si o tom všem ještě promluvit?“

Bola neskorá jeseň a mesto už dýchalo chladom. Filip sa opieral o lavičku pri rieke a sledoval, ako sa posledné listy opadávajúce zo stromov neodbytne držia konárov. Voda plynula pokojne, presne tak, ako to mal rád – len on a jeho myšlienky. Jeho život bol posledný rok ako ten pád listov – pomalý a nevyhnutný. Niekde v hĺbke cítil, že niečo chýba. Niečo, čo by zaplnilo prázdno, ktoré sa usadilo v jeho srdci. 

Na konec ledna bylo několik lidí od nás z práce domluveno, že si vyrazíme na víkend na hory do jednoho penzionu v Jizerkách. Jak to tak bývá, čím více se termín blížil, tím více lidí odpadávalo. Nakonec jsme zůstali s Viktorem sami, ale řekli jsme si, že nebudeme dělat Zagorky a pojedeme sami dva. No vlastně jsme si i potvrdili, že jsme i rádi, že odpadli i poslední dva zájemci a díky tomu budeme mít víc času na sebe. Já se nemohl dočkat a zdálo se, že i Viktor se opravdu těší. Dokonce se mi přiznal, že se těší, že si zase spolu užijeme v klidu tak jako v létě, a jestli mi nevadí, že mi to říká takhle na rovinu, že si připadá jako nadržený prase.

To vše v Radimovi vykrystalizovalo v dosud nepoznanou nejistotu, ten muž, přestože byl téměř o generaci starší než on, ho prostě a jednoduše eroticky přitahoval, navíc způsobem, který až dodnes nepoznal a kterému nerozuměl. Prohlížel si jeho tělo a hledal na něm nějaké znamení, něco, co by ho polidšťovalo, něco, co by vysvětlovalo krev Radimovi divoce pulsující ve spáncích a povážlivě nejen v nich, a něco, co by zároveň vyjadřovalo i jakoukoli emoci stojící za zachycení. Kromě nesouměrného ostrůvku řídkého porostu pubického ochlupení a až nepřirozeně masitého penisu, který se v chomáči dlouhých hustých chlupů i s plným šourkem ledabyle povaloval na hraně lehátka narychlo ráno sestaveného z dřevěných palet pokrytých bílým prostěradlem, však neviděl nic, co by mu napovědělo, nic, co by alespoň trochu jeho pocity vysvětlilo.

„Ahoj, Oli!“ oplatil jsem mu pozdrav – a rovnou jsem přešel k věci: „Můžeš mi prosím tě vysvětlit, čo si tým chcel povedať?“ Nějakým způsobem mě totiž ty jeho čtyři slova podráždily, nemohl jsem si pomoct, ale zároveň jsem na něj nechtěl hned spustit moc zostra, a tak jsem to celý zkusil zjemnit tím, že jsem tu otázku zaobalil do mnohem měkčeji znějící slovenštiny. „Čím…?“ zkusil Oliver hrát o čas – zjevně už i jemu došlo, že tím posledním vzkazem trochu přestřelil.

Byla neděle, místo na zaparkování našel téměř hned a jen pár kroků od svého cíle. Zastavil se u výlohy zavřené prodejny kožené galanterie a několik chvil předstíral, že pohledem vybírá novou aktovku, pak rychle otevřel přilehlé neoznačené, černou neprůhlednou fólií zaslepené dveře, prošel jimi a spěšně za sebou opět zavřel. V malém prostoru zádveří, který skrýval vlastně jen další, tentokrát již firmou i otevírací dobou označený vstup, vyhledal očima zvonek, a především oko kamery nad ním. Zhluboka se nadechl a zazvonil.

Filip odložil hrníček, vyšel ven pod stříšku, ulitu šnečka přendal za stružku do mechu, stáhl tepláky na půl žerdi. Miloši nezbylo než se dívat na krásné půlky zadečku a to, co držel v ruce, ho docela rozhodilo. Znervózněl, ale zároveň cítil vzrůstající vzrušení, kterému se nedalo ubránit. Filip byl docela atraktivní typ s těmi jeho kudrlinami. Jen se pomalu vkrádal strach, jestli všechno třeba není jen hra.

Vstali, Roman chytl svého chlapce jako tehdy, přejížděl rukama po jeho bocích a ramenech. Rozepínal knoflíčky košile, zajel pod tričko a sundal ho. Rozepjal pásek, zip kovově zachrčel. Otíral se celou hlavou o klín svého partnera. Cítil pomalé vzrůstání na látce slipů. Zajel prsty pod ně a pomalu je stáhl. Couvli k posteli, jemně Standu posadil. Nechal jeho ruce ve svých vlasech, zatímco se sklonil.