Povídky

Čím déle a častěji jsem ty nahrávky poslouchal, tím živější byly mé sny. Zprvu jen neurčité obrazy – kousek zlatavé kůže a širokých ramen, svalnaté břicho, lesklý žalud na konci mohutného penisu – vynořující se ze stínů kousek před mým obličejem.

Pepa se otočil a klekl si za klečícího Fediho. Ten vzal nastávající objekt potěšení a pomalu si ho začal nasouvat. Chvilku byl problém, ale vše povolilo a Pepův zatím nesplněný sen se stával skutečností. Pevné svírající objetí pozvolna ustupovalo. Cítil všemi póry, jak se noří stále hlouběji. Táhlý vzdech jeho milence nabíral na intenzitě. Stejný se dral i z jeho úst.

Polknul jsem na sucho a snažil se na něho moc nezírat, když jsem si z jeho ruky bral ty papíry. Málem jsem je rozsypal. Málem jsem se rozsypal. Naše ruce se na okamžik dotkly. Bylo to jak elektrický výboj, jako rána pěstí, jako šoková terapie. Věděl jsem, že jsem zase už totálně v háji.

Hlasitý gong a je odstartováno. Obrovská masa lidí se valí dopředu. Já si hlídám Sylvestra a on mě, nahlas hraje hudba, probíháme bránou a zároveň přes první koberec. Tak, teď jsme oficiálně začali. Každý tvrdil, že tohle budou naše nejdelší hodiny v životě, tak teda uvidíme.

Max spokojeně míchal ranní kávu a rozhlížel se po místnosti, do které se přes okna prodíraly první sluneční paprsky. Ačkoli v přístavu byl zvyklý spát nalehko a dlouho, tady na ostrově ho svěží vzduch tahal z postele dřív a on si v duchu děkoval, že si do kufru přibalil svoje dvě flanelová pyžama. Líně si protáhl krk, potom záda a ulpěl pohledem na schodech v rohu. Měl pocit, že zaslechl šramot a šustění, proto nastražil uši a čekal.

Po zavíračce se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře kanceláře. Na vyzvání vešel Pavel s tržbou z pokladny, vypadal jak spráskaný pes. „Stalo se něco?“ ptal jsem se starostlivě. Sedl si ke stolu a začal před sebe rozkládat peníze: „Chybí mi dva tisíce.“ „Přesně?“ zeptal jsem se a s úsměvem dodával. „Běžně ti chybí ještě nějaká koruna a dnes úplně přesně? Tak to se lepšíš, už aspoň vracíš na desítky.“ Tak tak jsem uhnul letící tužce.„Blbče,“ počastoval mě nadávkou a pokračoval, „bych se vsadil, že ta dvoutisícovka tam ještě v poledne byla a teď tam není.“ Otočil jsem ho k sobě a klekl si před něj, chytil ho za ruce. „To se vyřeší, neboj.“ Skoro brečel: „Vždyť si na to dávám pozor, manko už jsem neměl ani nepamatuji a teď rovnou dva litry.“ Začalo mi ho být líto, nesmím ho tak moc trápit.

Ozvalo se dosti výrazné zaklepání na dveře kanceláře. „Dále,“ vyzval jsem čekající osobu. Vstoupila paní Novotná v lehce nabroušené náladě. „No ne, paní Novotná,“ začal jsem s úsměvem, „vy jste zaklepala. To si budu muset někam zapsat.“ Počastovala mě dosti tvrdým pohledem: „Šéfíku, nezdá se vám, že jste na svoji nastávající tchyni poněkud drzý?“ Tak tohle jsem nečekal. Úplně mi došla řeč.

„Jdi někam,“ zavrčím na něj. K trenérovi si samozřejmě nic takovýho nedovolím, a tak jeho směrem jenom neurčitě kývnu. No a třetí postavě, kterou mám momentálně v zorným poli, se pro změnu pohledem úplně vyhnu. Protože právě tenhle namakanej frajer s přezíravým výrazem ve tváři je tím důvodem, proč se na nějakej pitomej fotbal vůbec soustředit nedokážu! Ani na nic jinýho. Už třetí zasranej den. Přesně tolik času uplynulo od tý naší poslední hádky. A přesně tak dlouho už se spolu nebavíme. Což je teda náš rekord, protože většinou jsme každý nedorozumění nebo ostřejší výměnu názorů přehodnotili během jedný, maximálně dvou hodin. A teď to najednou nějak… nejde. Protože oba máme očividně dojem, že pravda je na naší straně – a ani jeden nechceme uhnout.

„Jestli se potřebuješ pomstít, mám lepší variantu než mu obejít tu kraksnu s korunou,“ vemlouval se Filipovi. A on šel…

Byl jsem myšlenkami v úplně jiném světě. Ve světě, kde se mísil erotický rajc se studem jak cola s červeným vínem. Opájel jsem se tou omamnou směsí, až jsem byl z toho úplně zpitomělý a ztratil pojem o čase. Teď už to samozřejmě s odstupem vidím všechno jinak a nejraději bych vás toho obscénního čtení ušetřil, ale zase nechci, abyste si mysleli, že jsem zkažený, úchyl nebo tak něco, nebo že šířím pornografii, protože bez znalosti toho dopisu jen obtížně vyhodnotíte celou situaci a asi mě i těžko pochopíte.

Chvilku přemýšlel, jestli to má být výtka, ale neznělo to útočně, spíš téměř škádlivě. Podíval se na něj. Malý důlek v levé tváři žaloval dřív, než se jeho pragmatický a téměř vždy rozumný miláček usmál. Tak jistě, já jsem praštěný, ale tys nám uvázal na krk tohle všechno, rozhlédl se po sadu. Má mu říct, že nejšílenější změnu v jejich společném životě rozhodně neudělal on?

Kuba ležel na zádech, na kalhotách se mu vyrýsovala ohromná boule, kterou jsem mu hladil přes kalhoty. Druhou rukou jsem mu vjel pod tričko a hladil horké tělo a vzrušené bradavky a u toho jsme se líbali. Stáhnul jsem mu přes hlavu tričko, totéž udělal on mně. Přitiskli jsme se k sobě, miloval jsem horkost klučičího těla. Vzal jsem mu do pusy jeho bradavku a pomalu ji olizoval špičkou jazyka, pro druhé bradavce jsem mu přejížděl prsty. Pak jsem mu pomalu začal sjížděl hlavou k jeho bouli na kalhotách, její velikost slibovala něco mimořádného.

Chladný bílý maják, tyčící se do výšky, se částečně ztrácel v mlze jako všechno ostatní. Malá dřevěná dvířka byla zřetelně vidět, s velkou pravděpodobností je ještě nedávno někdo natřel veselým červeným odstínem, a vyleštěná mosaz na klepátku v podobě fantastické mořské panny se přívětivě blýskala. Že ho vůbec překvapovalo něco jako mořská panna místo klepátka. Další z těch zbohatlických manýrů lidí, kteří nevědí, jaký nesmysl by si ještě mohli za peníze, co by zachránily nejeden život, pořídit.