• Saavik
Stylromantika
Datum publikace21. 2. 2014
Počet zobrazení3411×
Hodnocení4.11
Počet komentářů0

DŮM LADY GLENARVAN

Na rohu temné ulice zastavil krytý vůz. Z něj vystoupil vysoký mladý muž a pokynul kočímu, že smí odjet. Pak se opatrně rozhlédl a vydal se zpět směrem, ze kterého přijel. Náhle zabočil do jednoho z nesčetných průchodů a brzy se ocitnul ve dvoře. Zvědavě se díval do osvětlených oken. Ozývala se tichá hudba i veselý smích. Po chvíli váhání vystoupal mladý muž po třech schůdcích, vzal do spocené, chvějící se ruky klepadlo ve tvaru mořské panny a odhodlaně zaklepal. Dveře se vzápětí otevřely, jako by portýr na něj už čekal. Byl to vysoký, udělaný chlap a z rozkazu milostivé paní vyhazoval již ve dveřích každého, kdo se mu nezdál. Sem směli jen zákazníci na jisté úrovni. Žádný venkovský balík nebo nějaký světem jdoucí tulák neměl šanci. I teď si příchozího prohlédl s velkou pečlivostí. Když uznal, že ho lze vpustit, pokynul mu, že smí jít dál. Mladík vstoupil do velkého, krásně zdobeného salonu. Zdánlivě to tady vypadalo jako v každém jiném velkém domě, kde paní nebo pán drželi na velké návštěvy. U harfy seděla mladá dívka a hrála. Krásně. Zdálo by se, že tu je jen obvyklá, dobře se bavící sešlost až na to, že dámy byly nápadně nalíčené a střih jejich šatů byl sice decentní, ale svým způsobem dráždivý. Čas od času se některá dvojice zvedla a vystoupala po točitém schodišti vzhůru. Občas nějaký pán dal dámě nenápadné nebo i nápadnější znamení a ona se s ním opět odebrala ke schodišti vedoucímu vzhůru. Nahoře byly pohodlně zařízené pokojíky, jimž vévodila široká postel. Zde se pak dvojice oddávaly tomu, kvůli čemu sem pánové přišli: sexu, který byl pánům doma odpírán, nebo jejich ctnostné paní manželky nebyly ochotny plnit pánům jejich tajné sny. Tady se nikdo na nic neptal, nikdo se nedivil. Zde bylo možné prakticky vše.

I mladého muže brzy obklopily kněžky lásky. Podle jeho nejistého chování okamžitě pochopily, že do podobného podniku zavítal poprvé. Ani nevěděl jak a už se okolo něj točily, smály se a brebentily. Konečně ho jedna z nich vzala za ruku a jemně ho potáhla ke schodům. Šel za ní jako beránek. Na pokoji se nechal svléknout, ulehl k dívce na postel a nic Její snaha vyšla na prázdno. Nalila mu skleničku, druhou obrátila do sebe a pokusila se znovu. Nic.

- Copak je, mladý pane? Nelíbím se? Nebo byste chtěl něco jinak? Stačí říct. -

- Děkuju. -

To bylo vše, co mladík ze sebe vypravil. Oblékl se, položil na stolek peníze a odešel.

 

Za tři dny přišel znovu. Zase si vybral Lolu a zase se nedařilo. Chodil pak pravidělně a vždy čekal na "svou" dámu. Ta se už ani nesnažila. Jen si povídali, nosil jí dárečky, většinou koše plné ovoce, sladskosti nebo nějakou tretku. Když řekla, že si vždy přála malého, bílého pejska, jací v té době šli do módy, obstaral jí ho. Když se jí jednou jeden z pánů ale zeptal, jaký je mladý muž milovník, odpověděla: "Ten nejlepší, jakého jsem kdy poznala."

A zase seděli proti sobě, on pořád malinko rozpačitý, ona veselá a kamarádská. Ozvalo se zaklepání a do pokojíku vstoupila jiná dáma s mladým mužem.

- Neboj se, on je jako ty. A ty buď na něj hodný, víš, že je to poprvé! -

A s těmi slovy dámy oba mladíky opustily. Nově příchozí zasunul zástrčku na dveřích a obrátil se s úsměvem ke svému společníkovi.

- Není nad to mít dobré přátele, že? -

Oslovený jen nasucho polkl.

- Jak se jmenuješ? Mně říkají Tony. I když se tak nejmenuju. -

- Samson. -

- No dobrá, tak Samson. Uvidíme, jestli jsi opravdu tak silný. -

Pevnýma rukama Samsona postavil, mlčky ho svlékl a stejně mlčky a tiše ho zasvětil do toho, po čem Samson tak palčivě toužil. Bolelo to, ale on si to snad ani neuvědomoval. Jediné, co vnímal, byla slast, kterou mu nakonec milování s Tonym přineslo.

- Nepřestávej, prosím -

A Tony se nad ním sklonil a pomalu, smyslně ho líbal a znovu si podmanil Samsonovo tělo. Tentokrát beze spěchu rozehrál hru, jejímž byl mistrem a za niž si dával královsky platit. I tentokrát dostal zaplaceno, ale to Samson nevěděl. Jediné, co věděl, bylo, že Tony konečně ukojil jeho toužící tělo, konečně se mu dostalo toho, o čem jen snil.

- Chtěl bys mne ještě někdy vidět? - zeptal se Tony, i když mu bylo jasné, že odpověď bude kladná. Vysílený Samson jenom přikývl.

- Tak ve středu, jak začne zapadat slunce, čekej u podloubí na Horním náměstí. Tady se scházet nemůžeme, to by nám madam netrpěla. -

Samson se vracel domů pěšky. Potřeboval si provětrat hlavu. Je to vůbec možné, že se po takovém hříchu, jakého se právě dopustil, cítí tak šťastný? Kdyby se to dozvěděl otec, tak ho v lepším případě vydědí, v horším asi zabije Když přišel domů, shodil boty a tak, jak byl, v šatech, padl na postel. Před vnitřním zrakem mu probíhala právě uplynulá noc. Znovu cítil velké teplé ruce zkoumající jeho tělo. Cítil Tonyho dlaň na svém nejintimnějším místě. Cítil, jak ho hladí, jak si s ním pohrává, jak prsty otvírá jeho A pak Ó Pane, co jsem to učinil Co jsem dovolil, aby mi bylo učiněno A přece, cítil se šťastný, bylo mu dobře jako už dlouho ne. Jeho rozum říkal, že to co udělal, bylo špatné. Ale tělo usvědčovalo rozum ze lži. Nemůže to být špatné, když to bylo tak krásné. Ostatně on to chtěl, dal se Tonymu dobrovolně. Hádal se sám se sebou, až z toho usnul. Vzbudilo ho ranní slunce a naučený pocit zodpovědnosti. Vstal a šel do krámu.

První, kdo přišel, byla chudá vdova, bydlící na konci ulice. Dlužila už v několika krámech a skoro se bála chodit ven, že ji věřitelé nechají sebrat a zavřít do vězení. Kdo by se potom staral o její čtyři děti? Když uviděla Samsona, klesla před ním v pláči na kolena a v slzách ho prosila, aby jí ještě posečkal s placením. Samson byl její největší věřitel. Už minulý týden mu měla zaplatit, ale nebylo z čeho. A včera večer už jí děti plakaly hladem. Ona sama nejedla tři dny. Kdyby mladý pán ještě posečkal nějaký čas. Chlapec už je velký, hledá práci, jistě něco vydělá a ona zaplatí.

Samson mávl rukou. Byl ve skvělé náladě a nehodlal si ji kazit kvůli pár šestákům, které stejně už odepsal. Místo toho sáhl za sebe do proutěné ošatky a vysypal z ní do plátěného pytlíku několik housek od včerejška. Z homole cukru odsekl kus a přihodil dovnitř. Z váčku vylovil pár měďáků a podal to vše ženě se slovy:

- Vezmi to, matko, a kup dětem mléko. A tvůj nejstarší ať přijde sem, může mi tu zametat a sem tam něco pomoct. -

Žena začala s pláčem líbat Samsonovu ruku a děkovala Bohu. Samson se v duchu ušklíbl. Spíš by měla poděkovat Tonymu. Žena odešla a on se spokojěně usadil na židli. Dnes večer Dnes večer zase uvidí Tonyho.

Zatím bylo v chudém bytečku málem posvícení. Matka ohřála mléko, hodila do něj cukr a do pěti misek nakrájela housky. Dětem poctivě všem stejně a pár kousků i sobě. Když mléko zavonělo, děti se vzbudily. S očima ještě zalepanýma spánkem se obrátily k matce. Ta se se šťastným úsměvem dívala, jak se hrnou ke stolu. Housky se napily teplým, sladkým mlékem a děti je pomalu polykaly. A připadaly si, jako by to byla hostina.

V podvečer postával Samson u podloubí a čekal. Připadal si zvláštně. Nikdy tak rozechvělý nebyl, nikdy se tak nebál a zároveň netěšil. Tušil, že místo, kam ho Tony zavede, nebude tak honosné jako dům lady Glenarvan, ale bylo mu to jedno. Chtěl tam jít. Konečně uviděl, jak mu někdo kyne a mává. Tony Vystoupil ze stínu a šel za ním.

 

HOST

Šli vedle sebe, jako by se znali léta. Nikdo si jich nevšímal, přesto se Tony opatrně rozhlédl, než zahnul do uličky svažující se k přístavu. Pomalu, jako by jim nešlo o nic jiného než o procházku, došli k jedné krčmě. A tam Tony náhle rychle vešel pod stříšku a třikrát zaklepal. A pak znovu. Dveře se otevřely a oni vešli. Tedy ne, že by Samson čekal kdoví co, ale zase takový hampejz přece jenom ne. Překvapeně se na Tonyho podíval. Kam ho to zavedl? Ale ten jenom mrkl a vedl ho přes místnost dál dozadu. Po schodech vyšli do patra a pak prošli nenápadnými dveřmi do sousedního domu. Tam se Samsonovi otevřel jiný svět. Jediný pohled na přítomné mu odhalil, že všichni do jednoho jsou "jako on". Zvláště mladíci, kteří se na ně začali usmívat, sotva vešli. Ale viděl i pár důstojných mužů, do nichž by to nikdy neřekl. Tony se mu brzy ztratil z dohledu. Ale ani on se nenudil. Hned se k němu posadil hezounek s vyzývavým úsměvem. Samson ani nevěděl jak, ale najednou si ho mládeneček odváděl. Ale když vešli do malého pokojíku, to hned věděl co a jak. Dychtivýma rukama svlékal z hezounka košili a kalhoty. Když byli oba nazí, mladíček se na divanu dal do kolen a vzápětí se Samsonovi nabídl tak samozřejmě, jako by se to rozumělo samo sebou. A Samson bez zaváhání vstoupil. Tohle bylo zase jiné než s Tonym. Ale možná ještě víc vzrušující, víc burcující všechny smysly. Protože tentokrát byl ten aktivnější on. Pronikal mladíka s prudkostí své dosud ne úplně vybouřené touhy. Jeho partner mu zkušeně vyšel vstříc a Samson pochopil, že muži jsou a zůstanou jeho osudem A tak čas od času zamířil do tohoto tajného zákoutí, kde mužská láska stírala stavovské hranice mezi lidmi. Bylo tu možno potkat oficíra, profesora i prostého nosiče z přístavu.

Samson si časem povšiml vysokého mladíka, který se zdržoval spíš nahoře, než že by vysedával dole. Nikdy s nikým neodešel, případné nabídky odmítal s úsměvem a jen se díval po dveřích. Čekával na muže, který přicházel zahalený v tmamém plášti s kapucí. Odcházeli pak spolu a muž s mladíkem trávil celou noc a tiše a nenápadně mizel až nad ránem. Samson si sem občas zašel jen tak posedět, uvolnit se a popovídat si s lidmi jako on. S lidmi, před nimiž se nemusel hlídat a mít se pořád na pozoru. A tak se jednoho večera dal s mladíkem do řeči. Dozvěděl se, že se jmenuje Hubert, že je z Čech a tady se ubytoval, protože jeho přítel "má čas jen občas". Samson si pomyslel, že jeho přítel je asi počestně ženatý a v žádném případě nemůže potřebovat, aby se to dozvěděla paní choť. Občas, když Hubert věděl, že jeho tajemný přítel nepřijde, chodili k němu do malé světničky a povídali si tam. Nic víc, jenom si povídali. Samson byl rád, že má přítele, který je s ním na stejné lodi. Občas i zavedli řeč na to, co je spojovalo. Samson v sobě ještě stále cítil jakousi vinu a snažil se ji vykoupit dobrými skutky. Měl za to, že mu osud poslal do cesty tu chudou vdovu záměrně. Jejího syna zaměstnal v obchodě, aby mu byl k ruce. A jí dal práci ve svém domě. Zato Hubert takové starosti neměl. Bral to tak, že se takový narodil a nic se s tím nedá dělat. Tonyho vídal teď Samson málokdy a ani ho to moc nemrzelo. Nelíbil by se mu takový způsob života. Když se potkali, rád si s ním popovídal, stále víc ale dával přednost Hubertově společnosti. Dokonce ho několikrát pozval i k sobě domů. Konečně mu Hubert představil i svého přítele. Když muž odložil svou kápi, uvědomil si Samson, že ten člověk je mnich. Minimálně tak vypadal.

- Rád vás poznávám, pane. Chtěl jsem vás oba pozvat k sobě na oběd. Ale teď si nejsem jistý. -

- A pročpak? - usmál se široce bratr Dominik.

- Možná se vám bude příčit vstoupit do mého domu? -

- Drahý bratře, možná by ses divil, kde všude já už byl, kde všude já už spal a kam jsem byl povolán. Dával jsem poslední pomazání v hapejzu tak strašném, že tam váhali vejít i četníci. Křtil jsem děcko v táboře opilých cikánů. Svedl jsem tohoto nevinného mladíka. Učinil jsem zadost i jedné pohledné vdovičce, která se mi přišla vyzpovídat. Myslíš tedy, že vstoupit do domu, kde mne budou zvát přítelem a milým hostem, tak to budu váhat? -

- Pak jsi tedy vítán. Dnes i kdykoliv jindy. -

Když po chvíli povídání pozval Samson oba muže ke stolu, učinil tak již bez zaváhání. Hubert u něj už několikrát jedl a mnich přece musí vědět, že jako Žid jí košer. Jen když naléval víno, zarazil se a tázavě se na bratra Dominika podíval. Ten s úsměvem přikývl. Nalil mu tedy plnou číš a pak ještě několkrát. Samson skoro nepil, a snad i proto jediný zůstal dokonale svůj. Mnich se spokojeně rozvalil na sofa a usnul. Oba mladíci ho nechali spát a povídali si až do rána. Hubertovi víno rozvázalo jazyk a ochotně odpověděl na zvědavou otázku:

- Opravdu tě svedl? -

- Ano. A je na to pyšný. Tedy, ne, že by to vyprávěl spolubratřím, ale občas se tím pochlubí. -

- Takového mnicha jsem ještě nepotkal. -

- Ani já ne. Ale je mi milejší než ti, kteří se ve dne v noci modlí a pak dělají kdoví co. -

Když se ráno bratr Dominik probudil, nezdálo se, že by ho trápilo, kde strávil noc. Naopak, vypadal velmi spokojeně.

- Tak co moji milí? Popovídali jste si? -

- Až na to, že nás rušilo tvé chrupání, tak dobře, - zasmál se Hubert.

- Možná by to šlo zařídit tak, abyste rušeni nebyli. Poslechni, bratře Samsone, nevzal bys tady Huberta k sobě? Přes zimu nebudu moci tak často opouštět klášter a myslím, že tady u tebe bude ve větším bezpečí a pohodlí než tam, kde ložíroval doposud. -

Oči bratra Dominika vesele zarejdily po těch dvou. Samson bez zaváhání přikývl. A tak se Hubert k němu nastěhoval. Pořád měli spolu o čem mluvit, ani víno k tomu nepotřebovali. A jednou v noci se tiše otevřely dveře Samsonovy ložnice a Hubert vstoupil se slovy:

- Copak, že nespíš? Trápí tě něco? -

- Trápí. Samota. -

Všichni tři věděli, že je jen otázka času, kdy jeden z nich učiní první krok. A Hubert ho učinil. Vešel k Samsonovi nahý a v plné kráse. Nebylo pochyb, že ho ani tak netrápí Samsonova nespavost jako jeho vlastní. Samson se posadil a zvědavě začal hladit Hubertovo tělo.

- Jsi huňatý jako medvěd. Nikdy jsem nikoho takového neviděl. -

- Člověka, nebo medvěda? -

- Člověka. Medvěda jsem viděl. -

- A víš, jakou má sílu? -

- A ty to víš? -

- Ano. A rád ti to předvedu. -

Hubert stlačil jednou rukou Samsona na postel. Pak poklekl, přiměl ho rozevřít stehna a vzal do pusy jeho žádostivě vztyčený úd. Samson samým překvapením málem zapomněl dýchat. Tohle mu ještě nikdo neudělal. Hubertův jazyk zkoumal a hladil a Samson měl co dělat, aby potlačil blažené vzdechy. Hle, o co mohl přijít, kdyby poslal Huberta spát.

Hubert pokrčil Samsonovy nohy a zvedl mu je.

- Tak se mi to líbí. Takhle počkej. -

A Samson čekal poslušně v té nedůstojné pozici, dokud se Hubert nevrátil. Pokojem zavoněl levandulový olej. Samson okamžitě pochopil, co teď přijde, a srdce se mu rozbušilo. Ucítil Hubertovy prsty, jak jemně vtírají vonný olej a připravují si ho k proniknutí. Konečně ucítil opatrný, ale nekompromisní tlak. Hubert do něj vklouzl a pomalu se tlačil dál. Celou dobu nepouštěl z ruky jeho mužství a věnoval se mu stejně pečlivě. Samson zaťal nehty do pevného prostěradla a plně se oddal chvějivým pocitům slasti. Za pár chvil už jeho sekret potřísnil Hubertovu ruku. Ale on sám svou nálož ještě neodpálil. Popadl Samsona pod pažemi a posunul ho výš na postel. Nalehl na něj plnou vahou a vstoupil znovu do jeho nitra. Začal Samsona líbat. To se mu líbilo. Ale když ucítil Hubertův jazyk ve svých ústech, ucukl. Hubert se na okamžik jakoby stáhl a pak nečekaně kousl Samsona do špičky nosu. Ne snad, že by to bolelo, ale stačilo to, aby Samson pusu otevřel. A už byl nezvaný host uvnitř. Samson se bránil jen chvíli. Pocit, že je dobýván z obou stran zároveň, ho nakonec tak vzrušil, že se poddal a začal dokonce sám tyto zvláštní polibky opětovat. Cítil, že Hubertoho líbání je čím dál vášnivější a jeho milování čím dál rychlejší. Uvolněný již dosaženým orgasmem, vyšel mu maximálně vstříc. Oddal se mu a bez protestu přijal jeho divoké vyvrcholení.

Usnuli nazí v těsném objetí. A od té doby spolu sdíleli lože i radovánky v něm. Bratr Dominik chytrýma veselýma očima sledoval, jak se ti dva ani nesnaží moc přetvařovat.

- Tak co, moji milí, zbylo trochu lásky i pro mne? -

Zatímco Hubert se smál, Samson se styděl. Měl toho mladého muže u sebe ubytovat. A ne páchat další hřích. A ještě víc se styděl, když zvědavé ruce bratra Dominika začaly objevovat jeho tělo. Pevně si ho přitáhl k sobě, sevřel oběma rukama jeho půlky a políbil ho na břicho. Pak postupoval níž a níž, až se dostal k pupku. Obkroužil ho jazykem a zajel dovnitř. Samsona překvapilo, jak to bylo příjemné. Když se ale bratr Dominik sklonil ještě níž, aby polaskal i jeho úd, přece jen cukl. Ale mnichovy ruce ho držely překvapivě pevně. Nepřestával si s ním pohrávat, dokud nevycítil, že se Samnon poddává. Pak ho položil na postel a předvedl mu, že je rozdíl v řemeslné lásce a v milování pro rozkoš samu. A Hubert se ochotně přidal. Na jednu stranu bylo tak příjemné nechat se laskat dvěma muži najednou, na druhou stranu mu to přišlo přece jen trochu moc. Ale když zima končila svou vládu, oba mladíci dávno podlehli mnichovu vlivu a splnili mu každé, i jakkoliv zvláštní přání.

- Tak co, moji milí? - ptával se jich a oni, rozechvělí a poslušní si přicházeli pro jeho lásku. A mnich dbal na to, aby jejich hrátky byly co nejpříjemnější. Byl celý pryč do mladých hochů. Takových, kteří už dávno nebyli dětmi, ale zdaleka ještě ne muži. A tady měl hned dva pod jednou střechou. A navíc prakticky bez hrozby prozrazení. Na oko chodil do Samsonova domu učit latinu. Doopravdy by se tam nejraději nastěhoval. Nemohl se ani nabažit jejich mladých těl, toho, že se jich směl dotýkat a laskat jejich nejtajnější místa. A oni se nebránili, naopak. Sami mu vycházeli vstříc. Jediné, čeho litoval, bylo to, že nemůže mít oba naráz. Rychle poznal, co má který z nich rád, a ochotně mu to poskytl. To on oba mladíky přesvědčil, že není nic špatného na tom, když se budou milovat všichni tři spolu. A Hubert se nabídl, že se "vloží mezi ně, aby se nemohli hádat". Bratr Dominik vedl občas se Samsonem učené debaty i při milostné hře. A to se on otáčel na bok a usínal. Ale když se bratru Dominikovi povedlo Samsona umluvit, aby to aspoň zkusil, rád se ocitl dle vlastních slov  mezi přáteli. Miloval se se Samsonem a zároveň se dával bratru Dominikovi.

A tak v pohodovém přátelství běžely dny a v náruživém milování noci. Co se týkalo Samsona, mohlo by to tak zůstat napořád. Jenomže na jaře se v Hubertovi ozvala jeho toulavá krev. Nic ho nemohlo zadržet. Ani výčitky bratra Dominika, ani neskrývaná Samsonova lítost. Rozhodl se, že pojede dál. Při loučení se ani on, ani Samson nestyděli za své slzy.

- Pamatuj, můj bratře, že mé srdce, můj dům a můj váček jsou ti vždy otevřeny. -

- Nezapomenu. A neboj se, jistě se ještě potkáme. Kdysi mi jedna stařena hádala z karet, že zemřu ve vysokém věku obklopen milujícími přáteli. -

Samson jen pokrčil rameny. Dojetím ani nemohl mluvit. Hubert se vyšvihl na hřebce a naposledy jim zamával. Samson za ním hleděl očima plnýma slz, dokud nezmizel za obzorem.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (14 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (12 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (13 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (12 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (14 hlasů)