Samson - 8

Sluneční paprsky padly na Samsonovu tvář a probudily ho. Otevřel oči a podíval se na svého společníka. Miloval ho jako nikoho. Lehce, aby ho nevzbudil, odhrnul pokrývku a těšil se pohledem na jeho dokonalé tělo. Josef se probudil a tiše se zeptal:
- Hledáte něco? -
- Ano. Odpověď na to, čím jsem si tě zasloužil. -
- To bych se mohl ptát spíš já. -
Samson ho začal laskat, slovy i rukama. Pomalu se dostal až ke klínu. Sklonil se a rty laskaly dál, i když už beze slov. Nahé tělo se prohnulo a mladý muž tiše zasténal.
- Můj pane, ne, prosím, to ne. Prosím, nedělejte mi to… Nehodí se, aby… -
Ale Samson měl patrně jiné představy a názory o tom, co se hodí a co ne.
Když po chvilce vzal Josefa zase do náručí a začal ho líbat, ucítil Josef chuť vlastního těla, ale nevadilo mu to. Opětoval ty polibky i slova lásky. Samson se nad něj sklonil a řekl:
- Josefe, El Šadaj (Bůh všemohoucí) pravil: A ti, kdož si byli určeni, budou se potkávat zas a znovu. -
- Myslím, že i my jsme si byli určeni. A protože já nemohu jinak než milovat muže, bylo ti určeno, narodit se jako muž. -
- Miloval bych vás i jako žena, pane manželi. -
- Mně se víc líbíš jako muž. -
- Pak je to tak dobře. -
- Ale pokud by sis přál být ženou, malé šmiknutí a tvé přání se splní, - dobíral si ho Samson.
- Myslím, že zas tak silná moje láska není, - řekl Josef a odkulil se pryč.
Samson ho pevnou rukou přitáhl.
- A jak silná je? -
Josef se vzepřel a on ho pevně sevřel. Pak si ale uvědomili, že je od ostatních odděluje jen těžký závěs a svou milostnou hru odložili na jindy.

Samson ukázal na velký stůl plný věcí. Pak trochu rozpačitě řekl:
- Tohle jsou věci, které s sebou nechceme brát. Pokud by se někomu z vás něco hodilo nebo líbilo, tak si to prosím vezměte. Vím, že to možná vypadá jako přebrané zboží, ale jsou to věci, které jsme proto, že jsme měli dva domy, měli dvakrát. -
Jakub se podíval na tu hromadu a zauvažoval, co s tím vším. S sebou to brát zjevně nechtějí. Ale ty věci byly spíš hezké než užitečné. A polovina se hodila leda tak do židovské domácnosti. Mimo to, co by chtěl on, to tam nebylo. Ale bystrému oku Samsona nic neušlo. Ani Jakubovo rychle skryté zklamání. Včera jim ty věci pomáhal přebírat. Jako jediný věděl přesně, co tam je. A šel sem zřejmě pro něco, co si už včera vybral a teď to tu nenašel. 
- Pojď sem, Jakube. Jestli něco od včerejška ubylo, je to tady v tom pytli. Chtěl jsem to dál starému Solomonovi, který si ode mne koupil krám. Ale jsou tam jen staré účetní knihy, - řekl tiše.
- Já… chtěl jsem poprosit…, - Jakub se zarazil.
- Co potřebuješ? Prostě mi to řekni a já ti to dám, vždyť jsou to jen věci. -
- Chtěl jsem poprosit o nějakou starou účetní knihu, ale aby se do ní dalo ještě psát. -
- A na co by ti to bylo? -
- Chtěl jsem si psát recepty, jako to dělá Abrahám. Když teď budu pro všechny i pro vás vařit já. Abych věděl co a jak. Není to o moc jiné, ale všechno si nepamatuju. -
- Je vidět, že jsi pravým synem svého otce. Vždycky myslíš i na jiné. Pojď, něco najdeme. -
Samson se chvíli hrabal ve velkém proutěném koši a nakonec z něj vylovil v pevné kožené vazbě vázanou knihu. Byla z dobrého papíru a jistě nebyla levná. Jakub si to uvědomil a ruka se mu zastavila během pohybu.
- Jen si ji vezmi. Samsonovi jde stejně hlavně o něj. Určitě se tajně křižoval, když si vzpomněl, jak mu vařil Hubert, - smál se Josef.
- Nikdy se nekřižuju, ani tajně. A tu knihu si Jakube vezmi. Je z dobrého papíru, na účty je jí vlastně i škoda. -
Hubert, který slyšel, co Josef řekl, se ohradil:
- No počkej, až si zase vzpomeneš, že by sis dal chleba se sádlem nebo škvarky. Požaluju to a budeš mít hodně osamělé noci. -
- Nebudeme se raději vsázet, protože vím, že bys prohrál, - namítl Josef.
Nechybělo moc a Samson by se málem pokřižoval doopravdy. To jsou řeči… 

Druhý den se nalodili na palubu velkého korábu. Samson najal tři nejlepší kajuty. Byly velké a vedle sebe. Uprostřed bydlel Samson s Josefem. A ve vedlejších Abrahám se ženou a Hubert s přáteli. To jim zajišťovalo aspoň trochu soukromí a hlavně skoro vždy byl někdo "doma" a mohl hlídat, aby se nic neztratilo. Ještě než vyjeli, zašil Lucas peníze a ty nejcennější kameny do lemů a dvojitých podšívek na Samsonově a Josefově oblečení. Ale v truhlách a proutěných kufrech bylo i tak dost cenných věcí.
Dlouhá cesta byla nudná. A tak se okolo Abrahámovy ženy Chavy sesedalo těch pár židovských dětí, které s nimi byly na lodi. A poslouchaly staré židovské pohádky a pověsti. Za chvíli se objevily i další. A tak sedával hlouček dětí a bez ohledu a víru a národnost poslouchaly se zatajeným dechem melodický hlas, který vyprávěl o tajemných proroctvích, krásných pannách a štěstí, které na lidi čeká, když mu umí jít vstříc.
Psát na houpající se lodi byl dost mistrovský kousek. Šlo to jen pomalu. Ale Abrahám s Jakubem měli času dost. Jakub kreslil jedno písmeno za druhým a zapisoval si slovo od slova to, co mu starý kuchař diktoval.
Josefova pěkná tvář neušla pozornosti ani na lodi. Nudící se slečny si brzy všimly hezkého muže a nejedna k němu vyslala pohled zpod přimhouřených víček. Jenže podle morálních zásad té doby nepřicházelo v úvahu, aby ho oslovily. Někdo by je musel představit. Ale oni se drželi bokem a s nikým se nepřátelili. Z nudy lidé pozorují okolí a občas si vymýšlí věci, které ani nejsou pravda. A tak se i tady vynořily různé názory. Kupodivu se shodovaly v jednom: pánem této podivné skupiny je Samson. Abrahám s Jakubem vedli své diskuse o vaření celé dny, tak tam bylo jasno brzo. Že je Lucas krejčí, to časem také vyšlo najevo. Ale Samson a vážný, tichý mladík držící se ho jako stín, to byla záhada, která lidi dráždila. Že Josef není Žid, to bylo nad slunce jasnější. Ale přesto Samsona oslovoval – pane otče. Navíc to, jak byli oblečeni, to, že měli tolik služebnictva, to vše dávalo tušit, že jsou velmi bohatí. A bohatství přitahuje jistý druh lidí jako cukrová voda vosy.
Jednoho dne se přitočila k Chavě slečinka jedoucí s otcem v první třídě a zeptala se jí:
- Řekla mi, kdo je ten mladý muž? Zná ho jistě, když její muž u starého vaří. -
- Ale milostivá slečno, to já nevím. -
Slečna jí vtiskla do ruky peníz.
- Tak co? Už si vzpomíná? -
- Ale já opravdu nevím. Jednoho dne přijel pán z cest a přivezl toho chlapce. Řekl, že se k němu mají všichni chovat, jako by byl jeho syn. A od té doby je mladý pán v domě. To je všechno. -
Chava nelhala. Až na to, že z jejího popisu slečna usoudila, že Josef přišel k Samsonovi už jako malý.
Slečna se zarazila. Tedy tak je to. Nejspíš nemanželský syn. No co, pan otec hodlá pobýt v Indii několik let. Tam se nikdo nebude zajímat, jak žili noví osadníci v Evropě. Nikdo nemusí vědět, že… Když oznámila otci, co se dozvěděla, zavrtěl plantážník hlavou.
- Ti dva jsou všechno, jen ne otec a syn. Nejsem slepý. Ovšem klobouk dolů před tou ženou, že o tom starého dokázala přesvědčit. Zajistí synáčka do konce života. Jenomže tihle drží při sobě, určitě ho bude mít k tomu, aby si vzal židovskou holku. Nemá-li ji pro něj už domluvenou. Proč by se jinak táhli s celým služebnictvem, kdyby tam nechtěli zůstat. No škoda, vypadá, že pár zlatých má jistě ušetřeno. -
Slečna pohodila plavými loknami. Nevídáno, takových ona může mít deset, jen chtít…
Josefovi neušlo, že na něj má slečna políčeno, a tak se jí důsledně vyhýbal. Nikdy po ženách netoužil. Ale občas ho napadlo, že spíš by mohl žít se ženou než s jiným mužem, než je Samson. Toho nikdo v jeho srdci nahradit nedokáže. Bezděky k němu stočil oči. V dusném poledním horku se nedalo dělat nic jiného než spát. A Samson ve stinné kajutě podřimoval, jakkoliv byl z obchodních cest zvyklý jet na koni i v horkých dnech. 
Josef si sedl na jednu z truhel a tiše se díval na spícího muže. Kdo ví, co jim osud přinese? Možná, že obchody nepůjdou tak, jak si to Samson představuje? Ale i kdyby, on je silný a mladý, bude pracovat. Vždyť dosud jen bral. Sklonil se a políbil Samsonovu ruku. Věděl, že cizím se zdá Samson zamračený a ne zrovna přívětivý. Ale on věděl, jak hodný to je člověk. Dal mu víc lásky než vlastní rodiče. A dokud žila matka a oni jeli do Josefova rodného města, nikdy nezapomněl dát Josefovi pro matku "malou výpomoc". A ta bláhová holka si myslí… Rozmazlená slečinka, která je zvyklá, že za otcovy peníze dostane všechno, co se jí zalíbí.
Samson vycítil i ve spánku, že vedle něj někdo je, a vzbudil se. Hleděli jeden druhému do očí. A přesto, že neřekli ani slovo, rozuměli si. 
Večer se všichni scházeli v Samsonově kajutě. Jednak byla největší, jednak díky bednám a truhlám měli všichni na čem sedět. Na palubě bylo sice příjemněji, ale zase tam člověk nemohl nic říct, aby to nezaslechly desatery zvědavé uši. A těžko tam mohl Josef držet Samsona za ruku a Jakub si opírat hlavu o Johana.
- Kdo vymyslel takové malé postele? Copak jsem dítě? Až tam přijedeme, udělám si pořádnou postel, ne takovouhle krabičku, - bručel Hubert, když se nemohl nijak pohodlně uložit. 
Slovní obrat "až tam budeme" používali všichni a často. Dokonce i Abrahám. Jeho syn se oženil s domorodou dívkou a on mu ten sňatek neschválil. Naopak mu to vyčítal. Kdoví jak se na ně bude snacha tvářit? Naštěstí mu Samson řekl, že kdykoliv jsou mu dveře jeho domu otevřeny.
Konečně se doba jejich cesty přehoupla přes polovinu a oni měli pocit, že se pobyt na korábu začíná krátit. Nejvíc si asi odpočinul Samson, který do poslední chvíle myslel na obchody a urovnával, co bylo ještě potřeba. Teď tedy využil nuceného volna k odpočinku a nabrání nových sil. Jeho i Huberta trápilo, že se nedokázali dopátrat osudu bratra Dominika. Když se vrátili do města, kde měl Samson starý dům, vedly první Hubertovy kroky ke klášteru. Ale nikdo, ani převor, mu nedokázal nebo nechtěl nic říct. Pouze to, co už věděl. Přijal místo jako průvodce a tlumočník jakéhosi bohatého velmože, který se vydal i s celou rodinou do Říma. A pak už se nevrátil.
- Myslím, že se vrátil, ale stalo se něco, co nám nechtějí říct. -
- Třeba ho klášterní život omrzel a sešel z cest pravých. Odříkání, půsty, modlení, asi ho to už nelákalo, - ozval se Lucas.
- No tak odříkání, půst a modlení, to ho tedy nelákalo určitě. Ale toužil po vzdělání a chtěl pomáhat lidem. Proto vstoupil do řádu. Byl sirotek a to byla jediná cesta, jak vzdělání dosáhnout, - zastal se bratra Dominika Josef.
- Navíc, pokud je vázaný slibem, že bude mlčet, nic neprozradí. A Dominik věděl, kde Samson bydlí, kdyby chtěl, dal by o sobě vědět. -
Sedávali všichni pohromadě až dlouho do noci a povídali si a vzpomínali. A tak došlo i na prodej Samsonova starého domu. Když se totiž Josef zeptal, komu jej Samson prodal, ten odpověděl, že jedné známé. Ale Hubert řekl:
- Tak jednoduché to nebylo. Já vám to povím líp. -
- Myslím, že není třeba. Dům je prodaný, to stačí, - bručel Samson, ale všichni ostatní se domáhali vyprávění. A Hubert začal:
- Byli jsme ve městě už několik dní, dům se musel uklidit, některé věci si Samson chtěl odvézt, bylo třeba je dát do beden. Až když tohle všechno bylo, dal rozhlásit, že dům je na prodej.
Jednoho podvečera jsme si vyšli do města a procházeli jsme se po náměstí. A v tom se za námi ozval ženský hlas: "Zdravím, příteli. Co vy tady děláte?"
Když jsme se otočili, stála za námi žena v jednoduchých, ale na první pohled dobrých a drahých šatech. Nejdřív jsem myslel, že ten pozdrav patří mně, ale ona se usmívala na Samsona, jako by se mu chtěla vrhnout okolo krku. Docela mne to překvapilo. A také to, že ho oslovila příteli.
Později jsem se od Samsona dozvěděl, že se s tou ženou seznámil ještě v dobách svého dávného mládí. Dokonce jí kupoval dárečky. -
- Až se budeme procházet na palubě, připomeňte mi, že mám Huberta hodit žralokům, - zabručel Samson a Jakub se zasmál do dlaně jak hrdlička. Nedokázal si Samsona představit, jak nosí dárky nějaké ženě.
- Umím plavat, na rozdíl od někoho, takže bych se neutopil. Ale poslouchejte dál. Samson nevypadal o nic méně překvapený než já, ta žena se mu musela připomenout. Kdysi poskytovala společnost osamělým pánům, ale když se ve městě objevilo několik ruských rodin, které utekly před carem, vzpomněla si, že její děd také přišel z Ruska. A nechala se uvést k jakémusi stařešinovi, který předsedal rodinné radě. A prokázala se dokladem na jméno Jevdokie Mikulášovna. Bůh suď, bylo-li pravé. Ale rusky uměla a nabídla se jako domácí učitelka a tlumočnice. Do roka se vdala za jednoho z vdovců a byla přijata do rodiny. S láskou se starala o jeho děti a dokonale uměla reprezentovat dům a vést domácnost. Nikdo z okolí tak netušil, odkud přišla. Když slyšela, že Samson chce prodat dům, řekla, že mu sežene kupce. A sehnala. Přiměla nevlastního syna, aby ten dům koupil pro dceru. Ostatně sami víte, že dům je to krásný, a tak se ten muž ani moc nezdráhal… A proto jsme se mohli vrátit dřív, než jsme mysleli. -
- Jaké dárečky se kupují takovým přítulným utěšitelkám? - dobíral si Johan Samsona.
- Koupil jsem jí psa. Takového malého, ošklivého. Ale jí se líbil. -
- Co je špatného na pejskovi? - zeptal se Jakub, už předem tušící, že Samson mu v novém domově asi nebude trpět jeho zálibu ve zvířatech.
- Pamatuj, že jedině to zvíře, které lze vložit na pekáč, je užitečné, - napodobil Josef tón, jímž Samson citoval z Talmudu. 
Smáli se a povídali dlouho do noci. Ale když se rozešli a Josef se uložil k Samsonovi, ten tiše řekl:
- Josefe, ta žena… -
Josef se k němu obrátil a položil mu na rty dva prsty.
- To už je dávno. Nezáleží na tom. -
- Počkej, záleží na tom. Nestalo se nic, co bys nemohl vědět. -
- Proč o tom tedy mluvíte? -
- Čím jsem starší, tím víc tě miluju, pokud je to ještě možné. A tím víc se bojím, že tě ztratím. -
- Proč se pořád trápíte? Víte, že vás nikdy neopustím. Myslíte, že Hubert taky pořád myslí na to, že Johan… -
- To je něco jiného. I když dá Johan přednost Jakubovi, zůstanou pořád spolu. -
- A vy si myslíte, že já od vás odejdu? Co vás to jen napadlo? -
- Třeba rád poslouchám tvá slova o opaku. Každý muž je rád, když ho manželka ujišťuje o své oddanosti. -
- Vaše manželka zůstane na vždy s vámi, slibuju, můj pane manželi… -
Samson dosud pevnou a jistou rukou stáhl z Josefa spodky a vyhrnul mu noční košili. 
- Lásku mezi manželi jest třeba utvrzovat. - 
- Ano můj pane, vždy k službám. -

Koráb se houpal na vlnách vstříc novému domovu.