Samson - 4

TRÁPENÍ

Josef Samsona skoro nepoznával. Ještě nikdy v životě ho neviděl tak rozrušeného. Bylo na něm doslova vidět, jak je šťasný, že ten cizinec přijel. Znovu a znovu se objímali a líbali. Dvou hochů, kteří přijeli s ním, si nikdo moc nevšímal. Starší se zvědavě rozhlížel. Mladší působil ustrašeně, a i když ještě seděl na koni, držel se co nejblíž svého druha. Když konečně seskočili, starší z chlapců objal mladšího ochranitelsky okolo ramenou, jako by říkal: neboj se, já tě ochráním.

Samson s Hubertem se konečně přestali líbat a objímat a Hubert oba chlapce Samsonovi představil. Josef nerozuměl, co řekl, ale jak už tak byl zvyklý všímat si každého Samsonova hnutí, nemohl přehlédnout jeho úsměšek. Takže buďto cizinec řekl něco veselého, nebo něco, co zjevně nebyla pravda.

Po večeři seděli v příjemně vytopeném kabinetě a Samson vyprávěl Hubertovi a jeho společníkům o svém a Josefově setkání. Jen decentně naznačil, jak a kde se setkali. Josef byl rád, že některé drobnosti vynechal. V duchu se musel usmát Samsonovu opisu toho, že se prodával. Muži mu za trochu přívětivosti rádi vtiskli do dlaně peníz – moc hezky řečeno… Ale ve tvářích těch tří nebylo žádné pohrdání. Spíš pochopení. A když Samson vyprávěl, jak ho na základě falešného obvinění zavřeli, zahlédl na obličeji nejmladšího neskrývaný soucit. Snad věděl sám, jaké to je. Josef nikdy nezapomněl na hrůzu, jakou tam zažil, a dodnes cítil k Samsonovi vděčnost, že ho zachránil. Zprvu ještě dětská příchylnost se zvolna měnila v lásku a Josef Samsona doopravdy miloval. A tak, když uslyšel jeho povzdech:

- A chlapec sám snad nelituje, že dělá společníka starému Židu, - sklonil se k mužově ruce a políbil ji.

- Vděčně a s láskou, můj pane. -

Zahlédl slzy dojetí v Samsonových očích a náhle zatoužil po možnosti dokázat mu svou lásku i jinak než jen objetím a slovy. Samson to snad vycítil, protože ho objal okolo ramen a přivinul k sobě. A Josef si znovu uvědomil, že ti tři se na ně dívají a nijak je to nepohoršuje. Jsou tedy na tom stejně. I je asi pojí víc než pouhé přátelství. Když ale Samson vyzval Huberta, aby mu řekl, co ho dovedlo sem do jeho domu, Hubert odpověděl:

- Budu ti vyprávět a rád. Protože pozornému posluchači se vždy dobře vypráví. Ale chlapci si asi půjdou raději lehnout. Myslím, že jsou tou dlouhou cestou unaveni. -

Pak se obrátil k chlapcům a něco jim řekl. Oba vstali jako na povel. Samson se obrátil k Josefovi a řekl:

- Buď tak hodný a odveď naše hosty do jejich ložnice. A nech jim připravit koupel. A postarej se, aby měli vše, co by mohli v noci potřebovat. -

Samson mluvil hebrejsky. Snad ze zvyku, ale možná nechtěl, aby hoši rozuměli. Hubert ale rozuměl určitě, protože se začal smát. Josef mladíky odvedl mlčky, protože domluvit se nemohli. Nechal jim připravit horkou vodu a na skříňku u postele nenápadně postavil malou lahvičku s olejem. Když se přesvědčil, že je vše tak, jak si přál, rozloučil se s nimi úklonou a rychle se vrátil k Samsonovi, jako by se bál, že ho nalezne v Hubertově objetí.

Až do rána jim Hubert vyprávěl o tom, co zažil od doby, kdy opustil Samsonův dům. O setkání s Johanem, o záchraně Jakuba a o dlouhé cestě.

- A tak jsem se rozhodl zneužít tvé laskavosti, můj bratře, a prosím o útočiště ve tvém domě. Alespoň přes zimu. -

- Jakkoliv dlouho. Třeba na celý život. Budu žít obklopen milujícími lidmi. Co víc si člověk může přát? -

Josef tiše sedával vedle Samsona a jen poslouchal. Ti dva vzpomínali na dobu, kdy žili spolu. Smáli se a pořád měli o čem mluvit. Hlavně osud bratra Dominika jim ležel na srdci. Ale mluvili i o věcech, které Josefovi nic neříkaly. Jednoho dne se Hubert zeptal Samsona:

- A co je teď tam… víš u přístavu? - a mrkl tak "nenápadně", že Josefovi bylo hned jasné, že o přístav vůbec nejde.

- Tam? Ani nevím. Od té doby jsem tam už nebyl. Ovšem malá podvečerní procházka by možná neškodila. -

Když potom pomáhal Samsonovi s oblékáním, tiše se zeptal:

- Mám jít s vámi, pane? -

- Raději ne. To není nic pro děti. -

To bylo poprve, co Samson Josefovi něco přímo zapověděl. Jeho hlas zazněl s podivnou, skoro otcovskou naléhavostí. Josef na něj čekal dlouho do noci a nemohl usnout. Co se to s jeho milým děje? Kam to šli? A proč? Co byl u Samsona, Josef ještě neplakal. Ale teď se mu oči zalily slzami. Neměl k Samsonovi žádného práva a byl si toho vědom. A až dodnes ho to ale nijak netrápilo. Jaksi samozřejmě cítil, že jeden patří k druhému. A tato jistota, kterou měl, se během jediného okamžiku změnila. Náhle tu byl ještě někdo, koho Samson miloval. Jistě, jinak než Josefa, ale miloval. Dosud se Josef cítil milován jen pro samotnou svou existenci. A nyní tu byl někdo, s kým ani nemohl bojovat. Cítil, že Samsonovi by to ublížilo, kdyby musel volit mezi nimi dvěma. A on mu ublížit nechtěl. Miloval ho. Miloval ho tak, že byl schopen a ochoten tolerovat jeho vztah s Hubertem. Ale ani jeho láska nedokázala utišit bolest srdce. A lítost. Samson se vrátil pozdě v noci. Ulehl k Josefovi a tiše řekl:

- Pročpak nespíš? Nemusel jsi na mne čekat. -

Pak ho vzal do náručí jako jindy… a usnul…

Samson nedokázal říct, kdy poprve si uvědomil, že je cosi jinak. Při milování vycítil jakousi nejistotu. Jako by si Josef nebyl jistý, jestli chce, nebo ne. Josef byl vždy spíš tichý a hloubavý. Částečně svým založením, částečně i tím, jak dospěl. Vzdělání udělalo z bývalého pohůnka úplně jiného člověka. Mluvil i latinsky a hebrejsky. Četl knihy, dokázal o nich se Samsonem diskutovat. Sám vedl některé obchody. Samson mu bez zaváhání svěřoval velké sumy peněz a také ho nechával prodávat šperky. Věděl, že dámy se rády nechají obsloužit velmi pohledným mladíkem. Přestože Josef byl křesťan, stýkali se většinou se židovskými rodinami, nejedna židovská dcerka se za ním nenápadně ohlédla. A mnohá i nápadněji.

Samson přemýšlel, kdy se Josefův vztah k němu změnil. Pořád byl tu, pořád byl na dohled. Nikdy nikam nešel, nikdy ho neviděl mluvit s nikým cizím. A přece se cosi změnilo. Ležela mezi nimi jakási podivná zeď, tiché nedorozumění. Samson se stal vůči Josefovi pozornější, Josef vůči Samsonovi vnímavější. A oba trápil stejný strach. Strach, že ztrácí milovanou bytost. Samson si začal dávat větší pozor s kým chlapec mluví, s kým se zdržuje, s kým se směje. Zabolelo ho u srdce, když viděl, jak Josef s Johanem sedlají koně a jedou pryč. Zahlédl i jakési samozřejmě kamarádské gesto, když Johan položil Josefovi ruku na rameno. Nikdy dřív se do zrcadla nepodíval než ráno. Ale teď se díval. Hleděl na první vrásky, na první šediny, které protkávaly jeho vous. Hubert zestárnul, pak tedy zákonitě i on. A Josef? Ten teprve teď dozrál do plné síly své mužnosti. Jak může očekávat, že mu bude stačit jen dávat? Jistě by chtěl i aktivnější roli. Chtěl mu to navrhnout, ale zrovna tu noc Josef sám začal svého milence hladit a líbat a muž neodolal nevyslovené prosbě. Jemným a pomalým pronikáním si ho vzal a brzy se ozvalo tichounké:

- Sam-so-ne, Sam-so-ne…, - a pak už jen zrychlený dech a sténání.

Tedy mne miluje? Je pořád jen můj? Možná jen potřebuje přítele svého věku, pomyslel si Samson, když mu už mladík, nahý a unavený milováním, usnul v náruči. A tu noc se milovali ještě jednou neméně dychtivě a neméně něžně.

Ale byly i jiné dny. To Samson znovu pocítil osten žárlivosti. Sám sebe plísnil za to, že si to jen připouští. Ostatně, Josef má právo rozhodnout se, jak sám chce. Přivedl si ho do svého domu téměř ještě chlapce. Vychoval ho k obrazu svému. Neptal se po jeho názorech, po jeho touhách. Svou touhu po něm povýšil nadevše. Bral si ho s něžným citem, ale taky samozřejmě. Jakoby se samo sebou rozumělo, že chlapec mu bude po vůli. Budil ho uprostřed noci polibky a laskáním a bral si jeho lásku, aniž by myslel na to, jestli s tím on souhlasí. Ponechal mu jeho víru a připadal si rozumný a velkorysý. Pomohl mu vydělat jmění a zdálo se mu, že tím je jeho dluh vůči němu vyrovnaný. A co když ne? Co když bude chtít odejít? Dokáže se udržet? Dokáže se dívat bez zloby na to, jak to, co šlechtil a pěstoval, bude mít teď někdo jiný? Dokáže se smířit s tím, že to, co dosud zde bylo jen pro něj, náhle bude patřit někomu jinému? Možná, že bude chtít Josef odejet s nimi? Hubert rozhodně odmítal nechat se od Samsona živit a byl rozhodnut najít si na jaře práci. Pokud ho dokáže přemluvit, aby alespoň zůstal v jeho domě, možná bude mít alespoň drobty z Josefovy bývalé přízně. A Samson se přistihl, že by toužil i po nich a spokojil by se i s nimi…

Venku se ozval dusot koní. Josef s Johanem se vraceli z ranní projížďky – veselí, rozehřátí a plni mládí. Samson se na ně díval. Byli to hezcí chlapci. Ale Josefova krása brzy přitáhla jeho pohled. Bože, čím si zasloužil to, že ho mladík miloval? Neměl by být vděčný, že to směl zažít? A ne vyčítat osudu, že ho ztrácí. Vzpomínal na noci, kdy se budil a jen tiše ležel a díval se na milence. Co jeho se týkalo, dokázal se vyspat i pod koňskou houní, ale pro milého nebylo nic dobré, a tak mu nechal vyrobit jemně tkanou, hebkou pokrývku. Josef spával nahý a pokrývka přesně a dokonale přilnula ke každému záhybu jeho těla. Samson se té vzpomínce usmál.

Věděl, že Josef s oběma hochy teď půjde do učebny. Usedl tedy k účtům a začal se jimi obírat. Některé věci se prostě vyplatí mít pod kontrolou. Vtom uslyšel rychlé kroky. Poznal, že je to Josef. Proč se vrací? Zapomněl snad něco? Nebo mu chce něco říct? Vstal od stolu a šel ke dveřím. Když je pootevřel, na chodbě nikdo nebyl. Zato uslyšel jemné cvaknutí. Věděl, co to slyší. Tak cvaklo ostění, když se otevřely tajné dveře v něm. Těmi dvířky se dalo projít do nevelké komory a na jejím konci byly schody dolů do pokoje, který přidělil Hubertovi. Samson popošel ke dvířkům. Opravdu, kdosi jimi právě prošel. Zahlédl přetrženou pavučinu a zlostně pobíhajícího pavoučka. A to už po schodech přicházel sluha a ptal se:

- Milostivý pane, mladý pán a Johan nepřišli do učebny. Mám se zeptat, jestli nevíte… -

Samson jen mávl rukou a vrátil se těžkým krokem do pracovny. Zapotácel se, jako by dostal ránu do tváře. Tedy přece… tedy přece… Nemýlil se. Josef je teď s Johanem… Znovu usedl k účetním knihám, ale cifry mu nesmyslně poskakovaly před očima. Nemohl pracovat. Dlouhý pás vzpomínek letěl jeho hlavou. Bezděčně si vzpomněl na jednu z prvních nocí po té, kdy si mladinkého Josefa přivezl. Ani tehdy nemohl pracovat. Vstal od stolu a s rozžatou svící v ruce vstoupil do ložnice. Při vstupu do ložnice padlo měkké světlo svíce na spícího Josefa. Byl krásný jako Adonis. Stejně bez chyby. Stejně beze studu. Spal, pokrývku odhozenou, nahé tělo, jako by Samsona zvalo, aby si je vzal… A on nezaváhal. Skropil se olejem a aniž by se zdržoval Josefovým buzením, pozvedl jeho boky a začal ho milovat. Mladík se v první chvíli začal reflexivně bránit. Ale Samsonovy silné paže, něžná slova lásky a v neposlední řadě i slast, kterou mu přinášel, to vše způsobilo, že obrana brzy padla. A dobývaný vítal svého dobyvatele polibky, objetím a se stehny rozevřenými. Ta hra se musela Josefovi líbit a Samson na to s úsměvem přistoupil. Občas se tedy odehrál na široké posteli něžný boj, který vždy končil stejně. Josef se zdánlivě zoufale bránil a Samnon mu stejně zdánlivě vnucoval svou vůli. A nakonec hoch jen tiše ležel a oddaně příjímal milence, rozechvělý a dychtivý. Samsonova záda kryly nesčetné drobounké škrábance od toho, jak mu Josef v okamžiku vyvrcholení zatínal nehty do ramen. Jeho mladé tělo se ve slastné křeči svíralo okolo Samsonovy chlouby a pak vyčerpaně usínal v jeho náruči. A šťastný Samson ani na okamžik nepochyboval o tom, že tak tomu bude navždy. A teď se jeho sen rozplynul jako dým. Včera v noci stačilo malinké Josefovo zaváhání a on se okamžitě stáhl. Nechtěl milého nutit k něčemu, o co již zřejmě nestál…

Sám nevěděl, jak dlouho už tak sedí a vzpomíná. Chvilku? Dlouho? Vytrhlo ho až známé cvaknutí. Rychle vstal od stolu a vyšel na chodbu.

- Josefe! Josefe, co jsi tam dělal? -

Přistoupil k Josefovi a zvláštním, naléhavým hlasem se znovu ptal:

- Co jsi tam dělal? -

- Nic… Já jen… chtěl jsem se na něco podívat. -

- Pojď se mnou. -

Vešli spolu do pracovny a těžké dveře se za nimi zavřely. Josef se ozval prosebným hlasem:

- Pane, prosím, vyslechněte mne. -

- Josefe, ty víš, že jsem ti nikdy nic neodepřel. -

- Pane můj, já vám to vysvětlím. -

- Není co. Já chápu, že toužíš po někom mladém, po někom, jako jsi ty. Vždy jsem tvou příchylnost ke mně bral jako samozřejmost. A to byla chyba. Neuvědomil jsem si, že se musím o tvou lásku ucházet, že mi nepatří samozřejmě. Chápu, že toužíš po lásce, po takové lásce, kterou ti já už asi nedokážu dát. Tys na vrcholu svých sil a já stárnu. Nemám žádného práva držet tě zde. Ale přesto rozvaž, jestli to doopravdy chceš. Něco chtít je někdy víc vzrušující než to poté mít. Možná že časem zjistíš, že to není takové, jaké sis to vysnil. Pokud… pokud se potom budeš chtít ke mně vrátit, budeš zde mít vždy dveře otevřené. Vždy zde bude tvůj domov a já tě budu vždy milovat. Až do konce svých dní…, - Samsonovi selhal hlas. Nedokázal si představit, že Josef jednoho dne odejde.

- Pane, o čem to mluvíte? Já nerozumím, nechápu… Chcete, abych šel pryč? Chcete, abych odešel? -

- Já? Před chvílí tu byl sluha. Řekl mi, že ty a Johan jste nepřišli do učebny. A já si všiml, že kdosi otvíral tajné dveře. A pak jsi z nich vyšel ty. Pochopil jsem, že jsi byl s Johanem. A tak – nechci a nemohu ti bránit… -

- Samsone, drahý Samsone, vy se mýlíte. Já tam vlezl, protože jsem z Hubertovy ložnice slyšel…, eee…, no, myslel jsem, že tam jste spolu. A tak jsem se chtěl přesvědčit. A Johan nemohl přijít do učebny, protože s Hubertem byl on. -

- Což tobě by záleželo na tom, s kým jsem? -

- Ano. Nikdy jsem vám to neřekl, ale já začal žárlit. Vím, že na to nemám právo, ale opravdu mi bylo líto, že vás ztrácím. Snad jsem vám to nikdy neřekl, ale miluju vás. Doopravdy. Omlouvám se, vím, že na nějaké žárlení nemám právo. Sebral jste mne na ulici, obvinili mne z krádeže, prodával jsem se a vy jste se mne ujal, dal jste mi domov, svou lásku. A já se bál, že vás ztratím. Omlouvám se. -

- Nemáš proč. Josefe, pamatuj, v mém srdci je místo jen pro jediného muže a tím jsi ty. Přísahám. Neznám nic lepšího, než vedle tebe usínat a vedle tebe se zase ráno budit. Mám Huberta velmi, velmi rád. Ale nemiluju ho. -

Josefova krásná tvář se šťastně rozzářila. Možná že Samson Hubertovi znovu podlehl nebo naopak. Ale konec konců, proč ne? Jistě si byli kdysi velmi blízcí, tak proč nezavzpomínat? Vzal Samsona okolo krku a políbil ho na rty. Obvykle si něžnosti nechávali až do postele. Ale teď se k milenci přitiskl celým tělem. Jejich pohár slasti se opět naplnil a oni nemínili jeho vypití odkládat…