Gay povídky

První prázdniny na vejšce, po prváku. Měsíc jsem brigádničil, abych měl nějaké peníze, a druhý měsíc jsem trávil na chatě. Máme docela pohodlnou chatku trochu stranou od ostatních. Kousek do lesa na procházky a na houby (jo, taky je tam pěknej palouček s malinama, mňam), na kole za pár minut ve vesnici, kde je prodejna, ve které je možno obstarat nejen potraviny, ale i další potřebnosti, prostě takové to klasické smíšené zboží. A k řece na koupání je to taky kousek. Takže klid, pohoda, vystačím si. Naši dorazí vždycky v pátek na víkend, v neděli odpoledne zase odplachtí a já mám chatu zase sám pro sebe.

Dívali se na sebe. Dělily je čtyři kroky. A ještě cosi, co ani jeden z nich nedokázal definovat. Může být většího rozdílu, než mezi jejich dvěma světy? Lišili se jako voda a oheň. Jako noc a den. Jako láska a nenávist. Vždyť kdo se může lišit víc než čert a anděl?

Byli jsme na vejšce ve stejném ročníku. Chodit jsme spolu začali ve druhém ročníku, natajnačku, aby Arnyho rodiče nevěděli. Dost mu plánovali budoucnost, měli prostě svoje představy, zvlášť otec. Tohle do nich rozhodně nezapadalo. Podle jejich představ nejdřív promoce, pak svatba, aby se už ženil jako inženýr, dokonce už mu dohazovali nějakou holku. Taková uťápnutá chudinka, ale z velmi dobře situovaný rodiny. Když se po promoci vzepřel, tak se otec začal vztekat. Arny taky dokáže být docela pruďas, tak mu bouchly saze a řekl mu, jak to vlastně všechno je. Letěl ze dveří tak, že málem vyvrátil futra.

Pohled do ticha. Velké vločky strachu valící se na maličkou postavu pod stromem. Klepe se strachy, vždyť ten strach je všudypřítomný. Padá jí za krk, rozpouští se a stéká na záda. „Mazlíku,“ ozývá se z dálky. Není mazlík, sakra chce se probudit. Tohle není sen!

Před vočima mi snově prolítávaj útržky našich společnejch nocí. Vzájemný něžný objevování se – každýho chloupku, každý pihy, každý kérky, každýho, aspoň nepatrně citlivýho, místa na Kevinově vochrnutym bottomu. Dvě nahý napružený těla smekající se po sobě v živočišný touze se spářit, ať si příroda myslí, co chce. Agresivní hltavý polibky a dvojhlasý řvaní z plnejch plic do nočního ticha. Divoký dobejvání se dovnitř. Cákající tesťák a chlapská šťáva. Její dráždivej smrad mísící se s potem. Ještě teď mi z toho tvrdne. Todle nebyla žádná zvědavost…

"Víš, že ve středu je Valentýna?" "Hm…" Zvedl jsem k němu oči. Proč mi to říká? "Pokud očekáváš kolosální dar, jsem ochoten jeden den neprudit a ráno můžeš jít první do koupelny," nabídl jsem velkoryse.

Psal se rok 2118. Země byla po ničivé jaderné válce, ze které se stále vzpamatovávala, ačkoliv lidstvo přišlo na to, jak radioaktivitu likvidovat pomocí zbraní na bázi temné energie. Řekl jsem, že se psal rok 2118. To ale jen na jižní polokouli. Ona totiž válka sice skončila, ale rozhádáním jižní a severní polokoule, které se vydaly každá jiným směrem.

Pak jsem již jeho paty položil na svá ramena a celý se na něj položil. Tím jsem dostal jeho nohy do ideálního úhlu, aby mu samy zvedly hýždě a celou dolní polovinu těla až po pas. Jeho penis se přiklopil na břicho a šourek se rozvolnil natolik, že sahal až několik centimetrů nad anál. Byl to neskutečný pohled. Celý otvor se mírně pootevřel a poskytl mi malý vstup do Honzových útrob.

Když si to tak spočítám, za ten týden jsem viděl pouze jedinou přívětivou lidskou duši. Teda… bylo jich 5, ale naráz. Jinak už tu snad nikdo není. Jako by se všechny dobré duše ze světa vytratily. Doufám, že mi můj Anděl strážný někoho sešle.

„Naši mě vyrazili…, tedy otec. Já bych dneska v noci přespal na skládku…“ Malý sklad léků a infuzních roztoků občas sestry využívaly tajně k přespání, když se třeba protáhla nějaká večerní „akce“ a už by obtížně stíhaly domů. Na zem se hodila deka s polštářem a jako provizorium to stačilo. „Co se stalo?“ Řekl jim to. Všechno. Stejně to vlastně věděly, ty holky na to měly radar. „Co budeš dělat dál?“ „Zkusím požádat o ubytovnu…“

Milan souhlasil. Ale celou noc přemýšlel o tom, že bude krásné být s Karlem v jedné posteli, ale bude to stejná postel, ve které bývá Karel se svou ženou. Bude se s ním milovat, ale na stejném místě, kde to on dělá se svou ženou. Začala ho svírat žárlivost. Ale souhlasil s tím, vlastně se smířil s rolí bokovky, se kterou si jeho láska zašuká a pak se vrátí ke své ženě. Má takový vztah cenu? Budoucnost?

Zahnul jsem zrovna do jednoho z parků, klušu a koukám – kruci. Tak k tomuhle jsem se nachomýtnout nemusel. Čtyři týpci tam zrovna mlátí nějakého kluka, povalili ho na zem a první už si kopnul. Zařval jsem, ani nevím co, a pak jsem ječel, že volám policajty. Týpci se zdekovali, kluk zůstal ležet. Přiběhl jsem k němu. Už se zvolna sbíral se země. Vcelku vysokej kluk, tmavší pleť (to ale proti mně každý), zaregistroval jsem lehce zešikmený oči. „Dobrý?“ „Jo, moc toho nestihli…“

Nikdy mě nenapadlo, že bych snad měl mít v ruce cizí penis a teď jsem se už podruhý – jen v průběhu pár hodin – z vlastního svobodnýho rozhodnutí dotýkal mužství svýho teplýho spolužáka. Napřed z důvodů dá se říct záchranářskejch, málem medicínskejch. A teď? Kamarádskejch? Charitativních? Jenom? Nepromluvilo z hloubi podvědomí ještě něco jinýho? To jsem pak zpytoval ještě spoustu dní.