Kieran: Za chyby se draze platí - 3. Nevěra

„Je to v tvých rukou, Kierane,” Górdanův sametovej hlas mě zase probral ze vzpomínek. Vztek byl ten tam a teď domlouval umíněnýmu dítěti. „Znáš mě, já jsem důsledný a neslevím. Jen ty to můžeš zastavit. Řekni mi, proč jsi mi zahnul. Proč jsi mě podvedl a zradil veškerou mou důvěru? Přísahal jsi mi a já ti věřil.”

„My jsme se opili a nevěděli, co děláme. Slavili jsme,” začal jsem přerývaně vysvětlovat. Tekly mi slzy i nudle z nosu a já musel dejchat pusou. „Najednou přede mnou stál Willy nahej, a když jsem viděl toho jeho stojícího čuráka, klekl jsem si a začal ho kouřit,” dodal jsem tiše s jistotou, že Górdana neoblafnu. Nemělo smysl kecat mu něco o tom, že se sexem začal můj blonďatej subíček. Bylo mi jasný, že Willyho verzi už dávno zná. Vymlátil ji z něj hned na Bahamách, kam nás oba v poutech jednoho prázdninovýho odpoledne eskortoval za pomoci svejch hrdlořezů a soukromýho letadla. Já měl na Bahamách jen domácí vězení, ale Willy byl podroben výslechu hned tam. A že ochotně mluvil, to jsem pochopil hned. Górdan mu nejspíš pohrozil dlouholetým a šíleným vězením, kdyby ho jako gaye předal bahamskejm fízlům.

„Aspoň, že nekecáš,” dal mi Górdan jasně na srozuměnou, že o našem alkoholickym úletu ví všechno. „Ale úplná pravda to zase není, viď?” ušklíbl se a bič znova zasvištěl. „Ještě by to chtělo doplnit detaily.”

„Aůůůůůůůůůůů, šest, děkuju pane,” odříkal jsem poslušně a děkoval bohu, že jsem si pamatoval počet ran. Tahle už ale byla o poznání mírnější než těch prvních pět.

„Mám pokračovat, nebo už ti konečně došlo, že o tom vašem veselém mejdanu vím všechno? Jak dlouho bys řekl, že Willy dokázal zapírat? Půl hodiny? Hodinu? Já to ale chci slyšet od tebe. Tvou verzi. Snad si ji zasloužím, nemyslíš? A vezmi v úvahu jednu věc,” Górdan se na chvíli odmlčel. „Popřemýšlej, jak jsem se o tom vašem sexuálním dobrodružství asi dozvěděl?” nadhodil a pak se znovu rozmáchl.

Tentokrát byla rána úplně šílená a bolest po ní taky. Zařval jsem a málem znovu ztratil vědomí, ale bolest z vytaženejch koulí mě hned probrala. Bylo mi na blití. Musel jsem se několikrát nadechnout, než jsem oznámil číslo a pokorně poděkoval. Górdan se ke mně zase sklonil a strčil mi mezi zaťatý zuby hadičku od lahve s vodou. Vděčně jsem se zhluboka napil. Cokoliv, jen když to oddálí další mučení. Ten kontrast Górdanovy starosti o mě s tím, co mi právě bezcitně prováděl, byl děsivej. Bál se, aby mi neublížil, a přitom jsem byl jen krůček od trvalejch následků surovýho bití přes koule.

„Co chceš teda slyšet?” zeptal jsem se, když jsem popadl dech. „Že jsme si dali jointa, takže jsme přitom byli oba zhulení, jak zákon káže? Anebo chceš slyšet, že jsem si celou dobu představoval, že kouřím tvůj ocas a že jsi to ty, kdo kouří a honí ptáka mně? Neviděl jsem tě několik tejdnů! Copak je tak strašný pochopit, jak šíleně jsem po tobě toužil? Jak hrozně se mi stejskalo?” hlas mě zase zradil a já měl co dělat, abych se ovládl. Ufňukaný slečinky Górdan nesnášel.

„Takže je to nakonec moje vina, žes mě podvedl?” potichu a pomalu mi položil zákeřnou otázku. Kdybych řekl ano, nejspíš by mě zabil.

„Ne, to jsem neřekl,” napravoval jsem škody, jak nejrychlejc jsem mohl, hlavně ať už nechá moje koule na pokoji. „Je to jenom moje vina, že jsem Willymu neodolal. Zklamal jsem tě a zradil, ale já si fakt představoval, že se miluju s tebou. Omlouvám se,” letělo ze mě, jako když se protrhne přehrada. „Omlouvám se a už tě nikdy v životě nepodvedu,” sliboval jsem a pak už se naplno rozbrečel.

„O tom nepochybuju,” řekl Górdan potichu a zlověstně. Pořád se ale neměl k tomu, aby mě osvobodil. Můj trest ještě neskončil. Znovu mě obešel dlouhejma krokama. Slyšel jsem, že bere do ruky něco jinýho než jezdeckej bičík. Pak se zase přesunul za mě a já zaslechl nezaměnitelný zasvištění. Naskočila mi husí kůže jako pralinky. V hradním podkroví bylo chladno, ale tím to nebylo. Polila mě čirá hrůza.

RÁKOSKA!

Cvakla karabinka a můj šourek byl najednou volnej. Řemínek na něm sice zůstal, ale už mi nic netáhlo koule ke stropu.

„Nerad bych tě přes ně přetáhl. Šetřit tě totiž nebudu. Dostaneš padesát pořádných ran, bez ohledu na to, že už máš prdel zmalovanou bičíkem. To byla jen příprava. Rozehřátí před pořádným trestem.” Pohladil mě po zmrskanejch oblinách a dva prsty si na chvilku našly cestu i do mý díry.

„Ne,” vydechl jsem jen, spíš sám pro sebe. S Górdanem nemělo smysl diskutovat a bylo to i zbytečný. Jen bych si vysloužil přídavek.

„Počítat nemusíš, to by tě zbytečně rozptylovalo. Užívej si to a upozorňuju tě, že nebudu zrovna jemný. Tohle není hra, tohle je TREST!” upřesnil mi můj pán a pak mě zlehka poplácal po bičem zmasakrovaný prdeli. „Krev ti zatím neteče, ale neraduj se, dlouho to tak nezůstane,” uchechtl se. „A jestli nebudeš mít zadek celou dobu vystrčený, tak ti vrazím do prdele anální hák a pak ti rozsekám zadek na kousíčky.”

Těch padesát ran bylo strašlivejch. Górdan při hrách rákosky skoro nepoužíval, jenom když mě trestal, ale jako správnej irskej gentleman se v nich vyznal. Vybral sice tlustší, která tak snadno nerozsekla kůži do krve, zase ale dávala větší rány. Byla těžší, pěkně napuštěná vodou i olejem. Dokonale pružná, aby se ohnula okolo mejch půlek. Budou po ní parádní jelita. Nejdřív si několika přiloženími rákosky vyměřil, kam mají rány dopadat, a pak se do toho pustil naplno.

Byl v mrskání mý prdele přímo odborník. Sázel mi jednu vodorovnou ránu za druhou a pokaždý počkal, až přestanu řvát, abych si další ohnivý šlehnutí pěkně vychutnal. A já řval a řval a řval a rákoska švihala a švihala a švihala. Tmělo se mi před očima a pak už jsem ucejtil i teplý stružky krve, stejkající po zadku a stehnech. Pochcal jsem se bolestí, ale ani to Górdana nevyvedlo z míry. Řekl jen, že ten koberec si sám vydrhnu a že za to dostanu přídavek. A pak mě dál vesele řezal a v duchu si počítal, abych já nevěděl, kolik mi ještě zbejvá.

Švih, švih, švih, doprovázený mým řevem.

Švih, švih, švih, až donekonečna.

Konečně exekuce skončila. Klepal jsem se neovladatelnou zimnicí a pak se složil na zem, i když mi Górdan nedovolil změnit polohu. Nijak to ale nekomentoval, viděl, že jsem mimo. Už mi bylo všechno jedno. Ať mě klidně zase potrestá za neposlušnost, horší už to bejt nemůže. Z prdele jsem měl krvavej tatarskej biftek a soustředila se do ní bolest z celý galaxie. Jako by mě někdo posadil doprostřed táboráku.

Górdan nijak nespěchal s osvobozením mejch koulí z řemínku a rukou a nohou z klády, ale to mi nevadilo. Když konečně otevřel tu kovovou hrůzu, co mi držela kotníky i zápěstí, nemohl jsem se stejně ani hnout. Jen jsem tam ležel, stočenej do klubíčka, brečel a drkotal zuby. A pak mi sundal šátek z očí a já se poprvý mohl rozhlídnout kolem sebe. V podkroví hradu hořely jen louče na stěnách, takže iluze mučírny byla dokonalá. Přívětivý přítmí nebodalo do očí, ale já i tak mžoural do světel jako čerstvě vyvoraná myš.

„Napij se,” Górdan mi nadzvedl hlavu a u pusy mi přidržel skleničku něčeho mnohem ostřejšího než voda. Osmnáctiletá Bushmills mi sklouzla do žaludku a zahřála mě zevnitř.

„Můžeš se hýbat?” Górdan si v úzkejch džínách za pět set liber klekl ke mně na počůranej koberec.

Zavrtěl jsem hlavou, na nic víc jsem se nezmohl. Nemohl jsem se ani hnout. Górdan mě opatrně vzal do náruče, aby se vyhnul všem bolavejm místům. Pak mě mlčky odnesl do svý ložnice a do svý postele. Tam mě položil na bok a donesl lékárničku. Pak se posadil vedle mě na postel a konečně promluvil.

„Když sis začal hrát s Willym, nechal jsem v tvém bytě na Floridě instalovat kamery. Byly všude, kromě ložnice, koupelny a WC. Kdybych se na záznamy koukal jenom já, měl bys kameru i v posteli, ale chlapi z tvé ochranky nemuseli vědět všechno. Sice měli zákaz si ta videa prohlížet, ale moc jsem nevěřil, že udrží zvědavost na uzdě.”

„No potěš koště! Ty seš obyčejnej šmírák,” vypravil jsem ze sebe, aniž bych pohnul jediným svalem. Ještě pořád jsem se klepal jak drahej pes. I mluvení bolelo.

„Dost si troufáš, hřebečku,” zapředl Górdan skoro něžně a pak mě zlehka pleskl dlaní po zadku.

„Jaůůůůůůůůůůůůů,” vyletěl jsem, jako bych dostal ránu elektrickým obuškem. „Dobře, vyhrál’s. Podělal jsem, co jsem mohl. Tak mi konečně řekni, co bude dál? Počkáš, až se trochu seberu a znovu mě seřežeš do krve?”

„Ne,” odpověděl klidně a natáhl se pro lékárničku. „Porušil jsi všechna pravidla, která jsme si dali. Navíc jsi drzý a pořád mi odmlouváš. Chováš se, jako bys ani nebyl můj otrok a já tvůj pán,” vysvětlil mi a já pochopil, že hra ještě neskončila. Sice jsem měl příšernej malér, ale mý submisivní masochistický já se těšilo, co zas vymyslel.

„Příští týden musím na pár dní odjet vyřešit nějaké naléhavé záležitosti,” začal Górdan vysvětlovat. „A protože ty se mnou jet nemůžeš, ale přitom potřebuješ pevnou ruku důsledného pána, abys zase pochopil, kde je tvoje místo, rozhodl jsem se, že sem pozvu mého známého, Mastera Frederica. Ten už se dlouho specializuje na převýchovu neposlušných subů, takže si s tebou určitě rychle poradí. Potřebuješ disciplínu a Master Frederic tě zkrotí.”

„Ty mě vážně svěříš nějakýmu úchylovi?” zeptal jsem se lehkovážně a hned jsem toho zalitoval. Těžká dlaň dopadla na můj rudě žhnoucí zadek. Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát a já už zase ječel jako siréna.

„Buď rád, že Masteru Fredericovi neřeknu, žes ho nazval úchylem. Požádám ho ale, aby byl v tvé výchově extrémně přísný a důsledný. Ber to klidně jako pokračování trestu, když ti to pomůže, a až se vrátím, tak po tobě budu chtít pokornou omluvu a prosbu za odpuštění. To ovšem neznamená, že ti hned potom odpustím,” dodal klidně. „A teď zatni zuby, protože ti chci ošetřit tvůj hezky opuchlý a rozsekaný zadeček.”

Opravdu jsem zuby zaťal, abych se přetočil na břicho. Dalo mi to mnohem víc práce a hekání, než jsem čekal. A Górdan vyndal z lékárničky pověstnej olejíček Mastera Nobu a začal mi opatrně natírat nejen zmasakrovanej zadek a varlata, ale vtíral ho i do mejch rozbolavělejch svalů nohou, ramen a zad. Přejížděl citlivejma prstama po mým těle a pak začal hladit těch několik míst na mejch zádech, jako by doufal, že tím vymaže jizvy. Nebyly od žádnejch větví stromu, ale od honáckýho biče. Budou na mým těle už navždy, jako tichá vzpomínka na řádění jednoho sadistickýho magora.

Górdan se za ty jizvy obviňoval, i když za ně nemohl. Oba jsme skončili nahý a spoutaný a ten šílenec Curry nás na střídačku mučil. Mě zmrskal do bezvědomí bičem na dobytek a Górdana málem zabil. Vrabci na střeše si cvrlikali, že se Currymu o pár tejdnů pozdějc dostalo stejný medicíny, ale navíc si nějakou záhadou usekl pravou ruku, tu, kterou mě bičoval. Asi nešikovnost. Celkem by mě zajímalo, jak si asi levačkou utírá prdel.

Bolest se díky Górdanovejm jemnejm a citlivejm prstům pomalu rozpouštěla. Ztuhlý uzly ve svalech i s neovladatelnou třesavkou mizely a já se mohl zas začít hejbat. Stočil jsem se na bok, abych se dostal Górdanovi do rozkroku a rozepnul mu kalhoty. Osvobodil jsem jeho ztopořenej ocas, kterej měl v těch uzoučkejch džínách sakra málo místa, a lačně si ho zasunul rovnou do krku. Neprotestoval, jen zalapal po dechu, protože nečekal, že na to budu mít náladu. Byl nadrženej celou tu dobu, co mě vyslýchal a trestal. Zasloužil si dostat to, po čem toužil. Věděl jsem moc dobře, jak to má rád, a dával jsem si obzvlášť záležet. Zpracovával jsem mu ohon dlouhejma tahama a jazykem dráždil žalud a uzdičku. Přitom jsem mu levou rukou masíroval koule a hráz.

Górdan si stáhl kalhoty a natáhl se na postel, abych se k němu líp dostal. Pokrčil kolena a podal mi lahvičku s lubrikantem. Věděl, že nemám na ošukání jeho díry ani nejmenší pomyšlení. Moc by to bolelo, takže to po mně nežádal. Vykouřit jsem ho ale mohl a masírovat mu přitom prstama prostatu taky. Vsunul jsem mu opatrně dva nagelovaný prsty do zadku a palec opřel o hráz.

„Neflákej se,” zavrčel, prohnul se v zádech a začal přirážet. A já přidal třetí prst do zadku a nechal jeho ocas, aby mi v přírazech klouzal až do krku. Svíral jsem ho přitom rty a zespod dráždil jazykem po celý dýlce.

„Rychlejc,” pobízel mě a jeho koule mi pleskaly o bradu. Sevřel jsem jeho ohon volnou rukou a honil ho v rytmu jeho přírazů. A pak jsem ho znovu vzal do pusy, stiskl a ucejtil první záškuby jeho vyvrcholení. Zastrčil jsem mu do zadku i malíček a zarazil ruku v přírazech co možná nejhloubš. Současně jsem si narval jeho tepajícího čuráka hluboko do krku.

Górdan vydal hlubokej hrdelní zvuk, prohnul se jak luk a v tu chvíli mi začalo z jeho pulzujícího ocasu stříkat do krku horký hustý sperma. Přimáčkl jsem mu prsty v zadku na prostatu, a přitom se snažil to množství semene spolykat, protože jsem věděl, že tak to má můj pán rád. Ani kapka mi nesměla ukápnout. Přisál jsem se k jeho ocasu a držel ho v sobě, dokud ho on sám nevytáhl.

„Jak je ti?” zeptal se mě, když vydejchal orgasmus. Jeho ruka sjela do mýho rozkroku, ale erekci tam nenašla. Ani v okamžiku jeho vyvrcholení jsem neměl na sex náladu. Bolest byla silnější.

„Na nic,” odpověděl jsem podle pravdy.

„Musel jsem být přísný. Zvlčil jsi, hřebečku,” rukou pořád hladil mýho povadlýho ptáka, ale nebylo to nic platný. Našel jsem aspoň zdánlivě bezbolestnou polohu, opřenej hlavou o Górdanův hrudník, roztažený nohy zvednutý a pokrčený na břiše.

„Takhle chceš spát?” uculoval se a sám se posunul tak, aby mě mohl držet pod křídlem, jak kvočna kuře, a přitom si majetnicky hrát s mým ocasem, kterej se snad konečně začal probouzet z bezvědomí.

„Nevím, jestli budu spát. Zdálo by se mi o tobě a tvý rákosce,” odsekl jsem.

Poctil mý koule letmým stiskem a já málem vyletěl z kůže.

„Jsi drzý! Važ svá slova, protože u mě máš víc než jen vroubek. Chtěl jsem ti dopřát orgasmus, ale vidím, že si ho nezasloužíš. Spíš by sis zasloužil pevnou ruku přísného vychovatele.”

„To myslíš vážně?” vzhlédl jsem, abych mu viděl do očí.

„Naprosto!” odpověděl mi až příliš důrazně. „A teď už koukej spát. Donesu ti prášek proti bolesti,” zvedl se z postele a za chvilku se vrátil se dvěma tabletkama a sklenicí vody. Vděčně jsem léky spolkl, lehl si na bok a zavřel oči. Spánek ale nepřicházel, protože mi v těle kolovalo příliš adrenalinu. Górdan, vyčerpanej mým trestáním, usnul skoro hned, a já zíral do tmy, oči jak baterky.

Že ten večírek na oslavu mýho bakalářskýho titulu špatně dopadne, jsem pochopil ve chvíli, kdy se tam objevil Willy. Celá naše parta, která už to měla taky za sebou, na mě čekala v plážovým baru, kam jsme docela často chodili pařit. Samozřejmě že všichni už byli ve stavu víc nebo míň nepoužitelným a přemejšleli, kam se přesunout, tak jsem navrhl, že u mě je místa dost. Všichni zajásali, protože oslavy u mě neznaly zavírací hodinu, kdežto plážovej bar zavíral v osm večer.

Přesunuli jsme se, dobře vybavený papírovejma pytlíkama s chlastem, a nejen tím. Dva kluci u sebe měli i trávu a rádi se podělili. Večírek tím získal fakt grády. Veselý cigárka kolovaly hned v závěsu za lahvema s různorodým obsahem. My kluci jsme pili rovnou z lahví, ale něžný pohlaví si alkohol míchalo ve vysokejch skleničkách s džusem, s colou a bůhví s čím ještě. Z reprosoustavy hrály ploužáky a pár dvojic bylo tak vytrvalejch, že kroužilo po obýváku v těsném objetí. Sem tam se někdo vytratil na terasu, odkud pak bylo slyšet vzdychání a hekání ve zrychlujícím se tempu. Nikoho to nezajímalo a chlastalo se dál.

Kolem půlnoci se spolužáci postupně začali vytrácet a Willy se na sedačce přisouval pořád blíž. A najednou jsme v mým bytě zůstali sami. Seděli jsme v obýváku uprostřed neskutečnýho bordelu, co mi tu milí čerství bakaláři nechali. Víc nebo míň vypitý lahve, sem tam rozbitá sklenička, krabice od pizzy a od hamburgerů. Kečup, doufal jsem, že ne krev, byl rozmatlanej nejen po mramorový podlaze, ale bohužel i po smetanovým koberci. Sedačka pokydaná džusem a bůhví, čím ještě. Hnus, hnus a zase jen hnus.

Podíval jsem se na Willyho. „Na co čekáš? Do naha a začni uklízet. A rukama ne, to už znáš,“ přikázal jsem mu. Ani nevím, co mě to napadlo, protože nebyl pátek ani pondělí. Sám jsem ale ten svinčík uklízet nechtěl.

Jako by na to čekal, vyskočil s očima navrch hlavy. V momentě byl nahej a chtěl si kleknout.

„Počkej ještě,“ zarazil jsem ho v rozletu a vytáhl ze šuplíku bavlněnej provázek. „Podrž si ptáka,“ zavelel jsem ostře a on v tom leknutí poslechl. Klekl jsem si před něj a hodně pečlivě mu podvázal koule, jak mi to dělával Górdan. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale oba jsme byli opilí a bez zábran. Proto jsem si já víc troufal a Willy byl ochotnej to snášet. Nejkratší cesta k průšvihu.

„Teď je to perfektní,“ pochválil jsem svůj výtvor a plesknul Willyho dlaní přes napjatý varlata. Zaskučel bolestí a zkroutil se. Hned se ale narovnal a sledoval, co bude dál. Já ho ale už nechal bejt a ukázal mu na podlahu.

Byl na něj úžasnej pohled, jak leze nahej po čtyřech, podvázaný koule se mu klepou pod zadkem a pusou stěhuje odpadky do koše. Jenom na střepy jsem mu podal smetáček a lopatku, zbytek musel uklidit zubama. Byl rychlej a postupoval metodicky z jednoho konce obýváku na druhej, takže za krátkou dobu vypadal byt už docela snesitelně. Zvedl jsem se ze sedačky a posbíral špinavý skleničky. Willy se mezitím přesunul na svoje místo před konferenčním stolkem. Až na vyluxování a vyčištění koberce a sedačky byl byt uklizenej.

Vytáhl jsem jointa a zapálil si. Pak jsem si k němu klekl a podržel mu ho u pusy. Labužnicky vtáhl kouř a žádostivě se na mě zadíval. Už to nebyly ty štěněcí oči, v tomhle pohledu byla touha po sexu.

Dokouřili jsme a já mu pomalu odmotával provázek z koulí. Ocas mu stál a mně už dávno taky. Ve spěchu jsem ze sebe stáhl hadry a pak se sklonil k jeho trčícímu žaludu. Rytmus jeho dechu se změnil, takže jsem mu koukl do očí, jestli tam neuvidím paniku. Měl pootevřenou pusu a v očích neskutečnej chtíč.

Přejel jsem mu uzdičku špičkou jazyka. Když jsem si teď zpětně uvědomil, že jsem to dělal před kamerama Velkýho bratra, málem jsem se poblil. Ovládl mě čirej destilovanej děs z toho, co všechno Górdan viděl. O moc víc snad ne, protože jsme se s Willym přesunuli do ložnice. I to ale stačilo, abych nemohl zapřít, že došlo ke všemu, k čemu dojít nemělo. Těžko jsem mohl Górdanovi věšet na nos, že po tý milostný předehře, kdy jsem Willymu lízal bradavky, žalud a koule, a nakonec si jeho ohon zastrčil hluboko do krku, jsme šli do ložnice hrát piškvorky.

Nevím, co mě to v tom marjánkovým rauši napadlo, ale chtěl jsem páchat světoborný skutky. Chtěl jsem, aby Willy konečně poznal, že sex může bejt krásnej a něžnej, ale taky jsem mu v hloubi svý černý duše chtěl narvat mou kládu až do žaludku a stejně brutálně i do prdele. A to se s něhou tak nějak vylučovalo. Možná kdybych měl nějakýho kolibříka, jenže to měl můj subíček smůlu. Příroda mě obdařila vrchovatě. Doktor Jekyll a pan Hyde osobně.

Nakonec to rozhodl Willy, kterej taky ztratil veškerý zábrany. S neskrývaným respektem mi začal kouřit mejch osm palců a pak mě pokorně poprosil, ať mu ošukám krk i zadek.

„Vážně to chceš?“

Měl v hubě sotva půlku mýho ocasu, ale nadšeně přikývl.

Chytl jsem mu hlavu a trošku přitlačil pánví, abych mu dal najevo, že to nebude procházka růžovým sadem. Okamžitě se začal dávit, ale zmákl to. Zavrtěl jsem hlavou a pustil ho. Bylo mi jasný, že při dalším pokusu se poblije. Deep throat si bude muset natrénovat na jiným kalibru. Tohle nebyl pornáč, kde se zkušenej gay vydává za panice a během pěti minut se naučí spolknout pomalu anakondu. A potom nastaví svou tisíckrát ošukanou díru a dělá, jak nechce a jak ho to bolí.

Sedl jsem si rozkročmo na kraj postele a nechal ho, ať se snaží. Ruce jsem mu svázal za zády provázkem, aby ho nelákalo mě honit. Když chtěl kouřit, tak jenom pusou. Sice do sebe nedostal o moc víc než půlku mýho krasavce, ale i tak na něj byl hezkej pohled. V lízání byl během chvilky přeborník, přeci jen věděl, co jak, a kouření mu brzo půjde taky.

Nechal jsem ho asi dvacet minut dráždit můj ocas a pak ho vtáhl do postele a nasměroval do polohy 69. Vytáhl jsem lubrikační gel, pusou se začal věnovat jeho ocasu a jeden prst jsem mu pomalu vtlačil do zadní dírky. Na chvilku ztuhnul, ale když zjistil, že to nebolí, pokračoval v lízání mejch koulí. Rozvázal jsem mu ruce.

„Pořádně kuř a koule mi masíruj rukou,“ okřikl jsem ho a pak se dál věnoval roztahování jeho zadku. Brzo jsem mu mohl zasunout už dva prsty a po chvilce tři, i když to už se setkalo s chabým protestem, protože jsem byl moc rychlej.

„Chceš ošukat díru, tak to musíš vydržet! Nebo myslíš, že to nebude bolet?“ postavil jsem ho před hotovou věc.

„Ano, pane, chci ošukat,“ odpověděl mi poslušně a znovu si zasunul můj ocas do pusy.

Ještě pár minut jsem si s ním hrál prstama, ale pak mu přikázal, ať si klekne a roztáhne si rukama půlky. Byl jsem na hraně. Kdybych ho ještě chvíli nechal kouřit, udělal bych se. Nalil jsem si na ocas pořádnou dávku gelu a další mu nakapal do rozevřený díry. Hlavu měl zabořenou do prostěradla, ale jedním okem sledoval každej můj pohyb. Kdyby si to teď rozmyslel, tak už by měl smůlu a vzal bych si ho násilím. Neřekl ale ani slovo, jen si pokorně roztahoval půlky.

Opřel jsem mu žalud o svěrač zatlačil a Willy zaskučel bolestí a uhnul.

„Zatlač proti mně, pak tě to nebude tolik bolet,“ poradil jsem mu. Poslechl a prvních pár centimetrů mýho ohonu vklouzlo dovnitř.

Tiše skučel a vydejchával bolest, ale už neudělal nic, aby to zarazil. Byl rozhodnutej trpět a já byl rozhodnutej, že ho vopíchám, i kdyby čert na koze jezdil. Pořád jsem ho nechal roztahovat si půlky, protože tak to pro něj bylo snazší, i když skoro stál na hlavě. Pomaličku jsem tlačil pánví proti jeho zadku a ocas mi mizel v díře, která se hezky poddávala. Bolelo ho to, ale mohl jsem bejt o dost brutálnější.

Konečně jsem v něm byl celej. Objal jsem ho kolem pasu a dovolil mu opřít se o ruce. Musel ale pořád zůstat prohnutej a držet zadek vystrčenej. Chvilku jsem počkal, než si zvykne, a pak začal ocas vytahovat. Zalapal po dechu, ale držel. Nakapal jsem si další lubrikant a začal zvolna přirážet. Zaskučel, protože to pro něj byla další dávka bolesti, ale já nepřestal. Chtěl to, tak to musí vydržet a beztak to nebude trvat dlouho. Byl jsem před výstřikem a spíš jsem se snažil to prodloužit. Dělal jsem přestávky, aby si jeho panenská prdel zvykla a on si to mohl víc užít, masíroval jsem mu koule a honil ocas, i když mi jeho vyvrcholení mohlo bejt ukradený. Byl tu pro můj požitek, ne pro svůj, jenomže já mu opravdu chtěl dopřát nevšední zážitek. Pak už jsem to ale nemohl vydržet a postupně přírazy zrychloval, a nakonec Willymu zacpal rukou pusu, aby neřval. To už jsem ho bezohledně tvrdě šukal těsně před vrcholem, na kterej jsem dorazil vzápětí, a Willy se udělal hned po mně.

„Děkuju, pane, bylo to úžasný, i když to bolelo,“ řekl mi, když mi vkleče u postele očistil ocas a olízal semeno, který z něj kapalo na podlahu. Poslal jsem ho do sprchy a já tam přišel za ním. Sprchoval si zadek studenou vodou. Byl jsem zvědavej, jestli si bude i po vystřízlivění myslet, že to bylo úžasný, až si nebude moct sednout a chodit bude trochu doširoka. Nebyl jsem si jistej.

Konečně mě v Górdanově široký posteli začal přemáhat spánek. Můj pán měl přehozenou ruku přes mý boky a spokojeně spal. Kdyby to bylo v jiný situaci, zahnízdil bych se zadkem v jeho klíně, abych k němu byl co nejblíž. S rozšvihanou prdelí to ale nebyl nejlepší nápad. I přes ošetření zázračným olejíčkem pořád pěkně bolela. Na tak důkladnou výchovu ani olej Mistra Nobu nestačil. Můj ocas měl ale svou hlavu. Jako by byl odpojenej od zřízenýho těla. Vzpomínky na odpanění Willyho mě vzrušily tak, že stál v plný polní, připravenej do zteče.

Zavrtěl jsem nad tím hlavou, zavřel oči a snažil se tu dokonalou erekci zaspat.