Kieran: Za chyby se draze platí - 4. Tvrdá lekce

Ráno pro mě začalo brzy. Ještě se rozednívalo, když mě Górdan probudil s olejem Mistra Nobu v ruce. Jedním pohybem ze mě stáhl deku a potěšil se pohledem na mou ranní erekci, důkaz, že ten zázračnej olej dělal divy. Ostrá bolest zmizela, takže jsem dokonce mohl spát na zádech.

„Roztáhni a pokrč nohy,” přikázal mi a já okamžitě poslechl, aby si se mnou mohl dělat, co se mu zlíbí. A on si nakapal olej Mistra Nobu na ruku a začal mi jemně masírovat koule. „Pěkně se ti vybarvily a máš je oteklý jak jabka,” oznámil mi vesele. „Ale ocas ti stojí, takže už jsi skoro zdravý. Klekni si,” zavelel a já okamžitě poslechl a vystrčil na Jeho Lordstvo svůj zmalovanej zadek. Górdan si nalil do dlaní další dávku oleje a začal mi ho roztírat po zádech a zadku. Projížděl mi přitom i rýhu a jeho prsty neopomněly pokaždý poškádlit i svěrač a zajet do díry. Doufal jsem, že je to předehra a že mi konečně dovolí se udělat. Dech se mi zrychloval a já začal přírazy naznačovat, že bych ty prsty rád hodně hluboko a že by mě mohl konečně už vobtáhnout.

Neměl jsem s Górdanem sex už aspoň dva měsíce a od mýho únosu z Floridy jsem se nesměl udělat vůbec. Vrazil mě na Bahamách pod zámek a po chvíli splnil svou šílenou hrozbu s pásem cudnosti. Sice mi nasadil jen plastovej, ale ocas se mi do něj sotva vešel.

Když Górdan viděl, jak si masáž zadku užívám, jen nesouhlasně zamlaskal a zavrtěl hlavou. „Kdepak, holoubku, o tom si nech jen zdát. Dneska tě představím Masteru Fredericovi a ten bude bez sebe radostí, že jsi tak dlouho bez sexu. A teď vstávat!” zavelel a plesknul mě přes zadek. „Máš spoustu práce. Musíš nahoře uklidit a vydrbat ten koberec, abys měl odpoledne na čem klečet.”

Panebože, už dneska? Neříkal náhodou, že za tejden? Nebo jsem špatně slyšel?

Vstávání z postele mi zrovna moc nešlo a chůze taky ne. Oteklý koule, který fakt velikostí i barvou připomínaly dvě tmavě červený jabka, mi vadily na každým kroku, a trčící ocas mi to taky moc neusnadnil. Když Górdan viděl, jak toporně se pohybuju a hekám, začal se uculovat.

„Master Frederic z tebe bude mít radost. Můžeš být rád, že si udělal čas a přijal mé pozvání na víkend. Aspoň se před tvým pobytem u něj seznámíte.”

Aha, takže to bude seznamovací večírek. No nazdar, asi bych si měl oblíct brnění, abych to přežil.

Za vydatnýho hekání jsem se dovlekl do podkroví. Neměl jsem na práci jen ten počůranej koberec, musel jsem celou naši mučírnu uklidit, to patřilo mezi mý povinnosti. Vyčistit a uložit všechny nástroje, který Górdan včera použil, i když těch moc nebylo. Kůží obšitej jezdeckej bičík, řemínek na varlata, kláda z černý oceli a ta zatracená rákoska. Vzal jsem ten klacek do ruky a zjistil, že je od krve. Asi můžu bejt rád, že jsem svou prdel ještě neviděl v zrcadle. Nejspíš bych se dost zhrozil. Jen díky oleji Mistra Nobu jsem se mohl pohybovat celkem bezbolestně. Když jsem si ale zadek osahával a trošku přitlačil, zalapal jsem po dechu bolestí. Možná bych si do toho oleje měl sednout. Poradím Górdanovi, že by ho měl objednat celej sud, napadlo mě.

Když si Górdan za hodinu přišel zkontrolovat, že je podkroví vydrhnutý a připravený na další hru, dal mi až do odpoledne volno. Mohl jsem proto odejít do svýho pokoje, osprchovat se a konečně zkouknout, jak vypadá moje zadnice. Dostal jsem sedmdesát ran bičíkem přes zadek a záda a sedm přes koule. Z těch slíbenejch deseti nakonec Górdan tři slevil, protože jsem začal při výslechu mluvit. Jenže pak přišel strašlivej trest v podobě padesáti ran rákoskou a dostal jsem jich možná ještě víc. Docela mě proto překvapilo, že ač měla moje prdel neskutečnou červeno-fialovo-černou barvu, míst proseknutejch do krve bylo minimum. Sice nějaká červená tekla, to jsem cejtil už při vejprasku a pak viděl na rákosce, ale i přes tu hrůzu, co mi Górdan na zadku stvořil, nebyl zbytečně surovej.

Můj ocas mi od rána nedal pokoj a Górdan z toho měl zlomyslnou radost. Když jsem nahej uklízel mučírnu, měl jsem co dělat, abych to vydržel, protože mě to hrozně vzrušovalo. Nedovolil jsem si ale ani jedinej dotyk a nejen kvůli kamerám, které byly v podkroví a od mýho prohřešku i v mým pokoji na hradě, ale hlavně kvůli sobě. Můj pán se rozhodl ponižovat mě a trestat a já to musel vydržet.

Lehl jsem si nahej na břicho na postel s vědomím, že kameru mám přímo za zády. Nebyla vůbec schovaná a ty další taky ne. Górdan mě dokonce upozornil, že bude záležet jen na mně, kdy mi vrátí zpátky mý soukromí. Byly součástí trestu a pořád červeně svítily. Jestli ale opravdu nahrávají, to jsem nevěděl.

Usnul jsem jak zabitej, takže jsem prošvihnul snídani. Hradní personál měl volno, a tak se vařečky a pánve zmocnil sám hradní pán a přinesl mi míchaný vajíčka až do postele. Probudila mě jeho ruka mezi půlkama. Majetnický a nesmírně vzrušující gesto, který mi okamžitě připomnělo zákaz stříkat.

„Sněz to všechno, nic jiného už asi dneska nedostaneš,” oznámil mi stroze a pak beze slova vysvětlení zmizel.

Neměl jsem moc hlad, ale radši jsem se zařídil podle Górdanovejch slov. Na tácu byl talíř s kopcem míchanejch vajíček se slaninou, sýr, šunka, pečivo a miska jahod jako dezert. Jídla jako pro regiment. Snědl jsem vajíčka a pak si oblíkl volný kalhoty, který moc netejraly mý pohlavní žlázy a dlouhou mikinu s kapucí a vydal jsem se do parku rozchodit problém v kalhotách. Když jsem sešel do haly, vykoukl Górdan ze svý pracovny a zacinkal čímsi kovovým.

„Víš jistě, že nepotřebuješ tohle?”

„Neboj, nejdu si ven honit ptáka,” utrhl jsem se na něj, protože jsem hned poznal, že ta hračka je pás cudnosti.

„Pojď sem!” příkaz jak prásknutí bičem.

„Ano, pane,” vylítlo ze mě automaticky. Na tenhle tón se jinak odpovědět nedalo.

„Svlíkni se, ruce za hlavu a nohy od sebe,” pršely na mě příkazy, který jsem mlčky a do puntíku splnil. Pochopil jsem, že svou neuctivou odpovědí jsem si ten ocelovej postroj s klecí na ptáka, kterej jsem nenáviděl, spolehlivě vysloužil.

Górdan byl v nasazování toho mučitele poměrně zručnej, ale i tak to bylo hodně nepříjemný. Celej pás byl vyrobenej na míru, takže seděl perfektně. Chodit se v něm ale moc nedalo, protože byl protaženej i mezi nohama a kroužek vzadu sloužil k roztažení půlek od sebe, aby se dal trestanej spodek bez problémů kdykoliv ošukat.

Když byl Górdan hotovej, zálibně si prohlídl svý dílo a pak si vytáhl z kalhot tvrdej ocas.

„Ohni se u stolu,” přikázal mi, a zatímco jsem přemejšlel, že zdrhnu, nanášel si klidně na svůj klacek lubrikant. „A opovaž se udělat,” doplnil ještě zbytečně, když už jsem pokorně stál se zadkem vystrčeným a nemohl nic dělat, protože kroužek na postroji mu zajistil vstup otevřenej.

Ne, s tímhle trapičem se nemůžu udělat, napadlo mě. Ocas jak ve svěráku, šourek zaškrcenej kovovým postrojem a koule zmáčknutý. Ani ve snu, i když mě dráždění prostaty maximálně vzrušovalo a už párkrát mě Górdan udělal bez jedinýho dotyku mýho ocasu.

Vrazil ho do mě bez přípravy a dost tvrdě. Byl nasazováním pásu cudnosti a mou bezmocí vzrušenej na nejvyšší možnou míru. „Tuhle hračku budeme muset používat častěji,” liboval si. „Je úžasně rajcovní.”

„Ano, pane,” procedil jsem. Ta představa byla děsná.

Górdan mezitím vtlačil svůj ocas do mýho nepřipravenýho zadku až po kořen a začal přirážet. Nejdřív ne moc silně, ale s přibývajícím vzrušením se frekvence i síla přírazů zvyšovala, a nakonec už se přestal kontrolovat úplně a řval přitom jak tygr. I jemu pořádný šoustání chybělo. Moje díra už se díkybohu přizpůsobila jeho rozměrům, a tak jsem si šukání prdele užíval. Ne ale tak, jak bych chtěl. Na vyvrcholení to nestačilo, i když můj ocas v kleci málem explodoval. A když byl Górdan hotovej a stříkal do mě pořádnou dávku, skučel jsem a prosil, ať mě udělá, že to nevydržím.

„Ale vydržíš! A teď se můžeš oblíknout a projít po parku,” uchechtl se. „Ve tři hodiny budeš ale stát nahý a rozkročený ve svém pokoji a počkáš, až ti ten pás sundám. Pak se připravíš, celý se oholíš a počkáš nahoře na Mastera Frederica.”

„To si mám zase dělat klystýr?” zeptal jsem se překvapeně, protože hodně důkladnej už mi dal on sám včera před výslechem.

„Čemu ze slova PŘIPRAVÍŠ jsi nerozuměl? Vyjádřil jsem se nejasně, nebo s tím chceš pomoct?” zeptal se mrazivě.

„Ne, pane. Omlouvám se. Udělám si klystýr sám,” odvětil jsem sklesle, protože tu proceduru jsem upřímně nesnášel. A když mě tím ponižoval Górdan osobně, bylo to ještě horší, protože se na mě celou dobu díval. Ani při vyprázdnění jsem neměl soukromí a bylo mi hrozně.

Pochopitelně, že mě veškerá nálada na procházku po parku přešla a Górdan to věděl. S tou ozdobou mezi nohama se fakt moc chodit nedalo, leda pěkně doširoka. Poděkoval jsem mu za ošukání díry, jak se slušelo a patřilo, posbíral si svý svršky a nahej vyšel do haly. Uprostřed schodiště se to ve mně ale zlomilo, oblíkl jsem se přímo tam a vydal se ven. Tohle prostě Górdanovi nedaruju. Nevyhraje!

Ze svýho malýho vítězství jsem se radoval asi padesát metrů. Ten krám z chirurgický oceli byl k zbláznění. Nedalo se v něm chodit, sedět a snad ani ležet. Dovlekl jsem se k zahradním lehátkům na terase před modrým salonkem a opatrně se posadil na vysokej polstr. Poměrně rychle jsem si to ale rozmyslel a zkusil si lehnout na bok. To ještě jakž takž šlo, i když mě tlačily a bolely koule. Nic novýho pod sluncem, tenhle problém jsem měl už od včerejšího vejprasku.

Sluníčko příjemně hřálo a ptáčci v parku si zpívali, jak je na světě krásně. A já se utápěl ve vzpomínkách na to, jak si pro nás Górdan přiletěl na Floridu. Vůbec ho nezajímalo, že se vlastně dopouští únosu a omezování osobní svobody a bůhví čeho ještě. Sbalil mě i Willyho i s jeho taškama, zabalenejma na cestu domů do Anglie, a za pomoci svejch goril, všeho schopnejch chlapů z PIRA, nás oba donutil nastoupit do svýho letadla.

Na palubě se zacházení s náma ještě přiostřilo. Zatímco muži, co se na cestách starali Jeho Lordstvu o bezpečnost, se rozvalovali v pohodlnejch polohovacích sedadlech, my s Willym jsme skončili na všech čtyřech na zemi s rukama v poutech. Já pod nohama Górdanovi, Willy u velitele těch čtyř hrdlořezů. Měl jsem šílenej strach, co Górdan provede mně, ale i co si od něj slízne Willy. Nemučila mě nejistota, protože jsem tušil, kam letíme, a bylo mi jasný, že odporem nic nezmůžu. Willy se ale bránil, protože vůbec nevěděl, která bije. Górdana sice znal, ale neměl zdání, co od něj může čekat. Slyšel jsem ho, jak o dvě sedadla dál křičí na svýho strážce, ať ho pustí a že je v Anglii všechny udá, a potom si asi na toho chlapa něco dovolil. Uslyšel jsem jen tupou ránu pěstí, zachroptění a ticho. Zvedl jsem hlavu a podíval se zoufale Górdanovi do očí. Chtěl jsem, aby něco udělal. Aby zakázal svejm hrdlořezům Willyho mlátit.

„Drž zobák,“ řekl mi jen vztekle. „Jestli jenom cekneš, dopadneš ještě hůř,“ varoval mě hlasem tak chladným, až mě zamrazilo do morku kostí. Tak tohle jsem úplně a dočista posral, pomyslel jsem si, zatímco malej tryskáč nabíral kurs na bahamský ostrovy.

Na Bahamách nám sundali náramky a oba nás vytáhli z letadla, jenže každýho jiným vchodem. Nešli jsme přes žádný pasový odbavení v terminálu, na to měl Górdan na ostrovech příliš velkej vliv. Znuděnej policista přijel autem k letadlu a bez špetky zájmu nám orazítkoval pasy, aniž zkontroloval, komu patří a kolik osob je v letadle. Willyho pas nejspíš ani nedostal a i kdyby, nezajímal ho. Hned na ploše jsme nastoupili do dvou limuzín, jen ten pověstnej červenej koberec chyběl. Já s Górdanem a jednou gorilou do tý první, zbylá trojice chlapů s Willym do druhý. To bylo naposledy, co jsem Willyho viděl.

Ve vile mě Górdan zamkl v mým pokoji. Zaradoval jsem se, že jsem prozatím vyvázl docela lacino, jenomže on se po chvíli vrátil. Musel jsem se svlíknout donaha a on mi nasadil plastovej pás cudnosti a vítězoslavně ho zamkl na klíček. Pokoušel jsem se ho uprosit, aby mi tu hroznou věc nedával, ale zbytečně.

„Řekl jsem ti, abys držel hubu,“ zasyčel na mě vztekle. „Až od tebe budu chtít něco slyšet, zeptám se tě. Ale ty budeš ten poslední, komu se to bude líbit!“ cedil mezi zubama. Pak mi sebral oblečení a znovu mě zamkl.

Zůstal jsem tam stát nahej jako prst, s ocasem v průhledným plastu. Asi minutu jsem se nehnul z místa a tekly mi slzy jak hrachy. Pak jsem sebou plácl na břicho na postel a rozbrečel se naplno. Byl jsem na sebe naštvanej, co jsem to za sráče, kterej podrazil toho nejúžasnějšího chlapa, co v životě potkal. A do toho mě válcoval šílenej strach, že už se to nikdy neurovná, že mě Górdan po výslechu prostě vykopne se stejně holou prdelí, s jakou mě kdysi sebrali jeho lidi na ulici. Měl by na to plný právo. S takovým hovnem u cesty jako já se jinak jednat nedalo.

Musel jsem se přikrejt dekou, protože mě rozklepala zimnice. Nervy mi vibrovaly strachem, sebelítostí, vztekem a bůhví jakejma emocema. Ani jsem se v nich nevyznal. Docela dlouho jsem se zabejval i myšlenkou na sebevraždu, abych Górdana za jeho krutost vytrestal. V pokoji jsem ale nenašel nic, čím by se ta hovadina dala udělat, a dveře do šatníku a koupelny byly zamčený. Možná, že věděl, proč mě ponížil tím, že mi sebral oblečení jako vězni. V kalhotách byl pásek a s tím už by se mi nejspíš nějaká kravina povedla. Zoufalství je mocnej nepřítel.

Nakonec jsem usnul, hladovej, žíznivej a s pěkně plným močovým měchýřem. Naposledy jsem byl na WC na Floridě a od tý doby uběhlo pěknejch pár hodin. Protože jsem ale nedostal nic k pití, tak situace nebyla kritická.

Górdan mě probudil uprostřed tropický noci. Seděl u mě na posteli určitě delší dobu a jen mě mlčky pozoroval. Pak mi šáhl na čelo, a to mě probralo.

„Máš teplotu,“ konstatoval s lehkým ostnem obav. Jako by ho někdo vyměnil. Vztek byl ten tam, určitě si ho vylil na tom bezbranným devatenáctiletým blonďáčkovi Willym. Neřekl mi, co mu se svejma chlapama provedl, ani co mu Willy prozradil o svým prvním a posledním sexu s mou maličkostí. Nejspíš vzal všechno na sebe, což byla zčásti pravda, protože to byl on, kdo mě požádal o vošukání. Jenomže bez mýho souhlasu by se to těžko podařilo, leda by mě Willy znásilnil. Ke svý vině jsem se musel postavit čelem.

Měl jsem od pláče úplně oteklý oči, takže jsem na Górdana koukal dvěma úzkejma škvírkama. Tvářil se pořád přísně, ale už to nebyl ten ledovej chlad, co z něj jak tekutej dusík kapal předtím.

„Prosím tě, promiň mi to,“ zašeptal jsem zoufale. „Jsem ten největší idiot, co kdy chodil po týhle zemi,“ sypal jsem si popel na hlavu a slzičky zase začaly téct. Chyba! Slzy na Górdana nikdy neplatily.

Chvíli mlčel a jen se na mě díval. Přesně ten pohled, o kterým se říká, že nehnul jedinou brvou. Pak zavrtěl hlavou: „Vyřídím si to s tebou doma. Takhle jednoduchý to mít nebudeš, holoubku. Uvědomuješ si vůbec, cos provedl? Žes to celý podělal?“

Znovu mě rozklepala zimnice, ale teď úlevou. Jestli si se mnou ještě chce něco vyřizovat, znamená to, že mám ještě šanci. Že ty střepy našeho vztahu snad ještě slepíme dohromady. Nechtěl jsem bez něj žít a doufal jsem, že po těch skoro pěti letech Górdan nezmačká naši lásku jako list papíru a nehodí do koše. Byl vždycky rozumnej a tolerantní. Snad pochopí, že pro mě Willy vůbec nic neznamená, a že nebejt alkoholu a trávy, nikdy by se to nestalo. Vymlouvat se ale jen na to, že jsme pařili, by byla fatální chyba. Górdan by to bral jen jako alibismus, nic víc. Nesnášel vejmluvy a pláč, uznával jen, když jsem se choval jako chlap.

Vstal z mý postele a došel mi otevřít průchod do šatny a do koupelny, kterej spojoval naše dvě ložnice. Pak mi sundal dokonce i CéBéčko a dal mi patnáct minut na sprchu a návštěvu WC. Bohužel mi ale nedal ani vteřinu soukromí. Celou dobu, co jsem byl v koupelně, mě sledoval tím svým vážným zkoumavým pohledem. Neřekl ale ani slovo. Po sprše mi zase zamkl ptáka a zavřel mě v mým pokoji. Alespoň mi tam ale nechal velkej orosenej džbán vody s plátky citronů a pomerančů a mísu ovoce. Hlad jsem neměl, ale žízeň jako trám.

Sledoval jsem červenku, jak poskakuje po terase u modrýho salonku, jen kousíček ode mě. Zvědavej a nebojácnej ptáček. Postupně se přibližovala, ale najednou ji něco vyrušilo a byla pryč. Ohlídl jsem se a uviděl Górdana mezi dveřma salonku, v rukou dva šálky s kávou. Číšník z něj asi nikdy nebude, napadlo mě, když jsem viděl, jak s nima balancuje. Položil je na nízkej stolek vedle mýho lehátka a viditelně si oddechl.

Naše oči se na chvíli setkaly. Tvářil se docela normálně, jako by už ani nebyl naštvanej. Dodal jsem si proto odvahu a zeptal se, co provedl Willymu.

„Máš mě snad za barbara?“ ohradil se dotčeně.

„To ne! Nějak jste ho ale donutili mluvit. Výhružkama, nebo bitím?“

„Tvůj Willy je inteligentní mladý muž, který velice rychle pochopil, že bude lepší, když mi všechno řekne dobrovolně, než aby si nechal pošramotit fasádu. Je to pravý gentleman, protože vinu za celý ten váš úlet chtěl vzít na sebe. Pomalu jako bys ty byl nesvéprávný,“ dal mi šanci zavařit si pořádnej malér za lhaní, jenže já mu na to neskočil.

„To je nesmysl. Byli jsme na to dva,“ postavil jsem se k tomu čelem. Górdanovi v očích problikl náznak spokojenýho úsměvu.

Neohrabaně jsem se v tom mučícím pásu cudnosti posadil, abych si mohl vypít espresso. Górdan přesně věděl, jak ho mám rád. To byly právě ty maličkosti, co jsem na něm zbožňoval. V průběhu našich her mě tvrdě trestal za každou chybičku, v běžným životě ke mně byl ale většinou pozornej a něžnej. Vzpomněl jsem si na svý krásný zlatý hodinky. Zajímalo by mě, kde je jim konec a jestli je ještě někdy v životě uvidím. Bohužel zatím jsem měl jen tu slíbenou klec na ptáka.

Přesně ve tři hodiny jsem stál nahej, rozkročenej a s rukama za hlavou ve svým pokoji a čekal na Górdana, kterej si samozřejmě dával načas. Když se objevil, bylo skoro půl čtvrtý. Chvíli mě zase zálibně okukoval.

„Fakt ti to sluší,” poznamenal a důkladně si prohlídl mý koule, fialový vinou zaškrcení šourku a kořene ocasu. „Mazej do koupelny,” pobídl mě popleskáním po seřezaným zadku. Díky zázračnýmu olejíčku už ani nebolel. Poslušně jsem se přesunul a doufal, že nesplní svou hrozbu s klystýrem. On ze mě ale jen sundal pás cudnosti a hodil ho do umyvadla. „Pečlivě to umyješ a vydezinfikuješ a pak to odneseš nahoru,” přikázal mi a zmizel a mně teprve v tu chvíli došlo, že bych v tom mučícím postroji skončil, i kdybych nechtěl jít ven. Nějaká záminka už by se našla, když si ho Górdan schválně přinesl z podkroví.

Příprava mi netrvala dlouho, i když jsem se musel i důkladně a úplně všude oholit. Zmizel dokonce i trojúhelník nakrátko ostříhanejch chlupů nad ocasem, kterej Górdan vyžadoval, ale já o něj nijak zvlášť nestál. Poprvý jsem měl tělo bez jedinýho chlupu, zřejmě protože si to přál Master Frederic. Tajně jsem doufal, že už to tak zůstane. Přemítal jsem o tom, jak asi bude ten muž vypadat a zejména co mě v jeho rukou čeká, když jsem už předpisově s hlavou u země a zadkem vystrčeným klečel na čerstvě vydrhnutým pichlavým koberci. Že to bude mnohem tvrdší zkušenost než s Górdanem, kterej mi působil bolest a ponižoval mě, jen protože jsem to chtěl já, mi bylo celkem jasný. I tak jsem se docela těšil, protože potkat někoho takovýho, jako byl můj první instruktor Connor, jsem si tajně přál. Taky jsem se ale trochu bál, vlastně trochu dost, takže ve chvíli, kdy do místnosti vešel Górdan sám, aby mě připravil na příchod přísnýho vychovatele, ve mně byla docela malá dušička.

„Postav se sem,” ukázal mi k místu pod stropním trámem. Shora i zdola tam byla oka na připoutání a já už tam v podobě pěkně roztaženýho X byl mockrát. Górdan mi mlčky zapnul obojek a široký kožený pouta. „Rozkroč se!” přikázal a moje kotníky připoutal karabinami k okům v podlaze. Pak mi spoutal ruce za zády a vytáhl je nahoru, abych byl napůl předkloněnej a měl jen minimum pohybu. Nakonec mi zase pevně uvázal šátek přes oči.

Stál jsem tam bezmocnej, nahý tělo přístupný ze všech stran. Ta příprava pro mě byla hrozně vzrušující, i když šátek se mi úplně nelíbil. Chtěl jsem Mastera Frederica vidět, ne trnout v nejistotě. Nakonec jsem ale i tu nejistotu transformoval ve vzrušení. Neukojenej ocas mi stál jako svíce a já cejtil, jak mi v něm pulzuje krev.

A pak jsem znovu uslyšel kroky!

Ruka mi přejela po podbřišku, pak dva kroky a stejnej dotek na ohnutejch zádech. Znovu dva kroky a krutý zkroucení obou bradavek.

„Tebe neučili pozdravit, šmejde?”

Vyjel jsem na špičky, jak mi rval bradavky nahoru a zaskučel: „Dobrý večer, pane. Omlouvám se, už se to nestane.”

„To doufám!” odpověděl příchozí spokojeně a pak si natáhl latexový rukavice, aby mě důkladně prohlídl a osahal. Že by to bylo něco příjemnýho, to se říct nedá, cejtil jsem se jako zboží na trhu. Cizí anonymní muž mi neosobně přejížděl po těle, kontroloval, jestli jsem všude dokonale oholenej, hodnotil moje svaly a opálení i můj zmrskanej zadek. Roztáhl mi půlky a okomentoval sevřenej anál a pak těsnost vyzkoušel prstama. Požádal dokonce Górdana o metr, aby změřil dýlku mýho dokonale stojícího ocasu. Promnul mi koule, takže jsem málem vyletěl z kůže. Nakonec o mně s Górdanem dlouze diskutoval, jako bych tam nebyl, což bylo možná ještě horší než ta prohlídka. Potom ke mně znovu přistoupil.

„Abys příště nezapomněl pozdravit při příchodu svého pána, dostaneš něco na oživení paměti,” vrátil se jakoby nic k mýmu úvodnímu prohřešku.

Natáhl mou pravou bradavku a zacvaknul na ni svorku. Zasyčel jsem bolestí, protože tohle mi Górdan nedělal. Na tuhle bolest jsem nebyl zvyklej. Chviličku po svorce přejížděl dlaní a já se houpal v poutech a snažil se marně uhnout.

„Bolí?” úplně jsem viděl, jak se usmívá.

„Ano, pane,” cedil jsem mezi zuby.

„To je dobře,” byl spokojenej. Zacvrnkal znovu do svorky a pak mi natáhl i levou bradavku a ozdobil ji svorkou. Zase jsem zaskučel a pak si i zaječel, když si s oběma svorkama začal pohrávat, tahat za ně a kroutit je.

„Tvůj pán říkal, že jsi neposlušný, a na to je podle mě bolest nejlepším lékem. Jak ti říkají?”

„Kieran, pane,” vysoukal jsem ze sebe namáhavě mezi skučením a funěním.

„Moc hezké jméno, ale pro mě jsi jen sráč, co podrazil svýho pána,” zasyčel mi do obličeje, když konečně přestal mučit moje bradavky.

Jestli chce rozhovor mít na týhle intelektuální úrovni, zavařej se mi mozkový závity, pomyslel jsem si. Nesnášel jsem, když se mnou někdo mluvil jako s debilním dítětem.

„Nevěrnej sráč!” ozval se Master Frederic těsně vedle mýho ucha. Okamžitě si získal mou pozornost. Takže Górdan mu prozradil moje hříchy. No nazdar!

Ruce znovu začaly mučit moje bradavky a pak se nejdřív levá a pak pravá svorka zhoupla pod tíhou závažíčka.

„Aůůůůůůůůůůůůů!” skučel jsem na celý kolo, ale nikoho to nezajímalo. Ruce Mastera Frederica se přesunuly dolů a začaly se věnovat mýmu ocasu. Vinou bolesti už nestál jako svíce, ale pár pohybů rukou a hned byl v nejlepší formě. Několikrát mě přes ocas pleskl, aby vyzkoušel, jak pruží, a pak se jeho zájem posunul ještě níž. Zasykl jsem bolestí, když mi dost silně zmáčkl koule.

„Pan Górdan už ti koukám vysvětlil, že nevěra se nevyplácí, co?” poznamenal, když si prohlídl mý fialový žlázy.

„Ano, pane.”

„Tak já ti to zopakuju, sráči.”

Natáhl mi každou kouli zvlášť, promnul a zacvakl na ni pěkně silnou a velkou svorku. Závažíčka na ně přidal vzápětí. Zkroutil jsem se bolestí.

„Jaůůůůůůůůůůůůůů! Pane, prosím! Dost! Aůůůůůůůůůůůůů!” bolest byla úplně příšerná. Před očima jsem měl barevný mžitky.

„Dost budeš mít, až s tebou skončím, ty kurvo nevěrná,” oznámil mi ledově. „Opakování je matkou moudrosti, takže chci slyšet pěkně nahlas: nikdy nepodvedu svého pána. Budu ho ctít a poslouchat! Splním každé jeho přání,” deklamoval jak skautskej slib.

Sotva jsem popadal dech a na mluvení už mi žádnej nezbejval. Mlčel jsem a snažil se vytěsnit z mozku bolest koulí a bradavek.

„Počítám do pěti a pak tě seřežu důtkami!“

„Nikdy nepodvedu svého pána, budu ho ctít a poslouchat a splním každé jeho přání,” napůl jsem skučel a napůl mluvil. Z bolesti koulí se mi už dělalo blbě od žaludku. Nedokázal jsem myslet na nic jinýho.

Strašná rána těžkejma koženejma důtkama mě zasáhla svisle doprostřed zadku. Vůbec jsem ji nečekal. Závaží na svorkách se zhoupla spolu se mnou a já si zase zařval z plnejch plic.

„Vystrč zadek!”

V naprostým zoufalství jsem poslechl a vyšpulil ho co nejvíc.

Další rána do stejnýho místa a můj další řev.

„To máš za to, že ti to tak dlouho trvalo, sráči,” poučil mě Master Frederic a přidal třetí ránu mezi půlky. Kožený řemínky důtek se mi bolestivě zaryly do rýhy a konce zasáhly i šourek. V pomalým tempu mi vysázel deset ran mezi půlky, přes díru a přes koule, a já se jim doširoka rozkročenej nemohl nijak bránit. Brečel jsem, ale nikoho to nezajímalo. A tak jsem aspoň v duchu děkoval bohu, že nevzal rákosku.

„Taková pěkně seřezaná prdel si zasluhuje obtáhnout, nemyslíš?” nadhodil Master Frederic směrem do místnosti a mně v tu chvíli došlo, že Górdan celou dobu tiše sedí ve svým sametovým křesle a hltá očima to sadistický divadlo. Úplně jsem na něj ve víru bolesti zapomněl. Trochu zvadlej ocas na to hned zareagoval dokonalým pozorem, protože to bylo nesmírně vzrušující. Bejvaly doby, kdy neměl sílu vidět, jak trpím, ale to bylo už dávno. Záhy pochopil, že se mi tak krutý zacházení líbí, a můj ohon mu dával za pravdu.

Master Frederic ke mně zezadu přišel a surově zmáčkl mý zmrskaný půlky. Nebejt oleje Mistra Nobu, asi bych znovu pochcal koberec.

„Můžu?” zeptal se hradního pána, ale zápornou odpověď ani nečekal. Podmínky mý výchovy byly domluvený předem.

„Ty můžeš kdykoliv,” odpověděl Górdan klidně. Vstal z křesla a přišel blíž, aby mu nic neuteklo.

Fakt použil slovo kdykoliv? Z jeho úst a tím sexy hlubokým hlasem to znělo šíleně. Jako by mě prodal, zlomil nade mnou hůl, když jsem mu zahnul. Dřív jsem patřil jenom jemu. Chránil mě, nikdo se mě nesměl ani dotknout, a to už teď neplatilo. Teď už mě mohl vošukat kdokoliv a mohl jsem si za to sám. Degradoval mě na obyčejnou kurvu pro všechny. Bylo mi příšerně a vyhrkly mi slzy zoufalství. Jsem ten největší idiot, co kdy chodil po týhle zemi.

„Já nechci, prosím, pane,” zkusil jsem to, ale věděl jsem, že marně. Jenže já opravdu nechtěl, aby mě obtáhl někdo jinej než Górdan.

„Nevšiml jsem si, že bychom ti dovolili mluvit a ptali se na tvůj názor,” odvětil mi Górdan mile. Stál jen kousek za mnou, sledoval počínání Mastera Frederica a zapojil se do hry.

Górdanovo tichý zalapání po dechu mě mělo varovat, ale já vnímal víc cvaknutí lahvičky lubrikantu. Master Frederic si gelem potřel svůj ocas a pak dopřál pár kapek i mý zmrskaný díře.

„Povol se!” vyštěknul, když jsem se mu snažil zabránit. „No, jak chceš. Když se budeš vzpírat, užiješ si víc bolesti,” oznámil mi konverzačním tónem a pak mi surově roztáhl půlky. Zařval jsem, ale i tak jsem vnímal, jak Górdan nervózně přešlápl. Takhle by se mnou on nikdy nejednal. I když mě celej večer trestal, přesto nedokázal bejt tak bezohlednej jako Master Frederic.

Ten mezitím nasměroval svůj ocas na mou nepřipravenou díru. Čekal jsem, že to bude bolet, protože mě záměrně neuvolnil prstama. Tak to kdysi dávno dělával můj instruktor Connor, když chtěl, abych si pěkně protáhl hlasivky. A pak mi vtlačil žalud do svěrače, a to už mi bylo jasný, že silnější kládu jsem v sobě ještě nikdy neměl. Nevnímal jsem nic jinýho, než jak do mě centimetr po centimetru vnikal. Kdyby nebyl při vší svý surovosti opatrnej, natrhnul by mě. Netušil jsem ale, jestli byl ohleduplnej on, nebo ho brzdila Górdanova přítomnost.

Skučel jsem a prosil, aby přestal, ale zbytečně. Chytl mě pevně kolem boků, abych mu nemohl uhejbat, a pak mi i přes odpor narval celej svůj tlustej, ale ne moc dlouhej ocas do zadku.

Lapal jsem po dechu a snažil se co nejvíc uvolnit, ale tenhle kalibr na mě byl fakt moc.

„Snad tě to nebolí?” optal se mě sladce, rty těsně u mýho ucha.

„Bolí, pane,” vydechl jsem.

Tvrdě přirazil a zapředl: „To je dobře, proto to taky dělám,” a pak se ve mně začal pohybovat. I když už se moje díra přizpůsobila těm obřím rozměrům, přesto každej pohyb neskutečně pálil. Mrskání důtkama přes díru tuhle torturu jen zhoršilo. Při každým přírazu mě navíc bolely i seřezaný půlky, takže jsem jen fňukal a přál si, ať už to skončí. A pak jsem ucítil jemnej a něžnej dotek na koulích. Svorky zmizely a mně naskočila husí kůže. Górdan si klekl přede mě a začal lehce hladit a honit mýho ptáka, kterej během chvilky zase stál jako na přehlídce. Master Frederic přirážel zezadu a Górdan vzal můj ocas do pusy a labužnicky kouřil. Hrál si se mnou jazykem a masíroval mi koule, přejížděl mi prsty po žaludu a uzdičce. Nikam nespěchal a nesmírně si to užíval.

Jestli mě teď neudělá, zblázním se! Prosím, prosím, prosím, letělo mi hlavou a bolest byla najednou vzrušující a svorky na bradavkách jsem už vůbec nevnímal. Přirážel jsem a nezadržitelně se blížil na vrchol, přes kterej jsem přeletěl jako raketa. Vystoupal jsem až na Everest, doletěl na Měsíc a na Mars, pokecal si s Halleyovou kometou a obletěl třikrát dokola galaxii. Górdan svíral v puse můj ocas a polykal pořádnou dávku a Master Frederic mě chytl kolem pasu, protože kolena se mi podlomila a já bych si nejspíš vykloubil ramena. Jako v mlze jsem cejtil, že do mě pumpuje svou dávku. Udělal se skoro současně se mnou. Asi mu pomohly mý stahy při orgasmu, jak to měl rád Górdan.

Visel jsem v poutech a nohy mě vůbec nenesly. Górdan mě podpíral, zatímco Master Frederic mě osvobodil od trámu a zbavil skřipců na bradavkách. Sesunul jsem se na všechny čtyři na zem, vysílenej a vyřízenej, protože dva chlapy najednou jsem měl poprvý.

„Tak co, stálo to odříkání za to?” zeptal se mě Górdan a sundal mi šátek z očí. Měl jsem ale pořád pouta na rukou, nohy připoutaný k okům v podlaze a na krku obojek. Hra ještě neskončila. Rozhlídl jsem se, ale Mastera Frederica jsem nikde neviděl.

„Bolelo to, ale bylo to úžasný, pane,” odpověděl jsem podle pravdy.

„Takže můžeš pokračovat,” usmál se a stáhl si džíny, aby mi nabídl svůj tvrdej klacek. Sedl si proti mně na zem s pokrčenejma nohama, já se opřel o lokty a začal si ho důkladně a hodně pomalu dávat k večeři. Tak mučivě pomalu jsem ho asi ještě nikdy nekouřil. Dělal jsem dlouhý přestávky, aby to mohl vydejchat, a zkoušel jsem, kolik vydrží. Nasával jsem jeho chlapskou vůni a mazlil se s ním. Jazykem jsem mu objížděl předkožku a žalud, lízal a cucal mu koule a pomalu si zasouval jeho ohon až někam pod mandle. Všechno ale tak pomalu, aby se hned tak neudělal. A pak se najednou v mým zorným poli objevila ruka s černým umělákem. Stočil jsem pohled tím směrem, ale na Mastera Frederica jsem neviděl. Górdan si mezitím lehl na zem a zvedl nohy, takže jsem měl volný pole působnosti.

Nasměroval jsem uměláka na Górdanovu rozevřenou díru a přitom jsem ho pořád neúnavně kouřil.

„Nejdřív načneš svýho pána jazykem, aby ho to nebolelo, jinak zažiješ peklo na zemi,” ozvalo se za mnou hrozivě.

Co bych pro Górdana neudělal! Moc dobře věděl, že lízání zadku nesnáším, a Master Frederic to věděl určitě taky. Pustil jsem z pusy Górdanův ocas a váhavě se přesunul k jeho díře. Zlehka jsem mu obkroužil růžičku a projel rýhu a pak jsem mu začal lízat hráz a koule.

„Mám v ruce tu nejtenší rákosku a zmrskám tě s ní tak, žes to nezažil! Koukej svýmu pánovi hezky vrazit jazyk do prdele a pěkně přirážet,” Master Frederic švihl rákoskou ve vzduchu, aby mě motivoval. Stál za mým vystrčeným zadkem a měl perfektní výhled na mý orální aktivity.

Zarazil jsem Górdanovi jazyk do zadku a snažil se nemyslet na to, co dělám. Přirážel jsem jazykem co nejhloubš a přitom mu jednou rukou honil ocas. Prosil jsem všechny svatý, aby mi už Master Frederic dovolil Górdana ojet umělákem.

„Vidíš, jak ti to jde, sráči, a neboj, techniku spolu ještě vylepšíme,” ušklíbl se Master Frederic a po nekonečně dlouhý době mi dovolil použít černý dildo. S úlevou jsem se vrátil ke kouření, zatímco jsem jednou rukou šukal umělákem Górdanův zadek. Za chvíli jsem ho udělal a všechno jeho nasládlý sperma s chutí spolykal.

„Máš kliku, Kierane,” ozval se Master Frederic a konečně vystoupil ze stínu. Usměvavej, i když drsně vypadající chlap, ostříhanej na ježka. Zařadil bych ho někam na vojenskej cvičák. Poprvý mi řekl jménem. Už jsem nebyl sráč ani nevěrná kurva. „Kdybys mě neposlechl, tak bych ti fakt rozsekal zadek, protože otrok musí bez odmlouvání splnit každé přání svýho pána.”

„Ano, pane,” odpověděl jsem, protože mě nic chytřejšího nenapadlo. Byl jsem unavenej, zdeptanej a bolavej. Všiml jsem si, že Górdan mě probodává svým uhrančivým pohledem. Možná, že mu došlo, jak hodně mě ponížilo, že dovolil Masteru Fredericovi, aby mě vobtáhl.

„Tak končíme,” řekl Górdan po chvilce ticha a zvedl se ze země. Než mě ale zbavil mejch otrockejch rekvizit, musel jsem poděkovat za výcvik Masteru Fredericovi. Bez toho bych se z podkroví hradu asi ve zdraví nedostal.

Když oba páni odešli, beze spěchu jsem uklidil mučírnu a pak se přesunul rovnou do svý postele. Padl jsem na břicho a snažil se nevnímat živou bolest mezi půlkama. Důtky a tlustej ocas Mastera Frederica byly dost hrozná kombinace. Asi po půl hodině se objevil Górdan.

„Nespíš?”

„Tlustšího čuráka jsem v sobě v životě neměl,” řekl jsem mu místo odpovědi.

„Buď si jist, že ještě budeš mít to potěšení,” odpověděl mi s ironií a mou výčitku, že mě nechal ošukat někým cizím, přešel bez povšimnutí. Chtěl mě deptat a dařilo se mu to. „Ukaž,” sedl si ke mně na postel a roztáhl mi půlky, aby si dobře prohlídl škody. „Maraton si takhle asi nezaběháš, ale nic, co by nespravil olejíček Mistra Nobu,” konstatoval po důkladný prohlídce, která nevzrušila jenom jeho. „Osprchuj se, obleč a přijď do jídelny. Paní Rose nám tady nechala jehněčí s bramborovou kaší a Master Frederic se na tebe těší.”

„A seš si jistej, že se mám oblíkat?” ani já nešetřil ironií.

„Neprovokuj, Kierane,” uťal mý myšlenky rázně. „Věř mi, že nahoty, bolesti a ponižování si u Mastera Frederica užiješ víc než dost.”

Až když jsem scházel do jídelny, došlo mi, jakej mám hlad. Bylo osm večer, nejedl jsem skoro jedenáct hodin.

„Dobrý večer,” pozdravil jsem, když jsem vstoupil. Master Frederic seděl na čestným místě po Górdanově pravici. Když jsme na hradě byli sami, sedával jsem tam já. Pro mě bylo dneska večer vyhrazeno místo po levý straně pána hradu.

„Ahoj, Kierane, musím říct, že mě těšilo,” Master Frederic napřáhl pravici a v očích mu pohrával uličnickej úsměv. Ani trochu nepřipomínal toho sadistu z podkroví.

„Můj zadek už míň,” ruku jsem pevně stiskl.

„Ty jsi otrok, tebe nemá co těšit,” zasmál se Master Frederic.

„Rovnou nám zadek ukaž. Natřu ti ho olejem Mistra Nobu,” ozval se Górdan, a tak mi nic jinýho nezbylo. V krásný renesanční jídelně jsem na všechny Górdanovy předky na obrazech pokorně vystrčil svou rudou prdel, za kterou by se orangutan nemusel stydět, a nechal si ji oběma pány prohlídnout, ošahat, jak je horká, a pak ošetřit tím nejzázračnějším přípravkem proti bolesti. Master Frederic sice tvrdil, že nic takovýho není potřeba a že mi trochu nepohodlí při sezení neuškodí, ale Górdan dělal, že ho neslyší.