Gay povídky

Martin se svíjel, jak mohl, ale provazy byly pevně utažené. Jediné, čeho dosáhl, bylo, že se mu provazy bolestivě zařízly do masa. Náhle zaslechl jakýsi podivný zvuk. Co to bylo? Nikdy nic takového neslyšel. A pak cosi dopadlo vedle něj. Srdce se mu hrůzou zastavilo… Drak… V okamžiku, kdy se do kožešiny, ale i do jeho těla zasekly dračí spáry, mu hlavou proletěla jediná myšlenka: jak bude Ludvík nešťastný.

Jenže on se se mnou opravdu nemazlil. Někde vzal Indulonu, krátce mi promastil řitní otvor, a pak jsem jen slyšel, jak si rozepíná poklopec. A špička jeho penisu byla ve mně. „Adame, pokud se neuvolníš, bude tě to setsakramentsky bolet.“ Nebyla to prosba. Byla to rada. Možná příkaz.

„Potřebuju, abyste někam zajel.“ „Metrem?“ „Autem.“ Hrklo ve mně. „Pane Dernere, já – já nejsem moc dobrý šofér.“ Studem jsem se mohl propadnout do západního Německa. Hanka tiše bledla. Pavel brunátněl. „Do životopisu jste napsal, že máte řidičák skupiny B.“ „To mám,“ pípl jsem. „Tak v čem je problém?“ nechápal. „Řekl jsem vám to. Jsem mizerný řidič.“

Takový roztomile venkovský obličej, hrubý, to jo, ale taky odhodlaný. A právě odhodlanost ve spojení s tím jeho úsměvem byla klíč k Williho… řekněme trenkám. Ani nevěděl jak – možná tím, že se poslední minutu věnoval zkoumání jeho těla, těch napnutých svalů, vůně potu a jemným chloupkům na břiše, že si ani nevšiml, že…

Když jsem byl u kolen a klečel jsem v kroužku mezi nimi na kolenou, vztyčila se kolem mé hlavy trojice nadržených ptáků. Na toho, co byl nejblíže, jsem se vesele podíval a silně na něj fouknul, až se rozkolíbal ze strany na stranu. Bezdomovci se stále usmívali a koukali na mě s úžasem, jak si počínám. Rozhoupaný pták mě pleskl přes tvář. Vzal jsem ho do ruky a dělal, jako že se na něj zlobím. Pak jsem si ho ale už vzal do své pusy a pomalu ho začal dráždit rty.

Ozval se první tlumený vzdech. Marek se rozhlížel a snažil se určit, který z nich to byl, od kterého to může čekat nejdřív. Jenže všechna péra byla z tohohle úhlu pohledu stejná: velký naběhlý žalud, za ním ruka, co pumpuje po celé jeho zbývající délce. Ozvalo se další slastné vzdechnutí a další dvě. V Markovi začala stoupat nervozita, otáčel se a s obavou odhadoval, jak je který daleko.

- Ehm, jak to myslíš, Shoshanu? - zeptal se rozpačitě Avram.
I když se k tomu otec odmítl vyjádřit, občas mu ke sluchu zalétla nejedna narážka na důvěrný vztah mezi Samsonem a Josefem a na to, že ti dva k sobě mají blíž, než zdrávo.

Právě ze sebe splachuji mýdlo, když zaslechnu nějaký hluk z obýváku. Rychle mi dojde, že to je chrastění řetězu. Bleskově se osuším, natáhnu si tepláky a letím k psovi.
Je vyděšený a krčí se v rohu. Oči plné slz, ale strach mu nedovoluje brečet nahlas nebo vydat jiný zvuk. Když přijdu blíž, všimnu si, jak se celý klepe. Ještě víc se natlačí do rohu, jak se k němu přiblížím, a kdyby mohl, splyne se zdí jako chameleon.

- Pane, nechtěl byste se oženit? - zeptal se Josef, když osaměli.
- Velmi rád. Jen se obávám, že nás dva by žádný rabín nesezdal, - zasmál se Samson.
- Myslel jsem se Shoshanou. -

„Co tu děláš?“ ozvalo se zezadu.
„Co by tady dělal? Očumuje,“ odpověděl mu druhý hlas.
Stáli tam ti dva, co měli být přece úplně jinde. Stáli tam, oba úplně nazí a po jejich těle ještě stékala voda.

"Musíš lízat. Pořádně! Hodnej, pěkný. Jo, až támhle, pořádně. Jo, takhle…," naváděl mu hlavu a popoháněl ho s pílí, jako by to byl jeho vlastní rozkrok. Záleželo mu na tom, aby z toho vydoloval maximum slasti, co se dá. Nějak mu to teď přišlo hrozně důležitý. A sám si všiml, že…

- Hledáte něco? - - Ano. Odpověď na to, čím jsem si tě zasloužil. - - To bych se mohl ptát spíš já. - Samson ho začal laskat, slovy i rukama. Pomalu se dostal až ke klínu. Sklonil se a rty laskaly dál, i když už beze slov. Nahé tělo se prohnulo a mladý muž tiše zasténal.

Rozhostilo se ticho. Kluci usilovně přemýšleli, proč vlastně tenhle kopec má takovou pověst, proč neradi chodí i jenom do okrajových částí. Hledali odpověď na otázku tak svědomitě, že si nikdo z nich nevšiml, že ten děsivý zvuk se protáhl strání znovu.
"Báchorky a povídačky o strašidlech a bubácích – toho se ještě ve svym věku bojíte, jo? Sorry, ale s dětma žádný Hole nedobiju. Buď se vzchopíte, nebo končíme. Ale to si dobře uvědomte, co to bude znamenat."