Povídky

Michal sa posadil oproti nej a vzal si kúsok chleba. Vedel, že to musí povedať, ale nevedel, ako na to. „Mami, dnes večer nejdem do cukrárne. Idem von.“ Mama odložila noviny a uprela naňho zvedavý pohľad. „Von? S kým?“ Michal sa zamračil, snažiac sa premyslieť, ako to vysvetliť. „No, vieš…, s tým chalanom, čo chodí do cukrárne…“

Byl pode mnou, oči doširoka otevřené, stejně jako pusu. "Nakrmím tě, zmrde!" křičel jsem a honil si péro nad jeho vypláznutým jazykem. "Už budu, ty děvko!" zařval jsem a vyletěla ze mě první dávka horkého semene. Hltavě ji chytal do pusy a já stříkal dál. Poslední střiky pak zachytil už přímo v puse, kam jsem mu čuráka narval. Statečně spolykal poslední kapky a já ho vytáhl z jeho nenasytné tlamy. Lehce jsem ho s ním poklepal po zarostlých tvářích, jako bych ho jemně fackoval čurákem.

V televizi byla zrovna docela žhavá scéna dvou dospívajících lidí objevujících svoji sexualitu, Marcelova ruka tou dobou už dávno rejdila v jeho boxerkách. Tak ani já jsem tam nechtěl sedět jak z ledu. Začal jsem si taky pomalu rozepínat kalhoty. Marcel nelenil a kalhoty i s boxerkama měl už shrnuté u kolen. Péro v ruce, rukou po něm přejížděl nahoru a dolů a zase nahoru. Zubil se, nevypadal, že by měl přede mnou nějaké zábrany. Celá ta situace mi přišla neuvěřitelná, nečekaná, zároveň vzrušující. A nechyběl lehký prvek strachu, protože moje máma občas vpadla ke mně do pokojíku a neměla nikdy ve zvyku klepat.

Moje oči znovu lačně hltají jeho svaly a zlatavé opálení. Jasně, letmo zabloudí můj pohled i do jeho rozkroku. Zdá se mi nadpozemsky krásný, a kde ho laskají sluneční paprsky, tam ho chci laskat já. Jdu k němu blíž, stoupám si za jeho hlavu. Jako bych mu chtěl dávat záchranu a chtěl mu přidržet činku v případě, že by jeho vypracované paže snad náhle polevily. On ale jako by něco vytušil, nesahá po čince a vyčkává, co já dál. Nechystám se dávat mu záchranu, místo toho se skláním svým obličejem k jeho, hluboce a něžně se zadívám do těch jeho oříškově hnědých očí. Je to romantické, ale taky trochu legrační, protože naše hlavy jsou vzájemně vzhůru nohama. Políbím ho na rty a on místo, aby se snad bránil, jen hlesne: „No konečně!“ 

Ani nevieme ako a je neskorý večer, zmáha nás už únava. Prišiel čas zaľahnúť do postelí. Osprchujeme sa a teta nás odvedie do hosťovskej izby s dvomi širokými posteľami a nadýchanými perinami. My však vieme, že spať budeme len v jednej, že bude dlhá aj táto noc, plná vášne bozkov a lásky. Teda ja mám trošku obavy, či môj čertík bude ešte dnes zvládať erotické harašenie.

Z živýho veselýho dítěte se samozřejmě obratem nestal totálně zasmušilej melancholik, co se jen zavírá doma se zataženejma závěsama. Se spolužákama z průmky jsem jakž takž vycházel. Jen řeči o holkách jsem musel vždycky nějak nenápadně zahrát do autu. Hrál jsem s nima fotbal ve škole, občas i po škole. Docela mi to šlo. Jen ostatní byli bezstarostní a veselí, ve sprchách po hře „kravili“, běhali nahatí a šlehali se ručníkama po zadku a pro mě zase nastával očistec, když v legraci začali předvádět kopulační pohyby nebo měli narážky na to, že není dobré se ve sprše shejbat pro mejdlo. Holt nevybouřená puberta. Tvářil jsem se, že rozhodně nekoukám na jejich bimbající se pérka a poskakující pevný prdelky. Asi blbnuli vcelku normálně, jako mladý prdlý kluci všude jinde, jak se mě moje hlava snažila přesvědčit. Nic tím nemyslí. Jenže můj „kámoš, co bydlí o patro níž“ se z toho hned zase plašil, já jsem možná i rudnul v obličeji a nevěděl jsem kam s očima.

Kristián k nemu pristúpil a chytil ho za bundu. „Povedal som, že stačilo. Neviem, či si si všimol, ale ak tu niekto Olivera mláti, som to ja. Rozumieš?“ Jano a jeho partia ustúpili, zjavne nechceli riskovať konflikt s Kristiánom, ktorý mal v škole povesť chladnokrvného a silného športovca. „Fajn, fajn, veď sa len bavíme. Tak šťastné a veselé,“ zamrmlal Jano a spolu s ostatnými odišiel. Kristián sa otočil k Oliverovi, ktorý sa stále držal za tvár, na ktorej sa už začínala črtať červená škvrna. „Si v poriadku?“ spýtal sa Kristián, no jeho hlas neznel práve starostlivo.

Norm s Markem mě pak odvedli do obchodu na místo, kde měla být výbava vystavená. Dovedli mě až k podivnému zařízení, ze kterého vedla spousta kožených popruhů. Norm začal moje ruce a různé části těla pomalu přivazovat.

Snažil jsem se zaměřit, o koho jde, jelikož jsem si nejdříve myslel, že jde o někoho z místních. Zpod kapuce na mě koukaly dvě ustrašené oči a tvář mladšího kluka kolem pětadvaceti let, zpod kapuce bylo ještě vidět několik pramínků vlasů, ze kterých crčí voda. Bundu měl sice do přírody, ale neuzpůsobenou na déšť, respektive ne na takovouhle plískanici. Bunda byla úplně promočená a stejně tak kalhoty. Turistické boty měl bytelné, tak snad alespoň nohy měl v suchu.

Tak tohle jeho partner mohl. Chlapcovy rty shrnovaly nalepené sladkosti, zuby jemně svíraly na hraně žaludu, aby uvolnily místo jazyku. Tohle sladké kouření si oba užívali. Samozřejmě i s konečnou odměnou. To už si Bořek rovněž připravil svého hocha jako lízátko. Neochudil ani kulky v hebkém šourku, které tak rád cumlal. Ještě chvíli si potom dopřáli děvětašedesátky.

Obhlížel jsem si zrovna klece, když ke mně přišel Mark s Normem a o něčem se bavili. Přinesli s sebou krabici plnou hraček a kůže. Co jsem zahlédl, tak šlo o kožený oblek, pouta, obojek, plug ve tvaru psího ocasu a ještě další věci.

Do Honzovej náruče som zapadol, ako keby som do nej naveky patril. S ním všetko zapadalo na svoje miesto. Dokonca aj moje myšlienky pri ňom zrazu dávali zmysel. Záhadne z nich mizli všetky obavy a všetky pochybnosti. V jeho prítomnosti bol svet oveľa farebnejší. Nebol len biely a čierny. Nemal len farbu klaviatúry. Bolo v ňom niečo viac. Na okamih som si spomenul na naše zoznámenie. Vtedy som neveril, že ho dokážem vôbec akceptovať, a zrazu pre mňa znamenal celý svet.