Povídky

Ten nevinný bezelstný kluk, který měl ještě nedávno problém oplatit mi pusu na tvář v úplně opuštěný zátočině Orlice, mi teď normálně honí čuráka na úplně zalidněným náměstí v centru miliónový metropole v jižní Itálii. Se mi zdá. Tohle jsem si ale uvědomil až o něco později, zatím se oddávám pocitům blaženosti, vzdychám mu za rameno a užívám si jeho hbité ruce na mém nádobíčku. Obličeje máme těsně u sebe, Filip mě propaluje těma svýma modrýma rentgenama a má výraz profesionálního pornoherce, jako kdyby public fun byla naše běžná kratochvíle.

Na chvilku se na mě zadumaně zahledí, jako kdyby se mi snažil ten můj vkus vyčíst z očí, ale než mi jeho upřenej pohled začne být… nepříjemnej, i když čímsi příjemně nepříjemnej, natočí se ke klavíru a spustí. Asi půl minuty tápu a přemýšlivě krčím čelo, ale když v tom jeho přednesu konečně rozeznám Billie Eilish a její Happier then ever, nedokážu se přemoct a začnu mohutně vrtět hlavou. „Né, tohle né,“ doplním svou reakci i slovně, „to je strašný!“ Viktor po mně zvědavě hodí okem, aniž by přestal hrát, a tak to svý hodnocení rozvedu: „Jako ne v týhle tvý verzi, to zní naopak překvapivě dobře, ale celkově prostě Billie nesnáším.“ Viktor se hlasitě rozesměje: „Tak si to predstav, to sme na tom rovnako!“

Vlastík se na malou lahvičku díval s nedůvěrou, snad je Ivan rozumný. No co už teď, pořád něčím překvapuje. Tentokrát bude ve vůdčí roli, i když raději byl dole. Ale nasvícená prdelka jeho partnera udělala své. Zajel rukama ke kolenům a pak hladil hochova stehna. Ruce vyjely až k bokům a sjížděly níž. Palce hladily nařasený svěrač, aby je nahradily ukazováčky. Konečně. Asi ten sajrajt začal působit. Přidával na rychlosti, chvíli přerušil a znovu. Pak už se nedalo nic udržet. Když si někdy ve vaně nahonil podruhé, nebylo to už nic moc. Teď měl pocit, že stříká líp jak při kouření.

Ludvík zrudnul. Valtr měl tepláky a připadalo mu, jako by trochu měnily svůj objem v rozkroku. Jeho reakce byla stejná. „Včera jsem měl pocit souznění mezi námi. Bude to stejné i teď?“ Valtr objal chlapcovy boky a trochu si ho přitáhnul. Necítil žádný odpor. Spíš něco jako odevzdání. Když se blížil k jeho rtům, zavřel oči. Trošku se naklonil, ale stejně to byly jejich nosy, co se dotkly poprvé. Pak polštářky rtů. Oddálili se.

Stoupl si vedle mě a já do adresového řádku začal psát seznam.cz. Po zadání prvních dvou písmenek se otevřel okno našeptávače a všechny řádky začínali na sex. Usmál jsem se a dopsal …znam.cz, bouchnul do entru a ukázal mu, že to funguje. Trošku mě rozhodilo, že jsem si během té vteřiny všimnul v adresách i slov: old gays, uncle, stepdad apod. Musím říct, že mi úsměv trochu ztuhl a někde vzadu, v hlubokém temném rohu mé mysli křesla jiskřička mého homosexuálního já, submisivního kluka, který už více než 20 let nebyl uspokojen mužem.

Tak to jsem posral, a hodně, tohle bude malér! Jestli jsem si ještě před hodinou mohl myslet, že mi to projde, tak ta možnost ve vteřině vysublimovala oknem, které Postrach právě významně zavřel. Nechá mě stát uprostřed palubovky, vrátí se zpátky za svůj pidistolek a téměř obřadně vytáhne ze složky před sebou list papíru. Položí ho navrch a konečně se na mě alespoň podívá.

Z mobilu se ozval tichý zpěv: „Jsi tu jen náhodou…“ Podíval se na Rustyho. Ten se tvářil nevinně, ale měl máslo za ušima. „Asi si dám radši kafe,“ povzdychl si Tom. Rohlík může počkat…

Hneď, ako prídeme domov, ideme na pohotovosť, tu mu vyplachujú žalúdok, nejaké lieky, ktoré aj tak na druhý deň zahodí do koša. Cez noc je u nás a v noci spíme spolu v mojej posteli. Mama to chápe, tatko v liehu nič netuší. Ráno sa cíti lepšie.

Vysvlékl se, přehodil ručník a pustil si vodu. Když ji zavřel, slyšel téct sprchu ob jedno. Klučina z nocležny si právě mydlil koule. A to, co se mu bimbalo u nich, nebylo rozhodně k zahození. Bylo takové na půl. Kluci se pozdravili. Izák po několika deckách vína, ale i rumu a slivovice ztrácel zábrany. „Nechceš umýt záda?“ volal se smíchem na kluka vedle.

To už tu byl Hanzi a na tácku nesl sedmičku a tři skleničky. A hned za ním rozkošná panenka. Blondýnka, krátké mikádo, velice příjemná a milá, Růženka. Přema měl k ženám komplikovaný vztah. Samozřejmě mimo sex. Ale i tak ženskou společnost moc nemusel. Ale určité typy mu byly sestersky blízké. A jednu takovou má před sebou. Trochu ho to rozhodilo, ale i uklidnilo. Růženka mu určitě vadit nebude. Ještě nedopili sedmičku a už si povídali jako staří známí. Po zavíračce počkali na Hanziho. Pak se všichni vypravili ke Králíkárně. Byl to kousek, Přema bydlel jen o pár vchodů dál.

„Víš, co se dnes říká, v tvém věku, vlastně už i v mém, je každý kluk ženatý, rozvedený, nebo šťastně zadaný. Nebo prožil nějakou tragedii, je nemocný…, nebo teplý.“ Přema se zasmál. „To poslední, ale pokud ti vadím, pásky si ráno vyzvednu a župan vrátím, můj jantarový klučino.“ „Tak mě ještě nikdo krásně neřekl, mám to vzít jako vyznání?“ „Vezmi to, jak chceš, všechno je na tobě.“

Tentokrát se k nám chce přidat i Klára. Rodiče nás ujistí, že týden to bez naší přítomnosti přežijí. Vítka napadne jet na stejné místo, kde byli se školou na lyžáku, mohlo by to Petrovi zase něco připomenout. Stále má ještě slepé body, ale už jich moc není. Nikdo nic nenamítá a Vítek jako muž činu okamžitě zarezervuje pobyt.

Když se co noha nohu mine docourám ke vstupním dveřím, uzavřu sázku sám se sebou: bude dneska za pultíkem ta sympatická černovláska, nebo ten podobně sympatickej hnědovlásek? No dobře, tak přiznávám, ten kluk je mi sympatickej víc… Ale zase on se na mě vždycky tak zářivě usmívá a… a já jsem si v jeho společnosti dost nejistej. Kdežto s tou holčinou zvládnu i pokecat… Sázku sám se sebou překvapivě vyhraju – na recepci dnes sedí ten kluk. Nedávno jsem si myslel, že se jmenuje Tomáš, protože na tom pultíku byla položená hromada vizitek s informací, že jako Tomáš = váš osobní fitness trenér a výživový poradce, no ale časem tam přibyly i kartičky, na kterých byly kontakty pro změnu na Míru = fitness trenéra na míru, haha, a pak na Vaška = soukromýho trenéra a fyzioterapeuta. Takže mi došlo, že ten kluk za pultem je prostě jenom kluk za pultem, a ne trenér.