Amorův omyl - Kapitola 8

„Na co?“ zeptám se nakřáplým hlasem.

„Na druhou metu,“ usměje se.

Ticho protne popová hudba, stejně jako včera. Naštěstí dnes jde spíš o takový tichý doprovod. Nejspíš si vzali výtky profesorů k srdci, takže jejich diskotéku nebude slyšet i celé široké okolí.

„Jo… ale to je co?“ zajímám se tiše. Jsem si vědom toho, jak mi dech vázne v plicích. Upřímně, kdyby mi teď viděl do hlavy, našel by tam řádnou dávku paniky.

Jedna věc je, že se vám někdo líbí. Druhá věc je, že ten někdo je chlap… a vy jste taky chlap. To je takový „malý“ detail, který si právě hodně zřetelně uvědomuju.

Navíc ta atmosféra kolem nás je úplně horká a určitě to není topením, protože to ještě nefunguje.

„Nevíš, co je druhá meta?“ nedůvěřivě si mě přeměří.

„Ne, chlapa jsem ještě neměl,“ odvětím a přidám rozpačitý úsměv.

Samozřejmě, že nejsem úplný vůl a tuším, jak to mezi muži chodí. Samotná představa mi nijak nevadí, jelikož po něm opravdu toužím a vím to již delší dobu. Ovšem, taková fantazie bude určitě diametrálně odlišná od reality.

Pobaveně se zasměje. „Fajn, co je druhá meta u holek?“

„Tak to asi záleží…, kolik ti zrovna je a jak na tom jsi se zkušenostmi. Mazlení? U holky…,“ polknu a chvíli ustrnu, protože se přikloní a zapře se o lokty, aby mi věnoval zvědavý pohled. Pár sekund na to uslyším, jak mince, kterou odhodil, dopadne někam na podlahu. Mezi našimi těly už je opravdu jen taková pidi mezírka. A jeho klín je přesně na tom mém. A…

Stojí mu!

Oblíznu si rty. „U holky jí třeba… rukou a ona tebe,“ vyhrknu.

Nejsem zrovna člověk, co by se mohl zařadit mezi lidi, jenž mluví otevřeně o sexu. Rozhodně ne před ním. Ne teď.

„Jakože tě pohoní?“ zeptá se přímo a s úsměvem pozoruje můj ukázkový ruměnec. Na můj vkus je v těle nějak hodně krve, když dokáže hravě zaplnit hned dvě na hony od sebe vzdálené končetiny.

„Ano, ale ne po místnosti,“ zasměji se ve snaze zahnat rozpaky. Ještě bych dodal, že jsem vždycky spíše preferoval pořádné ženy. Ne takové, u kterých se bojíte, aby vám penis náhodou někde nevyjel ven, protože některé byly tak hubené, že i násada od smetáku proti nim byla tlustoprd. U těch jsem se vždycky bál, že tam pro mého kamaráda nebude místo.

„A co dál?“

To je jako výslech nebo co?

„Jak dál? No tak… ježíš, o co ti jde?“

„O nic, jsem jen zvědavý… dál tě třeba vykouří, nebo to už je třetí meta?“ zajímá se a rozsvítí se přitom jako vánoční stromeček, protože můj obličej začne svou barvou připomínat archivní červené víno, vyloženě cítím, jak mě pálí tváře.

V hlavě mi vyskočí představa, jak si zasouvá můj penis mezi své svůdné rtíky, a mám jasno. Tohle je na mě vážně moc. Měl bych přestat fantazírovat!

„Ehm, to je asi třetí no…, nevím, nikdy jsem nad tímhle nepřemýšlel,“ přiznám. „No, ale na to, že jsi ještě den zpátky tvrdil, jak nejsem tvůj typ…,“ rýpnu si. Částečně, protože mi to vytane na mysl, ale také hodlám změnit téma.

„Chceš říct pravdu?“ zeptá se a upře na mě ten pálivý pohled. „Co se týče tvého vzhledu, tak ses mi líbil vždycky. O to víc jsem tě nesnášel.“

Po jeho slovech mi srdce vynechalo úder, jenže to chce klid. Vím, jak umí být útočný. Musím volit svá slova s rozvahou.

„Za to jak vypadám?“

„Ne, za to, že seš to zrovna ty. Že ideál mého chlapa musí být ten, koho vážně nemám rád.“

Taky mohl použít minulý čas, ale fajn.

Pobaveně se zazubím. „Vidíš to a přitom po mně teď nepokrytě jedeš.“

„Já?! Za to můžeš ty! A to tvoje prapodivné chování,“ nenechá se.

„Ano, možná, ale chytil ses.“

„Chtěl si, abych se chytil, Majo, chvíli mi to trvalo, docela dlouhou chvíli. Nevěřil jsem ti, nechtěl jsem. Nemůžeš se divit, ale… tělo nelže. Zradilo tě a ty tvoje zelené oči…, ty tě zradily úplně nejvíc.“

„Oči?“

„Ano, od určité doby na mě zíráš jak na nějakou sladkost, div ti sliny netečou.“

Preferuji slané před sladkým, ale to asi není podstatné. Ovšem, kdyby se přirovnal k nachos se sýrovou omáčkou, tak by to sedělo víc, neb na tom vážně ujíždím. Hlavně v kině.

„Ach, tady je někdo velmi vnímavý,“ podotknu se smíchem a obtočím mu ruce kolem krku. „Máš pravdu, chci tě, Jonatane,“ řeknu a jen ty sliny u huby mi chybí, protože ten tón, kterým jsem promluvil, by vzrušil snad i asexuála.

Zkousne si spodní ret a zavře oči, aby se prudce nadechl. Vnímám napětí jeho těla. Stažené svaly ve tváři a napnuté žíly na krku. Sleduji právě vnitřní boj? Nejspíš. On obecně rád bojuje, co jsem si tak stačil všimnout, a to jak s jinými lidmi (hlavně se mnou), tak i se sebou.

Nehýbu se, kdyby se mě někdo zeptal, co právě vedle vyhrávají, tak bych nevěděl. Zato bych dokázal s určitostí říct, že ten jeho spodní ret je strašně sexy…, celá jeho pusa je pěkná.

Jako kdyby věděl, nad čím přemýšlím, zkousne si svůj smyslný červený polštářek a ukáže mi své žhnoucí modré plameny. „Já vím, ale co mě trápí víc…, jsi heterosexuál, proč zrovna já? Proč najednou muž?“

Dobrá otázka. Vlastně vyloženě trefná. Ovšem problém je, že na ni neznám odpověď ani já sám. Teorii o tom, kterak jsem se praštil před létem do hlavy a zanechalo to na mě následky, mu říkat nebudu.

A taky… mě právě zajímá úplně něco jiného. Chci dosáhnout té druhé mety, ať už tím myslí cokoliv.

„Někdy nepotřebuješ důvod k tomu, abys něco začal chtít,“ odvětím tiše.

„Neuspokojivá odpověď, ale teď to neřešme,“ rozhodne moudře. Přejede mi hřbetem ruky po tváři. „Uklidni se, Majo. Jsi hrozně…,“ zašeptá těsně u mých rtů a záměrně větu nedokončí.

Třesoucí se ratlík je proti mně slabý odvar.

„Co jsem?“ zeptám se zastřeným hlasem.

Bože, je tak těžký. Jeho tělo je jako ze žuly. Ta tíha mě rajcuje. Chci víc…

Roztáhnu nohy, aby se mezi ně mohl pohodlněji položit, zaklesnu stehna o jeho boky a přisunu se k němu pánví. Ucítím tlak jeho erekce a instinktivně se zavrtím.

„Sakra,“ zakleje a přizvedne se, aby se mě nedotýkal tělo na tělo. „Na někoho, kdo neměl chlapa, se chytáš docela rychle.“

„Je to pud…,“ zamumlám a v hlavě se mi vynoří, co jsem to vlastně chtěl. „A co teda jsem?“

Je zázrak, že si jeho nedokončenou větu pamatuji. A záleží na ni vůbec?

„Jsi vzrušený…, hodně vzrušený,“ přejede mi špičkou jazyka přes rty, které rovnou rozevřu, aby měl lepší přístup.

Vážně?! Tak na to bych bez něj nepřišel.

Nevydržím ten jemný dotek a sám se přisaji k jeho ústům.

„Klid,“ odtáhne hlavu a usměje se. „Nechvátej.“

Nechvátej?!

Sebeovládání nikdy nepatřilo k mým nejlepším vlastnostem. Momentálně nemám žádné. Mozkové závity vyhlásily stávku a velení převzalo moje na kámen ztvrdlé mužství.

„Sadisto,“ otituluji ho. Ovládá mě šílená touha a nenasytnost po něm. Myslím si, že i britská modrá číča v říji, co se jindy nelísá, ale když má své dny, zadkem se otírá snad o všechno, co je k dispozici, je proti mojí chuti třít se o něj a vše, co je na něm svolné, slabý odvárek.

Znovu se k němu přitisknu a nasunu se víc pod něj. No, dokonalá parodie na ženskou. Koho by napadlo, že takhle skončím zrovna já? Ale zatím to beru…, až se zaučím, to teprve bude rodeo, takhle je mi jasné, že musím nechat velení na něm.

Vyzývavě mu pohlédnu do očí.

„Spíš budu masochista…“ Skloní se a začne mě líbat od hrdla, přes hruď až k jedné z bradavek, o jejichž citlivosti jsem do dnešního dne neměl ani tušení. Přisaje se k ní jako miminko a mé tělo se samovolně prohne v dokonalý luk. V hrudníku mi to duní víc jak ve vedlejším pokoji hudba.

„Jsi citlivý, to asi ta dlouhá abstinence, že?“ zeptá se.

Pokládám to za řečnickou otázku. Raději.

Sjede rukama na mé boky, za které mě přidrží ve chvíli, kdy se ústy přesune ke druhému na troud tvrdému hrotu. Oči mi vyjedou z důlků a za jiných okolností bych se nad tím, co se mnou právě dělají jeho ústa tam, kde to už pár žen taky zkoušelo, ale bezvýsledně, pozastavil. Nyní však nemám na takové detaily čas.

Někde v koutku mého nedokrveného mozku mě napadne, že jsou asi ještě věci, na které bych se chtěl zeptat, ale to počká…

Všechno počká…

Budu doufat, že mě ten žár, který mi proudí tepnami, nespálí.

Nezachází se mnou vůbec jemně. Silně mi zarývá prsty do boků, jako kdyby mě o ně chtěl připravit. Naštěstí jsem pořádný kus chlapa, takže něco vydržím.

Jeho ústa se ke druhé bradavce přisají, až to hraničí s bolestí, ale přesto ten pocit nepřesahuje pomyslnou hranici. Naopak rozvibruje se někde na pomezí mezi bolestí a slastí.

Asi jsem skutečně citlivější než normálně.

Uvolní bradavku ze sevření rtů a sjede jazykem až k pupku, k podbřišku a k lemu trenýrek.

„Do háje,“ vydechnu napnutý jako struna. Zatínají se mi svaly na stehnech, skoro až bolestivě. Chodidla se mi sama propínají ke stropu.

„Copak, Majo? Líbí se ti to?“ zajímá se.

Ne, stojí mi pro srandu králíkům.

„Hloupý dotazy,“ odfrknu si skrze stisknuté zuby. Bůhví, jestli mi vůbec bude rozumět.

„Jen se ujišťuji,“ odvětí a mně neujde ten potměšilý tón.

Takže mě slyšel. Bystrý to hoch s hodně mrštnými ústy a žárem, který by hravě rozpustil i pevninský ledovec. Naštěstí jsem jen pouhý člověk, takže mi v nejhorším hrozí značně podpořené samovznícení.

Přesune se zpět k mým rozevřeným ústům a dá si pořádný pozor na to, aby se přitom dotkl každé citlivé části mého těla.

„Připraven?“ zeptá se a mírným pohybem boků se otře o mou erekci, která se z toho nenadálého tlaku vášnivě roztancuje, až mám strach, aby mi neprotrhla tenkou látku trenýrek.

„Hm…,“ zamumlám rozechvěle a toužebně se k němu propnu, abych mu ukázal, že se taky zvládnu otírat tam, kde je to nejžhavější. Sjedu dlaněmi přes jeho záda a stisknu v nich pevné hýždě.

„Tak tohle bylo to nejsvůdnější zamumlání, jaké jsem kdy slyšel.“

Asi komentuje fakt všechno. Ukecanějšího chlapa jsem snad ještě neviděl.

Nějak se nepozastavuji nad tím, že ho možná unesli mimozemšťani, protože se chová jinak než obvykle. Zase je fakt, že když dojde na postelové hrátky, tak se dost lidí mění. Třeba jsem měl spousty tichých vod, co se změnily v hotové gejzíry, jen co se ocitly na matraci.

Volnou rukou uchopí přes trenýrky můj povážlivě škubající penis. Pod tím pevným dotekem se lehce propnu a rozvlním boky ze strany na stranu jako kobra královská před hrajícím fakírem, jenž jí svou flétnou a tajnými triky nutí k vábivým pohybům. Snažím se o jeho dlaň otřít, rozpohybovat ji, ale on jen nehybně drží. Občas laškovně přitlačí. Přikrývá můj soukromý stan a nechává mě skrze trenýrky pocítit ten žár a sílu, která z něj srší líp jak voda z puštěné hadice.

„Pohni už tou rukou…,“ požádám ho a zním skoro zoufale. Být smrtelně jedovatý had, už ho dávno uštknu za to, jak mě mučí. Bohužel, jsem spíš jen obyčejná užovka…, takže by mi kousání zrovna dvakrát nepomohlo. Naopak, možná bych ho naštval a skončil jako přejetý parním válcem a bez svého drahocenného tepajícího pokladu.

Pokusí se vymanit z mého sevření, ale to se mi ani trochu nelíbí. Na protest překřížím kotníky za jeho zády. Zajedu mu levačkou do vlasů a tahem ho přitáhnu ke svým rtům. Hltavě ho políbím. Tatam je zdrženlivost a nějaké přemýšlení nad tím, že je to chlap… a že tohle a tamto.

Chci ty mentolem ochucená ústa plenit, stejně jako vyjedený talíř od guláše, co uvařila maminka, protože nic lepšího jsem nikdy nejedl, takže ho vždycky umyju líp jak myčka na nádobí.

„Takhle ale nemůžu splnit tvoje přání,“ vydechne v momentě, kdy na vteřinu rozpojím naše rty, abych do plic dostal trochu vzduchu, neboť nosem už to nezvládám. „Je to druhá meta, chci vidět, jak si ji heterosexuál užije. Chci tě vidět…,“ mele dál. Popravdě už jeho slova skoro ani nevnímám.

Vážně je ukecaný, příšerně ukecaný.

Nesouhlasně zamručím a nadechnu se v odpověď. Moje ztlumené protesty skončí v jeho hrdle.

Nevyměňujeme si vzájemné sliny dlouho. Zavelí k ústupu a já ho s nevolí propustím ze své horké náruče. Rozhodím nohy do praku jako na kontrole u gynekologa, kde jsem sice nikdy nebyl (protože tam nepotřebuju, že jo), ale ve škole nám pouštěli jakési video v hodinách sexuální výchovy.

Zasměje se a jedním tahem, který má už určitě mnohokrát vyzkoušený, mě zbaví trenýrek.

Rozhodne se dál bloudit kolem horké kaše, v mém případě spíš kolem škubajícího totemu radosti, kterému konečně nic nebrání ve vztyčení se do plné výšky, a přisaje se ústy k vnitřní straně mého stehna.

Mnou projede elektrický šok, jako kdybych strkal vlhké prsty do zásuvky. Získám nenadálý pocit, že chci začít křičet… touhou po jeho doteku. Preventivně se zakousnu do vlastní ruky jako do roubíku.

„Ale no tak! Hraje tu hudba, nikdo nic neuslyší,“ napomene mě Jonatan a skloní se k mému mužství, které je rychlejší jak on a nadšeně ho popleská po bradě.

„Ale, ale… to je akční stvoření,“ zašeptá a zvedne ke mně pobavený pohled.

Být pštros asi strčím hlavu klidně i do té matrace. Krev se mi navalí do tváří, avšak její náhlý přesun spodní část mého těla absolutně nezaznamená. Zjevně mám červené tekutiny přebytek, takže chudokrevnosti se bát nemusím.

Počká, dokud ruku zase způsobně neumístím podél svého těla. Nahrnu si alespoň přikrývku do dlaní a sevřu ji, jako kdybych z ní hodlal udělat deset malých kapesníků.

Pozoruji jeho hlavu mezi svýma nohama, které mě dávno zradily a já je složil přes pelest postele. Chodidly jsem zabořený v měkkém koberci.

Připadám si už nyní jako v sedmém nebi a bojím se, jak to bude vypadat o pár úrovní výš.

Pod jeho pohledem tuhnu ještě víc, že i skála je proti mně měkká jako balkánský sýr. Bez dechu pozoruji jeho dlaně, které mi masírují zatnuté svaly stehenní, nejspíš, aby mě zítra nepostihla křeč.

Můj malý kamarád sebou zuřivě škube, aby také přilákal jeho pozornost, a jestli pusy nebo velké ruky a dlouhých prstů, to už mu je jedno, protože nemá daleko k předčasnému poplašnému stříkání.

Kapky potu se mi perlí na spáncích i čele a hrudník se mi otřásá pod prudkými nárazy srdce, které se právě rozhodlo překonat rekord v počtu úderů za minutu.

Pozoruje mě s neskrývaným zájmem a rošťáckým úsměvem, za který bych mu nejraději dal jednu do zubů, ale to by pak nemohl dokončit, co si tak pěkně začal, takže jen nadrženě a vyklepaně čekám. Mám opravdu strach, že tu postříkám vše, co bude v mém nemalém dosahu, aniž by se mě jen dotkl.

Panečku, to by byl trapas.

Konečně přestane prohmatávat má stehna a sjede pravačkou na mého malého kamaráda, který jako na povel celý zkoprní, aby mi do těla vyslal novou dávku slastných křečí, které mě rozklepou jako spuštěnou sušičku jedna dávka mokrého prádla.

Sevře mě v horké dlani a palcem obkrouží citlivou špičku, na níž okamžitě vyskočí první kapička preejakulátu. Zkušeným dotekem prohmátne celou mou délku a z mých úst se vydere hlasité vydechnutí, které nemá daleko do sténání.

Na to dojde řada o sekundu později, přesně v momentě, kdy se bez jakéhokoliv varovného signálu skloní a vsaje rovnou celý můj penis. Zanoří si ho tak hluboko do úst, že na žaludu ucítím samotný konec, takže pravděpodobně mandle, jež jsem ještě neměl tu čest prozkoumat ani jazykem, protože až tak daleko lidem v ústech nešmejdím, neb počítám s dávicím reflexem.

Ovšem ten Jony zjevně vůbec nemá, protože hned, co mě propustí ze svých horkých úst a letmo jazykem objede vchod do mé močové trubice, znovu nabere celý můj napjatý nejdražší majetek, jako kdyby neměl úctyhodných osmnáct centimetrů (jo měřil jsem ho… kdo ne), ale třeba devět (to bych ho nikdy nikomu neukázal…)

Na vteřinu mi hlavou proběhne myšlenka, že má možná hubu z gumy, ale ta zase rychle zmizí, protože ji vystřídá první vystřelená raketa, předzvěst toho, co jsem očekával už delší dobu.

Druhou rukou promne moje kulaté nadité váčky, které se připravují k vrcholnému vypuštění pulců do éteru.

Propustím přikrývku ze svých vlhkých dlaní a zajedu mu oběma rukama do hustých tmavých vlasů, které sevřu mezi prsty, jako kdybych mu je snad chtěl odpreparovat od hlavy, což nechci, jenže nemůžu jinak než pevně držet. Mimovolně přirazím do jeho rtů a on kolem mě zesílí stisk svého horkého a vlhkého vnitřku, což je pro moji v intervalech škubající erekci vyloženě třešnička na dortu.

Naplní mě obrovská touha, která mi v podobě nekontrolovatelných záškubů projede od špiček prstů až snad do konečků vlasů (jo, ani bych se tomu nedivil). Slast mě celého zalije, potopí a… vyteče ze mě ven. Přesněji do jeho hrdla, protože on se neodtáhne.

Zírám do stropu a uvědomuji si, že ani nesténám, já křičím. Vážně.

Tohle byla bezkonkurečně ta nejžhavější „druhá meta“ (nebo třetí, to je asi fuk), kterou jsem kdy zažil.

Ještě hodnou chvíli mě laská jazykem přes celou délku, důkladně slízává poslední zbytečky po mojí řádné dávce štěstí a stále mě pozoruje tím žhavým pohledem.

Tep mého srdce, který už dávno dosáhl vrcholné rychlosti, se zatím nemíní uklidnit a vzduch mi právě připadá horký jako v sauně.

„Pěkný muzikál,“ podotkne a po rukách se přesune až ke mně.

Zrudnu. „No… snad mě nikdo neslyšel.“

„Ne, to si nemyslím,“ ujistí mě. „Trefil ses, zrovna když začala nová písnička, takže v pohodě,“ dodá s úsměvem.

Pohled mi sjede k jeho vydutým kraťasům a v hlavě mi vyskočí obrovský červený vykřičník. Počkat… tohle asi budu muset oplatit, že?

S vytřeštěným výrazem na něj pohlédnu.

Ale já asi nejsem ještě připravený vzít do úst něčí penis!

„Mário, neděs se, dneska to stačilo. Nechci od tebe nic na oplátku,“ přečte mi myšlenky.

Překvapeně zamrkám. „Jenže tohle bych asi…“

„Pšš,“ přiloží mi prst na ústa. „Jsi čistý jako lilie, teda… ve vztahu k mužům, takže není třeba to lámat přes koleno,“ usměje se mírně.

„Kde se to v tobě najednou bere?!“

„Co?“

„No mluvíš jako… no víš... dospěle.“

Koukám, že jsem s vystříkáním svých dvou zásobníků přišel krom munice i o část svého slovníku.

„To jsou zkušenosti, Majo. Špatný zkušenosti, a proto ti povím jedno, sex a vzájemná přitažlivost je sice hezká věc, ale nemá vůbec co dělat s láskou, což ty asi víš. Jenomže je dost lidí, co ti chce nabídnout jen ten sex, ale přitom se tváří, že k němu dávají i lásku. Přesně tyhle typy nesnáším.“

„A já jsem podle tebe jedním z nich?“ málem se urazím.

Tak planý poplach, munici už nemám (nepochybně se brzy doplní), ale češtinu ještě ovládám.

„Nepochybně.“

„Prosím?!“

„Nemusíš, už se stalo,“ odfrkne si.

Konečně se mnou mluví, nesmím dovolit, aby přestal!

„Ty seš takový debil,“ ulevím si a chytím jeho tvář do dlaní. „Řekni mi své špatné zkušenosti!“

Ironicky se zasměje. „Proč? Nechci.“

Ta jeho hra mi přišla jako dost unáhlený nápad, ale jak je vidno…, asi se bude hodit, když už jí chce hrát.

„V jednu chvíli se chováš hrozně chytře a vzápětí to zabiješ svojí debilitou,“ protočím oči. „Fajn, tak si vyber: panna, nebo orel?“

Překvapeně zamrká. „Proč?“

„Pro slepičí kvoč… vyber si!“

Chvíli si mě nedůvěřivě přeměřuje, až se neudržím a tázavě nadzvednu obočí.

„Orel,“ zvolí.

„Dobře, když padne orel, tak mi ty své zkušenosti řekneš, jasný?“ zeptám se hlasem nepřijímajícím žádné námitky.

„Ano, ale musí padnout třikrát po sobě,“ odpoví.

Já věděl, že ty námitky budou.

„Fajn!“ zavrčím.

Osude, ty malá svině, teď koukej stát při mně!