Gay povídky

Opět nad svojí odpovědí moc nepřemejšlí: „Je to partie pokeru v jednom soukromém gay klubu, a kdybych tam přišel s vámi, jako se svým doprovodem, už bych nemusel žádné hráčské taktiky ani předvádět. Vy narušíte pozornost a soustředění i toho nejlepšího gay hráče pokeru na světě. A samozřejmě počítám s tím, že by to bylo až po vašem vystoupení tady a s nadstandardním příplatkem.“

Rád bych vám sdělil, že jsem si to řekl jen v duchu, obávám se však, že bych svévolně zakrýval relativně důležitou informaci v mém příběhu. Ztratil jsem pojem o tom, co je v duchu a co je nahlas. Mohl to být následek potlačované osobnosti, která ironicky komentovala dění v naší rodině zhruba už od doby, kdy Sametová revoluce slavila dvacáté výročí, či to mohlo být triumfální vědomí, že jsem dnes ztratil své mentální panictví a požádal někoho mimo rodinu o intimní vztah. Důvodů bylo nejspíše početněji a mnohé jsem jistojistě nenašel, i když jsem po nich později ještě pátral. Následky byly však jasné jako facka, kterou jsem napůl očekával.

Stejně tak, jak jsou zaneřáděný moje svršky, jsou i moje myšlenky. Ty se během mýho brouzdání tajnejma chodbama propletly jako pavučina a já z nich cejtim zklamání, beznaděj a únavu. S hlavou plnou smíšenejch pocitů roztáčím kohoutky ve sprchovym koutu a dopřávám si osvěžují a povzbuzující sprchu. Teplá proudící voda dopadající na moje tělo mi dodává energii, se kterou přichází i optimističtější pohled na uplynulý dvě hodiny: „Bylo to sice k ničemu, ale na střeše se bude perfektně a hlavně nerušeně čistit hlava,“ pochvaluju si objevenou střešní zašívárnu s bonusem v podobě nejromantičtějšího výhledu na Prahu.

Kluk se zubí, jako by chtěl rozesmát celej svět: „Jooooo! Copak Richard… ten má jenom dobrý nápady. Já jsem Jakub a jak jsi asi poznal, pracuju tady jako barman.“ Naklání se přes desku baru ještě blíž ke mně a polohlasně, až spiklenecky pokračuje: „Šéfem pro nás barmany a číšníky je Tomáš, kterej je tady dneska se mnou. Na toho bacha, ten není takovej sympoš jako já! Však ho za chvíli potkáš, teda jestli jdeš na snídani.“

Zápasy v kopané se odehrávaly na hřišti nedaleko školy. Asi půl kilometru od nejzápadnější budovy ústavu se shromažďovaly týmy gymnázia a elektrotechnické průmyslovky. Pohledy každého bojovníka probodávaly pohledy členů jiného týmu, nastoupeni za sebou, hrdě a triumfálně hledíce na tribuny rozjásaných davů učitelů a nedůležitých městských představitelů mysleli na taktiky, finty, způsoby hry, šance vlastní a nevlastní a jiné soutěživé pošetilosti. Já ty pohledy znám… Ale jen z fotografií. Toho dne jsem seděl se dvěma dalšími vyvrhely v opuštěné šatně a díval se do blba. Čas se vlekl a s trpělivostí zlatokopa, který dennodenně sedává u řeky a hledá zrnka v pánvi plné jílu a písku, mě doháněl k šílenství. Přibližně po čtyřiceti minutách přiběhl do šatny spolužák Tomáš.

Zapomeň na to, všímej si panenek a své sny o milování nech na pokoji. Nejhorší je, že si dovede představit je dva v posteli. Prohlíží si panenky, diskutují o nich, dívají se na ně a plánují, která půjde na výstavu a která ne. Richard si uvědomí, že začíná být uvolněnější, ale taky i napjatější. Připomíná mu minulost, ale taky se s ním cítí hezky. Možná kdyby ho potkal před páry léty, dal by si říct. Opět myslím na sex, pomyslí si znechuceně. Měl by to už vzdát.

"Tahle postel je dostatečně velká pro nás oba!" Zvednul se a podíval se na mě. "Nebude to divný? Co když nás tu ráno někdo najde?" zeptal se vyděšeně. "Mám nařízený budík na sedmou a všichni mají nakázáno, že během volna mě dřív než v osm budit nesmí. Navíc jsem všem zabavil kartu od pokoje, takže buď v klidu!" Ujistil jsem ho dostatečně, protože zalezl pod peřinu vedle mě. Leželi jsme naproti sobě a koukali si do očí. Beze slov jsme jeden druhého obdivovali. Najednou natáhl ruku a pohladil mě po tváři. Rukou sjel přes mé rameno až k mé ruce a naše prsty se opět propletly. Když zavřel oči, já je zavřel taky. V tu ránu jsem usnul a ani jsem nevěděl jak.

A jaké jsou vaše zkušenosti s naší službou nabídky pánských erotických pomůcek u Vás doma? Podělte se v diskusi! Michal, 49 let dne 17. dubna ve 12:45 hod. napsal: Byl u nás dealer Filip a byl naprosto úžasnej! Sešlo se nás na předváděčku 5 známejch a Filip přivezl asi 10 kousků sexy pánského prádla, který na sobě předváděl. Souhlasili jsme, že se nemusí převlíkat v ústraní, protože jsme byli na jeho nahý tělo zvědavý. Má krásný dlouhý péro s prověšenejma koulema…

"Nerad vás ruším, hrdličky, ale večeře čeká." Ten hlas mi byl povědomý. Vstal jsem a málem mě ranilo. Miguel stál opřený o futra a usmíval se od ucha k uchu. Vykulil jsem oči a podíval se na Adriana. Ten jen mlčky koukal a usmál se na mě. Miguel vstoupil do místnosti a blížil se ke mně. Trošku mi připomínal Eriku v tý chůzi. Sebevědomá a ambiciózní. Stál naproti mně.

Od malička jsem měl rád koně. Zdáli se mi jako nejkrásnější zvířata na zemi. Hodiny jsem se vydržel dívat, jak běhají v ohradách. A tak, když jsem dostal příležitost vypomáhat na jednom malém statku, neváhal jsem ani chvilku. Byla tam dost fluktuace zaměstnanců, protože kůň, to je dřina a starost. To krásné je až na konci. Snad to bude znít jako klišé, ale opravdu je pohled z koňského hřbetu nejkrásnější.

„Jmenuji se Erik Reček. Mám v Praze malou galerii Noční stíny. Vystavuji všechno možný. Letos jsem náhodou u známých zahlédl jednu fotografii a zaujaly mě panenky. Dalo mi slušnou práci zjistit, že by to místo mohlo být tady. Tady to vystavoval!“ Na stole přistanou tři fotografie. Milan si jednu přitáhne a zkoumá. Nejsou nic moc, usoudí a potom mu to dojde. „To je Richard!“

Celkem s povděkem jsem viděl jen samý holky, samozřejmě krásky první třídy, ale i přesto mě uklidňovalo pomyšlení, že mě nebude nic a nikdo rozptylovat. Jako gay totiž nejsem imunní proti pohlednejm kolegům tanečníkům a modelům. Holky se na mě usmívaly a asi očekávaly, od jedinýho kluka v týmu, nějaký to povyražení.

„Něco dělejte, nebo se fakt zblázníte.“ Tehdy se poprvé rozesmál. Připadal si jako blázen a za dobu rekonvalescence měl tisíc chutí to vzdát. Zapomenout že nějaký Richard Vágner existuje. Něco mu v tom vždy zabránilo. Možná právě ironický suchý hlas toho psychouše, který ho nevybíravě popichoval.