Gay povídky

“Ty si tak nadržaný, že by ti bolo jedno, aj keby som ti ho teraz vyhonil ja.” “Nefandi si,” povedal Tomáš, ale sám počul, ako žalostne nepresvedčivo to znelo. V penise mu zas cuklo, pretože otec ho stále držal za gule. V tom zovretie zosilnelo a Tomáš zo seba vydal nečakaný vzdych. “Chceš mi povedať ešte nejakú pičovinu, alebo môžeme ísť na to? Len tebe chcem dobre, garantujem ti, že dva týždne nevydržíš.” “No tak teda dobre, ale rýchlo.” “No, počkaj, počkaj… a čo za to?”

Usmál se na mne tak, jak se ještě nikdo neusmál. Byl jsem červený jak rajče, ale bylo to krásné něco takového slyšet. Všiml si, že jsem trochu nesvůj a že nevím, co mu odpovědět nebo co říct. Tak navrhl, že se půjdeme projít. Venku se už zatahovalo a začalo být i chladněji, ale mně to nevadilo. Došli jsme do menšího parčíku, kde jsme si sedli na lavičku.

Poprvé ho spatřil, když odcházel se svým otcem z chrámu. Štíhlý mladík s lehce olivovým nádechem pleti, černé kudrnaté vlasy, oči jako dvě půlnoční hvězdy. Všiml si, že se na něj Ahasver užasle dívá. Zářivě bílé zuby se zableskly v úsměvu. Ahasver zůstal stát na místě a sledoval, dokud mladík se svým otcem nezmizel za rohem. Teprve poté se mu vrátil cit do nohou, rozběhl se za nimi, ale už je nenašel. Ztratili se mu ve změti uliček.

Hnědé oči se vpíjejí do těch černých, když chlapec v bílé košili vstává a obchází stůl, aby se mohl přivítat. Matyáš si připadá v tuhle chvíli jako ve zpomaleném záběru. Sleduje každý Jardův pohyb. To, jak z něj nespouští oči ani to, jak nabral na svalové hmotě. Je sakra tak perfektní.

Přivírám oči, protože přesně tohle míval ve zvyku Alar. Zezadu rukama dorážel na moje mužnosti a pokaždé to skončilo vášnivěji, než jsme na začátku plánovali. Zapínám automatiku a nechávám se unášet jen do víru erotických vzpomínek a hlavně představ, jak je všechny proměním v realitu s tímhle kocourkem. Ten už mi jazykem brouzdá po krku a já slyším jeho zesílené dýchání.

Obláček, který chvíli zakrýval slunce, odplul. To zazářilo v plné síle a zahřálo ho v zádech. Magická síla slunce vrhla jeho stín ostře před něj. Byl nyní se svým stínem stejně vysoký. Zastavil a prohlédl si svou siluetu. Štíhlý, s dlouhýma nohama, širokými rameny… měl ze sebe pocit spokojenosti, vypadá dobře, fakt.

"… štetka sa už preberá," počujem hlasy, keď sa zobúdzam. To ma niekto sleduje počas spánku? Hlas oznamujúceho je príliš blízko, a čo je na tom najhoršie, dotyčný skoro kričí. Vystrčím prostredník a otočím sa ku stene, aby tom, kto ma sleduje, došlo, že ešte chcem spať, alebo aspoň chvíľku byť sám, kým sa preberiem.

A on tam stál a koukal se na něj. Vlastně se na něj nemohl vynadívat nikdy, už od začátku, od prvního dne, kdy se znovu potkali. Znali se už dřív, ale okolnosti je rozdělily. Během té doby se z něj stal klenot… a ten klenot měl teď zase odejít. Kéž bych tak měl nějakou šanci, pomyslel si.

Bylo už pomalu k večeru. Měl jsem celkem blbou náladu a hlavně jsem byl na sebe nasraný, že jsem takový srab, protože jsem mu nic nenapsal. Všiml jsem si, že se na mne Patrik tak nějak tajemně usmívá. Bože, co má zas za lubem? říkal jsem si. Když vtom přišel poslíček se zbožím, ale nic neměl s sebou.

„To bylo na střední. Tehdy jsem se zamiloval do svého učitele na chemii. Ironií bylo, že bydlel ve stejném paneláku jako já. Jen o dvě patra výš. Všiml jsem si, že tam za ním často chodí spíše muži než ženy. Pak jsem ho jednou uviděl v gay klubu. Byl jsem trochu na mol, takže jsem nepřemýšlel nad tím, co dělám. Přisedl jsem si k němu a v podstatě se mu vyznal, jak jsem do něj zamilovaný. Řekl, že si to už dlouho myslel, ale nebyl si jistý.“

Les se rozestoupil a přede mnou se objevil palouk a na jeho konci skoro kulaté jezírko. Na druhém břehu křoví, přístup do něj jen od palouku. Tráva není dlouhá, zřejmě ji pravidelně spásá vysoká (jo, bude to tak, na kraji lesa jsem uviděl srnčí bobky). A prasata sem nechodí, není to vůbec rozryté. Sluníčko svítí na okraj jezírka a na palouk, vypadá to úžasně idylicky.

„To ne, chlapečku! Ty mi teď předvedeš něco, co ti zajistí, že to nebude tak bolet, až si na tebe udělám chvilku já!“ rozbíjí mi mojí rádoby bezpečnou polohu chraplák z amplionu. No co? Stejně jsem z těch dvou vyrajcovaný a odpor by se mi určitě nevyplatil. Spouštím proto nohy zpátky na podlahu, mírně od sebe, a odhaluji tak nadrbané péro a varlata přitažená k tělu, připravená dávkovat. „Hezký! Mohl bys opravdu bejt sedmička. Pokračuj!“