Kieran: Moje ztráty a nálezy - 13. Fotky

Ten asi třicetiletý muž se kolem mě začal motat asi měsíc poté, co jsme si s Lewisem vyjasnili pozice a v našem vztahu se obrazně klenula duha. Já sice pořád formálně bydlel ve svém bytě, ale stále častěji jsem navštěvoval honosný palác Harperových. Bylo to i díky tomu, že mne Lew zařadil do stejné společenské třídy, v jaké byl on. Když mne totiž poprvé doprovodil domů, dost zíral na to, jak si v drahém Soho žiju, a tak jsem mu řekl, že není sám, kdo má prachatého fotříka. Zeptal se, proč teda makám na baru jak nějaká socka a já mu jen odpověděl, že mě to prostě baví, což byla do slova a do písmene pravda.

Na baru jsem byl ve svém živlu, i protože jsem býval středem pozornosti zákazníků. Lichotilo mi to, a navíc jsem dostával za každý namíchaný koktejl dost štědré spropitné, i když jsem nic jiného neudělal. Pravidlo, že se mne nesmějí ani dotknout, jsem dost striktně vyžadoval a oni ho respektovali.

A pak se objevil ten chlápek, natáhl se přes bar a poklepal mě po rameni, za což slízl můj nevraživý pohled.

„Sorry, nic ve zlém!“ omlouval se mi. „Jen bych s tebou potřeboval mluvit. Už tě sleduju několik dní. Jmenuju se Jason a jsem fotograf,“ vysvětlil mi s úsměvem a podával mi ruku na usmířenou. „Nedáš si něco k pití?“

„Minerálku s citronem,“ odpověděl jsem mu a nabízenou ruku jsem přijal. „Já ten chlast sice míchám, ale moc nepiju,“ vysvětlil jsem mu.

Se smíchem mi zaplatil perrier a pak mě poprosil, ať mu věnuju čtvrt hodinky svého vzácného času, že pro mě má obchodní nabídku. Kývl jsem na Alana, že si ten svůj drink dám v klidu u stolu. Nic nenamítal. Věděl, že jsem už sedm hodin na nohou, a směny byly dvanáctihodinové. Sednout si za tu dobu jednou na zadek Alan rozhodně nepovažoval za flákání.

„Fotím akty, ne žádné porno. Chci ty fotky povýšit na umění. Je na nich sice všechno, protože nevím, proč by se člověk měl za něco stydět, ale zabalené do celkem přijatelného obalu,“ řekl mi v úvodu a pak vytáhl z desek několik černobílých zvětšenin osm na dvanáct palců. Byly nádherné, a i když se jednalo o muže, s čímž jsem počítal, nebylo na fotkách nic urážlivého. A přitom byly neskutečně vzrušující, protože dost odhalovaly, ale zase spoustu skrývaly, takže nechávaly prostor fantazii.

Zvedl jsem oči od fotek a podíval se na Jasona. „Jsou krásné.“

„Chtěl bych s tebou nafotit podobné, ale možná trochu odvážnější,“ prozradil mi konečně.

Oči se mi rozšířily překvapením a můj pták na tu nabídku naprosto nevítaně zareagoval povstáním, takže jsem v ten okamžik vůbec nevěděl, jak se vrátím za pult, když je v těch pracovních kalhotách přes tenkou látku všechno vidět.

„Jak odvážnější?“ vysoukal jsem ze sebe nakonec a měl sto chutí nalít si ledový perrier do klína, místo do úst.

„Chci, aby byly laděné do sadomasochismu. Chci tam pouta, obojky, kožené postroje a trošku víc ukázat než jen naznačit. Při focení by ti samozřejmě nikdo neubližoval, ale na fotkách by to vypadalo, že možná ano.“

„Tomu asi nerozumím. Nemá problém ti pózovat v nějakých otrockých rekvizitách, ale to asi nebude všechno, ne?“

Vytáhl ze svých desek fotku, na které se do stínu nořil detail ztopořeného penisu. Decentně a perfektně nafocený tak, že by nešokoval snad ani největší puritány.

„Chci třeba podobnou fotku, kde by bylo ve světle vidět trošku víc, a měl bys řemínkem podvázané koule. A to by tě už mohlo bolet,“ vysvětlil mi opatrně.

Koukal jsem na kostky ledu ve skleničce a uvažoval nad tím, jak je dostat do kalhot. Můj ocas stál v pozoru, a kdyby mi Jason řekl, že mě vyfotí hned, souhlasil bych. Nevěděl jsem vůbec, co říct, a jen se mu díval do očí, když mu to konečně došlo.

„Panebože, tobě bolest nevadí,“ vydechl šokovaně. „A já měl strach, že kvůli tomu odmítneš. Opravdu chci nafotit otroka, jenže se vším všudy a přitom decentně.“

„A co za to?“ zeptal jsem se záměrně, abych změnil téma hovoru. Třeba to mému problému v kalhotách pomůže, když budu myslet na něco jiného. Přitom ty fotky bych klidně nafotil i zadara.

„Pětikilo,“ odpověděl Jason klidně. „Počítej ale s tím, že to bude dost náročná práce na několik dní.“

„Počkej, ale já musím taky pracovat,“ namítl jsem.

„No právě. Budeš celý noci na nohou, pak si dáš pár hodin spánku a v jedenáct naklušeš ke mně do atelieru, kde budeme do čtyř fotit. Myslím, že bych s tebou, kámo, neměnil,“ usmál se.

„Neboj, já to zvládnu,“ přikývl jsem a zvedl se. Přitom jsem skleničkou i lahví minerálky maskoval svůj přetrvávající problém v kalhotách. „Už musím jít. Když tak pojď k baru, můžeme tam dořešit detaily,“ řekl jsem mu, ale pak jsem mazal rovnou do zázemí, abych tam vychladl a rozchodil to.

Focení jsme domluvili hned na další pondělí a Jason mi ještě vysvětlil, že se nemám čeho bát, že na fotkách nebude vidět má tvář, jen maximálně má ústa a pokud už tam bude celý můj obličej, tak se širokým černým šátkem přes oči. Domluvili jsme se také, že mi na pár fotek nechá na kostrč namalovat nějaký ornament, aby to bylo sexy, což mi nevadilo, ale chtěl jsem, aby se dal hned umýt, aby mne podle toho nemohl na fotkách nikdo identifikovat. O popularitu jsem moc nestál.

První den v atelieru byl ze začátku trošku opatrný, ale protože si Jason chtěl nafotit nejdřív celky celé postavy, zavázal mi oči tím černým šátkem. Byla to jediná věc, kterou jsem měl na sobě, a celkem mi pomohla zbavit se zábran, protože ta bezmoc, daná slepotou, mě vzrušovala. A pak Jason z atelieru vyhnal své tři asistenty i choreografa, že dál už si poradíme sami, pustil hudbu, kterou jsem si sám vybral, a pustil se do práce.

Pózoval jsem mu asi dvě hodiny a rychle poznával, že ta práce nebude nijak lehká. Nebyl jsem žádný profesionál, ale i když jsem se po pár minutách uvolnil, Jason pořád nebyl úplně spokojený. Říkal mi, že ty fotky jsou sice řemeslně perfektní, ale že jim něco chybí. Pak mi nasadil kožená pouta a obojek a zajásal, že tak jsou fotky určitě lepší, protože s pouty vypadám zranitelně, a nakonec to celé vylepšil rozstřikovačem naplněným vodou, abych byl pokrytý krůpějemi potu.

Přinesli nám oběd a já se vděčně zabalil do koupacího pláště a sedl si. Po službě na baru a čtyřech hodinách spánku jsem toho měl tak akorát dost.

„Já ti říkal, že to bude makačka. A to chci ještě dvě hodiny fotit nějaké detaily, až kluci přesvětlí scénu,“ ukázal na své asistenty, kteří se činili u obyčejné černé dřevěné židle a nosili k ní snad všechny lampy světa.

„Jaké detaily?“ zeptal jsem se unaveně.

„Rozkročíš se u té židle a ohneš se a já už si poradím,“ mrknul na mne. „Jen bych chtěl jednu hodně odvážnou třešničku na dort, která asi všem vyrazí dech.“

„Jakou?“

Vstal a chvíli hrabal v nějaké skříňce a pak odtamtud vytáhl pěkně velký černý anální kolík. Zalapal jsem po dechu, nejen nad velikostí kolíku, ale zejména nad Jasonovou odvahou. Představa fotky mé vystrčené zadnice se základnou kolíku mezi půlkami, byla hodně šokující.

„Jak si to představuješ,“ zeptal jsem se jen.

„Chtěl bych dvě fotky,“ začal vysvětlovat svou představu. Jednu detail na tvou dlaň, na které bude postavený tenhle krasavec a za ní trochu rozostřený tvůj obličej se šátkem na očích, a druhou už s kolíkem v zadku. Jedna decentně naznačující, že tě to bude bolet, a druhá drsně naturalistická. Na tu druhou fotku mám ale mnohem menší kolík, protože tohle po tobě nemůžu chtít,“ kývl bradou k tomu černému mackovi, který držel v ruce.

„Tak to bude rána válečným štváčům,“ rozesmál jsem se a zvedl se, protože nošení světel právě skončilo a asistenti potichu vyklidili scénu. Svlékl jsem se znovu donaha a ohnul se poslušně přes opěradlo židle. Jason si chvíli upravoval nasvícení a pak mne požádal, ať se ještě víc rozkročím a prohnu. Potom si ještě chvíli hrál se světly, protože chtěl, abych měl mezi půlkami stín, aby bylo vidět všechno a přitom nic. Protisvětlo ale zvýrazňovalo mé genitálie, které tak vystupovaly ze stínu mezi mýma nohama.

Stál jsem tam a on běhal kolem mne a závěrka cvakala. Pak se mi dokonce válel mezi nohama a zespod fotil můj stojící ocas, také v decentním protisvětle. A pak mne požádal, ať otočím židli a opřu se o sedák lokty, takže jsem zadek vystrčil ještě o něco víc a on si zase hrál s osvětlením.

„Uděláme tu fotku s tím kolíkem?“ zeptal se mne, jestli chci a jestli se na to cítím.

„Klidně,“ odpověděl jsem mu a on mi ukázal docela malý anální kolík se stejnou základnou, jakou měl ten veliký macek. V duchu jsem se usmál nad jeho ohleduplností. On mezitím kolík natřel gelem a pak se mě zeptal, jestli může on, anebo si ho zasunu sám. Nechal jsem to na něm a docela si to užil a nebyl jsem sám. Všiml jsem si, že i Jason má zničehonic problém v kalhotách. Byl ale profesionál, a tak to vcelku rychle rozchodil.

Rychle nacvakal asi čtyřicet fotek z různých úhlů a s různým osvětlením. Vytvářel jak intimní stíny, tak brutální a vše prozrazující osvětlení, aby si měl z čeho vybírat. A pak mne požádal ještě o jednu šokující fotku. Chtěl, abych si po vyjmutí kolíku roztáhl půlky prsty a on mi zezadu a zespod vyfotil můj zadek a rozevřenou díru.

„Hned bych tě vobtáhl, kdybych si pak nepřipadal jako pěknej hajzl,“ řekl mi a podal mi župan, protože dnešní focení bylo u konce.

„Tu poslední fotku taky vystavíš?“ zeptal jsem se se zájmem, protože jsem ho podezíral, že si ji udělal spíš pro sebe.

„Uvidíme. Teď to půjdu vyvolat a v noci se stavím v baru, aby sis to mohl prohlídnout. Taky se domluvíme, jak budeme zítra pokračovat. Musíme udělat fotku tvé tváře a toho velkýho kolíku a jeden známej mi přinese ze sex shopu nějaké postroje a další rekvizity, takže tě začneme svazovat a poutat,“ mrknul na mě.

„S tím nemám problém,“ ujistil jsem ho.

„A co skřipce na bradavky? Chtěl bych pár fotek jak v celku, tak v detailu.“

To nebylo to, co jsem měl zrovna rád, ale znal jsem tu bolest, i když hlavně od kolíčků. Věděl jsem, že to vydržím.

„Zvládnu to,“ slíbil jsem mu.

„Přidám ti za to kilo, ale chci jak fotky skřipců, tak peánů a ty už fakt bolí.“

„Nejde mi o peníze,“ zavrtěl jsem hlavou. „Už mám něco za sebou, takže vím, co zvládnu. U tohohle si ale nejsem úplně jistý, takže ti prostě řeknu, až to zkusím.“

„Jo, to je fér. A když to zvládneš, tak to máš za šest stovek, což za tu chvilku bolesti stojí, ne? Slibuju, že si to nejdřív nasvítím a trápit tě budu jen nezbytně nutnou dobu.“

Přikývl jsem, dojedl sendviče, které nám přinesli ke svačině, a oblékl se do svých úžasných kožených kalhot. Jason na mě překvapeně koukal, protože mne neviděl oblečeného, když jsem přišel.

„Vidím, že pro prachy to fakt neděláš,“ zasmál se pak. „Ty to děláš, protože tě to baví.“

„Je to hrozně zajímavá zkušenost,“ přitakal jsem mu. „Moc ti děkuju, žes mi dal možnost si to vyzkoušet.“

Ten večer jsem Jasona uviděl až těsně před půlnocí. Dorazil do klubu s deskami plnými fotek a tvářil se, jako když kocour spolkne myš. Nadšení z něj doslova sálalo.

„Co si dáš?“ zeptal jsem se ho.

„Tohle,“ pozvedl desky, „by zasluhovalo šampaňské. Dám si ale jenom colu, protože chci ještě pracovat a připravit se na zítřek.“ Otevřel složku a podal mi pět fotek. Prolistoval jsem je a spadla mi brada. Fotky byly přesně takové, jaké sliboval. Decentní hra světla a stínu, má kůže, pokrytá lesknoucími se kapičkami vody, protože při strachu se člověk potí, zavázané oči a pevně sevřené čelisti, výraz utrpení. Ty fotky působily zlověstně ale i tajemně, a ač jsem byl nahý a vidět bylo jistým způsobem všechno, vůbec to nerušilo. A detaily mého těla byly na dalších fotkách stejně dokonalé. Jason nafotil všechno, ale díky stínům a práci fotografa z toho nevzniklo porno, ale geniální umělecké dílo.

„Tos fotil ty?“ Alan mi nahlédl přes rameno a pak se uznale podíval na Jasona, který jen přikývl.

„A model je taky jasný,“ mrknul na mě. „No pánové, to je to nejlepší, co jsem v životě viděl. Ty pózy, to vypadá, jako když tančíš s bolestí. Zajděte za šéfem, ať tady ty fotky vystaví. Tyhle obrázky,“ mávl rukou směrem ke stěnám, ověšeným většinou kopiemi kreseb Toma of Finland, „už se stejně každému okoukaly.“

„Až budou všechny. Máme před sebou ještě spoustu práce,“ přikývl Jason, protože se mu ten nápad zjevně zamlouval. Pak sáhl znovu do desek a ukázal mi další dvě fotky. Byl na ně právem hrdý. Vzal jsem si je do ruky a brada mi spadla ještě o kousek níž.

Byly to ty fotky, které měly šokovat, a evidentně účel splnily. Na jedné bylo obrácené V mých nohou, zakončené napjatými polovinami zadku a ze stínu vystupujícím obrysem varlat. Rýha mezi půlkami se ztrácela v polostínu, ale základna análního kolíku byla jasně patrná a světlejší, aby záměrně poutala pozornost. I na téhle fotce se třpytily kapičky potu, které zvýrazňovaly obrysy mého těla, a i tahle fotka byla stejně jako ostatní černobílá.

„No, to je bomba!“ zašeptal Alan s úctou a pak se podíval na druhou fotku, kterou mi Jason podal. Byla to verze té první, jen bez kolíku. Tady pozornost přitahovaly mé prsty, zaryté do roztažených polovin zadnice. Vytvářely hluboké stíny na jinak hladké a dokonalé ploše mých oblin. Vidět ale opět nebylo nic. Nasvícené fotky asi připadaly Jasonovi příliš ordinérní, a tak zvolil tu, kde jsem si ponechal své tajemství zase ve stínu mezi půlkami.

„Jsou nádherné, Jasone,“ vydechl jsem konečně. „Bál jsem se, že to bude mnohem drsnější, ale tyhle fotky jsou skvělé. Nikoho neurážejí, ani mne jako model ne.“

„Díky, přesně toho jsem se bál, že z tebe udělám obyčejný laciný maso na prodej. Ale i tvou zásluhou to dopadlo úplně jinak,“ složil mi kompliment a pak si vzal fotky a vrátil je zpět do desek. Jedním douškem dopil colu a se slovy, že mě čeká v jedenáct, se rozloučil.

Asi hodinu po Jasonově odchodu se ukázal Lewis. Přišel sám, a dokonce neměl ani své obvyklé barevné číro. Dlouhé vlasy mu spadaly dolů a zakrývaly vyholené boky lebky, takže vypadal úplně nezajímavě a všedně. Nechápal jsem, jak se s tím vyrovná.

„Čekal jsem, že přijdeš,“ ozval se poté, co se napil Daiquiri, které jsem mu namíchal. Zaznamenal jsem osten výčitky, a to jsem mu nemínil tolerovat. Měl jsem svůj život a on to moc dobře věděl. Že jsem ho zneužíval kvůli informacím o jeho otci, byla jedna věc, ale mé soukromí bylo jen moje a do toho nikomu nic nebylo.

„Přijdu, až budu mít čas, a ty to moc dobře víš,“ řekl jsem mu tvrdě.

„A to bude kdy?“ zkusil to znova.

„Brzdi!“ okřikl jsem ho. Věděl jsem, že je závislý na sexuálních hrách, které jsme spolu provozovali. Nedivil jsem se mu, i mně se líbily, ale odmítal jsem mu prozradit focení u Jasona. Chtěl by být u toho, a navíc by to všude rozkecal a já chtěl zůstat v anonymitě.

„Mám teď pár dní nějakou práci, ale můžeš se mnou jít ke mně, až tady skončím.“ Byla to sice odvážná nabídka, protože znamenala, že se vůbec nevyspím, ale riskl jsem to. Bez spánku už jsem dva dny po sobě vydržel a sex s Lewisem byl vcelku zábavný. Pořád jsem žertem radil Górdanovi, ať si pořídí klokana, a nakonec jsem ho v Lewisovi našel sám. Připadalo mi totiž, že kolem mě neustále hopká jako zábavné zvířátko.

„Tak jo!“ ožil. „Stavím se, až budeš končit,“ odpověděl mi nadšeně a já byl rád, že ho mám z krku. Kdybych neustoupil, škemral by až do rána a jen by mě zdržoval od práce. Když jsem si uvědomil, jaká změna se v jeho chování ke mně udála, zahřálo mne to u srdce. Shakespeare krotil zlou ženu a já zkrotil rozmazleného a zlého spratka.

„Zuj mi boty,“ byl můj první požadavek, sotva jsme překročili práh mého bytu. Pak jsem ho nasměroval do ložnice, kde mi musel sundat kalhoty a pomoct mi z mikiny. Další jeho prací bylo napuštění vany a společná koupel, při které mne musel celého umýt a namasírovat mi bolavá ramena. Hra se šejkrem za barem byla docela náročná, a když chtěl Lewis můj ocas do zadku, musel si ho zasloužit, to už věděl. Co ale nevěděl, že dneska to bude mít trošku složitější, protože jsem byl opravdu groggy. Odmítal jsem vykonávat jakékoli směšné pohyby. Jen jsem si lehl na postel s pokrčenýma nohama daleko od sebe, Lewisovu roztomilou tlamičku jsem nasměroval k mému ocasu a koulím a přikázal mu, ať se pořádně snaží. Zatvářil se sice zoufale, protože takhle si to nepředstavoval, ale já fakt potřeboval na chvíli zavřít oči.

„Koukej se snažit! Jestli mi nebude stát jako svíčka, až se probudím, tak uvidíš ten tanec,“ varoval jsem ho a pak jsem opravdu zavřel oči a na dobrých dvacet minut vypnul. Nespal jsem sice, protože to nešlo, ale meditoval jsem a z celého světa vnímal jen Lewisův šikovný jazyk a pusu. Opravdu se snažil a už věděl, co mám rád. Uměl už dostat obě moje koule do své pusy, aniž by mne kousl, a přitom honil můj ocas. Taky zvládl dráždění mého žaludu na svých mandlích, jako to dokázal Rick. Práce jeho jazyka byla na skutečně mistrovské úrovni a rty mi dokázal sevřít ocas opravdu pevně.

„Nasedni si,“ řekl jsem mu konečně, ale tím jsem ho vůbec nepotěšil. Vykašlal jsem se na něj a neuvolnil mu svěrač prsty, takže si užije opravdu hard core sex.

„To ne,“ zůstal na mě koukat.

„Jestli chceš vobtáhnout, tak chci, abys měl můj ocas v zadku až nadoraz, než napočítám do dvaceti. Jak to uděláš a jestli tě to bude bolet, mě vcelku nezajímá,“ vysvětlil jsem mu chladně pravidla a začal pomalu počítat. Když jsem byl u pěti, tak dokončil polévání mýho ocasu dávkami lubrikantu a pak si sedl do dřepu. Podal jsem mu jednu ruku, aby neztratil balanc, a druhou si ocas podržel, aby směřoval kolmo vzhůru.

Pomaličku začal nasedat, ale bylo to pro něj opravdu bolestivé. Skučel, ale poslušně si týral nepřipravenou díru a já si říkal, že to má za Jimmyho, kterého docela brutálně znásilnil ve sklepení klubu. Pořád jsem klidně počítal a bavil se jeho „au, au, au, au,“ které nasedání provázelo. U patnácti jsem ho upozornil, že by měl zrychlit, a u osmnácti jsem prohnul pánev a nabodl si ho nadoraz sám.

Zaječel a podjely mu nohy, takže na mne dosedl plnou vahou. Rychle ale získal ztracenou rovnováhu a hned se nadlehčil, čímž mi dal prostor pro přirážení. Chytl jsem ho kolem boků, aby se nemohl zvednout, a pěkně tvrdě a bezohledně jsem mu projížděl prdel. Kňoural a dobré tři minuty trpěl, než se konečně přizpůsobil mým rozměrům a začal si to užívat. To už jsem ho pustil, dal ruce za hlavu a nechal ho, ať si na mně pěkně zajezdí. Já už neměl sílu vůbec na nic, tak ať se snaží, a on se opravdu snažil.

Udělal mě dvakrát za sebou bez vyndání a bez přestávky a pak se začal věnovat mé díře, protože si chtěl užít také on. Nedovolil si ale obtáhnout mě bez přípravy, takže si se mnou nejdřív hrál prsty a teprve potom si mne zboku nabodnul.

Bylo to úžasné! Přesně to, co jsem potřeboval. Měl jsem ten jeho silný ocas rád, protože mi dopřával tu dávku bolesti, o kterou jsem stál. A Lewis už věděl, co si může dovolit, takže to po chvíli ještě vylepšil stiskem mých varlat. Prohnul jsem se v zádech a jen si jeho přírazy užíval a těšil se, že budu zase usínat s krásným pocitem ponížení, protože v sobě budu mít ten Lewisův kolík až do rána.