• nebi
Stylromantika
Datum publikace17. 11. 2018
Počet zobrazení284×
Hodnocení4.48
Počet komentářů2

Příkrov lesa utlumil bolest a smutek. Nikdo nebyl rozesmátý a radostný, ale bolest se dala snést a umožnila všem ceremoniál pohřbu zvládnout. Nela pomohla s mnoha věcmi, jen uložení těla a upravení místa posledního odpočinku se nezúčastnila. Zůstala v povzdálí a dala ostatním prostor. Neptali se.
Z trav a mechu dokázala vytvořit pevné lůžko, do kterého Liem uložili. Mark připravil hrob. Neměl nářadí, tak v podobě vlkodlaka vyhloubil dostatečně hlubokou jámu. Nela mu nabídla, že hrob vyhloubí pomocí kouzla, to ale nechtěl. Přál si místo Liemina posledního odpočinku připravit sám. Poslední co pro ni mohl udělat, krom pomsty, kterou chtěl vykonat na tom, kdo ji zabil.
Šumění lesa bylo hudbou, která zněla při uložení těla. Mark zůstal dlouho po tom, co ostatní odešli, loučil se s Liem nejenom slovy. Vyrušila ho až Nela. „Můžu?“
Před ní se půl metru nad zemí vznášel malý keř s drobnými červenými kvítky. Z kořenů mu opadávala hlína.
„Myslela jsem, jen jestli chceš…“
Díval se na drobné kvítky a jen hlesl: „Ano.“

Levan byl vděčný za Sebastianovu přítomnost, sílu, kterou mu dával. Byl si vědom, že plnou silou ho smutek a opuštěnost zasáhnou za hranicí lesa. Viděl Marka, jeho smutek, bolest, stesk. Bylo mu jasné, že jakmile opustí les, přidá se k tomu vztek, zloba a pocit viny. Přítel Liem, zbrojíř lykanů, se nevzdá a pro pomstu udělá všechno. A Levan mu rád pomůže, ale pro to, co bude nutné vykonat, musí přesvědčit i Nelu a Sebastiana. Nela musí najít toho kouzelníka, věřil, že to dokáže. A pak jim pomůže ho zabít.

Levan stále myslel na to, co Nela řekla. S Liem byli od narození sami. O rodičích se nedozvěděli nic moc. Matka byla těhotná, když přišla do ležení. Po jejich narození zemřela. Oba měli tetování hned, jak se narodili, rostlo s nimi a občas se některý lístek přeměnil v cejch. Zvažoval, kolik lístků na stvolech je. Znamenají zelené lístky žijící příbuzné, jeho rodinu? A proč matka odešla a porodila je na ostrově? Odešla dobrovolně, nebo ji vyhnali?
Má se snažit svou rodinu najít, nebo raději ne? Nechce to teď řešit. Momentálně ho pálí prsty, chce pomstu. Liem nesmí zemřít bez toho, aby ji nepomstil.

Nela nebyla překvapená, když se jí po večeři Levan zeptal:
„Dokážeš toho kouzelníka najít?“
„Nechal za sebou stopu. Byla jsem na místě, kde zabíjel, najít ho dokážu. Levane, to ale není jen tak zabít kouzelníka. Je silný, silnější než já. Zabíjel okamžitě, jakmile spatřil Liemino tetování, zná rodovou linii, ví, co znamená.“
Mark zavrčel: „Co to znamená?“
„Příslušnost k rodu, ke konkrétnímu rodu. Marku, lykani nejsou oblíbené plemeno stejně jako upíři. A vyvolení nebo vážení jejich rodů jsou vyhledávaný cíl. Ten, co zabíjel, musí patřit k někomu, kdo stojí proti vám.“
„A že jich tu není málo, co?“ řekl Sebastian.

Pohlédla na něj, dala mu nahlédnout do své mysli, on ví, o čem mluví. Ale taky oba dva vědí, že vlkodlaci budou chtít pomstu. Nemají šanci je zastavit. Nezbývá než jim pomoci.
„Vrátím se do města, sama. Musím si promluvit s lidmi, kteří by mi nic neřekli, pokud by věděli, že jsem na vaší straně.“
„Budeš hrát na dvě strany?“ zeptal se Mark.
„Jak myslíš, že jsem dokázala s tím, kdo jsem, tak dlouho přežít? Občas tě okolnosti donutí stát po boku někomu, koho by si raději zabil, ale nemůžeš. A v tomhle světě se dlouho neudržíš bez příslušnosti k někomu. Sloužila jsem mnoha pánům, dobrovolně i z donucení.“
Vstala.
„Zkuste si odpočinout, zjistím, co se dá. Až se vrátím, domluvíme se jak dál.“
Mark se na ni díval.
„Vím, že mi nevěříš,“ hleděla mu do očí, „ale mám své důvody, proč zůstávám s vámi.“
Přistoupil k ní. „Nevěřil. Viděl jsem tvou reakci, když jsi spatřila Liem. Tvé oči hledaly kouzelníka, toho, kdo to způsobil. V obličeji jsi měla vztek, nenávist. Věřím, že kdyby tam byl, i když říkáš, že je silnější, pokusila by ses ho zabít. Máš mou důvěru, Nelo.“
„Děkuji,“ řekla.
Jen kývl.

Nela odešla. Když vycházela z lesa, ohlédla se. Levan seděl se Sebastianem v náruči. Mark nebyl vidět. Věděla, že se vrátil k Lieminu hrobu. Hlavou jí běžela jména těch, na které se může obrátit. Ters byl jasná volba. Měla několik spolehlivých lidí mezi lykany a upíry. Nejvíc ale potřebuje někoho ode dvora, z blízkosti královny. To bude nejtěžší. Její způsob života jí neumožnil získat si spojence v těchto kruzích. Mohla by se obrátit na Varisu. Jak dál ještě uvidí. Ten muž, vrah, byl pro ni neznámý. Způsob útoku jednoznačně svědčil o příslušnosti k povstalcům. Královna by ve svých řadách nestrpěla vrahy. Vždy se zasazovala za jednotu rodů, za tuto myšlenku i bojovala. Svedla nemálo válek ve jménu svého přesvědčení.
Nela došla do města a vydala se rovnou za Tersem.

Levan držel Sebastiana v náruči. Potřeboval jeho blízkost. Upír jemně hladil vlkodlaka ve vlasech a tiskl se k jeho hrudi. Celou svou bytostí se snažil mírnit smutek a bolest, svírající Levanovo srdce. Podíval se mu do zmučené tváře a něžně ho políbil. Lykan polibek opětoval. Potřeboval ho držet v náruči, objímat, hladit, dotýkat se muže, kterého miluje. Smrt Liem by ho zabila, nebýt Sebastiana. Má jen jeho.
Ani les nedokázal zastavit slzy, kanoucí lykanovi po tvářích. Upír je slíbal a přitiskl se k němu.
„Levane jsem s tebou.“
„Miluju tě, Sebastiane. Nedokážu si představit, že bych o tebe přišel. Jsi můj celý svět. Ať už je to, co Nela říká, pravda, nebo ne. Bez tebe bych nedokázal žít. Cítím to, vím to.“
„Mlč. Nemluv o takových věcech, prosím. Jsme spolu, budeme spolu.“
Tiskli se k sobě a beze slov si sdělovali vše.
Mark klečel vedle hrobu. Prsty zarýval do kypré hlíny, která zakrývala Liemino tělo.
„Pomstím tě, lásko. Zaplatí za to, co ti udělal. Kdybych měl umřít, jeho život vyprchá jako první, přísahám. Je to jediná věc, kterou mám teď před sebou.“ Čelem se dotkl země a rozplakal se.

Ters jí řekl dost, ale stejně potřebovala zjistit, o koho se mohlo jednat. Nešlo to jinak. Nela pomocí domluvených informátorů požádala Varisu o rozmluvu. Varisa byla jednou z bojovnic královny. A využívala svých kontaktů všude možně jen pro službu a pomoc královně. Byl to také jediný důvod, proč se s Nelou občas sešla. Za zprávy z ostrova a od jejích spojenců dostala Nela zase informace ode dvora. Tentokrát ale Varisa nechtěla přijít, vzkázala, aby Nela přišla za ní, na hrad. To se jí nelíbilo, ale pokud má Levanovi se Sebastianem pomoci, musí zjistit co nejvíc. Šla tedy na hrad. Nehodlala vstoupit hlavní branou, úplný blázen opravdu není. Zadní bránu párkrát použila, vlastně opravdu jen dvakrát. Prošla tunelem a spatřila Varisu. Štíhlá bojovnice v kožené zbroji s mečem na zádech. Kývla jí na pozdrav, Nela k ní došla a pak se za ní ozval hlas, ženský hlas:
„Tak tě konečně poznávám, čarodějko.“
Otočila se. Ihned poznala, před kým stojí, královna. Poklekla: „Paní.“
Ozval se zvonivý smích: „Ty mi říkáš paní. Vtipné. Myslím, že momentálně nesloužíš nikomu. A pokud to bude ve tvé moci, tak ani nebudeš. Dnes hodně riskuješ, jen pro získání informací. I já musím riskovat. Došlo k napadení a ty jsi u toho byla. Někteří moji muži to zdálky zahlédli. Zemřela žena, lykan a na hrudi měla tetování vůdců. Je to pravda? Nelo? Byla vůdce? Linie nezemřela, oni jsou stále s námi?“
„Královno, paní. Zemřela dcera rodu vůdců, to ano. Ale nevěděla, kým je, kam patří. Vyrostla na ostrově a význam tetování jí byl utajen.“
„Ten muž, co byl s ní, je to taky lykan?“
„Ano.“
„Něco mi tajíš, někoho chráníš, je to tak?“
„Ano.“
„Jsi ochotná pro své tajemství zemřít, Nelo?“
Na krku ucítila ostří Varisina meče. Zvedla hlavu a podívala se královně do očí: „Ano.“
„Neobvyklé u čaroděje a u tebe obzvlášť. Pořád je dost těch, kterým se nelíbí, že lykani, upíři a jiní, jsou, pod mou ochranou. Přišla sis pro informace, řeknu, co vím. Mezi povstalci se objevil čaroděj, je silný a neomalený. Nedokážeme ho vystopovat a tím pádem ani zabít. Jestli jsou vůdci lykanů s námi, zatím se s námi nespojili. S jejich pomocí tak nemůžeme počítat.“

Nela se na královnu dívala. Žena, která porazila všechny své nepřátele a to včetně svého bratra a otce. Dcera nesmrtelného rodu, která si proti všem pravidlům vzala za manžela upíra. Sjednotila rody a umožnila vznik nového světa. Ne všichni ale byli s její volbou a stylem vlády spokojeni.
Královna přišla sama, bez strážců, jen v doprovodu jedné bojovnice. Neuvěřitelný projev důvěry. Ten čaroděj a povstalci musí být pro království větší problém, než očekávala. Přesto nechtěla Levana a Sebastiana odhalit, jejich existenci, spojení a pouto. Pokud to půjde, musí je utajit. Mlčela a dívala se do země. Varisa tiše sykla, nebylo jí po chuti, že královna nedostala žádnou informaci. Její paní ji ale umlčela pohybem ruky. Došla ke klečící Nele, přidřepla si k ní a rukou pozvedla její skloněnou hlavu. Hleděli si do očí, dvě dlouhověké ženy.

„Nelo, to, že někoho chráníš, je překvapující, ale zdá se, že máme společného nepřítele. Nejsi mi neznámá, vím o tobě dlouho. Varisa ti řekne všechno, co víme, toho kouzelníka musíme zastavit. Ve městě se mi hromadí mrtvoly a já nemohu nic dělat.“ Vstala, měla zaťaté pěsti. Vysoká štíhlá žena, vyzařovala z ní síla a energie. Dlouhé černé vlasy jí volně padaly přes ramena a téměř se dotýkaly země.
„Nikdo nebude zabíjet v našem městě nevinné. Nežádám tě o pomoc, ale jsi tu a sama na tom kouzelníkovi máš zájem. Ty a někdo s tebou. Od nás můžeš očekávat podporu. Jestli ho vypátráte, dejte nám vědět, vojáci přijdou.“
Byla to velkorysá nabídka. Nela si toho byla vědoma. Přikývla.
Královna kývla hlavou a odešla. Nela vstala a otočila se na Varisu. „Tak co o něm víte?“
Když vstupovala pod ochranu lesa, věděla přesně, co budou muset udělat. Sebastina s Levanem našla u stejného stromu, kde byli, když odcházela. Při pohledu na ně se musela usmát. Vzpomněla si na královnu, byla ráda, že jejich přítomnost zamlčela. Mark byl nedaleko od nich, nedokázal sedět a tak přecházel sem tam jako dravá šelma v kleci. Nelu napadlo, že to vlastně není daleko od pravdy. Když ji spatřil, ráznými kroky k ní vyrazil.
„Zjistila jsi něco? Řekni, že jo, jinak se zblázním.“ Díval se na ni očima poznamenanýma pláčem a nedostatkem spánku.
„Podařilo se mi zjistit dost. Zdá se, že náš vrah patří k povstalcům. Odkud se vzal a kdo to je, to nebyl nikdo schopen říct, ale zabíjí ve velkém, nad rámec všeho. Nečekaně jsem se dostala až k informacím ode dvora.“ O rozmluvě s královnou se rozhodla pomlčet. „Centrum povstání je na západní straně lesa. Zdá se, že přímo lesu se povstalci vyhýbají, což všichni považují za neobvyklé. Jenže já vím, jak les reaguje na černou magii. Příchod kouzelníka asi dost ovlivňuje jejich plány. Je zvláštní, jak rychle ho přijali a jak velké má asi slovo v rámci rozhodování. Mám obavu, že je mezi vůdci povstání. Musíme najít jejich ležení, pozorovat je, třeba i více dní. Zjistit, jak je chod ležení nastaven, a doufat že ho uvidíme. Mohl by nás najít. Pokusím se vyhledat jeho ochranná kouzla a posílit ta vaše.“
Levan se ozval: „Máme ochranná kouzla? Od kdy?“
„Po našem prvním setkání jsem se snažila dát vám všem co nejvíc ochrany. Některá kouzla jsou složitá a jejich použití vyžaduje mnoho času. Pár jsem jich dokázala použít, ještě než jsme vystoupili z lodi. Nebyl čas na silnější ochranu a Liem to zaplatila životem, moje ochrana byla slabá. Vaše pouto a kouzlo spojení, které máte, je další bariérou. Ale taky by vás podle toho mohl najít.“
„Pojďme prostě na západ a cestou vše promyslíme. Až budeme u ležení, budeme všechno řešit krok za krokem,“ ozval se Mark.
Nela kývla a pohlédla na Sebastiana a Levana. I oni souhlasně přikývli: „Půjdeme.“

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+5 #2 Noc a den IX.nebi 2018-11-17 22:43
Překvapená že už v románech. Tobě zmetku velký dík, u každého dílu najdu Tvůj komentář. Děkuju za Tvou podporu. Velká radost.
Citovat
+8 #1 Odp.: Noc a den IX.zmetek 2018-11-17 21:10
Aha, už jsi v románech, takže se neobjevís hned. U mě za plnej. Jako vždy. Já to prostě rád.
Citovat