Noc a den XXI.

Kail ležel ponořený v lázni, kterou mu Tom připravil. Bylo to nečekané a milé. Se zavřenýma očima, uvolněný, dopřál své mysli odpočinek. Na nic nemyslet, jen vychutnávat lázeň. Jenže myslel, měl před sebou Tomovu tvář s dlouhými řasami. Všechny pohledy a úsměvy, které zachytil, když na něho pohlédl. Prudce se posadil, mokrýma rukama projel vlasy. Byl válečník, strávil většinu života mezi bojovníky, muži. Nikdy, ani jednou, na nikoho z nich nepomyslel jinak než jako druha ve zbrani. Tom při něm byl, od chvíle, kdy se potkali, už ho neopustil, kdykoliv se otočil, byl po jeho boku. Vylezl z vody, naštvaně se sušil. Měl dost žen, dívek, neměl nouzi o partnerky. Nikdy mu nešlo o vztah, uvolnění, sex a dost. Byl zmatený. To není možný, přece…

„Kaile, jsi v pořádku?“ Jen se ptal, asi slyšel, jak rychle vychází z lázně.

„Proč bych nebyl?“ vyštěkl. Ticho mu bylo odpovědí. „Sakra,“ zavrčel a omotaný bílým plátnem vešel do pokoje. Tom na něho upřel zářivě modré oči, pohledem sjel po hrudníku k pasu a níž. Na sucho polkl, začal couvat.

„Potřebujete ještě mé služby?“

Zíral do upírových očí, jen to, jak se na něho díval, s ním dělalo věci. Pocity, které neznal, touhy, jichž se lekl.

„Ne, nic nechci,“ odsekl. „Mohl by ses konečně rozhodnout, jestli mi vykáš nebo tykáš.“ Hrubý hlas a úsečná slova, zněl naštvaně i sám sobě.

„Jak si přeješ, pane.“ Upír se otočil, vykročil ke dveřím. Kail sledoval jeho záda. Najednou nechtěl, aby odešel takhle. Cítil, že mu možná ublížil, a nečekaně ho to zasáhlo.

„Počkej,“ upír naopak zrychlil. „Tome!“ už byl skoro u dveří. Skočil po něm, nedalo mu moc práce mladíka chytit. Otočil ho čelem k sobě. Na řasách se mu leskly slzy. Co to sakra…

Modré oči uhýbaly před jeho upřeným pohledem.

„Tome?“

Upír couvl, narazil zády na zeď, Kail se o něho opřel celou vahou. Byli těsně u sebe, ne poprvé, ale dnes to bylo jinak. Vlkodlak sváděl boj sám se sebou, Tom se pokusil vyprostit, muž ho držel pevně. Nevzpouzel se a Kail se nečekaně sklonil k mladíkovým ústům, ten ztuhl. Horké rty se jemně dotkly jeho, zavřel oči, vydechl. Lykan cítil, jak se upír uvolnil, horko mu proudilo žilami. Chtěl ho, všechno v něm mu říkalo, že tohle je správně. Jazykem se probojoval mezi chladné rty, Tom mu odpověděl svým. Povolil sevření, kolem krku se mu ovinuly něžné ruce. Jeho tělo reagovalo na sebemenší dotek, pohyb upírova těla.

Odpoutal se od sladkých rtů, nevěřícně se díval na mladíka ve své náruči. Odstoupil, pohladil linii tváře, teď byl on ten, kdo couvl. Došel k velkému křeslu, sesul se do něho, se zavřenýma očima vstřebával své pocity. Nebyl v tom sám.

Tom věděl, že ho přitahují muži, za svůj život už partnery měl. Týdny mu nešel Kail z hlavy, přistihl se při myšlenkách, které nemohl, nesměl mít. Došlo mu, že se zamiloval do vlkodlaka a teď i budoucího vládce. Ale nedokázal bez něho být. Jakmile Ridus prohodil, že Kil se také vrátil, bez rozmyslu za ním vyrazil. Snažil se být jen přítel, ale teď když ho Kail políbil. Pozoroval postavu v křesle, sám se snažil popadnout dech. Pomalu k lykanovi došel, upřeně se díval na svalnatou hruď, boky teď už ledabyle omotané. Tom se svezl na kolena, ruce volně na mužových stehnech. Kail na něho pohlédl, tmavě hnědé oči ho spalovaly, znovu začal ztrácet kontrolu nad svým dechem.

Muž seděl v křesle, u jeho nohou zády k němu nahý mladík. Hlavu opřenou o jeho hruď, Kail si za bradu přidržoval tvář, líbal a ochutnával vábivá ústa. Zatímco druhou rukou sjížděl po hrudníku k roztouženému klínu. Upír v jeho náruči se chvěl. Kail ho bezděčně mučil svým hlazením, při kterém poprvé objevoval mužské tělo. Vzrušoval ho pohled na Toma prohnutého do oblouku, kterému mezi nohama trčel tvrdý ocas, na jeho špičce kapičky touhy. Pomalu se blížil, skoro se už dotkl, prodlužoval ten pohyb, hledal své hranice.

Konečně ho vzal do ruky, hladil jemnou kůži, sevřel dlaň, začal pohybovat rukou. Tom se vzepjal, sténal, rukama se zachytil lykanových paží, ten ho znovu umlčel polibkem. Upírův jazyk divoce útočil na ten jeho, když ho pustil, zasténal.

„Kaile.“

A lykan dovedl mladíka za chvíli na vrchol. Fascinovaně sledoval uvolnění napjatého těla, horkýma rukama bloudil po chladné kůži, zatímco se upír snažil zklidnit. Tom nechtěl, aby to skončilo, bál se odmítnutí, toho, že tohle všechno…

Kail ho vzal do náruče, díval se do tváře, v níž četl překvapivě snadno. Opatrně se s Tomem uvelebil v posteli. Mladík se k němu přitiskl, hlavu skryl pod jeho krkem, na který kladl lehké polibky, beze spěchu. Vlkodlak zavřel oči, cítil, jak mu bříšky prstů hladí jizvy, líbá napjatou kůži. Upír objal ledovými rty horkou bradavku, Kail zavrčel, svaly se napnuly. Odevzdal se do Tomových rukou, dovolil mu úplně všechno. Toma přitahoval jeho klín, i on si s mužem hrál, nespěchal.

Nebylo to poprvé, co Kaila někdo vedl na vrchol ústy. Bylo to ale poprvé, kdy mu to přinášelo takovou slast. Upír byl mnohem zkušenější než on, věděl, kde zatlačit, jak se dotknout. Muž zabořil ruce do mladíkových vlasů a naplnil mu ústa.

Tom se muži stulil v náruči, poslouchal divoce tlukoucí srdce.

„Tome.“ Mladík se strachem zvedl hlavu, pořád se bál, co teď bude. „Nikdy jsem se necítil takhle, bylo to to nejúžasnější, co jsem kdy zažil. Tome, já…“

„Nic neříkej, jen mě nech u sebe,“ skoro prosil.

Kail se posadil, upír na něho zaraženě hleděl.

„Právě jsem se miloval s mužem, poprvé ve svém životě. Po nikom jsem nikdy tak netoužil jako po tobě. Nechci, aby sis myslel, že teď budeš čekat, až se mi rozbřeskne, nebo zrovna budu mít zájem. Já vím, kdo jsem, co cítím, ke komu.“ Propaloval Toma planoucím pohledem. „Jde jen o to, jestli ty budeš mít trpělivost na jednoho nezkušeného vlkodlaka.“

Tom se rozzářil, vrhnul se na Kaila, čímž ho srazil zpět na postel, a přisál se k jeho rtům. Muž v polibku cítil sám sebe, i to bylo poprvé. Těch poprvé ještě bude, pomyslel si. A Levan mě zabije. Temný stín mu sáhl na duši.

Lukas nervózně prolistoval knihu, ve tváři se mu zračila nespokojenost. Elstar zaujatě sledoval mladíkovu tvář. Dobře věděl, že hledání informací, které žádala deputace tří upírů jménem Sebastiana, ho nenechává klidným.

„Nechceš si chvilku odpočinout?“

„Nechci.“ Zvedl k muži oči. Ustaraná tvář přítele přinutila mladíka odložit knihu.

„Nezlob se.“ Promnul si oči. „Chtěl bych jim pomoct, tohle je to, co můžu udělat. Štve mě, že to nemůžu najít. Byl jsem si tak jistý touhle,“ položil ruku na tvrdou vazbu.

„Pojď sem,“ natáhl k němu Elstar ruku.

Lukas se jí chytil, nechal se přitáhnout do náruče. Unaveně si opřel hlavu o hruď, zavřel oči.

„Lásko, pár hodin spánku ti prospěje. Nikdo po tobě nechtěl, aby to bylo hned.“

„Hmmm.“

Mladík v jeho rukou usínal. Vstal a donesl ho do postele, kde si k němu lehl. Přikryl už spícího Lukase, objal kolem pasu, za chvíli spali oba.

„Přijedou všechny rody, Damiene, po tolika staletích.“

Ridus byl nadšený do všech těch novinek, natěšený na spojenectví a pakty. Starý intrikán se probudil, naštěstí své umění použil ve prospěch všech. Podařilo se mu nemožné. Sezvat nejen hlavní vůdce rodů upírů, ale také vlkodlaků. Kail si je nečekaně získal, měl neuvěřitelnou podporu a Ridus to mistrně využil. Nyní už byly v plánu přípravy na možná nejdůležitější týden v celé historii upírů a vlkodlaků.

„Uvědomuješ si vůbec, jaký dosah budou následující dny mít?“

Oči mu planuly, energie z něj přímo sršela.

„Vím, bratře, vím a doufám, že se vše podaří. Ale je to tak křehké příměří, že každá maličkost může zažehnout plamen, který nás všechny spálí. Musíme myslet i na to.“

Snažil se Riduse trochu krotit, přestože i on doufal, že všechno dobře dopadne. Už jen skutečnost, že kancléř souhlasil, přestože Levan se Sebastianem měli na svědomí smrt jeho jediného syna. Jestliže on dokázal pochopit a podpořit nový řád, proč by to nemohli přijmout i lykani.

„Samozřejmě myslím i na to, nemusíš mít obavy. Ozbrojené jednotky se budou držet poblíž. Neviděné a připravené na všechno.“

Damien přikývl, natáhl pod stolem ruku, chytil se Mathiase, jejich prsty se propletly. Díval se na bratra, pokračovali v plánování a probírání všech možností, na které se musí připravit. Snažili se nic nevynechat ani nepodcenit. Chlapcova hřejivá dlaň, jeho přítomnost a Sigurd opřený za jejich zády o zeď. To všechno mu přinášelo klid. Změny v jeho náladě si všiml i jeho bratr, byl za to rád. Ještě aby se otec vrátil, to bylo něco, co tížilo mysl jich obou.

Čas příprav minul. Poté co padla tma, do velkého sálu vstoupily Dameien s bratrem. Kousek od nich se držel Sigurd a Mathias. Hned za nimi šla neoddělitelná skupina. I na to si někteří chvíli zvykali, nyní byly Paul, Fabris, Leon, Sebastian, Levan a Kail považováni za něco jako malý klan, který má silné pouto. Střežili jeden druhého. Na velkou část rodů to naopak působilo dobře, považovali za samozřejmost, že příchozí přes moře patří k sobě, Sebastiana i Levana k nim počítali automaticky.

Damien si uvědomoval i takto nepatrné a vlastně velmi zásadní maličkosti. Věnoval mnoho času rozhovorům a jednáním, ať už oficiálním, nebo soukromým. Kolikrát Mathias usnul vyčerpáním, nebo jen pro to, že už byl vzhůru moc dlouho. Nechtěl se však od Damiena hnout, a tak Sigurd sem tam vyslal ke svému vládci drobný signál. Damien pak přerušil, nebo ukončil rokování, podle situace.

Teď tu všichni stáli, připraveni na dlouhou noc.

Paul se po pár hodinách vytratil. Pozvání na soukromé setkání od jisté dívky nehodlal promarnit. Neměl zdaleka tolik času, kolik by si představoval, ale i tak si to náramně užil. Odcházel s příslibem další noci. Seběhl boční schodiště, aby se v tichosti a co nejméně viděn vrátil do sálu. Byl kousek ode dveří, když zaslechl hlasy. Zpomalil, skryl se ve stínu. Nechtěl šmírovat, spíše naopak, nepřál si být viděn. Přece jen dívka, se kterou právě prožil chvilky rozkoše, byla vdaná. Stál a čekal.

„Kaile, měl bys být uvnitř,“ zaslechl a zpozorněl. Kail byl jen jeden a Toma znal moc dobře, aby se pletl.

„Stěžuješ si?“

Další zvuky ho nenechaly na pochybách, musel se přesvědčit. Vyšel ze stínu a pozorně se podíval na dvojici přátel. Spatřil to, co čekal. Vlkodlak opřený zády o stěnu k sobě tiskl upíra. Líbali se. Kailovy ruce na upírově zadku, Tom se třel klínem o mužův rozkrok.

„To snad ne,“ vydechl nahlas.

Postavy od sebe odskočily.

„Vy dva?“

Došel až k nim.

„Paule, vysvětlím to,“ pronesl Kail a stoupl si před mladíka.

„Nemusíš, nejsem slepec ani blázen. Jak dlouho?“

„Několik týdnů,“ zašeptal Tom.

Paul si nervózně prohrábl vlasy.

„Kaile, musíš se vrátit do sálu, já seženu ostatní, včetně Damiena. Tohle se musí vyjasnit a to hned. Tome, ty zatím zůstaneš se mnou, než…“

„Na to zapomeň,“ zavrčel vlkodlak. Upír ucítil vibrace v zátylku. Byla to skutečná výhružka a tím bylo řečeno vše.

„Kaile.“

„Nikdo to neví, stačí, když budeš zticha. Za hodinu se sejdeme v jídelně.“

Popostrčil Toma do sálu, šel hned za ním.

„Tak tohle bude ještě divoký,“ odfrkl si Paul a následoval je.

Rychle vyhledal Fabrise s Leonem, kterým v krátkosti řekl, co právě viděl.

„Ne,“ vydechl Leon.

„Damien některé klany pozval, protože chce zjistit, jestli by souhlasili, aby si jejich dcera vzala Kaila.“

„Kail to ví?“ udiveně na něho zíral Paul, sám překvapený.

„Pokud vím, neřekl mu to. Chtěl si být jistý.“

„Takže je v jídelně musíme udržet od sebe,“ suše konstatoval Fabris.

„Jdu sehnat Levana se Sebastianem. Na vás je Damien a jeho doprovod.“ Že tím myslí Sigurda s Mathiasem, nebylo třeba říkat.

„Promluvím s Ridusem a Sigurd, ten se bude nejspíš hodit,“ kývl Leon.

„Kdy jsi mi to chtěl říct, sakra Kaile, tohle nemůžeš, víš, co je v sázce?“

Damien stál v čele dlouhého stolu, vedle něho Sigurd a tři upíři.

„Od tebe to sedí. Sám máš přítele a člověka k tomu. Vládce, teď mi budeš kázat?“

Kail byl na druhém konci stolu, Sebastian s Levanem měli za úkol udržet ho na místě. Tom stál s Mathiasem a Ridusem stranou. Damienův bratr vše pozorně sledoval, ale nehodlal se do hádky míchat. Trvala už dost dlouho.

„Vyřešil jsi si to, díky bratrovi, Ridusovi potomci jsou tvoji nástupci a ty jsi v pohodě. Co chceš? Abych se oženil, měl dětičky. Neplánoval jsem to, sakra Damiene.“ Udeřil pěstí do stolu, dřevo zapraskalo. „Zamiloval jsem se.“ Mladík na něho udiveně hleděl, ještě nikdy to Kail neřekl, až teď.

„Jsme spolu krátce, ale nechci se ho vzdát.“ Vlkodlak zmlkl, upřeně se na Damiena díval.

Ten těžce dosedl, lokty opřel o stůl, hlavu složil do dlaní.

„Měl jsem ti to říct, ale nenapadlo mě…“ Podíval se na Toma a zvrátil se do židle.

„Nějaký nápad, bratře?“ pronesl k Ridusovi.

„Popravdě, bratře, zatím nic. Lukas našel pokrevní spojení Kaila se starou linií údolního klanu. Jeho matka Barsavi byla dcerou jejich rodu. Nároky by tu byly, jako vládce má podporu.“

„Tohle je konec,“ rezignovaně vzdychl Damien.

Tom došel ke Kailovi, pohladil ho po tváři, v hrudi mu vězel kámen, tlačící ho k zemi.

„Můžeš se oženit, mít rodinu a děti, zůstanu s tebou i tak.“

Vlkodlak si chlapce přitáhl do náruče. „Jako můj milenec, trpěný a ve stínu?“

Upír přikývl. Ta představa se mu nelíbila, ale všechno bylo lepší než nebýt spolu, jakkoliv.

Pohled, kterým Kail Damiena probodl, nemohl být výmluvnější. Upír mu rozuměl. Všechno se sypalo, nic nevychází, jak si plánovali.

„Ale něco vymyslet musíme,“ pronesl tiše hlasem, v němž zaznívala rezignace.

Zaklepání na dveře je vyrušilo. Bez vyzvání vstoupil nezvaný host, zahalený v černém plášti. Kápě mu spadla z hlavy.

„Otče,“ Ridus k němu přistoupil.

„Proč se tu skrýváte? Po chodbách se courá několik vyslaných poskoků, kteří vás hledají.“

Damien mlčel, a tak to zbylo na jeho bratra, který, vše vysvětlil.

„Zdá se, že v čase velkých změn v našich rodech, se dějí i jiné. Když jsem byl ještě mladík, nebylo neobvyklé, že se muž oženil, založil rodinu, tím zajistil pokračování rodu. A k tomu měl milenky, milence, víc nebo jednoho, kteří v tichosti žili v jeho blízkosti. Uvědomujete si, že vůdce upírů má lidského partnera. Nástupcem mu budou potomci jeho bratra.“

Kail zavrčel. Upír se na něho pobaveně podíval.

„Ty jsi na tom podstatně hůř. Ale když o tom teď uvažuji, možná znám řešení.“

„Otče, o čem to mluvíš?“ vyskočil Damien na nohy.

Na stole přistálo několik zkrvavených svitků a starý upír se konečně posadil. Jeho pohyby byl toporné. Sigurd mu bez ptaní strhl plášť, tím odhalil několik hlubokých ran a téměř nahé tělo, pokryté krví. Synové se k otci vrhli.

„Jdu pro ranhojiče. A někdo by měl trochu uklidnit situaci v sále, jestli nás už hledají,“ řekl Leon a vyběhl z místnosti.

„Uklidnit náladu, to je moje práce, Ridusi, dej mi vědět, jak je otci.“ I Damien se měl k odchodu.

„Synu,“ chytl ho za ruku, „můžeme se ráno všichni sejít u Lukase s Elstarem? Lukase budeme potřebovat.“ Rány na jeho těle nevypadaly dobře. On sám byl ale klidný.

„Jak si přeješ, otče.“

Kail po celou dobu držel Toma u sebe. Sebastian s Levanem jim zůstávali na blízku. Upír zhroucený v židli na ně se zájmem hleděl. Jiná doba, opravdu jiná, pomyslel si, než ztratil vědomí.