Gay povídky

Nero na mě hledí s vytřeštěnýma očima a sípavě dýchá. Ten dlouhý monolog ho určitě stál spoustu sil. I já mám vytřeštěné oči a dýchám rychle. Vzpomínám si, jak mě Pán ošetřoval, když mě Nero zřídil, vzpomínám, jak mi dával piškoty, vzpomínám, jak mi Nero daroval pískací hračku. Jsem pes a otrok, nebo jsem svobodný člověk? Pomalými kroky se k němu přibližuju. Poněkud se mi klepou ruce. Možná mě zachránil před smrtí, ale prosil se ho někdo? Kdyby mě zachránil před zotročením, udělal by přece líp, ne? Jsem rozhodnutý. Nerův dech se zrychluje, ale moje ruce naopak zpevňují. Tady je začátek mojí cesty a já to musím udělat.

Marek přesně věděl, jak na tyto pohyby reagovat a ihned se jím přizpůsobil. Uvědomil si tak, že už mu kouření ptáku docela jde. Přece jen zrovna kouří už čtvrté péro. Tedy, ne že by na to byl zrovna pyšný. Heterosexuální kluci se obvykle chlubí počtem opíchaných kundiček a ne množství vykouřených ocasů.

Je to tady. Další rok v tomto chaosu. Nedokážu říct, co se tu bude dít. Už loni a předloni jsem Ti sliboval, že jakmile se zde objeví náznaky nenávisti, zmizím pryč, protože v zemi plné všudypřítomného strachu nechci žít. Už tak je to tady k nesnesení, jako bychom se vrátili do minulosti.

„Adam, ty komu chceš ako čo ukazovať? Prehovoril som celkom vážne. Pokiaľ viem, v ringu budem ja a jediný, kto je člen rady, je Igor. Ten Igor, ktorý mi každý deň dáva tak zabrať, že sa bojím večer zaspať, aby som sa neprebudil do ďalšieho dňa, v ktorom to bude ešte horšie.“ „Aspoň mu to budeš môcť konečne vrátiť,“ s úsmevom skomentoval Filip a všetci sa z toho tešili a pritakávali mu. Videl, že mi je z tej predstavy naozaj zle, preto prišiel ku mne, sadol si vedľa mňa, položil mi dlaň na plece a ticho povedal. „Neboj sa, všetko som premyslel, všetci si prídeme na svoje, aj ty, aj Igor budete spokojní. Romanovský mi otvoril oči a vysvetlil mi, ako to tu chodí. Dávajte pozor!“ zvolal hlasnejšie, aby všetci stíchli.

Bylo jasný, že mu nějak musim píchnout a že to neni ta chvíle, kdy máte kdovíkolik času na rozmyšlenou. Chtělo to akci a já se s vědomim zase tak dvacet třicet centimetrů mimo tělo (přesně ten moment, kdy jednáte na autopilota a přitom máte pocit, jak z lehkýho povzdálí sledujete sami sebe jako nějakou cizí osobu) najednou přichytil, jak klečim s hlavou nehorázně blízko Matyášovýho klína a dotýkám se jeho penisu.

„Neskutečný! To už to jsou opravdu dva roky?!“ šeptám, nechápavě hledím před sebe a stejně tak neuvěřitelně se mi zastavuje mozek při pohledu na obří Richardovo mužství. Klacek jako z čokolády, přesně takový, jaký si chcete nechat rozpouštět v puse. Já vím! Já vím! Už by mě tenhle nádherný samec a veškeré jeho doplňky neměly konsternovat, ale prostě se tomu nedá ubránit.

Kdyby ho alespoň ti kluci jenom jedenkrát zneužili a potom už nechali navždy být. To by se s tím Marek snad i smířil. Ale myšlenka, že se ho budou ti dva chlapi znovu a znovu dotýkat, byla pro Marka nesnesitelná. Co muže byt pro chlapa horšího než být sexuálním otrokem jiného muže. Dělat kurvičku nějakým dvěma teploušům, existovat pouze pro jejich pobavení a na povel uspokojit jakékoliv jejich zvrhlé choutky.

Ešte som nedostal výprask z minulého týždňa za nedostatočné známky a už tu boli ďalšie. Otec zúril, či má zo mňa vybiť dušu? Kričal na mňa, či sa mi tie výprasky tak páčia, že nosím takéto známky. A ako chcem takto skončiť školu. Ale on nájde spôsob, aby som ju ukončil bez problémov. Pri odchode z domu tresol tak vstupnými dverami, že som si myslel, že vypadli z pántov.

Jo, možná to byl dobrej nápad, vypadnout votamtaď ráno co nejdřív, ale brzký vstávání a vodchod bez snídaně, kterou Kevin zapakoval na dno svýho kletru dřív, než jsem se stačil pořádně probrat, na náladě moc nepřidal. A jeho vochota zas jí pro mě vytahovat byla přesně nulová. S deštíkem mezi nás připlavala pořádná ponorka.

Nielen na tento pondelok, ale aj na celý týždeň asi nikdy nezabudnem. Už na matematike si mňa aj Fera riadne podala matematikárka. Oboch nás naraz vyvolala k tabuli, ktorú nám rozdelila, a každý dostal svoju úlohu. Tak do nás rýpala, že sme nevedeli, čí sme, i napriek tomu, že som si na začiatku myslel, že príklad zvládnem. Obaja sme išli späť do lavice s nedostatočnou. A to sa ledva začal týždeň… to bude zasa za piatok na chalupe.

"Tak poďme trénovať a nie rozprávať." Na povel sme sa dali do drepu, ruky sme predpažili a mali sme chytiť do rúk trstenicu a začať chodiť okolo miestnosti ako kačky. Po piatich minútach ma nohy neskutočne boleli, ale to som netušil, že takto budeme chodiť pol hodiny… "No a poďte ku hrazde. Ten, čo sa vytiahne nad hrazdu 10 krát za sebou, má dnes pokoj, kto nie, ten bude trénovať ďalej."

Zapadnu do koupelny. Sakra, klidně bych se s ním vyspal, ale ta představa, že to dopadne jako minule. Pustím na sebe chladnou vodu, potřebuju se trochu uklidnit a můžu jen doufat, že Dan mezitím odejde a mé dilema se vyřeší samo. Ještě si trochu vysuším a vlasy a už není nic, čím bych se mohl v koupelně zdržet. S napětím otevřu dveře.

Venca sebou kecnul na jednu z volných sedaček, které tvořily nepravidelný kroužek, a poprvé zapochyboval, jestli tohle byl skutečně dobrý nápad. Znovu zamžoural na velkou hromadu za nimi. Tohle ho nenapadlo. Nikdy neměl problém ho vytáhnout před ostatními kluky, když ti udělali totéž, ale předvádět se před svým kámošem, který ho nejspíš právě sleduje a ještě ho takhle neviděl, to byl opravdu rozdíl. Na chvíli zatoužil (ale myšlenku rychle zapudil jako přímo podrazáckou), aby se Kuba prozradil a po krátkém vysvětlování se připojil ke všem do kroužku. Situace by hned ztratila tenhle divný ráz, a navíc, ušklíbl se, Kubu vlastně ještě pořádně neviděl.