Gay povídky

No však já vlastně taky ne. Chvilkové rozhodování, co mu řeknu, za které jsem se skoro hned začal stydět. Vždyť se přece nic nestalo, proto jsem nasadil co nejnormálnější tón: „Taky jsem je nevybíral já. Ale potkal jsem Jerryho a ten mi poradil.“ Všiml jsem si, jak sebou Damián malinko škubnul. Odložil notebook a posadil se. Chvilku mlčel, než se opatrně zeptal: „Kdes ho potkal?“

Markova pokožka se leskla a puchýře se pod gelem ztrácely. Svíčička na stolku mihotavě blikotala a já mazlil Marka po zádech. Jezdil jsem dlaněmi přes lopatky až na červená ramena a masíroval Markův spálený zátylek. Marek občas potichu souhlasně zamručel, když se mu to hodně líbilo. Na mých trenýrkách se tyčila velká boule a moje péro začalo vypouštět kapky nektaru, jako by se chtělo k masáži přidat.

„Maxi, můžete mi říct, co se s vámi děje? I kolegové si všimli, že jste nějaký utlumený, vy berete nějaké prášky?“ Zavrtěl jsem hlavou: „Ne, neberu nic.“ „Tak proč usínáte při vyučování?“ Jak to vysvětlit? Pokrčil jsem rameny: „Nevím. Asi mám nějak obrácenej denní cyklus…“

Martin klečel u něj. Vyhrnul jeho košili, sevřel rukou topořící penis. Obkroužil jazykem žalud, jemně ho stiskl zuby. Jeho ruce sjely až ke kolenům. Vnitřní stranou stehen stoupaly k bokům, aby se spojily v proláklině půlek. Vnímal tlak, záchvěvy i prudké vyvrcholení, Lukášovy tlumené výkřiky. Miloval střídání rolí, stejně jako on. Teď už se jeho napjaté tělo uvolňovalo, rozechvělé nadcházející slastí. Lukáš mu vše vracel, s vášnivostí i něhou.

Nádherný sameček ležící na mé posteli. Čeká, až si ho vezmu, až ho ojedu, až ho naplním svým semenem, a ničemu se nebrání. Šíleně jsem ho chtěl a zrovna tak jsem věděl, že on chce mě, se stejnou nadržeností, jakou jsem cítil já.

Věřil mu! Hrozně moc mu věřil, jenže zároveň ho nechtěl zklamat. Viděl Daniela jako dokonalého a ze srdce si přál smět pro něj být dokonalým taky, pral se sám se sebou. Nechtěl mu nic zamlčovat, ale taky nechtěl, aby ho viděl ve světle, v jakém se viděl sám, a štěstí v šedých očích, když jejich majitel zjistil, že si našel práci, bylo tak krásné… V ten moment si připadal nádherně a zoufale nechtěl, aby ta chvíle skončila. Obě možnosti mu přišly špatné, ale musel se rozhodnout.

Márne Paľo hľadel do Petrových modrých dúhoviek, nevidel v nich ani náznak odpustenia. Videl v nich niečo hrozné. Niečo, čoho sa bál najviac. Nevidel v nich nič. Pre tie krásne modré dúhovky bol on, Paľo, vákuum, vzduchoprázdno, medzihviezdny mrazivý a smrteľný priestor, v ktorom je všetko živé odsúdené na zánik. Totálne nič a hrozivé ticho, z ktorého človek už po 15 minútach šalie.

Vzpomněl jsem si na cynickou hlášku svého ex: Plný koule, prázdnej mozek, co naděláš.

Povzdechl si a odešel vedle se uklidnit. Copak musel žárlit na všechny, co si s jeho zrzkem rozuměli? Vždyť jeho nový kudrnatý kolega byl přesně ten typ, který by si s Lucasem mohl skvěle rozumět. Měl by mu nové přátelství upřít jenom proto, že je až abnormálně a naprosto nesmyslně žárlivý? Odstřihnout ho ode všech přátel? Od které doby byl tak majetnický? Vlastně odjakživa, co se týkalo jeho partnerů. Jenže Lucas byl jen spolubydlící. Neměl na to žádné právo, ani kdyby byl Lucas jeho přítel. Ale on nebyl…

“Monika, prišiel som sa ti ospravedlniť,” podával jej kvety. “Aj mňa to mrzí, Palino, prepáč, bola som hysterická, ale dostať menzes v takom okamihu…” “Nevadí, Moni, aj tak ti za všetko ďakujem, ale ja…,” váhal, či jej má povedať, že je gay. “Ty niekoho máš?!” A hystéria tu bola znova. “Áno Monika, mám!” priznal sa Paľo a pozrel jej smutne do očí. “Tak to si teda dobrá sviňa, tlačil si na mňa, aby si ma dostal do postele, pretiahneš ma tak, že dostanem pri tom krámy, a ty máš niekoho iného. Si pekná sviňa!”  ružami mu šľahla po tvári. Tŕň ruže ho poškriabal cez oko.

Damián dorazil několik minut před sedmou. Slyšel jsem, jak shodil ze zad školní batoh, jen to zadunělo. Sešli jsme se na prahu mojí kuchyně. Objal jsem ho místo pozdravu a po jeho ‚ahoj Honzo‘ ho jednoduše políbil.

Paľo sa išiel osprchovať. Podarilo sa mu zmyť pachy “starej ženy”, ktorá ho zvierala ústami. Natiahol si na ostro lesklé biele lycrové pančucháče, potom si dal saténovú bielu košeľu. Na pančušky si natiahol tesné čierne nohavice po kolená. Pozrel do zrkadla, vyzeral dobre. Zo sáčku vybral ešte čierny plášť. Prehodil si ho. Bol spokojný, ako vyzerá. Plášť aj košeľu vyzliekol a začal si pripravovať masku. Začal si na tvár natierať svetlú bielu šminku.

Marty sám nad sebou kroutí hlavou, zatímco se potichu plíží lesem. Našlapuje co nejopatrněji, aby ho objekt jeho zájmu nacházející se několik desítek metrů před ním nezaslechl, a drží se za stromy nebo keři pro případ, že by se ten sledovaný subjekt přece jenom ohlédl. To teda fakt nevím, jak bych mu to vysvětlil. Myslel by si, že jsem nějakej… úchylák, co nemá na práci nic jinýho, než ho stalkovat… A to by vlastně… nebylo tak daleko od pravdy.