Znovu nalezená láska 26 – Zplození

Bélla přinesl něco uzeného k zakousnutí. Na stole už byly dva džbánky s vínem.

„Mali by zme Béllovi dajak oplacit jeho pohoscinost.“

Bélla jen mávl rukou. Pak se lišácky usmál. „Já sebe to od vás vyberem.“

„Ľem žeby śi to zvládnul,“ rejpl jsem si.

„Pcha!“ ušklebil se.

„Nebudzeme to odkládac, dáme ci aspoň dajakú zálohu.“

Vzal jsem svůj pohotovostní baťůžek a vyndával jsem z něho věci na stůl. Lubrikant, kondomy, balíček dětských napuštěných utěrek. Bélla se culil, věděl, že občas mám chuť na různé hrátky. Petr s Piťom jen zírali, co vše vyndávám a k čemu to bude. Zvedl jsem jednu z velkých tašek, kterou jsem si přivezl, a vyndával další, větší, speciálnější věci. Slepá kožená kukla s otvorem pro nos a ústa. Pouta, důtky, plácačka, rozporka do úst, teleskopické rozporky na nohy a ruce. Dilda různých velikostí, jedno bylo obří, říkal jsem mu silniční kužel, mělo přes půl metru, tlustší než moje ruka a vespod talířová přísavka. Béllovi zářila očička. Také nějaké vibrátory a nový typ vajíček s objímkou kolem koulí nebo ocasu na dálkové ovládání.

Pak jsem vyndal větší balík provázaný mašlí.

„To darunek pre tebe!“ Podal jsem to Béllovi.

Nedočkavě to rozškubal, věděl, že si to určitě užije.

„Hojdačka!“ Skočil mi kolem krku a zlíbal mne celého. Kluky to také neminulo.

Pak posmutněl. „Nemáme háky na zavešeňe.“

„Máme!“ chechtal jsem se a mával s nimi v ruce. Také jsem vyndal ruční svidřík na předvrtání dírek. Musel jsem pamatovat na vše. Znal jsem ten jejich domek, věděl jsem, že je tam dřevěný strop s trámy, na které to připevním. Ukázal jsem Petrovi, kam upevnit háky, a ten se toho ujal s Piťom.

Bélla odběhl pryč.

„Chalani, muśíme ho calkom zmordovac, že nebudze mohol chodzic.“ Kluci se potměšile culili a honem šroubovali háky.

Přišel zadýchaný Bélla a nesl tři láhve vína. Věděl jsem, co nese, a zhrozil jsem se představou, že by mu nějaká láhev vypadla. Vybrakoval fotrovi trezor. To když vypijeme, tak ho otec nevydědí, rovnou ho zabije. Věděl jsem, že Bélla není škrt, ale tohle jsem nečekal.

„Béllo, ňešaľ, ocec ce zabije.“

„To ňe ocovo, to mojo, to mám z maďarského družstva. Neboj eśči mám a eśči budu. To je pre tebe, že na mňe tak myślíš.“

Bélla si to od někoho prostě vymrdal. Jedna láhev měla hodnotu přes třicet tisíc korun. Speciální ročník sedmdesát dva, 6-putnové, Aszú. Běžně se ani neprodávalo, pouze na aukcích.

„Béllo, ked hňeśek prežiješ, tak šické tote hračky sebe budzeš užívac.“

Všichni jsme se rozchechtali, Bélla hořel nedočkavostí.

„Śi pripravený?“

„Furt!“ uculil se.

Nasadil jsem mu na hlavu koženou kuklu. Na ruce za zády jsem mu nasadil pouta. Nebál se, nevzpíral, věděl, že nic nepřeháním, že jde o hru o vzrušení, očekávání, co přijde.

Bélla stál nahý s kuklou na hlavě, rukama za zády v poutech a napřímeným pěkným klackem. Vydal se nám napospas. Jemně se chvěl, ale ne zimou. Všichni jsme se svlékli, naše reakce byly stejné, každý byl v pozoru. Dal jsem klukům pštrosí pírka, ani jsem je nemusel pobízet a věděli si rady, co s tím. Bélla se svíjel a kňoural, pírka lechtala i dráždila.

„Pośčim śe!“

Popostrčil jsem ho k pohovce.

„Śidaj! Budzeš hádac, chto to je.“

Petr mu vsunul klacek do úst, Bélla nikdy Petrův klacek ani neviděl. Znal jen můj, tak skutečně jen hádal. Další jsem byl já. Můj klacek poznal.

„To je najlepší kokot na śvece! Šimi!“

Následoval Piťo, byl hodně napružen, myslel jsem, že se mu okamžitě vystříká do úst, ale vydržel. Když jsem se při tom koukal na tu jeho krásnou prdelku, tak jsem měl co dělat, abych se ovládl a nezasunul to do něj. Toho si nemohu nechat ujít. Musím ho mít! Uvědomoval jsem si, že už jsem jako Bélla.

„Uhádnul śi ľem raz, takže jaký trest dostaňeš?“

Nečekal jsem na odpověď, nechtěl jsem ji, hra byla v mé režii. Vzal jsem důtky a pěkně je roztočil, až bylo slyšet, jak sviští. Bélla stahoval půlky k sobě v očekávání útoků sršňů. V druhé ruce jsem měl plácačku a plácl jsem mu trochu pálivou ránu na jednu půlku, jen vzdychl a hned dostal druhou na další půlku.

„Za poslušnost budzeš odmeňeny.“

Zastrčil jsem mu do zadečku vajíčko na ovládání. Slastně se culil v očekávání, co dalšího si na něj vymyslím.

„Zaś budzeš hádac!“ Zatlačil jsem mu hlavu na pohovku a jeho prdelka byla hezky vyzývavě vystrčená. Zajel jsem klackem do jeho dírky a narážel při tom do vajíčka. Roztřásl se vzrušením jak osika. Pětkrát jsem do něj zasunul, neuhodl, rozptylovalo ho vajíčko a já také nezasunul na doraz. Nasledoval Piťo a pak Petr.

„Neuhadnul śi ani raz. Tak tri tresty.“

Zase jsem roztočil důtky, stále se chvěl, lehce jsem mu prošvihal koule. Třikrát, jen lehce zasténal. Políbil jsem mu prdelku a pobídl i kluky. Bélla se spokojeně zavrtěl. Očekával další odměnu za poslušnost.

„Za odmenu dostaneš do sebe tri kokoty.“

Ztuhl, byl v rozpacích, jak tři, kam?

Petrovi jsem ukázal, aby si lehl na pohovku tak, aby měl prdelku na hraně. Za něj si na opěrku usedl Piťo, Petr mu mohl koukat zespoda na koule a to ho o to více rajcovalo. Ocas se mu krásně vzpínal. Béllu jsem vysadil v pokleku na Petrův klacek. Sténal slastí, když do sebe soukal jeho klacek a uvnitř jej ještě dráždilo vajíčko, zatím jen na minimum. Zatlačil jsem mu na ramena a nasměroval jeho ústa na Piťův klacek. Žádostivě ho polykal a užíval si toho napětí. Přistoupil jsem k jeho zadečku a v mírném pokleku jsem mu zasouval svůj klacek do dírky vedle toho Petrova. Otřásl se slastí. Mluvit a hekat nemohl, měl plná ústa, tak jen mručel a lehce pohupoval prdelkou. Já jsem ale nehodlal ho velmi šetřit a po krátkém rozjezdu jsem do něj tvrdě zasunul až na doraz a mírně přidal na intenzitě vajíčka. Zatřásl se, jako by ho obešla smrt.

„Co je, nepáčí śe ci to?“

Nechtěl jsem odpověď. Přidal jsem na vajíčku. Znal jsem ho moc dobře. Nevydržel to a začal na našich ocasech rajtovat. Hopsal jako dragoun. Petrův klacek jsem krásně cítil na tom svém, jeho to také pěkně vzrušovalo, byl stále pevný, napnutý. Měl jsem obavu, jak dlouho to takto vydržíme. Vydrželi jsme dost dlouho. Bélla už mlel z posledního, když jsem přepnul vajíčko na maximum. Napřímil se, uvolnil Piťův ocas a hlasitě zařval, až jsem se málem lekl. Vystříkl z něho ohromný gejzír a postříkal Petra, Piťa i zeď za ním.

Sundal jsem mu kuklu. Chvilku se rozkoukával, než si zvykl na světlo.

„Olízaj ten bordeľ, co śi narobil!“

S nadšením olizoval těla kluků od svého nadělení. Pobrukoval si, protože jsme s Petrem byli stále v něm a k tomu i plně vibrující vajíčko. Ocas měl stále napnutý a nemohl si na něj sáhnout. Vzpínal se mu vzrušením, byl krásně vybarven a napnutý žalud k prasknutí. Když dolízal kluky, pootočil hlavu ke mně s prosebným pohledem. Věděl jsem, že už je na doraz, jeho díra je pořádně vydřená. Vystoupil jsem z něho, vyndal vajíčko a sundal mu pouta. Sesunul se z Petra a sotva slyšitelně hlesl: „Vďaka!“

„Eśči zme neskončili!“ Vyděšeně se na mne podíval, co ještě bude muset absolvovat. „Ty śi śe vystríkal, ale nám daco dlužíš a my tebe.“ Strhli jsme si gumy a nasměřovali své ocasy k jeho ústům.

Pochopil a zaculil se. „To isto eśči zvládňem.“

Moc námahy mu to nedalo, všichni jsme byli už také před vrcholem, takže jsme stříkali jako o závod a Bélla polykal a polykal, olizoval se a slastně se uculoval, jak to zvládl.

„Tu eśči kvapka!“ ukázal jsem na poslední kapku, kterou jsem vyždímal ze svého ocasu. „Za poslušnosc sebe možeš eśči vybrac jednu hračku, co ju teraz zkuśiš.“

Byl zaskočen, nevěděl co dělat, byl zmožen, nedokázal stát na nohách, klepal se, a co ještě by tak zvládl?

Rozsvítila se mu očička, když se podíval na ten silniční kužel.

Pohledem ukázal na to obří dildo.

Sakra, ten je nenasytný, pomyslel jsem si. Mělo to ale svou logiku. Díru měl pořádně roztaženou, takže si to může vyzkoušet bez nějaké dlouhé přípravy.

Vzal jsem to monstrum a přitlačil přísavku na dlažbu. Postříkal jsem ho pořádně lubrikantem. Napřáhl jsem k němu ruce, aby se mohl přidržet a nepodjely mu nohy. Petr mu ho nasměroval na díru a sledoval, jak se Bélla souká na to monstrum, jen nasucho polkl. Bélla se pomalu soukal, čekal jsem, že tak do poloviny mu to bude stačit. On ale pokračoval, viděl jsem, že jeho oči jsou orosené, určitě to ale nebyla slast, nebo snad ano? Nebyl jsem si jist. Bélla byl sice nezmar, ale byl bych nerad, kdyby si ublížil.

„Śi v porádku? Nemuśíš, to ľem, co ty chceš, máš to za odmenu, netrap śe, ked ce to boli.“

Zavrtěl hlavou, stále se pomalu sesouval. Zvládl to, hajzlík jeden. Dosedl až na dlaždičky, kdyby byl delší, tak ho zvládne také.

„Ochchch!“ slastně a spokojeně vzdychl. „Koňečňe porádný kokot!“

Rozchechtali jsme se všichni.

„Aľe už me budzece muśec dzvihnuc, už ňemám vlády,“ ušklebil se.

Ani jsem se nedivil, i na něj toho bylo dost.

„Vyzkušáme eśči tu hojdačku?“ zažertoval jsem.

Chudáka jsem vyděsil. „Mám dosc!“ prohlásil nekompromisně.

„Koňečňe zme ce udolali, ty nenasyto!“ Rozesmáli jsme se.

„Muśím śe naložic do vany,“ prohlásil Bélla.

Pak už se na zábavě neukázal, až ráno se celý bolavý sotva došoural, aby se rozloučil. Jak mi řekl později Petr, ten týden se Bélla ve škole neobjevil. S Béllou si ale padli do oka a začali to táhnout spolu. Bélla se prý i trochu zklidnil. Petr se k němu neoficiálně nastěhoval a vyzkoušeli i tu houpačku, za kterou mi oba moc děkují.

Osprchovali jsme se a něco pojedli. V lednici byl i kastról plný guláše a aspoň dvacet karlovarských knedlíků ve tvaru koulí. To si dáme po zábavě.

Vzal jsem si tašku s oblečením pro vystoupení a housle. Hrával jsem tam občas s jejich kapelou, většinou kontra, ale občas, když už primáš toho měl dost, tak jsem hrál za něj prim. Náš způsob hraní vyvolával dojem souboje. To bylo velmi efektní, zejména u čardášů. Maďaři byli z toho ve vytržení. Občas jsem si vzal i jaksi speciální oblečení. Černé kožené kraťásky, ve kterých se mi vzpínal ocas, a na nohách vysoké šněrovací černé boty. Při hře jsem pohupoval prdelkou, což primáš nemohl pochopit, jak to, že se dokážu u hry tak kroutit.

„To hraje moje tělo, já to neovládám, jen se tomu poddávám.“ A užíval jsem si toho. Holky i kluci ječeli a pískali. Někdy jsem o přestávkách jen tak si něco zafidlal a to stáli pod pódiem a sledovali mne jako zjevení. Já ani nevěděl, co hraju.

Často po mně chtěl, abych hrál dvojhmaty, ty mi šly, mé prsty byly hbité a klouby ohebné.

Dnes jsem si opět vzal kraťásky. Petr koukal jak vyoraná myš, když mne uviděl na pódiu, jak pohupuji prdelkou v těch kraťáscích a ocas mi z nich lezl přes pás a vykukoval nahoru. Já se tím nijak nenechal vyvést z míry. Občas, když jsem měl pauzu, tak jsem zatlačil čouhající žalud zpět do kalhot. Holky se šly zbláznit, kluků bylo také dost, co slintali a přehrabávali si rozkroky. Když jsem ještě došel na okraj pódia, osahávali mi nohy a do bot mi zastrkávali různé vzkazy, adresy, telefony, nabídky i peníze. Já si to užíval a měl děsnou srandu. Někdy jsem na nějakého kluka schválně mrkl či mu poslal polibek. Nikdo nereagoval špatně, šlo o zábavu, nikdo se nepohoršoval, i když třebas kluk tančil s holkou a já po něm házel oko a culil se. Prostě prdel, sranda, zábava, žádní škarohlídové.

Dnes s námi hrál moc pěkný cikánek na akordeon a také hezky pohupoval prdelkou. K tomu technika hry hráče na akordeon přímo nutí. Pozoroval jsem tu jeho pěkně kulatou prdelku. Někdy jsem se i procházel při hře mezi ostatními hráči, tak jsem to dělal i dnes a vždy jsem se ocasem otřel o tu jeho prdelku. Nikdy neucukl, pak se mi zdálo, že už bez toho mého otírání ani nezahraje.

O pauze jsem mu pochválil tu hezkou prdelku. Nic neříkal, jen se culil.

Přitvrdil jsem. Chtěl jsem ho. Já jsem fakt jako ten Bélla.

Přitočil jsem se k němu a pohladil jsem mu ji, přitom jsem mu projel prsty rýhu mezi půlkami. Žalud mi při tom koukal z kalhot. Zase nic, nic neříkal, nic nenamítal, jen se furt culil. Poslední pokus, přimáčkl jsem se ocasem mezi jeho půlky a projel mu roklinkou. Ruku mi přiložil na zadek a namáčkl mne na sebe. Tak konečně, neodolal.

„Až skončíme, chcem ten tvuj zadeček.“ Opět jsem mu ho pohladil.

„Já tu nit sám.“

„Keho tu máš?“

„Hen v kúce śedzí brat.“

„On nehraje na nič?“

„Tyž hrá na harmoniu, aľe dvojo tu hrac nemožeme.“

„Preco?“

„Že jeden stačí, dvoch placic nechcu.“

„A keľo chce zaplacic?“

„Dva stovky za zábavu.“

„A znace hrac spolu do hromady?“

„Isto, tak hrajeme furt.“

„Tak ho zavolaj, já mu zaplacím.“

„Isto?“ zeptal se nevěřícně.

„Ked má tak šumný zadeček jak ty, ta vám i pridám.“

Kývl na bráchu, ten se trochu neochotně zvedl. Mávl na něj, aby si pospíšil. Ten se už rázně k nám přidal.

„Tak jednu piśničku zahrajce.“

Jen co spustili, tak jsem se přidal, známý čardáš nás pěkně rozdováděl a já se teď otíral o dvě krásné prdelky a těšil se, až budou moje.

„Poce sebe daco zakuśic a napic. Ponukli vám daco?“

Zavrtěl hlavou.

Zavedl jsem je do malé šatny, kde byly stoly plné jídla, různé nářezy uzenin, zelenina, sýry, saláty a také velká mísa řízků. Ve džbáncích bylo připravené víno. Něco z toho už ostatní ochutnali, ale to byli místní, ti nebyli moc hladoví. Pobídl jsem je, ať si vezmou talíř a naloží, na co mají chuť, že je to pro nás. Trochu se upejpali, tak jsem jim naložil talíře, z každého trochu.

„O prestávke sebe tu možece zaś dac, na co mace chuť.“

Bylo vidět, že jsou pěkně vyhladovělí. Když se najedli, tak jsem se jich zeptal, odkud jsou, pozoroval jsem na nich totiž, že nerozumí maďarsky a mluví šarišským nářečím.

„My z Raslavic.“

„Tak z daľeka? Šak to až u Bardejova, ňe?“

O Raslavicích jsem často slyšel v souvislosti s muzikanty, pocházelo odtamtud hodně dobrých muzikantů. Také tam měli asi tři, možná čtyři kapely.

„Kamarát Ďuly nám to dohodnul, priviz nás tu a že śe o nás postará dajaký Bélla, aľe neprišol, a primáš o ničim neznal, ta vźal hrac ľem jedného.“

„Bélla ochorel, preto neprišol, já śe o vás postarám.“

„Tyž nás má odvesc nazad domu. Neznám, jak śe teraz dostaňeme domu, ked tu nit ten Bélla,“ podotkl mladší.

„Nebojce śe, já śe o vás postarám i o šicko, co vám priślubil Bélla, abo ten Ďuly. Odvežem vás domu svojím motorom. Až skončíme, ta sebe dakus odpočiňeme, najíce śe a pujdzeme domu.“

Kluci se už uklidnili a hráli krásně, jejich prdelky se vrtěly ještě svůdněji.

„Kuknice śe, co ze mnu robja te vašo šumne zadky.“ Ukázal jsem jim, jak mi leze žalud z kraťasů.

Zazubili se, oba.

„No aľe máš poradného chuja, takého som eśči nevidzel,“ konstatoval mladší.

„Neboj śe, požičim ci ho, budzeš mohol śe z ním pobavic.“ Uculili se.

Nikde jsem neviděl Petra s Piťom a zábava končila.

Na šatně zůstala ještě spousta jídla, tak jsem klukům dal krabice, a jestli chtějí, tak ať si do nich naloží to jídlo a vezmou pak s sebou domů.

Oba měli naložené plné krabice řízků a různých uzenin. Dal jsem jim igelitku, aby si mohli vzít i nějaké pečivo.

Všichni jsme měli plné ruce, oni akordeony na zádech a v rukách krabice, já velkou tašku a futrál s houslemi. Naštěstí domek byl jen tak půl kilometru od kulturáku, tak jsme to neměli daleko.

„Dajce sebe te krabice a harmonie do motora.“ Otevřel jsem auto zaparkované u domku.

„To tvojo? S tým nás poveźeš?“

„Hej. Co, nepáči śe ci?“

„Také šumné a veľké som eśči nevidzel.“

Domek byl odemčen, Petr s Piťom už tam chrápali spolu na jedné roztažené pohovce.

Klukům jsem poručil, aby se svlékli, že se půjdeme vysprchovat. Poučil jsem je, jak se mají vypláchnout, že si je pak zkontroluji.

Sundával jsem si boty a z těch se mi sypaly různé papírky a peníze.

„Co to za peněži?“ zeptal se mne jeden z kluků.

„To forinty, maďarské. Aľe málo za nich placa, ľem asi šesdześat haľere za deśec forinty. Pozbirajce sebe te peňeźi.“

Vyklepával jsem boty a vypadlo z nich celkem dost peněz. Dohromady i s forinty asi dva tisíce korun.

„To máce za muziku.“

„Mňe pimáš zaplacil dva stovky,“ hlásil mi ten starší kluk.

Rozdělil jsem jim koruny, každý měl kolem osmi stovek. Plus asi tak deset tisíc forintů, takže dalších asi šest.

„Forinty odňeśce do banky, abo do zmenárni, mali by vám dac asi šesto korun.“ Kluci se spokojeně uculovali.

„Asi sebe kúpim také boganče,“ prohlásil ten mladší. Rozchechtali jsme se.

Já si šel konečně udělat vytouženou kávu. Nejvíce mi chutná, když si ji udělám sám. Dát přesnou porci, nahřát hrnek, pak pozorně zalít a použít vhodnou lžičku. Vše musí být tak akorát. Větší či menší lžička mne rozčiluje, stejně tak silnější či slabší káva. Také to musí být ta správná značka. Mám v oblibě tři druhy, jedna je zrovna ta nejlevnější, pak další je ze střední cenové relace a třetí, nejdražší a také nejoblíbenější, dovážím si ji z Francie, u nás zatím není k dostání. Nevadí mi ale, když ji nemám, spokojím se i s tou nejlevnější. Kávu si nijak neochucuji, takže ty oblíbené okamžitě rozeznám. Dokáže mne na výsost vytočit člověk, který mne začne přesvědčovat o tom, že jiná značka je chutnější, lepší… Sakra, co on ví o mé chuti?

Kluci se ohlásili, že jsou připravení. Byli už osušení, tak jsem jim podal župany. Vypadali skvostně, hezká snědá tělíčka, mírně šlachovitá, bylo na nich vidět, že manuální práce jim není cizí. Jejich ocásky byly také moc pěkné a hezky jim koukaly z předkožky růžové, trochu už nalité bambulky žaludů.

„Ukážce mi ricky.“

Dřepl jsem si k nim a lehce prsty jsem rozevřel půlky, abych viděl jejich rozetky. Byly pěkné, tmavě růžové. Ocas se mi už ohlašoval. Prolízl jsem je a jemně strčil prst do dírky. Bylo znát, že jim věnovali patřičnou péči.

„Chcece kávu abo kapučíno?“

Oba si poručili kapučíno. Vychutnal jsem si kávu a odešel se také osprchovat.

Když jsem se vrátil, kluci se už rozvalovali na velké rozložené pohovce a vzájemně se hladili a líbali. Bradavky už měli pěkně zduřelé. Jejich klacky se také pěkně nalily, zatím jim ale nestály.

„Šumňe śe spolu bavice.“

„To mi už od mala śe máme bars radzi a nikdze ani nechodzime jeden bez druhého.“

„A co spolu robice, jak śe spolu uspokojujece? Vyfajčice śe? Co šicko spolu robice? Ukážce mi, jak to spolu robice.“ Byl jsem hrozně zvědav, vypadali skoro jako dvojčata, byl ale mezi nimi rok rozdíl.

Kluci se uculili.

„Nikda zme śe nefajčili, ľem śe hladkáme a ceľujeme. Paru razy zme sebe chujoch rukami pomascili, aľe každý ho sebe potom vystríkal sám.“

„Sce bars šumny. Maźlice śe eśči, já śe budzem na vás pripatrac, bars śe mi pačice.“

Seděl jsem oproti v křesle a pozoroval, jak ti dva věnuji pozornost jeden druhému, s jakou něhou a láskou se navzájem dotýkají, hladí a dávají si něžné polibky. Byl jsem neskutečně vzrušen, ale nebyl jsem schopen ničím narušit tu jejich nádhernou hru. Pozoroval jsem je bez hnutí a záviděl, záviděl jim tu jejich vzájemnou něhu a lásku. Byla to láska, žádný jiný cit by to nedokázal. Vlhly mi dojetím oči, vzpomněl jsem si na Andrého a vykutálela se mi slza, za ní druhá a třetí, pak nespočet dalších, ale bylo mi krásně. Jejich láska a něha se přenášela i na mne.

Mladší, Ľubo, zpozoroval, že roním slzy. Přišel ke mně a líbal mi tváře a očišťoval od slz. Za chviličku se k němu přidal i starší brácha, Stano, a každý se věnovali jedné tváři.

„Preco plačeš?“ zeptal se mne Ľubo.

„Neplačem. Ľem som śe rozľutoscil vzpominkami.“

„Zapomeň na šicko plane, poc ku nám.“ Táhli mne na pohovku, kde se před chvilkou oddávali sobě. Ulehli ke mně každý z jedné strany a láskyplně mne opečovávali. Ľubo mne vášnivě líbal na ústa a Stano líbal a cucal mé bradavky. Pak se vystřídali. Ľubo byl vášnivější a jeho zvědavá ústa už zkoumala můj žalud a později i celý penis. Cucal a olizoval mé koule, polykal penis a byl tak nenasytný, až jsem měl chuť mu vystříkat ústa.

Já si hrál s penisem Stana a prsty mi zvědavě zajížděly do jeho roklinky. Měl heboučké chloupky, laskal jsem se s nimi, čechral a prstem mu dráždil rozetku. Občas jsem prstem zajel jemně do dírky, vždy u toho slastně vzdychal.

Stanovi jsem ukázal, aby se posadil na má prsa a vyšpulil ke mně prdelku. Nenasytně jsem se jal mu ji prozkoumat. Prsty jsem mu roztahoval půlky a jazykem zajížděl do celkem uvolněné dírky. Bylo mi to podivné, protože mi tvrdili, že ještě nikdy to s nikým do dírky nedělali. Stano mi pak prozradil, že ve sprše si je roztahovali prsty, aby se jim tam vešel můj chuj.

Při pomyšlení na to se můj ohon tvrdě vzpínal a Ľubo si toho všiml. Chtěl na něj nasednout, ale nedokázal to.

„Vytrim, muśím ce na to prirychtovac, to nejdze ľem tak, bolelo by ce to a já chcem, žeby śe ci to páčilo.“

Pečlivě jsem si připravoval Stana a užíval si jeho pěkné rozetky a již celkem dostatečně rozevírající se dírky. Prsty jsem mu ještě jednou projel dírku, abych se ujistil, že je dostatečně uvolněná. Nádherně se zachvěl vzrušením. Protáhl jsem si mezi nohama jeho již pevný klacek a ještě jsem si ho chvilku vychutnával. Vsál jsem do úst celý jeho pytlík a pevně přimáčkl jazykem k patru. Masíroval jsem mu koule jazykem a on jen slastně sténal.

„Ľubku, poc ku mňe, bo ty taký dosc ňenasytny, ta žeby śi śe nevystríkal.“ Vzal jsem škrtící kroužek a sevřel mu ptáka i s koulemi. Začal se culit, protože cítil, jak ho to vzrušuje a pták se mu napíná.

„Ňehraj śe z ním, bo ce budze boľec.“

Aby se nenudil, strčil jsem mu do dírky vajíčko a zapnul mu nejjemnější vibrace. Blaženě se culil a jen nehybně dřepěl.

Vzal jsem Stana a položil jsem si ho na záda, prdelku mu trochu vypodložil polštářkem. Zvedl jsem mu nohy, ještě jednou jsem mu jazykem poživačně opracoval rozetku a šťouchl do dírky. Hezky nedočkavě se otvírala. Ještě jsem mu ji promazal a nasadil svou napjatou bambuli. Pomalu jsem mu ji vsunul celkem bez odporu za jeho svěrač. Ten se ale rychle sevřel. Asi nečekal takový tlak a trochu se zalekl. Vyčkával jsem, až si na mne zvykne. Uculil se a zavřel slastně oči. Ľubo nás bedlivě pozoroval, snad mu tekly i sliny. Pomalu jsem se soukal do jeho nitra. Asi v polovině mého ocasu se ho zmocnil jemný třes, narazil jsem mu nejspíš na prostatu. Otevřel oči.

„To najkrajše, co som v živoce zažil.“

Políbil jsem ho. „Užívaj sebe to.“

Zůstal jsem v té pozici, jen se mi napínal vzrušením žalud. To v něm vyvolávalo další záchvěvy slasti a silně ronil ze svého ocasu. Rukou jsem mu ho uchopil a roztíral po celé délce tu hebkou šťávu. Pozvolna jsem se soukal dál do jeho nitra. To už se hodně třásl a sténal. Silně ho to vzrušovalo, nechtěl jsem, aby se mi po prvním zasunutí udělal, a tak jsem mu pevně sevřel penis za žaludem a zase chvilku vyčkával, až ho ten nával trochu opustí. Po chvilce jsem pokračoval, až jsem v něm byl na doraz. Chvěl se, měl zamžené oči.

„Śi v porádku, dobre ci?“

„Nikda mi lepši nebulo,“ sdělil mi to rozechvělým hlasem.

Oba jsme se uculili a vášnivě políbili. Po chvilce jsem se z něho vysouval a on se opět chvěl slastí. Líbilo se mi, jak to krásně prožívá. Ľubo z nás nespustil oči, byl žádostivý a bylo na něm znát, že se nemůže dočkat.

Pohladil jsem mu tvář.

„Tyž śe dočkáš, vytrim.“

Culil se, ale trochu rozmrzele.

„Ňeboj śe, o nič neprídzeš, já vytrimem i calú noc a calý dzeň.“

Znovu se zaculil, ale tentokrát byly v jeho očích rošťácké hvězdičky.

Znovu jsem vstoupil do jeho nitra, pomalu jsem pronikal dál a dál. Sténal slastí. Po třech čtyřech proniknutích se mi nedočkavě pověsil rukama na krk.

„Porádňe me vyjeb!“

Nemusel mne dvakrát pobízet a už jsem přidal na frekvenci svého pronikání do něj. Silně se rozsténal a já do něj už doslova bušil. Mé koule pleskaly o jeho prdelku a jeho zase o mé břicho. Vyžívám se pohledem do očí partnera při milování. Je v nich vidět vše. Miluji ten pohled. Když vidím ty štěněčí uspokojené oči, unavené prožitou slastí, naplní mne to další energií a jsem schopen bušit znovu a znovu. Stanovi tekly slzy. Už hekal jako o život. Ľubo nehnutě koukal s otevřenými ústy. Najednou se vrhnul Stanovi do klína a pojal jeho bambuli do úst. Stano hlasitě zařval a naplnil mu ústa. I když už uvolnil jeho penis z úst, tak Stano se ještě asi třikrát vzepjal a už mírně vystříkl. Znaveně se mi sesul z krku a rozhodil ruce. Oči měl zavřené a na tváři znavený výraz slasti.

Pohladil jsem mu tvář a políbil. „Dzekujem, bulo to krásné.“ Znovu jsem ho políbil jemně na ústa.

„To já ci dzekujem, bulo to to najkrajše, co som v živoce zažil,“ znaveně hlesl. Pohladil jsem ho.

Ľubo se už chtěl uvelebit do nějaké pozice, byl nedočkavý.

Zvlažil jsem si hrdlo minerálkou. Pohled na Ľuba byl neskutečný, jako malé dítě u vánočního stromečku, když si ještě nemůže vzít dárky.

„Tak podz, ty nedočkavče.“

Položil jsem si ho na záda, on hledal polštářek, aby si podložil prdelku. Zastrčil si ho pod zadek. Políbil jsem ho jemně na rty a pomalu se sesouval níž. Pohrál jsem si chvilku s bradavkami, hezky se mu zduřely. Jazykem jsem mu sjížděl k pupíku a trochu mu v něm pošťoural. Kroutil se a házel nohama. Asi byl lechtivý. Od pupíku do klína mu rostly pěkné černé chloupky. Přiložil jsem k nim tvář a jemně jsem se jimi čechral, až jsem se sesunul do houštiny nad klackem. Ten se mu nedočkavě vzpínal. Jemně jsem mu promnul pytlík a kulky. To ho vydráždilo ještě více a ocas se mu vypnul a nehybně trčel. Pojal jsem ho do úst a pochutnával si na jeho ronící se šťávě. Křečovitě pokrčil nohy. Hladil jsem mu vnitřní strany stehen. Hlasitě vzdychal. Jemně jsem mu projel slabiny jazykem.

„Ochchch,“ hlesl slastí.

Vsál jsem do úst pytlík a jazykem masíroval kulky. Pokrčil nohy.

„Hmmmm.“

Zvedl jsem mu nohy a vyzvedl prdelku. Jeho rozetka prosvítala z heboučkých černých chloupků. Byl trochu chlupatější než starší brácha. Rozevřel jsem mu půlky a rozzářila se na mne špulící se růžová dírka. Jazyk už ji prozkoumával a Ľubo se rozechvěl, třásl se jako při zimnici. Byl mnohem citlivější než Stano, vše intenzivněji prožíval. To mne ale neodradilo a jazyk se dobýval do dírky. Byla volná a jazyk pronikl do jeho nitra. V ten moment se mu už z ocasu řinula šťáva bez ustání. Pevně jsem mu sevřel penis a jazykem ho očistil. Vzrušeně hekal. Stano se již trochu vzpamatoval a ožužlával mu uši a líbal tváře. Ľubo se celý šponoval jako na skřipci. Vrátil jsem se k jeho dírce a vsunul mu dovnitř prst, byla dost volná, tak jsem přidal druhý. Cítil jsem, že je více roztažen. Prsty jsem mu okružoval a prozkoumával dírku. Sténal slastí. Vzal jsem svůj klacek a žaludem jsem se mu otíral o růžičku. Chtěl ho do sebe přirazit, ale já ho měl naplocho. Nebyl napřímen proti dírce. Také mi z něho vytékala šťáva a já ji roztíral kolem dírky. Napřímil jsem ocas a vsunul ho Ľubovi do nitra. Hlasitě zasténal.

„Bolí?“

„Ňe, ňe.“

I když byl více uvolněný, tak jsem do něj vstupoval opatrně a pomalu. Chtěl jsem, aby si to užíval a vnímal každý kousek mého pronikání. Mělce a zrychleně dýchal. Otřásala se mu ramena.

„Počkaj.“ Celý se rozechvěl. Přitáhl si rukou Stana a vášnivě ho líbal.

Ustal jsem, ale jen na chvilku, když jím projelo to vzrušení, pokračoval jsem v postupu jeho nitrem. Chvěl se, vydával nesrozumitelné zvuky. Rozhodl jsem se, že se z něho na kousek vysunu. Když to pochopil, co chci udělat, skoro na mne zařval.

„Vraź ho do mňe!“

Já ale jeho příkaz nerespektoval, já byl ten, kdo to řídil. Vystoupil jsem z něho a díval se mu do očí. Koukal jako zbitý pes a s prosebným pohledem jen polkl slinu. Já se na něho přísně podíval. Sklopil zrak. Pohladil jsem mu tvář, podíval se na mne a já se usmál.

„Neboj śe, znám, co robim, to ľem preto, aby śi sebe užil vecej.“

Uculil se.

Já znovu do něho vnikl a pomalu se sunul jeho útrobami. Zakousl se do spodního rtu a již vrněl slastí. Jeho nitro už bylo trochu přizpůsobeno mému klacku a dráždění bylo jemnější, proto jsem musel postupovat pomaleji a on si tak užíval každý kousek mého zásunu. Když mi zbývalo pár centimetrů, tak jsem prudce přirazil. Mé koule pleskly o jeho prdelku a Ľubo silně zavzdychal. Pomalu jsem ho hobloval a rukama mu hladil stehna. Ocas měl vztyčený a stále ronil slastnou tekutinu. Jednou rukou jsem mu ho sevřel za žaludem a Stanovi ukázal, aby mu ho olízal. Chviličku se rozpakoval, nikdy jeho klacek neměl v ústech, pak se přece jen odhodlal a pojal jeho žalud do úst. Cítil jsem svými prsty, jak se mu klacek vzpíná, ale nepovolil jsem, udělal by se a já to zatím nechtěl. Zatím si toho moc neužil.

Sevřel jsem mu klacek ještě pevněji, cítil jsem, že jeho tlak povolil. Rozjel jsem se a již důrazně jsem do něho vnikal a vysouval se a znovu a znovu. Rozhekal se, uculoval se na mne. Tuhle část nemám rád, připadá mi moc mechanická, a tak vždy vymýšlím, jak to okořenit, ne jenom monotónně bušit. Vzal jsem do prstů jeho bradavky a zvolna je zakrucoval. Valil oči a sykl bolestí. Nebyla to ale nijak velká bolest, jen to nečekal. Trochu útrpně i slastně se na mne podíval. Zvedl jsem mu nohu a dal si ji na rameno. Uculil se a slastí vzdychal. Za chvilku se rozhekal a házel hlavou. Vzal jsem jeho ruce a pověsil si je na krk. Pochopil, že mne má pevně obejmout. Zvedl jsem mu i druhou nohu a rukama mu nadhazoval prdelku nabodnutou na mém ocasu. Naše tváře se dotýkaly, a tak jsme se líbali. Jeho polibky byly žádostivé a vášnivé. Zakusoval se mi do rtů. Zahlédl jsem, jak se mu lesknou oči, zalévaly je slzy. Zakousl se do svého spodního rtu a pak, pak z něho vytryskl silný proud semene. Oba jsme byli potřísnění až na tvářích a něco uletělo i ponad naše hlavy. Můj ocas se nechtěl nechat zahanbit a také explodoval do jeho nitra. Jeho objetí ochabovalo. Položil jsem ho na pohovku, stále s ocasem v jeho nitru. Byl dokonale zmožen, jen se culil, nemluvil. Vystoupil jsem z něj a stáhl plnou gumu. Stano nevěřícně pozoroval obsah. Políbil jsem Ľuba.

„Dzekujem ci, bul śi perfektný.“

Usmál se a pohladil mi tvář.

„Ty śi najlepší.“ Zavřel oči a oddechoval, znaven prožitou slastí. Stano mu líbal tváře jemnými polibky. Očišťoval mu při tom tvář potřísněnou semenem.

Chvilku jsme si odpočali a pak jsem kluky poslal do sprchy. Já si udělal ještě jednu kávu. Miluji kávu, jsem na ní závislý, nevadí mi před spaním, vypiji ji a spím jako špalek. Do kusu papíru, co roztrhal Bélla, jsem zabalil naplněnou gumu. Je to odporné, když to někde pak vytéká. Kluci se mezitím vrátili ze sprchy a spolu ulehli. Láskyplně se objali. Podíval jsem se závistivě na ně. Jako dva andílci, pomyslel jsem si. Musel jsem je políbit. Uculili se.

„Dobrú noc!“

„Dobrú i tebe!“

V tu chvíli jsem zaslechl první kokrhání, zase jdu do postele za kuropění.

Vypil jsem kávu a rozhlížel, kam se nejlépe uložit. Uviděl jsem Piťovu vystrčenou prdelku. Vzrušila mne, neodolal jsem a pohladil ji. Měl jsem sto chutí k němu přilehnout a vsunout mu do ní můj již opět se vzpínající klacek. Odolal jsem. Není všem dnům konec. Přikryl jsem mu obnaženou prdelku dekou a pohladil mu tvář. Lehl jsem si na vedlejší volnou pohovku a oddal se spánku.

Ocas jsem měl napnutý, těsně před vyvrcholením, jen vystříknout. To je pěkně divoký sen. O kom se mi zdá? O Piťovi? Ne, to by se mi zdálo o jeho dobývání, to je sen o někom, s kým jsem hezky vyvrcholil. O kom? Proč nic nevidím, to je divný sen, sen jen o pocitech, bez obrazu, takový se mi ještě nezdál. Moje slast vyvrcholila a stříkal jsem jako hasič. No jo, mám zavřené oči, proto nesním s obrazem. Otevřel jsem oči, vidím, jak na mně hopsá krásná světlovlasá holka, jednou rukou zapřená o mne a druhou si masíruje krásně plná ňadra s tmavými zduřenými bradavkami. Holka se na mne usmála. Byla ještě hezčí s tím trochu potutelným úsměvem. Kdo je to, proč se mi zdá sen o holce, že bych se přeorientoval? V bazénu sice holky z naší třídy při svlékání mne trochu rajcovaly, ale až tak, abych o tom snil?

„Kdo jsi?“

„Som Suzi, sesternica Bélly.“

V tu chvíli jsem se vzbudil, vlastně ne, já byl vzhůru, jen jsem si myslel, že se mi to zdá.

„Sakra, co blbneš?“ Byl jsem zmaten a mluvil jsem česky.

„No prišla som upratať a tebe pekne stál, tak som si na neho nasadla a pohopsala.“

„Jo, a doufám, že jsi mi nasadila gumu.“

„Nie, nemám plodné dni.“

„Bože, já tě vystříkal, jsi pitomá a slez ze mne!“ zařval jsem naštvaně.

Uraženě se zvedla.

„Veď sa ti to páčilo, prečo sa hneváš?“

To je nána, pomyslel jsem si, i když ale moc hezká nána.

„Protože!“ odsekl jsem, nebudu jí nic vysvětlovat o tom, že mne vlastně znásilnila, ona by to zřejmě ani nepochopila.

Utekl jsem do sprchy, když jsem se vrátil, už byla pryč.

Udělal jsem si opět kávu, to už nezaspím, hlava by mi to nedovolila. Bylo deset hodin, takže jsem si pospal asi pět, to mi bohatě stačí. Připravil jsem k snídani pro všechny talíře. Na sporák postavil kastról s gulášem a knedlíky nabalil po třech do pytlíku k ohřevu v mikrovlnce.

Moje ruka se sunula po krásně chlupaté noze, přes stehno k slabinám a tam uchopila již tuhý klacek. Petr se uculil a pohladil mi tvář. Natáhl se a políbil mne.

„Dobré ránko!“

Opětoval jsem mu polibek, ale moje ruka už vedle šmátrala po Piťovi. Nahmátl jsem také jeho stehno a sunul si to do jeho klína. Ten jeho rošťák se pěkně napínal, byl pořádně vzrušen. Lehce hlesl.

„Dobré ráno,“ usmál se a pohladil mi prdelku.

„Choce śe osprchovac, pripravujem guláš, naj mi neprihorí.“

Vyskočil jsem zamíchat guláš.

Podobně jsem vzbudil i své spoluhráče. Krásně se culili, měl jsem na ně opět chuť. Ocasy měli také pěkně napružené. Neodolal jsem a párkrát jsem jim je ocucal, stejně by se do koupelny nevešli.

„Jéé, guláš.“ Vyskočil jsem a honem ho míchal, naštěstí se nepřichytil, byl již dostatečně teplý. Vložil jsem knedlíky do trouby.

Všichni jsme se perfektně nasnídali, guláš i knedlíky byly výborné. Kluci si pochvalovali, jak umím dobře i vařit.

Já se připojil k jejich hře.

„Šak znace, že som najlepší, ta co śe čudujece.“ Všichni jsme se hlasitě rozesmáli.

Zapnul jsem konev s vodou na kávu před cestou. Kávu jsem dělal jen pro sebe, ostatní chtěli všichni kapučíno.

Kluci po sobě vzájemně koukali, tak jsem je seznámil. Řekl jsem, že je musím odvézt domů.

„Potom to vežmem pres Ľubovňu na Smokovce a odvežem ce domu,“ oznámil jsem Petrovi. Ten se trochu potutelně culil.

„Ty śe me chceš dajak rýchlo ztrajsc. Máš nových kamarátoch, tak už me nechceš.“

„Tebe chcem furt!“ pohladil jsem mu prdelku, trochu zrudnul a uculil se.

Přišel Bélla. Byl dost rozbolavělý, a tak se trochu potácel.

„Śi dajaký dolámaný,“ uculoval jsem se.

„Vy sce mi včera dali porádňe zabrac. Bolí me calý človek.“ Pohladil si rukou prdelku.

„Chybel śi nám a já śe muśel postarac tu o muzikantoch, bo primáš o nich nič neznal.“

„Jak śe na nich kukám, ta ty isto rád. Sú bars šumny a i ricky majú také, jake śe ci páča. Oproboval śi jich?“ chechtal se.

Všichni jsme se rozchechtali, jen Stano s Ľubem byli trochu rozpačití.

„Su bars šumny a milý, hňed by som sebe jich vžal,“ zažertoval jsem a pohladil jim rozpačité tváře. Nikdy nemluvím o tom, co s kým dělám, a nehodlal jsem to vyprávět ani Béllovi.

„Muśím ci povedzec, co śe mi śnilo.“

Vyprávěl jsem, co se mi stalo před chvílí s jeho sestřenicí.

Rozesmál se, až se za břicho popadal.

„Aľe je šumná, co?“

„Hej až na to, že som myślel, že śe mi to śnije, a vystrýkal som śe do ňej.“

„Ta to kráva,“ konstatoval Bélla. „Ona je bars dobré dzivče, ľem je kus jak já. Tyž to má bars ráda, aľe sebe vybíra tych najlepších. To má po mně, já tyž śe spokojím ľem s tým najlepším.“ Políbil mi tvář.

Rozpovídal se o tom, kolikrát si to tady v domečku spolu rozdávali ve třech. Ono to bylo spíš o tom, jak je oba nějaký kluk musel tvrdě vymrdat a on si to pochvaloval.

„Takže śi śe u ňej priživoval.“

„Ňe, i já jej dajakého požičil, ked bul na dzivčata.“ To už jsme se všichni řehtali.

Bélla nebyl žádný hlupák, byl to velký konspirátor. Když něco chtěl, tak dokázal vymyslet ty nejkomplikovanější způsoby, jak toho dosáhnout, a ve většině se mu to povedlo. Tak ten hajzlík i mne donutil učit se maďarsky. Věděl, že chci jeho prdelku, a tak mi stále jen odpovídal: „Nem tudom.“

Počkej, ty hajzlíku, pomyslel jsem si a nejevil jsem o něj zájem. Já se také uměl pěkně zatnout, jenže na škole bylo tři čtvrtě Maďarů, a tak nebyl problém někoho najít a trochu se učit. Měli z toho většinou prdel a učili mne nadávky, sprostá slova a různé povedené hlášky. Já se snažil hodně, protože toho krásného Bellu jsem chtěl, a chtěl jsem, aby on chtěl mne. Chvíli trvalo, než jsem trochu pochopil, jak tvořit, nebo lépe řečeno skládat slova, na tom je tento jazyk založen. Pak to byla celkem hračka, jen znát základ.

„Čus!“

„Nem tudom.“ – Nevím (neznám), odpověděl Bélla.

„Tanulj magyarul!“ – Nauč se maďarsky.

Béllovi padla čelist.

„Já znám maďarsky,“ odpověděl pohoršeně.

„Hm. A co neznáš?“

Přitrouble se na mne díval a nevěděl, jak odpovědět.

„Já śe ce na nič nepýtal, tak preco śi mi odpovedzel, že neznáš?

„No chcel som ci povedzec, že nerozumím, o čím hvariš.“

„Nem értem?“ – Nerozumím.

Rozesmál se.

„Máš pravdu, ani neznám, preco každý hvarí Nem tudom. Preco je to tak zažité.“

„Szia!“ otočil jsem se a s hraným nezájmem jsem odešel.

V další dny se Bélla snažil mne nějak oslovit, ale já vždy, když jsem viděl, že by něco mohl říci, včas se otočil jinam, nebo jsem oslovil někoho jiného. Prostě nedával jsem mu příležitost. Časem už na něm bylo vidět, jak je nešťastný. Nevěděl, jak se ke mně dostat. Viděl, jak ho neskutečně ignoruji a oplácím mu jeho předešlé chování.

Přišel ke mně k lavici. Já se bavil s Petrem.

„Šimi, prepáč!“

„Mit?“ – Co?

„Jak som śe glupo choval, nechceš prísc ku nám na zábavu?“

„Už daco mám na víkend s Petrom.“

„Tak dakedy druhy raz.“

„Dobre vtedy, aľe porádňe śe priprav.“ Uculili jsme se oba.

Ještě jsem ho dvakrát odmítl, než Bélla byl na kolenou a udělal by pro mne cokoli.

Na zábavu jsem šel s Petrem, byl moje garde corps. Bélla byl z toho nešťastný. Hrála tam domácí kapela, vcelku starší chlapi. Repertoár byly většinou lidovky, čardáše, ale mladí se velmi dobře bavili. Byl tam primáš, druhé housle, cimbál, basa, akordeon a bicí. Nic mimořádného, ale hrálo jim to hezky. Většinu skladeb jsem znal. Často to byly skladby, které se na zábavách osvědčily a hrávaly se široko daleko. Kapely si je oblíbily a zařadily do svého programu. Občas také zkoušely něco nového, podle ohlasu to pak buď vyřadily, nebo také hrály i příště. Hrávaly i moderní skladby, nebyly to jen lidovky, a také celkem úspěšně.

Nedalo mi to a o přestávce jsem se zeptal, zda bych si s nimi nemohl zahrát pár písniček, když mi půjčí housle. Nebyl proti, domluvili jsme si pár písniček, které jsem znal.

„Nebudzem aľe hrác druhé huśle, budzem vám kontrovac.“ Trochu nechápavě se na mne podíval. „Ked na vás džmurkňem a kývňem z hlavu, tak znižíce o octavu, keby śe vám to nedarilo, tak ľem sebe dáce pauzu, než na vás zaš kývňem.“

Nesouhlasně pokyvoval hlavou. „Já nebudzem riskovac ostudu.“

„Tak sebe to zkuśime tu na šatni.“

Přikývl. Zkusili jsme tři skladby. Už u druhé se spokojeně culil.

„To budze výborne.“ Také bylo, mládež to také dala hlasitě najevo.

Když jsme tam byli potřetí, tak jsem si vzal přiléhavé elastické triko, kožené kraťasy a vysoké černé šněrovací boty. Mladí, když mne uviděli, tleskali, pískali a juchali. Jezdíval jsem tam pak skoro každý druhý týden. V zimě jsem jezdíval na střídačku k Petrovi lyžovat a učit se jezdit na prkně. Na zábavě jsem si celkem pěkně vydělal, dvě stovky, a když byla hojná účast, tak i tři. Někdy o pauze jsem nechtěl sedět s dědky na šatně, tak jsem si jen tak něco fidlal na pódiu a měl jsem celkem úspěch. Mladí se nahrnuli pod pódium a koukali na mne jako na zjevení. Jednou, když jsem se přiblížil k okraji, tak mne někdo pohladil po noze. Bylo to hodně příjemné, vzrušivé, tak jsem to pak dělal často. V botách se mi začaly objevovat různé lístečky, pozvání, vzkazy, abych přišel i k nim hrát, také erotické nabídky, často zabalené v nějaké bankovce, jako abych měl na cestovní výdaje, atd. Já byl panic, nepolíbený a čekal jsem na svou lásku. Copak jsem nějaká kurva? Já byl romantik. Peníze jsem si ale nechal, přece je nezahodím. Dostali za to hezkou muziku a nikdo po nich peníze nechtěl. Od rodičů jsem si moc peněz nebral, tak za hraní to pro mne byl pěkný příjem. Mohl jsem si dovolit ledacos koupit. Zejména kůži, tu jsem miloval. Pořídil jsem si klasického černého křiváka. Stál mne tři a půl tisíce korun. Samotného mne to vzrušilo, když jsem se viděl v kožených kraťáscích, vysokých černých botách a v křiváku.

Bélla slintal.

„Śi hrozňe sexy! To nám zbúraju sálu.“

Připnul jsem si na bradavky klipsy se spojovacím řetízkem. Béllovi padla čelist. Prstem ukázal na má prsa.

„To tak budzeš hrac?“

„Preco ňe?“ uculil jsem se.

„To śe zošaľa.“

Sál burácel, jejich návštěvnost už byla skoro dvojnásobná. Tohoto jsem si užíval skoro dva roky, byly to hodně vzrušující roky.

Bylo poledne.

„No už by zme śe mali pozbírac domu,“ prohlásil jsem.

„Šak už obid, ta śe najice a potom pujdzece.“

„A co máce dobrého? A budzece mac dosc? Ten guľáš bul výborný, že dzekujeme, aľe už z něho nezostalo.“

„To bul včerajši, abo možno predvčerajši. Máma navarí furt dosc, potom zostaňe na večeru, abo to dá dakemu. Hňeśka ani neznám, co varila.“

Bélla usedl ke mně do auta. Obdivoval ho.

„To muśi stác bars veľo.“

Přikývl jsem. Když jsme jeli přes vesnici, tak se všichni otáčeli, co se na ně řítí. Bélla se jen culil. Jeho otec ho také obdivoval.

„Keľo by stálo?“

„Veľo ujku, veľo.“

„No tak povidz keľo. Tristo tiśic?“ odhadoval podle toho, jak se prodávaly džípy.

„Ujku, asi by vás to poražilo, kde vám to povim.“ Valil oči. „Sto pejdzešat tiśic US doľaroch.“

Sedl si a počítal, stále mu to nechtěla brát hlava a vždy nesouhlasně s ní pokroutil.

„Šak to skoro štyri miliony, počítam dobre.“ Ujišťoval se, že neblbne. Přikývl jsem mu.

„Šednice, povožim vás, ukážce mi, dze máce vinice.“

Navigoval mne k domečku, kde jsme spali. Já s ním objel ty nejstrmější krpály. Spokojeně se uculoval.

„No, nebulo by plané, aľe za teľo peňeź to nestojí.“

„Ked chcece, ta vám dám nový UAZ.“

Přikývl. „A keľo by śi za něho chcel?“

„Nič, šak hvarím, že vám ho dám.“

„To nejdze, muśel by som śe haňbic.“

„Němajce starosc. Šak už sce mi tyž keľo raz pomohli, furt u vás spím, daváce mi najesc.“

„Dobre, aľe aspoň dajaké víno ci dám.“

„Ta dobre, aľe z vašeho.“

Dal jsem mu adresu na statek a telefon k našim, kam si má zajet a na koho se obrátit.

„Já tu budzem u našich do konca týždňa, aľe nemuśím byc furt doma, tak ked tak zavolajce.“

Vrátili jsme se k nim domů. Bélla se omlouval, že oběd není nic moc.

„A co s nim je?“

„No, to ľem perkelt s nokerľami.“

„A co, prihorel, vykypel, abo ho zožrel pes?“

Rozesmál se.

„Ňe, ľem, že to také obyčajné jedlo.“

„Od tvojej mami nikdy nebulo žádné jedlo obyčajne. Hlavně kedz budze také smačne jak furt. Já milujem perkelt a nokerľe. Už mi ceču śliny.“

Uculil se. Pohladil mi tvář.

Poděkoval jsem jeho mamince a pochválil její guláš s karlovarským knedlíkem. Když jsme nakládali jídlo do auta, tak jsem zahlédl neznámou krabici. Podíval jsem se do ní a byla tam kosmetika od Diora. Teta mi to tam dala pro případ, kdybych chtěl někoho podarovat. Vzal jsem několik krémů a parfémů. Chtěl jsem je dát Béllově mamince. Bélla to zahlédl a zeptal se, co s tím chci dělat.

Rozesmál se.

„Moja máma zna Indulonu, abo Marynu. To jej nedávaj, daj to radši mňe.“

„Ty śi nám obid nenavaril.“ Vzal jsem věci pro jeho maminku a odnesl je.

„To máce darunek z Paríža, za vašo dobré jedzeňe.“

Uculila se a poděkovala.

Bélla celou cestu hudroval, že jsem mu nedal tu kosmetiku.

„Béllo, dostaňeš, aľe vytrim, eśči mám.“

Odnesli jsme oběd do domku, Petrovi jsem řekl, aby jim to nandal, protože Bélla byl netrpělivý a nechtěl jsem, aby oběd vystydl.

Béllovi jsem otevřel krabici a řekl, aby si vzal, co chce. Bélla nebyl schopen si vybrat. Studoval, co je co a na co.

„Já śe idzem najesc a ty sebe vyber.“

Perkelt i noky byli výborné. Bélla stále nešel, nakonec jsem vzal krabici do domu a řekl mu, že je to všechno jeho, že si nemusí vybírat.

Nevěřícně koukal.

„Šak ľem ta jedná voňavka stojí skoro pejc tiśic.“

„Já s tým obchodovac ňebudzem, tak kedz ci to tak proci śersci, tak daj daco na charitu.“

Všichni jsme se řehtali jak koně.

Sáhl jsem do krabice pro nějaký krém.

„To máš na ten boľaví zadek,“ podal jsem mu krém.

„No, to máš pravdu, to je hojivý a regeneračný.“

„Béllo, já sebe robím srandu, možno som śe akurát trafil, aľe já som na tým asi jak tvoja máma. Indulona a Nivea a eśči Pitralon.“ Chechtali jsme se.

Chvilku jsme si dali siestu s kávou a kapučínem. Doporučil jsem Béllovi, aby bral Stana s Ľubem častěji na zábavy, že jsou moc dobří. Kluci se culili. Mrkl jsem na ně.

„A plac jim aspoň tri stovky, zasluža sebe.“

Petr mi sdělil, že zůstane pár dnů u Bélly, staví se u mne, až se bude vracet domů. Asi v pátek.

Naložil jsem kluky, rozloučili se a konečně jsme vyrazili.

Dálnici z Košic do Prešova jsme profrčeli, ani se kluci nestačili vzpamatovat. Za chvilku jsme dojeli do Raslavic. Klukům jsem dal vizitku.

„Keby sce dakedy išli do Prahy, tak isto mi dajce znac. Postarám śe o vás. Možece prísc i ľem tak na návšťevu, kedz budzece chcec. Aľe zavolajce, aby som bul doma, bo veľo cestujem.“ Kluci přikyvovali.

Z domu vyšla jejich maminka a vítali se, líbali se a objímali.

Přišla ke mně.

„Dzekujem, že sce śe tak šumňe postaral o mojích chlopcoch. Už som umirála od strachu, či śe jim daco ňestalo, kedz tak dluho śe nevracali.“

„Mace bars dobrých synoch a znaju šumňe hrac.“

„Hej, hej. Staraju śe, mám eśči troch malých chlopcoch a dva dzivčata.“

„Ta naj pridu pomosc, tu zme vám daco privežli.“

Ukázal jsem jí ty dvě krabice jídla.

„Teľo zme teho ňemali ani za cale śveta.“ Culila se a brala krabici. Já vzal druhou a igelitku s pečivem. Pomohl jsem jim to odnést. Bydleli v nevelkém domku na okraji vesnice. Nevypadal špatně, byl udržovaný, dokonce měli i vodovod. Pozvala mne dovnitř. Měli pěkně uklizeno a děti seděly jako slepičky na hřadu. Nemohl jsem tomu uvěřit.

„Tak poslušné malé dzeci som nevidzel.“

„Och oni ľem teraz, že sce tu z takým veľkým motorom, a gádžo u nás eśči nikda nebul, ta śe kus boja.“

Rozesmál jsem se.

„Já nekušem.“

Rozloučil jsem se. Bude se mi stýskat po jejich pěkných prdelkách, ale i po jejich něžných projevech.

Už jsem se těšil na vlastní postel.

***

Slovník

dajak - nějak * darunek - dárek * ňešaľ - neblbni, nevyšiluj * Eśči - ještě * ked - když * ňemám vlády - nemám sílu, nedokážu * Hen - támhle * na harmoniu - na akordeon * dakus - trochu * šicko - vše * bars - velmi * ceľujeme - líbáme * pripatrac - sledovat, dívat se * pačice - líbíte * Vytrim - vydrž * prirychtovac - připravit * Choce - jděte * Šak - vždyť * ztrajsc - setřást * Oproboval - zkusil * śe ci páča - líbí se ti * śnilo - zdálo * dzivče - dívka * požičil - půjčil * hvariš - mluvíš * džmurkňem - mrknu * dakemu - někomu * Hňeśka - dnes * veľo - hodně * Keľo - kolik? * ujko - strejda * by vás to poražilo - trefil by vás šlak, mrtvice * s nokerľami - s noky * smačne - chutné * dzeci - děti * gádžo - ne Rom *