Povídky

Trhal jsem jednotlivé malé voňavé květy a zasunoval je mezi prsty. Chlapeček jemňoučko vzdychal. Já jednou rukou hladil zespoda polštářky, zatímco jazyk se mazlil s nehty. Šeříková vůně navozovala v mé mysli další něžné doteky. Oči občas pohlédly před sebe. V nazlátlých vlasech vyšlehávaly drobné ohýnky jak ze žhnoucích uhlíků prastarých obětišť. Zavřené oči lemovalo stejně nazlátlé husté obočí a dlouhé nepatrně se chvějící řasy. Pootevřené rty zvaly k polibkům, mírně sešpulené jak po hře na Panovu flétnu.

“S takouto postavou na teba baby určite letia jedna radosť…,” skonštatoval Arpád. “Ho… ho… hovno letia. Aj mi… mi… minule po… po… povedala jedna, že ne… ne… nechce ko… ko… koktavého kokota. Vraj kým sa vykoktám, bu… bu… bude na… na…naprcaná. Piča…” Arpád sa rozosmial. “Fakt piča!” potvrdil mu. “Na… na… naviac, ba… baby sa mi a… a… ani nepáčia…,” prezradil, že to neberie tragicky.

Začali jsme se zase líbat a přesunuli se do postele. Kuba si sundal triko a byly vidět jeho krásné svaly, byl jsem okouzlen. Sundal jsem si triko a převalil Kubu tak, aby ležel. Začal jsem mu líbat hruď a sjížděl pomalu víc a víc dolů. Když jsem byl nad podbřiškem, tak jsem se na něj koukl hladovým pohledem a on jenom řekl: "Pokračuj, prosím." Stáhl jsem mu gumu od kalhot a najednou na mě vykouklo jedno velké zvířátko. Byl krásně oholený a voňavý, pod penisem visely dvě velké koule plné až k prasknutí.

Chlapci vzali magnetofon. Viktor nasadil pásek s jemnou uklidňující hudbou. Loutny, bambusové flétny, bubny taiko, nezaměnitelná tibetská mísa. Pomalu mě zbavovali oděvu. Pak vzájemně svých trikotů. Vždycky jsem okouzlený krásou mladých těl. Sergejova prdelka se nabízela sama. Ještě si mě sám domáčknul. To už jsem cítil slastné pronikání Viktora a má ústa zaplnil Abram – Popeláček, jak jsem si ho nazval. Popel je pépel, málčik iz pépla. Pépelčik? Čert to vem. Je to hodně velká pralinka. A chutná úžasně. Chlapci mi skočili pro rajskou šťávu, na které jsem začínal být závislý.

V první chvíli jsem se skoro bál, ale co by měl z mé smrti. Přesto se různé pocity střídaly jak poryvy vichru. Pohled na jeho tělo udělal své. I já jsem sundal osušku. Obklopil mne pocit melodie, ne ona sama. Jen někde hluboko v mozku tušení. Tušení, co se pomalu rozlévalo mým tělem, kapka po kapce. Lehli jsme si. Jako by se stočil do mého klína, toužící po spojení. Natočené tělo bylo najednou mou součástí. Nepocítil jsem vniknutí. Bylo spojením od nepaměti. Zrodem nové bytosti, která se vznesla k oblakům. Dole jsem viděl dvě těla svíjející se v milostné křeči.

To už klečel nade mnou Jirka. Byl vyšší, štíhlý, i jeho péro nebyla žádná kláda, zato asi z ostatních nejdelší, s žaludem protáhlým skoro do špičky. Pomalu si honil, měl zavřené oči a vzrušivě vzdychal. Když mi ho zasunoval do úst, byl opatrný, dobře si vědomý délky. Zřejmě mají kouření s Milanem dobře nacvičené. Trvalo déle, než spíš vytekl s pár přírazy. Možná mou chuť ovlivnila mandarinka. Zdála se mi nevýrazná, nepatrně kyselkavá. To už mi Maty připravil kousek hrušky. Milana bych radši viděl zezadu. Jeho prdelka byla fakt rozkošná. Nemusel mít mindrák ani z ánfasu. Pořádný koule, jako přilepený ke kratší, ale zato silné kládě. Hubu mně sice nenatrhl, ale bylo ho tam dost. A taky slušná porce semene spíš neurčité chuti, ne ovšem nepříjemná.

Natiahol som ruku do skrinky a zobral ten kus látky. Boli ešte stále vlhké, nasiaknuté potom. Predsa len, mal ich na sebe celý tréning. Priložil som si ich k nosu. Tá vôňa bola veľmi výrazná, po celom dni a posilke dostali boxerky zabrať. Naskočili mi zimomriavky z celej situácie, ale aj z toho, čo som držal v rukách. Veľakrát som fantazíroval o Lukášovi, nikdy sa mi však nenaskytla podobná príležitosť.

Do své postele pouštěl kohokoliv mnohem ochotněji než k psacímu stolu. A tam už taky přišla i jeho chvíle, přestože ani tentokrát nespěchal. Dlouho dráždil pružnou mladou dírku jazykem, než si s ohledem na toho kluka vzal kondom, potřel ho gelem a pronikl do něho. Jeho vlastní orgasmus byl jako silný záchvěv dvou o sebe třoucích se tektonických desek, a když viděl, že jeho milenec má znovu nabito, přivedl ho rukou k orgasmu podruhé.

„Chceš to pofoukat?“ zasmál se jeho hostitel, trochu se naklonil přes stůl, a když si nabral další lžíci, zlehka mu sevřel zápěstí a několikrát neslyšně foukl. Z toho dotyku a pohledu na rty našpulené jako k polibku mu lehce zaškubalo v rozkroku. Stačilo by natáhnout krk a…

“Mám si ho vytáhnout a začít honit? Udělat se u tohohle porna v živém provedení? Mám se k nim přidat? Nebo se mám prostě sebrat, jít domů a sbalit Davidovi kufry?” přemýšlel jsem potichu. Myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi, ruce i kolena se mi třásly. Alkohol jako by ze mě rázem vyprchal a čas se zastavil. Nakonec jsem vymyslel něco mnohem lepšího.

Ale má pravdu. Jakkoliv samozřejmě doufám, že se nevidíme naposledy, tak pokud by náhodou už znovu přijít nechtěl, má nárok na to odejít odsud s tím, že zjistil a vyzkoušel všechno, co zjistit a vyzkoušet chtěl. Ve svý podstatě jsme si přesně kvůli tomu začali psát. A přesně s tím jsem ho sem pozval. Dvakrát. Takže mu to nebudu odpírat.

A ještě plno dalších věcí se mi na něm líbí. Třeba to, jak je to pro něj všechno… nový. I proto mě ten sexting s ním baví mnohem víc než s jinýma klukama. Oni už totiž vědí, co a jak. Jde jim rovnou o to jedno. Nebo třeba i o to druhý, ale vždycky přesně vědí, o co jim jde. On neví nic. Je nádherně nezkušenej – a mě baví mu to všechno ukazovat. Vést ho. Učit ho. A baví mě být svědkem toho, co to s ním dělá.

Večery a hlavně noci mám z celýho dne nejradši. Jsou totiž jenom moje. Přes den mi zabírají čas přednášky a cvika a brigády a samozřejmě hospody a bary, prostě typickej vysokoškolskej život, ale večer se můžu zavřít ve svým pokoji doma… anebo taky ve svým pokoji na koleji, to záleží…, a věnovat se tomu, co mě baví nejvíc. Což jsou kluci. Reální kluci. A vymyšlení kluci. To taky záleží.