Povídky

Markovy hadry na mě trochu plandají, ale snad to nebude zas až tak nápadné. S veškerou drzostí a sebedůvěrou se proto vlamuju do oněch lítaček. První, co mě bije do očí, je silně osvětlené podiu. Na něm tři svalnatí borci v maskách znásilňují menšího, který je za ruce i nohy napnutý v jakési popruhové konstrukci. Pomalu se rozkoukávám. Je to tu jako v nějakém pornokině. Zbytek malého sálu zabírají diskrétně oddělená sezení, v nichž jsou díky všudypřítomné potemnělosti rozpoznat jenom obrysy hlav.

Dako cítí, jak se celá ta krabice pravidelně lehce naklání. Je na lodi. Netuší, jak dlouho byl mimo. Nemá ani zdání, co a proč se to děje. Zbývá mu jenom doufat. Najednou se v otvoru objevuje stín a jemu na jazyk přistávají kapky. Osvěžující, chladná voda stéká do krku a on se snaží polykat. S otevřenou pusou to ale moc nejde. Spousta tekutiny uniká, vytéká přes rty na bradu a po krku odkapává na dno bedny. Napájení je u konce a zvenku se ozývá drsný mužský hlas: „Neboj! My si tě za chvíli i nakrmíme.“

Vstal som z postele a začal som sa hrabať vo svojich veciach. „Čo robíš?“ sledoval ma Mišo pootvorenými očami. „Idem do sprchy,“ povedal som, držiac kozmetickú tašku, uterák a trenky na spanie. Pánske sprchy boli spolu s toaletami spoločné pre celé poschodie. Upravil som si mäknúce péro tak, aby ho cez tepláky moc nebolo vidno, a zamieril som k dverám.

Kousek od školy je dost slušná kavárna. Zasedli jsme a objednali si dvakrát dvojitý presso. Přinesli ho i se sklenicí vody a drobnou sušenkou ve tvaru čtyřlístku na podšálku, jak říkám, slušná kavárna. Nalil jsem si do kafe mlíko, zamíchal a olízl lžičku. Vím, je to neslušný, ale mně je vždycky líto tý pěny, která na lžičce zůstala a která mi chutná, a navíc jsem si zkusil taky trochu zaflirtovat. Tu lžičku jsem olízl pomalu a díval se přitom na něj s přimhouřenýma očima. Víc můžu udělat už je to, že to na něj vybalím naplno. Zasmál se a udělal totéž. Tak jo, rozumíme si.

Výjezdy k pacientům nemám rád. Asi jsem pohodlný, ale ordinace se vším tím vybavením pěkně po ruce je prostě fajn. Navíc, když výjezd není ani k mému vlastnímu pacientovi, ale jako záskok za kolegyni, která má dovolenou. Rukou napsaná poznámka od sestřičky navíc byla poměrně vágní: „Pacient doma s distorzí hlezna, nyní bolesti břicha. Adresa…“

S Michalom sme sa poznali ešte v škôlke. Na základke sme vytvorili chlapčenskú bandu, v ktorej sme boli vodcovia. Aj učňovku sme si vybrali spoločnú, hoci mňa lákalo gymnázium. Na oslave Michalovej plnoletosti ma šokoval, keď mi predstavil svoju priateľku. Odvtedy sme sa schádzali zriedkavejšie. Jeho priateľku Ľubu som poznal povrchne a od začiatku sme si nesadli.

Ve dveřích pokoje stál Honza a tvářil se omluvně: „Ty trenky byly hrozně zpocený, nechal jsem je tam zatím uschnout, nevadí?“ Všichni tři kluci s málem otevřenou pusou koukali, jak z jeho vlasů padají kapky vody na jeho svalnatý hrudník, odkud stékají po vypracovaných břišácích a ztrácejí se pod ručníkem, který jediný zakrýval, co se ani nesnažili domýšlet.

Rozhořela se debata na nějaké téma. Jana o něčem diskutovala s Reném a Ivou. Líba mi s obavami líčila své možné pochybení v oblasti synovy výchovy. Prý našla v jeho pokoji něco, co úplně nedokázala zařadit do jeho věcí běžné potřeby. Ukazovala mi fotku toho předmětu. Jen s obtížemi jsem se nezačal smát. Sdělil jsem jí, že je to taková věc na uvolnění. Má simulovat vnitřní otvory lidského těla a stimulovat ty vnější části. Líba se zašklebila. Její znalost sexuálních hraček byla opravdu žalostná. Odhodlaně začala prohlašovat, že to svému synovi zatrhne, že na to má ještě dost času. Nepotěšil jsem ji poznámkou, že bude masturbovat i bez jejího svolení.

Vejdu do domu. Rád bych řek, že mě tři patra schodů nějak uklidnily, ale asi ne. Najednou tam stojim. Tak jo. Natáhnu ruku, zmáčknu zvonek. Slyšim, jak zvoní. Zůstanu stát, už nemůžu zpátky. Stojim, čekám jako trouba. Nemám přece jen utéct? Půl minuta, minuta. Přijde mi to jako věčnost. Poslední šance se otočit. Ne? Notak co? Dveře se otevřou. Stojí tam On.

V pondělí je to ve škole strašný. Moje jediný štěstí, že jsem si ho celou neděli honil, a tak se můžu aspoň trochu soustředit. Wik se tváří jakoby nic. Pořád mi k němu ujížděj oči. Při velký přestávce už to nevydržim. Dojdu k němu a sednu si na lavici.

Ed byl opravdu dobrý. Z hlazení bradavek přešel na jejich olizování a lehké kousání, až Alan cítil, jak na to jeho rozkrok reaguje. Všiml si toho i Ed, který, a to bylo rychle jasné, byl na tom úplně stejně. Což se dalo snadno vyřešit, jak se Alan po chvíli přesvědčil.

Potom se stalo něco neuvěřitelného. Ucítil, jak se jeho nahé kůže na předloktí dotkly Eliotovy prsty. Chvíli spočívaly na místě, pak ho začaly lehce hladit. Vyvolalo to v něm příval nepoznaných pocitů. Nejdříve ztuhnul a měl pocit, že se napětím nedokáže ani pohnout. Pak se roztřásl. Cítil, jak z těch jemných dotyků proudí do těla vlny horka.

Sklonil se nade mnou a řekl bych, že úmyslně mi nabídl pohled na napnuté kalhoty vepředu s velkou boulí prozrazující, že ani pohled na můj penis ho nenechal lhostejným. Zachytil můj pohled, ale ani se nesnažil své vzrušení zamaskovat. Ponořil jednu ruku s teploměrem do vody a druhou nahmátl můj stále ztopořený penis, silně jej stiskl a začal ho prohánět, což bylo díky vonnému oleji rozpuštěnému ve vodě snadné a samozřejmě i příjemné.