Povídky

Je mi vlastně jedno, kam ho strčim. Hlavně že někam. Z práce totiž bejvam hrozně nadrženej. Bojíš se zeptat, abys nedopad’ jako číča? Klídek, řeknu ti to sám. Ne že bych teda chlapa nikdy nevojel. A ty nevypadáš úplně špatně, kámo.

Očima skenuju jeho obličej. Tváří se tak přísně a odhodlaně, že je mi jasný, že s ním nic nezmůžu. Ne po dobrým. A na nějakou další lest dneska nejsem přichystanej, achjo. Navíc se stejně každou chvíli vrátí naši... Poraženecky si povzdychnu. „Tak dobře. Ale beru tě za slovo. Že až to doděláme, bude zábava,“ mrknu na něj.

Pak jeho pozornost přitahují prsty, ty dlouhé a bílé prsty, kterými mu Sid vjíždí pod tričko a hladí mu kůži na zádech. Potom mu tričko stahuje přes hlavu a háže na zem. Svými rty se přitiskne Arnymu na ústa a opatrně ho líbá, jemně jazykem olizuje jeho chvějící se rty a pak pomalu vjíždí mezi ně dovnitř. Arny mu to vrací, zprvu váhavě a nejistě, ale pak čím dál prudčeji a odvážněji. Sidovy dlaně ho hladí po zádech, po břichu, prsty si hrají s jeho bradavkami, až Arny lapá po dechu. A potom…

Každá story má ňákej okamžik, ve kterým začíná. Může to bejt den narození, den, kdy jdete poprvý do školy, nebo když poznáte svoji osudovou lásku. U mě by to byl den, kdy jsem v prváku se školou na exkurzi políbil jednoho kluka. Jenže to nebyla žádná osudová láska, dokonce jsem ho neznal víc jak pár hodin, byl z druhýho konce Států, takže jsem ho už ani nikdy neviděl.

Sice jsem mu tenkrát, když se nám návštěva těch adventních trhů tak nečekaně a zajímavě vyvrbila, řekl, že s ním budu tu hru na zvrhlýho Ježíška hrát i bez punče… A on proti tomu nejenom nic neměl, ale naopak to ještě vypadalo, že se na to dost těší… Jenže tím to tak nějak zvadlo. Přitom mi přijde, že by si to asi i chtěl zopakovat. Já teda chci určitě. Jenže… nedokážu mu to tak úplně narovinu říct.

Jenže ta otázka byla tak… výstižná. A rezonovala s mým neodbytným celodenním ‚Proč ne?‘
Neber to blbě, ale vo nudě to fakt bejt nemá.

Venku, třeba ve skateparku, jsem se přistihl, jak po očku sleduji jiné kluky. Obzvláště ti ve skejtovém oblečení a machrovsky nasazených kšiltovkách s rovnými kšilty vyvolávali zvláštní mrazení v těle. Nakonec jsem si ve skateshopu pořídil snapback s koženým kšiltem, nasazoval si jej na hlavu při svých utajených sexuálních hrátkách a vždy docílil nádherných orgasmů. Někdy jsem kšiltovku položil před sebe, moje cákance končily na ní, částečně jsem je slízával z koženého kšiltu a zbytky na ní zasychaly.

Niekto by povedal, že to, čo robím, je zlé. Nespravodlivé. Možno až hnusné. Áno, takých ľudí by sa určite našlo veľa. Ale poviem vám jedno – ich názor ma ani zamak netrápi. O tom, či robím správne alebo nie, rozhodne len ten hore. A ak bude treba, tak príde boží trest. A možno nie, možno som ho dostal vopred, vytrpel som si predsa dosť. A keď sa nad tým tak zamyslím, tak to mohol byť aj plán. Veď, ako sa vraví, Jeho cesty sú nevyspitateľné.

Ťukal do počítače. Během několika málo minut jsem pověsil na věšák kromě ponožek všechno, co jsem měl na sobě. Teď budu hrát vabank. Co když jsem se mýlil v odhadu? Tak mě s trapasem vykopne, nic horšího mi nehrozí. Když se otočil od stolu, už jsem ležel na zádech na vyšetřovacím lehátku úplně nahatý a urovnával jsem si předkožku. Zarazil se, to ano, ale jen na chvilku. Z role profesionála nevypadl na déle než pár vteřin.

Vždycky si říkám, že nejsem ani tak starej, ani tak ošklivej, ani tak blbej, abych za to musel platit. A jestli jsem tak hezkej, že bych si za to mohl dát platit, mě nikdy ani nenapadlo. Přestože na fotkách ze studentských let se sám sobě tak líbím, že bych sám sebe osouložil, kdyby to šlo. Jeho to napadlo. Nějaký student, kterému někdo poradil, že by si ke stýpku mohl přivydělat svým tělem, svým mládím. Hnus. Já byl vždycky raději studý chudent, než abych se snížil k něčemu takovému. Ale kdoví, co ho k tomuhle dohnalo.

Miluje ten pohled zezadu, jak se mu penis pohupuje pod kulkama. Vezme ho do dlaně. Igo zaskučí. Nechce se takhle udělat, nesnáší to. Když ho David honí zezadu na čtyřech jako čokla. Dráždí ho u toho dildem. Nesnáší to a stejně se udělá, protože to nejde oddálit. Už to nejde. David zpracovává jeho péro čím dál tím rychleji, nabodává ho na uměláka, až Iga nutí přirážet na všech čtyřech jako čuba.

Kousek od lesa je maličké městečko, ve kterém stojí továrna, a v ní pracují dva bratři, Jan a Marián. Chlapci to jsou jako lusk, příroda na nich rozhodně nešetřila. Ten den jako každý jiný po práci vyrazili k domovu v sousední vesnici na druhé straně lesa. Nasedli do autobusu a už se těšili na večeři i postel. Osud s přírodou však byli proti. Když bratři měli přejet po jediném mostě přes jedinou řeku v kraji, zjistili, že dlouhotrvající deště rozvodnily tok a ten strhnul most. Jak se teď dostanou domů?

Mám chalupu v jižních Čechách, jezdím tam celý život, tedy 40 let, a mám to tam moc rád. Jakékoli roční období je pro mě něčím kouzelné. To, co se však odehrálo minulé léto, je to, co jsem si vždycky vysnil, ale nikdy bych nevěřil, že to nebude jen součást mých nadržených představ a mokrých snů.