Povídky

Rovnako gule má už plné a stvrdnuté. So sťahovaním predkožky sa nijako neponáhľam. Radšej vymením ukazovák za palec, trochu zvýšim tlak a pokračujem ešte minútu-dve v pomalých, malých, krúživých pohyboch. Na špičke Matejovho penisu, ktorá je asi do 3 mm odkrytá, sa zaleskne prvá kvapka číreho predejakulačného sekrétu. "To je úžasné," ozve sa Matej. "Ako to robíš?"

„Chceš ho vidět?“ zeptal se mě David, který už jen v trenkách seděl na posteli. Já jsem byl v tričku a trenkách. David si strčil ruce pod gumu trenek a postupně je stahoval dolů. Na světle se tak objevilo jeho péro. Seděl úplně nahý na své posteli a já jsem si prohlížel jeho nahé klučičí tělo, se světlými zastřiženými chlupy v podpaží a mezi nohama.

Začali jsme společně blbnout. Naše těla se různě proplétala, dotýkala, vzájemnému kontaktu se nedalo vyhnout. Přitom mým tělem vždy projela vlna vzrušení. V nestřeženém okamžiku mne Marek políbil a očekával moji reakci. Překvapil jsem sám sebe, svůj nenadálý chtíč, své hříšné myšlenky. Polibek jsem mu vrátil. Začal mi hladit mé bradavky, tělo, líbat na tvář. Jazykem dráždil již vzrušením vztyčené bradavky. Jemně kousal do ušních lalůčků. Moje tělo bylo v absolutním napětí.

Pak se někdo pokusil mne zvednout. Měl docela problém, neb mi mé nohy moc nesloužily. S jeho pomocí se to povedlo, taky jsem se trošičku zmátořil a začal vnímat své okolí. Zjistil jsem, že můj zachránce je v brnění, trochu divné v dnešní době, a není sám. S ním bylo ještě několik jeho druhů. S jejich pomocí jsem se vydal k východu. Naše cesta však netrvala dlouho.

Kouzelně nasvícený náměstí navozovalo tu správnou atmosféru, do toho se z repráků linuly vánoční písničky… takový jakože optimistický, že prej přání se maj plnit o Vánocích nebo co… Nebo tak nějak se to tam zpívá, ne? Hahaha! Takovej profláklej hit a já už si ani nevzpomenu na slova, chichi… Ale něco by se každopádně o Vánocích plnit mělo a všecko tomu, že to budou ty naše přání, nasvědčovalo, když jsme se s Dalim kolem šestý hodiny na to náměstí přihnali a hned jsme si všimli tří holek, co si před živým betlémem zkoušely vyfotit selfíčko.

V tu chvíli jsem v zrcadle za mnou uviděl borce, který se evidentně bavil tím, že mě nachytal, jak slastně okukuji vlastní tělo. Otočil jsem se a začal nepokrytě okukovat nově příchozího. Málem jsem z něj samovolně vystříkl. Borcovo vyrýsované svalnaté tělo a perfektně padnoucí červené speedo plavky, zakrývající parádní dělo a pevný zadek, ručník frajersky přehozený přes rameno. Jeho postava byla pevná a pružná, bez jediného zbytečného gramu tuku a s přirozeně širokými zády. Borec se usmál, mrkl na mě a chvatně odešel do sprch. No ty vole, pěkně mi z tebe cuká péro v adidaskách, pomyslel jsem si.

Markovy hadry na mě trochu plandají, ale snad to nebude zas až tak nápadné. S veškerou drzostí a sebedůvěrou se proto vlamuju do oněch lítaček. První, co mě bije do očí, je silně osvětlené podiu. Na něm tři svalnatí borci v maskách znásilňují menšího, který je za ruce i nohy napnutý v jakési popruhové konstrukci. Pomalu se rozkoukávám. Je to tu jako v nějakém pornokině. Zbytek malého sálu zabírají diskrétně oddělená sezení, v nichž jsou díky všudypřítomné potemnělosti rozpoznat jenom obrysy hlav.

Dako cítí, jak se celá ta krabice pravidelně lehce naklání. Je na lodi. Netuší, jak dlouho byl mimo. Nemá ani zdání, co a proč se to děje. Zbývá mu jenom doufat. Najednou se v otvoru objevuje stín a jemu na jazyk přistávají kapky. Osvěžující, chladná voda stéká do krku a on se snaží polykat. S otevřenou pusou to ale moc nejde. Spousta tekutiny uniká, vytéká přes rty na bradu a po krku odkapává na dno bedny. Napájení je u konce a zvenku se ozývá drsný mužský hlas: „Neboj! My si tě za chvíli i nakrmíme.“

Vstal som z postele a začal som sa hrabať vo svojich veciach. „Čo robíš?“ sledoval ma Mišo pootvorenými očami. „Idem do sprchy,“ povedal som, držiac kozmetickú tašku, uterák a trenky na spanie. Pánske sprchy boli spolu s toaletami spoločné pre celé poschodie. Upravil som si mäknúce péro tak, aby ho cez tepláky moc nebolo vidno, a zamieril som k dverám.

Kousek od školy je dost slušná kavárna. Zasedli jsme a objednali si dvakrát dvojitý presso. Přinesli ho i se sklenicí vody a drobnou sušenkou ve tvaru čtyřlístku na podšálku, jak říkám, slušná kavárna. Nalil jsem si do kafe mlíko, zamíchal a olízl lžičku. Vím, je to neslušný, ale mně je vždycky líto tý pěny, která na lžičce zůstala a která mi chutná, a navíc jsem si zkusil taky trochu zaflirtovat. Tu lžičku jsem olízl pomalu a díval se přitom na něj s přimhouřenýma očima. Víc můžu udělat už je to, že to na něj vybalím naplno. Zasmál se a udělal totéž. Tak jo, rozumíme si.

Výjezdy k pacientům nemám rád. Asi jsem pohodlný, ale ordinace se vším tím vybavením pěkně po ruce je prostě fajn. Navíc, když výjezd není ani k mému vlastnímu pacientovi, ale jako záskok za kolegyni, která má dovolenou. Rukou napsaná poznámka od sestřičky navíc byla poměrně vágní: „Pacient doma s distorzí hlezna, nyní bolesti břicha. Adresa…“

S Michalom sme sa poznali ešte v škôlke. Na základke sme vytvorili chlapčenskú bandu, v ktorej sme boli vodcovia. Aj učňovku sme si vybrali spoločnú, hoci mňa lákalo gymnázium. Na oslave Michalovej plnoletosti ma šokoval, keď mi predstavil svoju priateľku. Odvtedy sme sa schádzali zriedkavejšie. Jeho priateľku Ľubu som poznal povrchne a od začiatku sme si nesadli.

Ve dveřích pokoje stál Honza a tvářil se omluvně: „Ty trenky byly hrozně zpocený, nechal jsem je tam zatím uschnout, nevadí?“ Všichni tři kluci s málem otevřenou pusou koukali, jak z jeho vlasů padají kapky vody na jeho svalnatý hrudník, odkud stékají po vypracovaných břišácích a ztrácejí se pod ručníkem, který jediný zakrýval, co se ani nesnažili domýšlet.