Povídky

S Michalom sme sa poznali ešte v škôlke. Na základke sme vytvorili chlapčenskú bandu, v ktorej sme boli vodcovia. Aj učňovku sme si vybrali spoločnú, hoci mňa lákalo gymnázium. Na oslave Michalovej plnoletosti ma šokoval, keď mi predstavil svoju priateľku. Odvtedy sme sa schádzali zriedkavejšie. Jeho priateľku Ľubu som poznal povrchne a od začiatku sme si nesadli.

Ve dveřích pokoje stál Honza a tvářil se omluvně: „Ty trenky byly hrozně zpocený, nechal jsem je tam zatím uschnout, nevadí?“ Všichni tři kluci s málem otevřenou pusou koukali, jak z jeho vlasů padají kapky vody na jeho svalnatý hrudník, odkud stékají po vypracovaných břišácích a ztrácejí se pod ručníkem, který jediný zakrýval, co se ani nesnažili domýšlet.

Rozhořela se debata na nějaké téma. Jana o něčem diskutovala s Reném a Ivou. Líba mi s obavami líčila své možné pochybení v oblasti synovy výchovy. Prý našla v jeho pokoji něco, co úplně nedokázala zařadit do jeho věcí běžné potřeby. Ukazovala mi fotku toho předmětu. Jen s obtížemi jsem se nezačal smát. Sdělil jsem jí, že je to taková věc na uvolnění. Má simulovat vnitřní otvory lidského těla a stimulovat ty vnější části. Líba se zašklebila. Její znalost sexuálních hraček byla opravdu žalostná. Odhodlaně začala prohlašovat, že to svému synovi zatrhne, že na to má ještě dost času. Nepotěšil jsem ji poznámkou, že bude masturbovat i bez jejího svolení.

Vejdu do domu. Rád bych řek, že mě tři patra schodů nějak uklidnily, ale asi ne. Najednou tam stojim. Tak jo. Natáhnu ruku, zmáčknu zvonek. Slyšim, jak zvoní. Zůstanu stát, už nemůžu zpátky. Stojim, čekám jako trouba. Nemám přece jen utéct? Půl minuta, minuta. Přijde mi to jako věčnost. Poslední šance se otočit. Ne? Notak co? Dveře se otevřou. Stojí tam On.

V pondělí je to ve škole strašný. Moje jediný štěstí, že jsem si ho celou neděli honil, a tak se můžu aspoň trochu soustředit. Wik se tváří jakoby nic. Pořád mi k němu ujížděj oči. Při velký přestávce už to nevydržim. Dojdu k němu a sednu si na lavici.

Ed byl opravdu dobrý. Z hlazení bradavek přešel na jejich olizování a lehké kousání, až Alan cítil, jak na to jeho rozkrok reaguje. Všiml si toho i Ed, který, a to bylo rychle jasné, byl na tom úplně stejně. Což se dalo snadno vyřešit, jak se Alan po chvíli přesvědčil.

Potom se stalo něco neuvěřitelného. Ucítil, jak se jeho nahé kůže na předloktí dotkly Eliotovy prsty. Chvíli spočívaly na místě, pak ho začaly lehce hladit. Vyvolalo to v něm příval nepoznaných pocitů. Nejdříve ztuhnul a měl pocit, že se napětím nedokáže ani pohnout. Pak se roztřásl. Cítil, jak z těch jemných dotyků proudí do těla vlny horka.

Sklonil se nade mnou a řekl bych, že úmyslně mi nabídl pohled na napnuté kalhoty vepředu s velkou boulí prozrazující, že ani pohled na můj penis ho nenechal lhostejným. Zachytil můj pohled, ale ani se nesnažil své vzrušení zamaskovat. Ponořil jednu ruku s teploměrem do vody a druhou nahmátl můj stále ztopořený penis, silně jej stiskl a začal ho prohánět, což bylo díky vonnému oleji rozpuštěnému ve vodě snadné a samozřejmě i příjemné.

Ve škole se nemůžu udržet, pořád mi k němu ujíždějí oči. Furt na to musim myslet. Hlava mi pořád jede, nemůžu se těch představ zbavit ani ve škole, natož doma. Honim, v jednom kuse honim. Ale k ničemu jinýmu se nedostanu. Co tim chtěl říct… proč mi to říkal? Asi bych se mu měl vyhýbat a vykašlat se na něj. Ale pořád mám takový nutkání se k němu nějak přiblížit. On je gay. Nebo možná ne, ale má sex s chlapem.

Dokonce si i pamatuji, jak mi ten tichý hlásek říkal, že ho sprostě šuká, zdálo se mi o tom, neustále jsem kvůli tomu na něj křičel, nutil ho mi říkat všechno, co dělá. Nikdy mi nic nepřišlo jako důkaz věrnosti, ale všechny blbiny jsem viděl jako jasný doklad nevěry. I sebemenší prkotinu, stačilo, aby si do práce vzal novou kravatu, a už jsem ho viděl na stole pod jeho šéfem, dokonce jsem si to tehdy došel zkontrolovat, měl ji uvolněnou, to pro mě bylo znamení, abych mu vyčetl každou prkotinu a zhádal se s ním před všemi jeho kolegy. A přesto se mnou stále byl, stále mi odpouštěl, když jsem po svém záchvatu dospěl k prozření a omlouval se.

Wik nepřišel do školy. Ve čtvrtek a v pátek jsem to tak nějak čekal. Ale nebyl ve škole i celej další tejden… Od tý fotky jsme si nepsali. Přemejšlim, že bych mu napsal, ale nevim co a hlavně, messenger píše: naposledy aktivní před 10 dny. Druhý den je pořád offline. V sobotu už je to 14 dní. Wik, kterej normálně visí na mobilu celej den. Mám strach, co se stalo.

Nevím, jestli se mi ovečky zželí anebo chci jen vidět, ten překvapený pohled. Jedno z toho to bude, možná obojí. A nejspíš taky fakt, že ho prostě chci a nerad chodím kolem horké kaše. Jsem v práci a na nějaké to dlouhé hraní nemám čas. Trošku pošťuchování ano, ale balit tu kluka půlku večera a ještě nemít jistotu… na to mě neužije.

S Vojtou se známe od gymplu. Neuvěřitelnej charizmáč, co před ním holky padaj jak šraňky. A neuvěřitelnej děvkař, co na gymplu snad vojel všechny holky. A tenhle kluk se od gymplu kamarádil se mnou. Občas mě napadlo, jestli to není kvůli tomu, že ví, že já mu po žádný jeho holce nevyjedu. I když tedy ty holky střídá, tak je na ně vlastně současně hrozně žárlivej…