Borci na videu si to už stříkaj do huby a já už jsem těsně před slastným vyvrcholením, když najednou uslyším, jak se rozrazí dveře a někdo si to míří přímo k mému místu. „Doprdele,“ potichu zakleju a rychle se snažím nacpat čůráka zpátky do kalhot a zastavit to podělané porno. Akorát jednou rukou dopnu zip a druhou vypnu prohlížeč a už nade mnou stojí chlap z ochranky. No, chlap, nemůže být o moc starší než já, ale je celkem pěkně nabouchanej. Sakra, postavený péro mě v uplých džínách pořádně tlačí…
Hubert ucítil, jak mu na zádech vyrazil ledový pot. To snad ne… Úsměv mu ztuhl na rtech. Strachy mu vyschlo v ústech. Zaťal zuby, až ho zabolelo v sanicích. Johan… tak se přece jmenuje…- Až se to tvůj otec dozví, pověsí mne na prvním vhodném stromě. A to ještě v tom lepším případě. - řekl bezbarvým hlasem.
Hluk. Auta. Ethan je ihned vzhůru a obléká se. Od toho hrozného dne, kdy je vzali na popravu, je připraven ve dne v noci a spí jen na půl ucha. Rychle se dooblékne, ale hned na to se mu ulehčí, když auta pokračují dál. I přesto vyjde ven a rozhlíží se po okolí. Zívne si a chvilku stojí na zápraží.Svítá?
„Když to tedy chceš vědět," vyskočil ten hulvát ze židle, „tak mě prostě sere sedět mezi bandou nafoukanejch snobů a buzerantů a usrkávat nóbl šampus. Čekám tě venku, Lenko!" Odpochodoval poněkud vrávoravým krokem, na druhý pokus se trefil do dveří a byl pryč.
V krbu plápolal oheň a místností se šířilo příjemné teplo. U krbu leželo několik různě velkých psů a kočka s klubkem koťat. Muž hrál na kytaru a občas se podíval na "své syny". Starší Johan seděl v křesle, které zjevně pamatovalo lepší časy. Mladší Jakub seděl na zemi a opíral se mu o kolena. Pod sebou měl pečlivě vydělanou beraní kůži.
„Ty?“ zeptal se Adam.„Co já?“„No, umíš ten děják?“ zeptal se takovým tázavým pohledem.„Jo umím. Hele a nechtěl bys k nám? Máma přijde až v neděli, takže bys u nás mohl i spát a společně bychom se mohli podívat na ten děják,“ vyhrkl jsem ze sebe a doufal jsem, že Adam bude souhlasit.
Venca se už s rozepnutým poklopcem uvelebil na sedadle hned vedle Ježka, který už zpod trenek vytáhl své péro, nabývající pod jeho rukou obřích rozměrů. Ten pohled Vencu přímo magnetizoval, a tak už automaticky sáhl po tom svém, očekáváním už úplně tvrdém, ptáku. Opatrně ho vyndal a začal si přetahovat předkožku jako ostatní. Byl to opravdu slastný pocit honit spolu s dalšími kluky z obou vesnic.
„Myslíš, že v noci tajně chodí chytat?“„Nevím, ale dělá mi to starosti. Pokud každý bude chodit na ryby, pak sotva něco na podzim vylovíme a velitelův hněv bude strašný.“Ethan mlčí, ale ví, že Andrés má pravdu. „Nemohli bychom to stáhnout z polí mokré?“Andrés se zachechtá, ale pak zvážní. „Víš, starosto, ty jsi sedlákem asi jako já šlechticem. Nejde to. Už jsi… Ne, nezkoušel jsi to. Zapomeň na to.“
Potom jsem si přitáhl Jozífka k sobě, přiměl ho, aby se na kolenou nade mnou rozkročil a vzal jsem ho do úst. Jenom vydechnul, podepřel mi záda polštářem, vzal moji hlavu do rukou a sám si řídil rytmus, v jakém se pohyboval v mých ústech. Najednou jsem ucítil dotek rtů na mém penisu, otevřel jsem oči a viděl Filipa, klečícího a opřeného o lokty, jak se nade mnou sklání, a za ním Otakara, jak si ho připravuje.
Nejvíc mě zaujal Adam – hubený, modrooký, s trochu kudrnatými černými vlasy – prostě překrásný. Hned jsem se na něj zadíval a on to nejspíše spatřil a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatil a pan učitel nabídl Adamovi místo vedle mě. Adam se posadil a řekl:„Adam, těší mě.“ Měl krásný hlas a podal mi ruku.
"Aj tak potrebuješ trest. Disciplína je na prvom mieste. Ale neboj sa, smiech je liekom na všetko. Aj na neposlušnosť." V tom momente ma začal štekliť. Práve tam, kde som bol najšteklivejší. Pri pazuchách, okolo brucha, pod kolenami. Strašne som sa smial. Chcel som plakať. Nekontrolovane som sa hýbal, alebo som sa o to aspoň snažil. Bolo to nezastaviteľné. Keď po asi 15 minútach prestal, som zadychčaným hlasom povedal: "Ďakujem, pane."
„Smích tě přejde!" a začal mne hned zpracovávat prsty. Ještě jsem byl trochu rozbolavělý po tom odpoledni, chtěl jsem se mu vysmeknout, ale přidržel si mě za boky a pokračoval. Když pak do mě vstoupil, byl jsem už zase tak nažhavený, že jsem mu vyšel prudce vstříc. Čím to bylo, zdali nezvyklým prostředím, nikdy před tím jsme se nemilovali jinde než v posteli, nebo překvapením, nevím, ale cítil jsem obrovské vzrušení.
Jenom Karel si nic neuvědomuje. Vstane, nahý otevře truhlu. Vytáhne punčošky, které koupil na trhu od krajkářky. Předstíral, že je to dárek pro sestru. Na hladké nohy si nandává nejprve jednu. Pomalu a láskyplně si ji urovnává. Slina skane na listí a tělo se položí, aby lépe vidělo. Nemůže odtrhnout zrak od scény, která se tu odehrává. Krása, myslí si vysoká postava, která hltá ladné křivky lýtka, stehna, které mizí v bělostné punčošce.
Tahle pohádka původně byla jenom taková srandička pro Hráškova partnera.Ale snad se bude líbit i vám, kdo si ji přečtete.
„Aha, už chápu.“ Položí na sebe talíře, které odnese do kuchyňky. Ethan zatím schová do košíku pekáč a hrnec s naběračkou a to celé postaví ke dveřím. Otočí se, ale to už jsou otevřené dveře do sousední místnosti, kde Max klečí u velké matrace pro dva.„Pomohu ti!“ Vezme do ruky cíp prostěradla a u rohů je zastrčí pod matraci. Uhladí je, chytí dva polštáře. Zaslechne vyheknutí, pak si všimne Maxe na podlaze s peřinami v náručí. Rozesměje se.
Jozífek byl vždycky značně náruživý, ale to, co prováděl dnešní odpoledne, to převýšilo veškeré moje dosavadní zkušenosti. Byla v něm nějaká divokost, dříve jsem cítil z jeho strany vždycky něco jako mírný ostych a opatrnost, i když se milování zcela oddával. Teď si mě ale bral naplno, ne hrubě, ale s jakousi něžnou bezohledností…
Star Trek. Pro někoho legenda, pro někoho něco neznámého. A k Star Treku patří jedna z největších postav sci-fi – Spock. Jedno setkání v neutrální zóně. Spock potká někoho ze své minulosti. Někoho koho by nejraději škrtl ze svého "fascinujícho" života…Příběh je inspirován knihou Černý oheň od Sooni Cooper. Všechny postavy kromě planety Almeriji a jeho lidu patří autorům Star Treku.
Vážený příteli,tuto povídku bych rád věnoval Vám, Vám, který jste už víc jak 15 let neměl dovolenou.Vám, který jste slova: spolu to dokážeme, pozvedl nad: miluju tě…Nevěřím v Boha a anděly. Ale jestli nějací andělé jsou, tak jeden z nich má Vaši tvář…
Jakub byl dokonale zmatený. Nenadálá péče o jeho osobu ho zaskočila nepřipraveného, cítil poprvé po dlouhé době, že se o něj někdo zajímá. Vůbec ho nenapadlo, že by pro svoje nabídky mohli mít i nějaký jiný důvod než jen ten, aby mu pomohli.
Pavel vyleze na břeh a stoupne si na osušku. Martin z vody sleduje, jak se na břeh vynořuje nádherné opálené štíhlé tělo. Kapičky vody po něm stékají, hladí ho a laskají ve svém objetí. Závidí jim. Usměje se. Taková blbost. Vždyť to může udělat taky.Pavel se utře a lehne si na osušku. Ještě je teplo, ale cítí, že by se rád zahřál. Spokojeně přimhouří oči a zaposlouchá se do šumění bříz.
„Jen počkejte, až se vrátí Jozífek, všechny vás zmlátí za to, jak si ze mě utahujete. Copak tihle dva, jsou to blázni, ale že i vy se k nim přidáváte, Otakare…," rozohnil jsem se.„Moc vám to sluší, když se zlobíte, a já vám mám vlastně něco vracet," vstal Otakar od stolu, sehnul se a políbil mě lehce na ústa.
Martina bodne výčitka. Pavel tu leží nemocný a on si to skoro rozdal za výlohou cestovní kanceláře. Ne skoro, ale udělal to.„Jsi nahý a krásně voníš. Jsem rád, že je ti lépe.“„Trochu mě ještě pálí. Podívej se,“ otočí se a vystrčí zadeček na Martina. Ten polkne.
„Nebojte se mě, prosím, vážně vám nic neudělám!" napřáhl jsem k němu ruce, abych mu pomohl vstát z té poněkud nedůstojné pozice.„Nebojím se, jenom jsem se lekl." S mojí pomocí se vyhrabal z vany, sehnul se, aby sebral spadlou osušku, a přitom se praštil do čela o hranu umývacího pultu.
Pohlédne na mlčící zajatce, jak vážou proutí na vyztužení břehů. Pak se zahledí na rybník. Zbláznili se. Kolem zuří válka a oni čistí rybník. Anglická letadla na ně shazují bomby, v Atlantiku vedou jejich ponorky boje a nedávno potkal pár vojáků z východní fronty. Příští měsíc by se u nich měly objevit jednotky, které přijdou z Ruska. Někdy uvažuje, proč bojují na tolika frontách, ale vyhrávají a vůdce s generály ví, co dělají.Ten rybník je opravdu pěkně zaneřáděný.
Tak a je to tu, zítra mi končí ochranná lhůta. Ať jsem dělal, co jsem dělal, vždycky mi nakonec na mysl přišlo tohle, když jsem ten večer usínal. Nevypadalo to, že by to nějaký další stážista řešil, natož například Jay, ale já prostě často řeším i větší blbosti, než je tohleto.
Strana 92 z 95
