Ohnivá vášeň II. - Ohnivý upír

„Wille?“ ozval se jako první Gavin, který vstal. Krve by se v něm v tu chvíli nikdo nedořezal.

Will se posadil a prohlížel si celé to místo. V hrudi cítil, jak mu srdce buší o sto šest. Nechápal, co se stalo a jak to, že se opět nachází na tomhle místě.

Garry, který seděl vedle něj, položil na jeho rameno ruku. Nemohl tomu uvěřit stejně jako Will. Jak to, že jsou oba zase tady, když zemřeli?

„Wille!“ vyjekl Aiden a vydal se hned k Willovi. Ostatní se postavili a stáli úplně zařezaní.

„Vy mě vidíte?“ zeptal se Will naprosto zmateně.

„Ano,“ odpověděl Aiden a klekl si k němu. „Jsi tady a živý!“

„Ale jak to?“ zeptal se Garry, kterého si zatím nikdo nevšímal. Ani mu to nevadilo, byl na to zvyklý.

„To ten blesk!“ ozvala se Bella a vystartovala rychle od stolu směrem ke Garrymu. Objala ho tak silně, jak jen mohla. „Jsi zpátky!“ vykřikla radostí a její oči opět zaplavily slzy.

Oba chlapci, kteří oživli, se postavili. Samozřejmě, že o Willa byl daleko větší zájem, jelikož mu byli všichni bližší.

Willa nejdřív dlouho objímal Aiden, který si zakrýval ústa rukou. Další ho k sobě přimáčknul Noah, který ho poplácal po zádech.

„Vítej zpátky, brácho!“ pustil Noah Willa a přesunul se ke Garrymu, u kterého celou dobu stála Bella.

Další k Willovi přistoupil Derek, který jen stěží zadržoval slzy. Bodejť by ne, když z bratrů měl k Willovi nejblíž.

„Ty – já – jak?“ nemohl Derek složit srozumitelnou větu. Nerozuměl tomu a snad ani nechtěl, protože se cítil tak šťastně, jako když mu Claudie oznámila, že bude možná otcem.

Přitiskl ho k sobě a držel ho snad pět minut v náručí. Brečel a smál se. Byly to slzy radosti. Nefalšované slzy radosti.

„To už stačí, Dereku, uškrtíš mě,“ řekl Will, když už pomalu nemohl ani dýchat. Derek ho pustil a šel za Garrym.

Will se poté přivítal se Selmou, Bellou, Joeyem a Claudií. A pak to přišlo! Před Willa si stoupnul Gavin. Koukal mu do těch jeho zelených očí jako na zjevení.

Gavin se ani nesnažil zadržovat slzy. Will se vrátil, jeho fuomind! Nejdřív váhal, zda ho má k sobě přitisknout, ale nakonec to byl Will, kdo mu skočil do náruče a obdařil ho polibkem. Byla to snad ta nejšťastnější chvíle v životech obou.

„Garry, já se ti moc omlouvám!“ přišla Selma ke Garrymu a poprvé za celý měsíc se mu podívala do očí.

„To je v pořádku,“ řekl a najednou ucítil, jak ho Selma svírá ve své náruči. Bylo to neuvěřitelné. Žena, která se na něj ani koutkem oka nepodívala, ho teď objímá.

Když ho Selma pustila a přidala se k Bastovi, přišla ke Garrymu Claudie. V očích měla stále slzy a usmívala se.

„Nahnal jsi mi strach!“ řekla a přitáhla Garryho k sobě. Ten se jen podíval na Dereka, který se usmíval, a tak objal Claudii také.

Takhle celé vítání trvalo ještě asi dvacet minut, než se všichni posadili zpět za stůl.

Pak si Will s Garrym stoupli naproti sobě a prohlíželi se. Teď ta podoba byla ještě mnohem větší, když byli oba naživu. Ani jeden nevěděl, co tomu druhému má říct, jen na sebe zírali.

Nakonec ledy prolomil Garry. „Díky, žes tam se mnou byl! Nikdy o tom nikdo nevěděl!“

„Já jsem rád, teď jsi pro mě úplně jiný člověk!“ řekl Will a konečně ho objal. Nebylo to jako, když byli u poslední vzpomínky. Teď se opravdu objímali a byli skuteční. Nakonec i oni usedli za stůl.

Will si sedl mezi Gavina a Isabelle a Bella zatáhla Garryho mezi sebe a Claudii. Najednou byli všichni kompletní.

Garry se celou tu dobu cítil hladový, a tak byl neskutečně vděčný, když Isabelle vykouzlila jídlo. Všichni si mezi sebou něco povídali, ale Garry jakoby neslyšel. V uších měl pouze tep svých žil a bušení srdce. Jenže od kdy bije jeho srdce tak nepravidelně a pokaždé jinak?

Sáhl si na hruď a nemohl uvěřit tomu, že tam nic necítí. Ani na rukou a ani na rukou nic necítil. Navíc byl úplně ledový, a i když se najedl, stále pociťoval hlad.

Co se to sakra děje? zeptal se sám sebe.

Najednou Will zbystřil. Bylo to, jako by slyšel Garryho hlas, ale při tom Garry za celou dobu neřekl nic. Podíval se na něj a zjistil, že se Garry osahává a prohlíží.

Že by to spojení stále fungovalo? zeptal se pro sebe Will a teď se zase zarazil Garry. Podíval se na Willa, jelikož slyšel jeho hlas ve své hlavě.

Wille? zkusil to Garry.

Slyším tě! odpověděl Will.

Já tebe taky. Myslím, že se se mnou něco děje! namítnul okamžitě Garry, který se na Willa koukal s beznadějí v očích.

Co? zeptal se zmatený Will.

Asi jsem pořád mrtvý! Srdce mi nebije a v žilách nemám tep, a navíc…, zarazil se Garry. Uviděl totiž, že Noah rozbil talíř, když ho odnášel a pořezal si prst. V tu chvíli se všechny Garryho smysly zaměřovaly jen na Noahovu krev.

Na tváři se mu objevily černé žilky, které směřovaly až do jeho očí, které začaly černat. Celé jeho tělo se chvělo a navíc cítil, jak mu špičáky rostly ven z pusy.

V tu chvíli Garry začal křičet bolestí. Na zuby byl citlivý od malička, a teď jako by mu někdo vytahoval špičáky kleštěmi, ale jen je prodlužoval.

Všichni najednou odskočili od stolu. Garry skočil na stůl v dokonalé přeměně a rychlostí blesku stál u Noaha, kterému stále krvácel ukazováček.

Garry se ohnul a chtěl tu krev začít sát, když v tom se celý rozhořel. Všichni jen sledovali až na Willa, ten instinktivně oheň zastavil a Garry padl na zem. Vypadalo to, jako by ho jeho vlastní oheň popálil.

„Nestůjte jako idioti, pomozte mu!“ řval Will, když viděl, že je Garry celý popálený a ztratil vědomí.

Bella začala připravovat mast proti spáleninám a Will s Derekem Garryho přenesli na lůžko, které Joey rychle přičaroval.

„On je upír?!“ zeptal se Aiden, který nemohl uvěřit svým očím. Bella mezitím Garryho začala potírat mastí a popáleniny začaly mizet.

„Tak to byl ten nápoj!“ ozvala se Selma.

„Jakej nápoj?“ zeptal se Will.

„Upíří krev!“ ozvala se Isabelle. „Nového upíra lze vytvořit jen, když vypije upíří krev a pak zemře!“

Will si mezitím vzpomněl, že Garry často pil nějakou červenou tekutinu, která mu absolutně nechutnala.

„To jsi byla ty!“ otočil se na Selmu, které už to taky došlo.

„Co se děje?“ vložil se do debaty Noah.

„Ten nápoj, co nám všem připravovala! Byla v něm upíří krev!“ odpověděla Claudie.

„Měl ji tam nejspíš jen Garry, jelikož jen jeho nápoj měl červenou barvu!“ řekla Selma velmi poníženě a znechuceně.

„Co s ním budeme dělat?“ zeptal se Joey, který měl v očích opět jiskřičku naděje, že je s Garrym amen.

Nikdo neodpověděl, jelikož všichni věděli, že je nebezpečné mít mezi sebou upíra.

Wille! ozvalo se najednou Willovi v hlavě. Byl to Garryho hlas.

Ano? zeptal se Will.

Ať mě zabijou! Jiná cesta není!

Nevykládej hlouposti, na něco příjdeme, já na něco přijdu! Další hlas se už Willovi v hlavě neozval, a jak si stačil všimnout, tak všichni koukali na něj.

„To by se teda potom vysvětlovalo!“ ozvala se zničehonic Selma.

„Co?“ zeptal se Will.

„Ty jsi byl celou dobu v jeho hlavě, že?“ zeptala se Selma, i když odpověď věděla. Will jen kývnul a všichni napjatě čekali, co z ní vypadne. „Ten blesk vás musel rozdělit, protože se upíří krve napil jen Garry a ne ty! Tím pádem tys už nemohl zůstat v jeho těle, jelikož on je mrtvý! Jeho duše je poskvrněna, kdežto ta tvoje nemohla být a nemohla ani najít klid, jelikož je zodpovědná za Garryho. Proto jsi naživu. Dokud on bude živý upír, ty budeš živý také. Až ho někdo zabije, zemřeš znovu s ním!“ vysvětlila Selma.

Nikdo se neopovážil nic říct, všichni ale mysleli na to stejné – nesmí dopustit, aby se Garrymu něco stalo.

„A co ten oheň?“ zeptal se Gavin po chvilce, kdy nad tím vším přemýšlel.

„Garry zůstal pánem ohně. To Emma myslela tím, že uvidí, jestli její plán vyjde!“ odpověděla Selma zamyšleně.

Willa napadlo, že když Garry zůstal pánem ohně, on je vlastně zase obyčejným smrtelníkem. Rozhodl se to tedy vyzkoušet, aby nad tím nebloumal.

Najednou se louče na kuchyňských zdech rozhořely obrovským plamenem. Will tím všechny polekal.

„Tak počkat počkat! Ty louče jsem teď zapálil já! Jak to, že mám moc?“ zeptal se Will zmateně.

„Na to ti nedokážu odpovědět,“ sklopila Selma hlavu.

„Ale já ano,“ ozvala se Isabelle a zraky všech se přesunuly na ní. „Byli jste přece jedno tělo a jedna mysl. Sdíleli jste jednu moc a to znamená, že se část Garryho moci přenesla do tebe, když jste se rozdělili!“

Opět byli všichni zticha. Všechno to do sebe zapadlo. Jenže, jak mohl být Garry ohnivým pánem, když je teď upír a oheň je jedna ze dvou zbraní, která upíry může zabít?

Najednou se celý palác začal otřásat v základech a zvenku vycházel zesílený Emmin hlas.

„Vydejte mi mého upíra, nebo všechny kraje spálím na popel!“ křičela a v hlase měla vítězný tón. Najednou se Garry probudil a nasál čerstvý vzduch do plic.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Will Garryho, který byl bledý jako stěna. Jeho tělo bylo chladné doslova jako mrazák.

„Ne, nejsem! Ta čůza venku mi udělala tohle a já mám příšerný hlad! Slyším, jak vám všem proudí krev v žilách, jak vám tlučou srdce! Kdybych jen tak mohl ukojit tu žízeň!“ odpověděl rozzuřeně Garry. Jeho tělo se klepalo hlady. Měl co dělat, aby po nich neskočil a nepozabíjel je všechny.

Najednou se na kuchyňském stole objevila spousta sáčků s krví. Garry se neovládl a přeběhl nebezpečnou rychlostí ke stolu. Vzal si do ruky dva pytlíky najednou a svými, už zase, dlouhými špičáky odtrhnul horní část a začal do sebe lít oba pytlíky s krví.

Bylo mu jedno, že mu vytýkají pramínky krve ven z pusy. On jen polykal jako poblázněný. Když se otočil na ostatní, měl zase úplně černé oči a na tvářích černé vystouplé žilky, které směřovaly k jeho očím.

Odhodil prázdné pytlíky stranou a uchopil další dva do rukou a začal je opět pít. Pro všechny to byl velmi nechutný pohled.

„Garry!“ zařvala na něj Claudie. Garry se zasekl a jeho hlavou se ozvala tři slova – Mám tě ráda! V tu chvíli se jeho oči vrátily do normálu a jeho špičáky se zatáhly zpět do normální velikosti. Podíval se dolů a uviděl, že oblečení má úplně od krve.

„Co se to se mnou děje?“ podíval se na vyděšené tváře svých přátel, kteří stáli jako zařezaní do podlahy.

„Garry,“ ozvalo se zvenku. „Mohu tě naučit, jak ten hlad ovládat. Mohu tě naučit ovládat svoje schopnosti. A mohu ti ukázat, jak být milován!“

Garry se otočil po poslední větě k oknu. Ani nevěděl, jak to udělal, a v mžiku stál u něj. Podíval se dolů, kde uviděl jednu jedinou postavu s naprosto rudým hárem.

Zničehonic jí viděl, jako by stála před ním a koukala na něj. Na tváři měla vítězný úsměv.

Najednou k němu přiskočili Derek, Noah, Will a Aiden. Garrymu se zrak opět spravil a podíval se na bratry a Willa, který na něj koukali s úsměvem.

„My tě můžem naučit lásce, ona ne!“ vypadlo najednou z Aidena velmi milým tónem.

Z venku se ozval zuřivý a hysterický smích Emmy.

„Vy nejste jeho fuomindi!“ ozvalo se z venku, kde slunce pomalu, ale jistě zhasínalo svou zář.

Všichni v jídelně se zarazili, včetně Garryho. Až doteď si nebyl jistý, jestli to Emma cítila stejně, když se ho poprvé dotkla. Teď se mu to potvrdilo.

Garry se otočil na Claudii a Bellu, které byly jeho opravdové kamarádky zde. V tu chvíli se rozhodl, jak jí odpoví.

„Možná jsi moje spřízněná duše, ale kamarádi mi dávají mnohem větší lásku než ty!“ zařval ven. V tu chvíli se z venku ozval obrovský výkřik.

„Uvidíme, kdo s koho Garry!“ zařvala Emma a její postava se vypařila v černém dýmu.

Ačkoliv se Garry rozhodl takto, věděl, že ho nikdo v této místnosti nenaučí ovládat hlad a touhu po krvi. Moc dobře věděl, že teď mu to přemýšlí jasně jen proto, že se napil krve.

„Budem muset jít do našich krajů!“ namítnul Noah, který Garryho poplácal po zádech.

„Taky jsem nad tím uvažoval!“ přidal se Derek.

„Já a třeba Isabelle bychom mohli jít do mého kraje, Derek a Claudie do svého a Noah s Bellou do svého,“ navrhnul Aiden.

„Já jdu s Bellou,“ ozval se Joey.

„Teď bychom měli jít spát a zítra ráno se vydáme do krajů, ale Claudie zůstane tady, vezmu si Joeyho!“ podíval se Derek na Joeyho, který probodnul Dereka pohledem.

„Každý z vás si vezme ještě vlkodlaka! Jsou vycvičení, pomohou vám!“ navrhl Bast a všichni souhlasili.

„Někdo by měl zůstat na hlídce!“ řekla Isabelle.

„Já s Garrym!“ vyprskl Will a všichni nakonec souhlasili.

Všichni se odebrali do svých pokojů a postelí. Bella mezitím stačila sklidit v kuchyni a popřát Garrymu i Willovi dobrou noc. Poté, co odešla, si chlapci sedli ke stolu naproti sobě.

Garry stále v uších slyšel bušení Willova srdce a tep jeho žil. Cítil, jak každou chvílí jeho tělem projela velká spousta krve. Jeho instinkty byly v pozoru a Garry se je stále snažil potlačit. Nechtěl totiž Willovi ublížit.

Chvilkama kroutil hlavou ze strany na stranu a mrknul za minutu víckrát, než by se mělo. Několikrát si sáhnul i na hruď, ale žádné srdce a ani bušení necítil. Jako kdyby si prostě řeklo, že si dává stávku na celý Garryho život.

Uvnitř sebe cítil obrovské teplo a přitom byla jeho kůže úplně ledová, jako samotný ledovec někde na severu zeměkoule. Připadal si tak ztracený a smyslů zbavený.

„Garry, mrzí mě to!“ řekl Will a podíval se do chlapcových zelenomodrých očí, které byly plné beznaděje.

„Mě taky. Takhle to být nemělo! Měl jsem zůstat mrtvý!“ bouchnul Garry do skleněného stolu zlostí. Rána byla opravdu obrovská, jelikož se ve stole objevila prasklina. Garryho síla se tou proměnou znásobila o několik desítek procent. I jeho tělo každou hodinou nabíralo více svalové hmoty.

„Naučíš se to ovládat. Pomůžu ti!“ natáhl Will ruku ke Garrymu. Garry je ale odtáhl. Nechtěl, aby Will ucítil tu ledovost jeho těla. Stejně by ty ruce zas akorát odtáhl, protože by ten mráz z jeho rukou neustál.

„Jak? Nikdo kromě upírů to nedokáže!“ odvětil Garry velice podrážděně. Vztek jeho tělem projížděl s každým bouchnutím Willova srdce.

„Příjdeme na způsob!“ odtáhl Will své ruce zpět před sebe. Věděl, že tohle si Garry nezasloužil. Už jen kvůli tomu, jaký život měl tam v normálním světě.

„Jsem tak naivní! Vždycky, když si myslím, že zažiju něco, na co jednou budu vzpomínat a smát se u toho, se něco zvrtne! A teď? Je ze mě upír. Moje instinkty mi celou dobu říkaj, abych po tobě skočil a vysál z tebe veškerý život! Mnohem raději bych teď ležel na jipce než tohle!“ vztekal se Gary.

Will mu jen naslouchal a pozoroval ho. Bylo to mnohem horší, než si dokázal představit. A pro Garryho to muselo být to největší utrpení.

„Kam Bella uklidila ty balíčky s krví?“ zeptal se po chvilce Will Garryho. Napadlo ho něco, čím by Garryho vztek alespoň trochu usměrnil.

„Dala je do dolních dveří linky! Proč?“ zeptal se Garry překvapeně a sledoval Willa, který otevřel malá dvířka od dolní skříně kuchyňské linky.

„Něco mě napadlo!“ vysvětlil Will, načež vytáhl jeden pytlík a skříň zase zavřel. Z horní skříně vytáhl malý hrnek a přesunul se i s pytlíkem krve a hrnkem zpět ke stolu.

Postavil před sebe hrnek a pomocí zubů roztrhl vrch pytlíku. Trošičku obsahu vylil do hrnku a přesunul ho před Garryho. Ten měl stále větší chuť Willa rozsápat a vysát mu všechnu krev z těla.

„Napij se a mysli při tom na tu nejúžasnější a nejkrásnější věc, která tě alespoň na malou chvíli udělala šťastným,“ řekl Will s naprostým klidem v hlase. Garryho to vztekalo ještě mnohem víc, ale držel se zuby nehty, aby mu neublížil.

Uchopil hrnek do ruky a při tom si představil sebe a Claudii v kobce. Hlavou mu najednou zněla opět ta tři slova – mám tě ráda. V tom okamžiku se z hrnku napil, jako kdyby pil obyčejný čaj, u kterého se bál, že si opaří pusu.

Will, díky propojení mezi nimi, viděl ve své mysli, na co Garry v tu chvíli myslel. Musel se pousmát, když viděl, jak pro něj ta chvíle moc znamenala.

Garry položil hrnek na stůl a otevřel oči, které při tom představování zavřel. Najednou se jeho vztek zmírnil a instinkty chtěly Willa zabít o něco méně.

„Vidíš! Říkal jsem, že přijdeme na způsob, jak to v tobě alespoň na chvíli uklidnit!“ usmál se Will na Garryho, který mu úsměv opětoval.

„Děkuju!“ řekl Garry od srdce. V tu chvíli pocítil, že se rozhodl správně, když zůstal v paláci a nešel s Emmou.

„Není za co! Až budeš mít chuť mi utrhnout hlavu, tak mi řekni!“ podíval se Will na pytlík s krví, čímž Garrymu naznačil, že mu dá další dávku.

„To mám bohužel pořád, jen v o něco menší míře!“ zasmál se Garry nad tím, jak vtipně to vyznělo. I Will se zasmál a s každou vteřinou cítil ke Garrymu obrovský respekt. Už dávno ho mohl roztrhat na kusy a neudělal to, snažil se potlačit veškerý svůj nový pud.

Takhle to pokračovalo celou noc. Na Willa padala únava, ale snažil se být co nejdéle vzhůru. Garrymu připadalo divné, že se stále cítí svěží, jako kdyby se probudil. Usoudil, že to asi patří k jeho novému životu a že už nikdy v životě nepocítí únavu, jakou by správně po tak namáhavém dni měl cítit.

Slunce už skoro vycházelo a Will už skoro usínal, když na něj Garry znovu promluvil.

„Wille,“ začal se zatajeným dechem.

„Ano?“ zeptal se Will velmi unaveným a vyčerpaným hlasem. Jeho oční víčka se každou chvílí zavírala a zase otevírala.

„O tom spojení mezi námi, prosím, nikomu neříkej. Nemusí vědět, že slyšíme své myšlenky,“ poprosil Garry velmi přívětivým hlasem.

„Slibuju, že to nikomu nepovím!“ odpověděl Will a v tu chvíli jeho hlava padla na skleněný stůl a on usnul.

Garry se pousmál a podíval se na okno, které bylo osvíceno vycházejícím sluncem. Vstal ze židle a přesunul se k němu. Koukal na ohnivý kraj, který byl z té výšky tak překrásný. Bohužel byl teď jako jedno velké opuštěné sídlo, které nemá pána, který by se o něj staral.

Otočil se ke spícímu Willovi a došlo mu, že i on vlastní oheň, a tak je pánem ohně a tudíž i tohoto kraje.

Najednou se v jídelně objevila Bella, celá rozespalá. Nejdříve se podívala na Garryho, který měl trošku kapiček krve na bradě a poté na Willa s naprostou hrůzou v očích.

„Neboj, spí, nic jsem mu neudělal. Dával mi pít po dávkách z těch sáčků, které se tady objevily!“ usmál se na ni, ale přišlo mu to líto. Od teď bude vždy prvním podezřelým, když se někomu něco stane.

„Promiň,“ omluvila se Bella, když se o tom, co jí řekl Garry, přesvědčila sama.

Luskla prsty a Will z kuchyně zmizel. Sáček s krví uchopila do ruky a opřela ho o hrnek. Prohrábla si své dlouhé hnědé a vlnící se kadeře a posadila se. Před sebe vyčarovala velký hrnek s krásně vonící kávou.

Garry se přesunul zpět ke stolu a sedl si teď na místo, kde před chvílí seděl Will. Bella seděla na místě, kde seděl Garry. Míchala horkou kávu a podívala se na Garryho, na kterého se následně usmála.

„Dělo se něco?“ zeptala se a nechtěně zívla.

„Vůbec nic. Will jen vymyslel, jak mě udržovat při smyslech!“ usmál se a následně jí pověděl o tom, jak to celé vymyslel a v čem to spočívá.

Během hodiny se jídelna začala zaplňovat. První, kdo byl ranním ptáčetem hned po Belle, byl právě Joey. Ten, když viděl, že se Garry s Bellou smějí, dostal příšerný záchvat žárlivosti a s Bellou ani nepromluvil. Další do jídelny přišla Selma společně s Bastem.

Selma se ptala Garryho, jak zvládnul první noc. Garry jí vše vysvětlil a ona byla jak na něj, tak na Willa nesmírně hrdá.

Po nich do jídelny přišel Aiden, který jen pozdravil a dál s nikým nemluvil. Vypadalo to, jako by čekal až se v jídelně objeví ta správná osoba.

Po něm následoval Derek s Claudií, zanedlouho i Noah, Gavin a Isabelle. Oba kluky zajímala Garryho noc stejně, jako zajímala Selmu.

Když Isabelle vyčarovala snídani, připadala si velmi zmateně, jelikož nevěděla, co by měla připravit Garrymu. Ten viděl, že jí díky tomu přibyla vráska na obličeji, a tak jí řekl, že si o něj nemusí dělat starosti, že už své jídlo má. Ukázal na balíček krve, který u sebe držela celou dobu Bella, a které si říkal, když měl chuť někomu rozpárat hrdlo.

Bylo mnohem obtížnější se držet, když bylo v jídelně mnoho lidí. Ty instinkty upíra doháněly Garryho k šílenství. Jednu chvíli si dokonce myslel, že mu exploduje hlava, a tak raději odešel z jídelny pryč.

Tam se stejně řešil odchod skoro všech do svých krajů. Všichni věděli, že Emma jen nežvanila, ale své výhružky je schopna splnit, a tak to nikdo nebral na lehkou váhu. Garry se mezitím přemístil do svého pokoje, kde teď spal Will.

Sedl si na sedačku a na chvíli zavřel oči. V tu chvíli se Garry objevil na pláni posázené všemi různými druhy květin. Uviděl hnědovlasou ženu, které mohlo být tak čtyřicet, a mezi květinami běhala krásná modrooká holčička v bílých šatech.

Najednou z druhé strany pláně vyběhl Will. Ve tváři se mu značilo štěstí a radost. Garry usoudil, že to je jeho matka a jeho malá sestřička, o které mu jednou povídal. Usmál se, když viděl Willa, jak se objal se svou matkou a poté vzal do náruče svou sestřičku.

Záviděl v tu chvíli Willovi snad úplně všechno. Byl na živu, jeho fuomind byl normální a na správné straně, měl dětství jako každé druhé dítě, měl kamarády a především měl milující rodinu. I když spíš se dalo říct milující matku, jelikož jeho otec ho asi moc nemiloval, když ho posedl a následně propíchnul.

Ještě dlouho tam takhle Garry seděl a pozoroval Willův sen. Radoval se aspoň s ním, když nemohl mít své vlastní sny. Jediné, co mu kdy pomáhalo v tom mít radost z každého nového rána, byl právě spánek a i ten mu byl odepřen. Už nemohl utéct ze zlé reality do svého světa.

Celý den se táhl neskutečně pomalu. Všichni, co zůstali v paláci, napjatě očekávali návrat těch, kteří odešli kontrolovat své kraje.

Garry dostával celý den krev na příděl, aby udržel své upírské pudy na uzdě. Pytlíků s krví ale už moc nezbývalo a všichni věděli, že to nevěstilo nic dobrého. Ano, sice mohli použít kouzla, ale to by znamenalo, že nějaké zvíře, či nedejbůh člověk zemře.

Claudie, Gavin, Will a Garry seděli v jídelně jako zařezaní. Nikdo nic neříkal, jen na sebe všichni se strachem koukali.

A přišlo k deváté hodině večerní, kdy se jako první objevil Aiden s Isabelle a jedním vlkodlakem. Isabelle najednou padla na zem. Byla celá od krve a zdálo se, že krvácí. Vlkodlak padl na zem a už se ani nepohnul. Byl mrtvý. Aiden pokleknul a byl úplně vysílen.

Všichni, kromě Garryho se shromáždili u trojice na zemi. Gavin začal pohotově kouzlit nad svou matkou. Zcelil jí rány a odstranil veškerou krev, kterou na sobě měla. Claudie zkontrolovala vlka a poté konstatovala, že zemřel. Will seděl u Aidena a přisunul ho k sobě. Z Aidenových očí začaly padat obrovské slzy.

„Můj kraj! Je zničený! Všechny stromy, úroda, jsou zničené! Víc jak třetina mých lidí je mrtvých!“ přitiskl Aiden hlavu na Willovu hruď.

Po zemi začala téct krev směrem ke Garrymu. Garry se snažil ze všech sil potlačit touhu tu krev ochutnat. Nakonec vystřelil ze židle směrem ven.

Rozeběhl se směrem ke svému pokoji. Tam se zavřel a dveře zamknul. Chytil se za hlavu a začal panikařit. Chtěl v tu chvíli všem roztrhat hrdla a napít se jejich krve. Cítil, jak ten pud v něm stále roste.

Garry! ozval se v jeho mysli Willův hlas.

Nech mě! křikla Garryho mysl na Willův hlas.

Ta krev už tu není, můžeš zpátky!

Jestli nechceš skončit jako moje večeře, tak mi dáš pokoj!!

Poté si lehl na pohovku a přemýšlel. Instinkty zabijáka mu radily, že musí všechny do jednoho zabít. Jeho lidská půlka mu zase radila, ať se uklidní a jde zpět za svými přáteli.

Strávil tam takhle asi dvě hodiny, než se odhodlal, že se půjde podívat do jídelny. Po chodbě potkal většinu vlkodlaků, kterým z očí stékaly slzy.

Pokračoval dál v cestě chodbou. Pokaždé, když prošel kolem louče, zapálila se. Jeho mysl je sama zapalovala, aniž by si to Garry uvědomil.

Zastavil se před dveřmi jídelny. Ozývalo se strašně moc hlasů, kteří o něčem dychtivě debatovali.

„A co ten náš upír?“ zeptal se Joeyho ironický hlas. Garry usoudil, že tam ještě nevejde.

„Je nejspíš v pokoji, viděl krev!“ odpověděla Isabelle se strachem v hlase.

„Kdyby Will k němu nebyl připoután, už dávno bych mu zakroutil krkem!“ ozval se najednou Aidenův hlas.

Garry najednou ztratil veškerou kontrolu. Neslyšel nic jiného než tlukot srdcí vedle v jídelně. Jeho tvář opět zaplňovaly černé žilky, které mu směřovaly do očí. Jeho oči zčernaly tak, že zabraly i bělmo. Jeho špičáky začaly narůstat opět o několik centimetrů.

Rozrazil dveře od jídelny tak, že je vyrazil z pantů. Najednou se všichni vyděsili k smrti. Uviděli Garryho v jeho dokonalé přeměně.

„Tak kvůli Willovi jo?“ zeptal se Garry úplně rozzuřený. „Teď už mám večeři!“

Garry se rozeběhl směrem k Aidenovi, ale v tu chvíli ho zasáhl Willův oheň. Spálil mu jen ruku. Garry zapištěl jako pes, kterému šlápli na packu.

Podíval se na Willa, kterému se ve tváři odrážel odpor se soucitem. V tu chvíli se Garry rozeběhl k oknu a skočil z něj.

Uslyšel za sebou ještě Willův, Claudiin a Bellin hlas, jak křičí jeho jméno, ale to mu bylo jedno. Cítil se tak ponížen a zrazen. Zamířil proto jen za jedinou osobou, která ho k sobě příjme s otevřenou náručí – Emma.