„Díky moc.“ Před Wojciechem přistane korbel, víno. Vezme cínovou karafu a nalije si víno do korbelu. Napije se, až mu víno teče po bradě, takovou měl žízeň. Rukávem si utře bradu. Takže ten Kamiński má možná jeho koně nebo taky ne. Obvinit šlechtice z krádeže koně to se rovná přinejmenším šarvátce, ale spíš by to skončilo u soudu. Nemůže si dovolit se potahovat po soudech, ale kůň je vzácný, sedlo neméně. Musí je získat zpět.
To křeslo je nejen staré a krásné, ale i prostorné a nečekaně praktické. Když si hodím nohy přes opěrák ruky, můžu sedět Jozífkovi na klíně a líbat ho, hladit ve vlasech a cítit jeho rty na mých, na mém krku, na ramenech, jeho prsty, jak jemně přejíždějí po mých bradavkách, po břiše, já můžu hladit pevné svaly na jeho hrudi, porostlé tak měkoučkými a jemnými chloupky…
„Co si dáte, pane?“„Ti asiati jsou úžasně úslužní. Tebe, brouku.“„Ale, pane, já mám ještě práci.“„Vždyť tu máš prázdnej lokál, tak nekecej.“„Ale pane…“Píp… Píp…
Seběhnu k domovním dveřím, otevřu a octnu se půl metru nad zemí, cestou nahoru dostanu rychlou pusu, kterou stihnu vrátit při tom, jak mne Jozífek staví zpět na zem. Ovšem na zemi je jenom moje tělo, duše jásá v blažených výšinách. Vrzání otevírajících se dveří mne ale vytrhne nejen z toho opojení, ale i z jeho náruče.
… nejsou to jen polibky, cítím jeho ruku, která sjíždí po mých zádech až tam, kde už to záda dávno nejsou, druhou mne pevně přitáhl k sobě, moje dlaně jsou v jeho vlasech, na jeho zádech…
Když se Germain sehnul a dotkl se roušky, Leon se posadil. Hebká látka po něm sklouzla dolů a on tu seděl nahý. Mladý malíř sklopil oči a sehnul se pro látku. Leon ho vzal za ruku. A jemně si ji položil do klína.
… Jestli jsou moje teorie šedivé a žití zlatý strom se zazelená úplně jinak? To nic, zelená je přece barvou naděje …
-Tihle dva! Nejsou to oni, ale jsou stejní – prolétlo Danovi hlavou. Ucítil příjemné mrazení v zádech a celé jeho tělo se napjalo. Potom se uvolnil a připravil se na lov...
„Hej! Hezky ruce nad hlavu!“„Co to vyvádíš? Jsem tě rozvázal ne?“„Dělej, nebo ti to napálim mezi nohy!“ Marek zareagoval hned a vyšvihnul ruce nahoru. „Hezký. Teď se otoč a začni se svlíkat!“„O co ti jde? Nemůžeme se domluvit normálně?“
„Polykej, dělej!“ sykl Jack a zajel pro jistotu hlouběji. Mladíkovi z pusy vytekla jen menší část jeho mlíčí, což byl úspěch. „To tady vytrénuješ, neboj,“ upozornil ho, když mu ještě očišťoval ptáka.„Jacku,“ hlesl Marek a zadíval se někam do protější stráně. „Co je? Ještě tedy, sakra,“ ukázal mu ještě místo, kde na ptáka zapomněl olízat. „Někdo tam byl!“Jack se otočil a zasmál se. „Srnka, ty vole. S mrdkou v hubě nepřemějšlej, jo?“
Černoch zvedl obě ruce a dal si je za hlavu. „Lízej!“ Marek se rychle sehnul k jeho rozkroku, který stále zakrývaly kvalitní boxerky, a začal je olizovat, což zanechávalo mokré stopy. „Ty vole!“ rozkřikl se a nekompromisně škubl s provázkem. Mladík zahalekal a reflexivně poposkočil. „Podpaží, ty blbče.“ Stále s rukama za hlavou pobaveně pozoroval, jak se jeho hlava nejdřív rychle přibližuje, ale jakmile ucítí pach potu, zarazí se. Byl ale dostatečně rozumný a hned se vzpamatoval, vyplázl jazyk a dotkl se černochova vyholeného podpaží dřív, než stačily jeho koule znovu zaplatit za jeho laxnost. Vylizoval postupně každé jejich zákoutí. Když skončil s jedním, stačilo jen jedno popotažení a přesunul se k druhému.
„Polykání je jen otázka cviku. Navíc je to špatnej obchod!“ ozvalo se opodál. Ohlédl jsem se. Vzal si trochu tekutého mýdla a napatlal jím ptáka. „Prosím tě, ještě jsem to nedělal!“ To už stál za mnou. „Zmlkni. Uvolni díru, jinak je to horší.“ Věděl jsem, že je to dobrá rada, ale tělo si nedalo říct. Jakmile jsem ucítil dotek ptáka, všechny svaly se zatnuly. Bylo to naivní, pro Jacka to znamenalo jenom vyvinout větší tlak. Ten skutečně sílil. Začalo to být nepříjemné.
„Tak ukaž, co umíš.“ Povolil si kalhoty a ven vyběhl tvrdý kolík. Těžko odhadovat rozměry, když mi hlavu stále držel pár centimetrů od něj, ale slušně vyvinutý. „Dělej! Nenuť mě, abych ti s tím pomáhal. Mírně povolil ruku, ale hlídal, abych hlavu moc nezvedal. Nejistě jsem se dotknul pusou kořenu a jazykem masíroval klacek ze všech stran. „Ty vole, víš, co je to kuřba?“ zeptal se tvrdě a pevně mi chytnul hlavu, nasunul ji nad klacek a chtěl ji narazit.
„Tyjo, nechceš se otočit?“ řekl jsem slastně a pomohl mu se otočit. Nemohl jsem se dočkat, musel jsem na to myslet celou tu dobu od chvíle, co jsem ho následoval v lánu pepřů a on se přede mnou procházel. Pomohl jsem mu rozepnout knoflíky a ruce se mi třásly vzrušením. Vlastně on pomáhal mně v rozepínání jeho montérek. Ty spadly na dřevěnou podlahu starého farmářského náklaďáku a já ho začal hladit po zadku. Nechtěl jsem to zdržovat.
Měl pravdu, měl zatracenou pravdu, ale teď už toho na mě bylo moc. Musel jsem pryč. Vytrhl jsem se mu z ruky a začal jsem utíkat. "Táhni k čertu," pomyslel jsem si nebo jsem to snad i řekl nahlas. Z anděla se najednou stal ďábel, co mě pokouší. Třeba je tohle jenom zkouška, třeba se vrátím zpět a všechno bude jako dřív. Věděl jsem, že je to nesmysl, ale při tom běhu po tom měkkém písku mi to najednou dávalo naději, najednou jsem se cítil svobodně. Můžu běžet, kam chci!
Chvíli po zaznění dalšího signálu jsem na svém ptákovi ucítil vlhký dotyk. Celým tělem mi projelo příjemné brnění. "Teď jsem na řadě já," uvědomil jsem si. Nejdřív ho jen letmě celého olízl a poté se vrhl na cucání mých koulí. Můj pták na to okamžitě zareagoval a postavil se do vzpřímené polohy. Na chvíli jsem si uvědomil, že se teď na mého ptáka dívá na obrazovce celá aréna, stejně jako na můj obličej. Všichni čekají, až na něm uvidí byť i nepatrné známky rozkoše. Jazyk kuřiče začal cestovat od špičky mého stojícího ptáka až po kořen a zase zpět. Začal jsem litovat, že jsem se neudělal už na tom stadionu, ale přesto se mi zatím dařilo nedat na sobě nic znát.
Zatmělo se mi před očima, když do mě celkem snadno a rychle pronikl Pierrův obří pták. Nezmohl jsem se znovu na nic jiného než pouhý vzdech. Cítil jsem se úplně plný a Pierre mně nechal tento pocit dlouho vychutnávat. Když se mi vrátil zrak, spatřil jsem před sebou Svenovo péro a jeho neotálející ruku. Asi ho to rajcovalo stejně jako mě, když jsem je pozoroval. Nechal jsem Svena být a plně jsem se soustředil na počínající pohyb v mé díře.
"Co... co... se to děje? Co... co... to děláte?" snažil se zorientovat Luke. "Nemusíš se ničeho bát," pronesl Miguel, "když budeš spolupracovat, nic se ti nestane." "A nesnaž se křičet," dodal jsem s mírným úsměvem, "stěny jsou izolované a nikdo tě neuslyší." Bylo vidět, že Luke právě kompletně vystřízlivěl. A to bylo přesně podle plánu. Ještě aby si to, co jej čeká, vůbec neužil!
Slyšel jsem, jak si sundává trenky, nasazuje gumu a patlá na ni lubrikační gel. Poté jsem ucítil jeho ruce zvedající moje nohy kamsi nahoru a následně studený gel na jeho prstech pronikající do mého panenského otvoru. Nejdříve tam pronikl jedním, poté dvěma a nakonec třemi prsty. Moje díra se postupně uvolňovala a já začal cítit úplně jiný druh slasti, než který jsem zažil před chvílí. Můj pták na to okamžitě zareagoval a už stál zase plně v pozoru, jako by mu nestačilo, co si dnes již užil.
Strana 95 z 95
