Gay povídky

Bylo by zajímavé, kdybychom museli vstát na nástup, ještě že na formality teď nehrajeme. Stojí mu totiž jako kláda už od momentu, kdy jsem na něj poprvé dosedl do mountu jako na koníčka. Technicky správně se brání a já také pokračuju, jak se sluší, ale s posledním bouchnutí dveří jen zkontroluju, že jsme sami, a místo symbolicky škrtící ruky mu konečně ke krku přitisknu obličej. Voní krásně, kombinace pracího prášku, šampónu a trošky čerstvého klučičího potu. Bože. Zvednu hlavu, dívá se mi přímo do očí.

Po příjezdu do Damiánova podkrovního bytečku se najednou vyjevil zbytek věcí, které nás spolu čekali. Pít ještě dokázal sám, když měl brčko. S jídlem to však bylo horší. Zjistil jsem, že musím být skoro u všeho, být s ním pořád. Krmil jsem ho, pak sebe, vařil mu čaj nebo kávu, skládal oblečení, psal za něj esemesky nebo věci do školy, které mi diktoval. Musím říct, že to bylo už jen první dva dny mnohem náročnější, než jsem si v té nemocnici myslel. Co vás ale asi bude zajímat více, jsou ty ostatní povinnosti, které se ukázaly být jako nezbytné.

Teď je Lukáš na svém hradě, nemůže spát, touží po lásce, která se mu nabízí. Jen je jí najednou až příliš. Koho si zvolit? Cítil, jak bude zima krutá. Mrazy i nadcházejícím rozhodnutím. Nebo se objeví ještě někdo třetí? Prošel na chodbu, minul spícího Jakuba. V ruce nesl malou olejovou lampičku s držadlem. Pocítil prudký závan zimy. Začalo naplno mrznout. Viděl, že Martin zřejmě zatáhl závěs na okně, kudy vytahovali dřevo. I přes závěs výklenku prevétu byla silná kožešina. Otevřely se dveře. Vyšel Martin s Aurou.

Zasmál se: „Fakt jsi řekl Elle, žes mi navrhl, abychom příští zasedání mohli mít s paintballem? Promiň, je mi jasný, že tohle je řečnická otázka, určitě jsi to řekl. A užil sis to. Byla z toho trochu vyděšená, když sondovala, jestli to může být pravda. Jak dlouho ses tím potom bavil?“ „Docela dlouho, já mám celkem fantazii, tak jsem si ji představoval v maskáčích. Hele, Papouchu, tebe by to nebavilo?“ „Asi bavilo, ale beru ohled na některé členy vedení, pro který by pohybové aktivity byly nejspíš trestem, takže asi výjezdy zůstanou při starém. A mohl bys mi přestat říkat Papouchu? Já tu přezdívku na škole snášel, ale rád jsem jí neměl.“

Myšlenky mu v hlavě vířily jedna přes druhou. Nepochyboval ani v nejmenším, komu napíše. Kdo by to taky měl být než Ramon. Jeho spřízněná duše, jeho druhá půlka. Nejlepší věc, která ho v životě potkala.

Vždyť tu má své učence. Hvězdář, stavitel, doktor, všichni mají nejlepší vzdělání. Vahe s Magarem ho naučí jízdě na koni, zacházet se zbraněmi a on ho naučí lásce. Bude-li Jakub chtít. Bože, o čem tu přemýšlí. Jak by nechtěl. Je přece prostým vesničanem, jeho, zaplatil i za něj. Přesto věděl, že si ho nevezme proti vůli. Pomalu si bude zvykat. Tak, aby chtěl i on sám.

Ještě chvilku jsem ho nechal, aby si tu situaci užíval a zdánlivě se ukolíbal svojí mocí nade mnou, než jsem se prudce vzepřel pánví, nadhodil ho tím lehce do vzduchu a naučeným pohybem přetočil rychle pod sebe. Bránil se a zkoušel to hned přetočit zpátky, ale měl to marný, nemám nijak extra svalů, ale přeci jen těch pár kil jsem nad ním měl. Rychle jsem mu vyhrnul tričko k podpaží, abych si mohl užít pohled na jeho nahou pokožku, než jsem mu chytil zápěstí a sevřel mu je k sobě nad hlavou, kde jsem je jednou rukou prišpendlil do matrace. Naklonil jsem se k němu a začal mu ten předchozí polibek vracet, pěkně zprudka a dlouze, aby mu mozek konečně vypnul a nechal se jen unášet tím, co se děje.

„No, pár nás je. Ale neboj, nemají v hlavě jen letadýlka. Klidně se s některýma můžeš pobavit i o doktorských věcech. Třeba s mou tetou. Ta je v invalidním důchodu a má snad všechny choroby světa. Pak je tu strejda, její bratr. Ten je v částečném a…,“ nedokončil, protože ho Martin se smíchem přerušil.

„Tak to bude po tři roky náš nový domov,“ usmál se mladík. Jen v myšlenkách byl stále u toho chlapce a jeho psa. „Náš hrad Zvon,“ dodal jeho společník. Pomalu sjížděli neposkvrněným sněhem po cestě ke hradu, zatímco konec karavany byl ještě v lese.

K Paľovi prišiel ďalší muž v čiernom. Ukázal mu, že má z javiska vypadnúť. Paľo sa neochotne obracal, aby mu muž pomohol, nakopol ho do zadku. Paľo pocítil na zadku obrovskú bolesť. Prebudil sa. Bolesť na zadku bola viac ako reálna. V pomliaždenom tkanive prebiehal proces hojenia. Cítil v pohryzenej polovičke pulzujúcu, trhavú bolesť. Otvoril oči. Našťastie to, že odviedli Petra, bol len sen. Zlý sen… alebo predzvesť niečoho, čo sa stane?

Naposledy jsem se rozhlédl po pokoji. Po pokoji, ve kterém jsme sice moc času nestrávili, ale kde jsme spolu připravovali úžasné snídaně a krásně se milovali… Na posteli pro dva, před velkým zrcadlem na zdi…

„Mimochodem… Dobré ráno,“ naklonil se k Martinovi, když konečně dojedl poslední sousto, a políbil ho. Potřeboval ranní pusu a tu si taky vzal. Vůbec ho netrápilo, že má vedle sebe jednoho ze svých rodičů. Že na ně máma musí koukat.

Pak Reed ucítil jemný dotek, jako by na jeho ruku dosedl noční motýl. Neodvážil se ani pohnout, cítil, jak se mladík vedle něj drobně chvěje. Nedotýkali se jeden druhého, ale přesto to cítil. Nový nesmělý dotyk. To už nebyla náhoda, byl si jistý. Obrátil se k mladíkovi a usmál se, i když věděl, že to v té tmě nebude vidět, nepochyboval, že to ten druhý pozná.