Venkovský příběh – 50. Ještě jednou a lépe

Za Robinem jsme jezdili každý den, jen jsme na doporučení doktora zatím nevzali kluky z party, i když je vše v pořádku, je lepší, když omezí počet osob, které by za ním chodily. Nicméně šlo jen o pár dní, Robinova rána na stehně byla prakticky zahojená a i celkový stav se zlepšil natolik, že mohl být propuštěn do domácího léčení. Měl prozatím přísný zákaz pracovat a žádné oslavy, i když se cítí už dobře, je třeba ještě odpočívat, a na to jsem měl dohlédnout já.

Byl jsem šťastný, nejen proto, že budu mít Robina zpět doma, ale také za to, že mám být jeho ošetřovatelem:

„Takže, Robine, budeš poslouchat na slovo, co ti naordinuju, to se také stane, jelikož jsem tvůj ošetřovatel. Budeme muset také pravidelně provádět různá vyšetření, abychom nic nezanedbali,“ řekl jsem s předstíranou přísností.

„Ááá jééé, tak to je konec svobody, teď mě čeká přísná sestřička,“ smál se.

Pro Robina jsem jel sám, jelikož doma se chystalo překvapení v podobě uvítací párty. Byl i překvapený, že nepřijel Libor s Fildou, ale to jsem zamluvil tak, že něco mají a že se na něj těší večer. Jakmile jsme otevřeli dveře doma, nastal výbuch různých konfet a kdoví jakého papírového bordelu.

„Vítej zpátky, Robine!!“ znělo sborově a všichni se na něj vrhli, aby ho alespoň poplácali po zádech, když už ho neobjali.

„Jééé, děkuju moc, ani nevíte, jak vás všechny rád zase vidím, mám radost, ale předem se omlouvám, že nebudu moc dobrej společník, ani sklenku si s váma nemůžu dát a vsaďte se, že vám za chvilku usnu někde u stolu.“

„Prosím tě, Robine, neřeš, tak usneš u stolu, na to jsme u tebe zvyklí,“ prohlásil Pucek.

„Půco, ty sprosťáku, počkej, až se dám dohromady, ti ukážu, jak se usíná u stolu. Ne ale samozřejmě až se dám dohromady, bude ještě jedna party, pořádná, plnohodnotná. A ještě jednou díky, kamarádi, ono to možná nevypadá, ale udělali jste mi obrovskou radost. Už když pro mě přijel jenom Filip, tak jsem si říkal, že ani moji vlastní kluci o mě nestojí…“

„JENOM Filip?!“ nazdvihl jsem s úsměvem obočí.

„Však víš, jak to myslím, Fildo.“ A pohladil mě.

Pak už jsme se dali do oslavy a probírali hlavně zážitky z nemocnice, kdy Kaká zjišťoval, jestli tam jsou dobrý sestřičky, přísné doktorky, jestli mu hladily bimbulu a jestli taky dostal klystýr. Čímž všechny pobavil, ale nejvíc Robina, který se smál na celé kolo:

„Kaká, ty máš hodně rád porno, viď? Můžu tě ujistit, že tak rajcovní to není, a asi tě překvapím, že už vůbec tam nechodí sestřičky v latexu.“

„A kurva, a já už začal přemejšlet, že si něco zlomím.“

Když jsme chvilku zvážněli, tak Dominik přede všemi vychválil Libora za to, jak se postavil k firmě:

„Jako, Robe, ty sis doma vychoval velkýho šéfa, klobouk dolů, Libor fungoval tak, jako bys tam byl ty sám, takže odpočívat můžeš, jak dlouho budeš potřebovat, a o pokračování firmy se fakt bát nemusíš.“

„Teda to jsou věci, když to tady tak poslouchám, tak to jsem mohl klidně umřít, o všechno je postaráno,“ dodal Robin.

„Tak ale za tuhle poznámku bys zasloužil přes prdel a přede všema, i když jsi ještě slabej,“ zahřměl jsem.

„A já ti přidám, tohle ani nevyslovuj!“ nadhodil Dominik s jeho typicky přísným pohledem.

„Jo, já taky, fotr nefotr, takový kecy!“ dal ruce v bok Libor.

Chudák Robin, vím, že to myslel ze srandy, ale moc vtipné nám to zrovna nepřipadalo a bylo na něm vidět, že se cítí provinile.

„Dobře, dobře, vy už ani humoru nerozumíte, už jste starý páprdové, ale já v nemocnici omládnul, a tak byste měli vědět, že jsme se s Fílou dohodli, že co bylo, hodíme za hlavu a zůstaneme spolu, tak jak to bylo. Vlastně jsme zjistili, teda hlavně já, že bez sebe nemůžeme bejt, tak jenom abyste věděli, že se stěhovat nebudu, ani nic dalšího.“

„No Fíla a kluci už říkali a jsme moc rádi, že jste vzali rozum do hrsti, však abyste byli bez sebe, pak už bych si říkal, že svět už není, co býval,“ poplácal Kaká Robina.

„Hele, ty mladíku jeden, uvědomuješ si, že právě zůstáváš s tím starým páprdou?“ zeptal jsem se naoko velice vážně.

„To si moc dobře uvědomuju, ale jsi můj starej páprda, a to se počítá,“ poškrábal mě Robin po zádech.

Najednou zastavilo před domem auto, to bylo ještě jedno moje překvapení. Byla to Šárka, přivedl jsem ji do místnosti a představil a vysvětlil, o koho jde. Nejvíce byl samozřejmě překvapený Robin.

„Robe, nevím, co ti Šárka v nemocnici všechno řekla, ale to ona se o tebe starala nejvíc a vlastně se starala i o mě a nějak jsme se skamarádili, a dokonce jsem ti s ní i zahnul, když jsem s ní šel na rande do jedný cukrárny.“

„No něco říkala, ale neboj, Šárku ti odpustím, vítejte u nás.“

„No proto, Šárka se o tebe starala jak o vlastního, až jsem možná trochu žárlil,“ smál jsem se.

„Takže sahala na bimbulu!“ vykřikl Kaká.

Šárka se začala smát na celé kolo:

„No to vlastně taky, ale asi ne tak, jak si myslíš.“

Šárka mezi nás zapadla okamžitě, nejvíce si rozuměla s Kaká, kdy jednu chvilku stáli v rohu a chvilku se hrozně smála ona a chvilku zase Kaká. A pak si také hodně porozuměla s Mončou a Peťou, kde evidentně probíhal klasický babinec.

Robin se držel dlouho, ale pak se stalo to, co avizoval, a usnul u stolu. Tak jsme ho s Šárkou odvedli, uložili a sami jsme šli pokračovat v oslavě s ostatními.

Když jsme skončili a já vypoklonkoval hosty a Šárku, která u nás přespávala, uložil, sám jsem se zavrtal do postele k Robinovi. Ten nakonec tak tvrdě nespal, otočil se ke mně, dal mi pevný, dlouhý polibek:

„Fildo, děkuju moc za dnešní den, byl to nejhezčí den za poslední roky, vymyslel jsi to skvěle, přesně tak, jak ty to umíš.“

„Robe, mám moc velkou radost, že se ti to líbilo, ale není to můj nápad, ale nás všech, tak nějak to všechny spontánně napadlo, já se jen ozval Šárce, jestli nechce přijet a poznat nás i normálně.“

„To je jedno, bez tebe by to určitě nebylo tak skvělý. Ani nevíš, jak jsem šťastnej, že tu zase ležím, a ještě šťastnější, že tu ležíš se mnou, jsi prostě můj.“

„Však já taky a ty jsi jenom můj.“ Pohladil jsem ho a objali jsme se. Jeho objetí bylo opět tak silné jako dřív. Objetí, které trochu drtilo kosti, možná trochu i bolelo, ale bylo opravdové. Po dlouhé době jsem cítil Robinovu vůni, až mi z toho naskakovala husí kůže, a podobně to měl i Robin. Myslel jsem na první sex po tak dlouhé době, ale ta chvíle byla tak jedinečná, že sex by tu chvíli dost možná i pokazil. Usnuli jsem takto v objetí a tušili, že se uzavírá jedna důležitá etapa.

Robin se zotavil velmi rychle, doma už měl dlouhou chvíli, a tak se pomalu zapojoval do pracovního procesu, nejdříve jen tak trošku, ale postupně víc a víc, až jel naplno, zároveň si ale uvědomil, že ne jen prací živ je člověk, a tak část povinností předal Liborovi. Díky tomu jezdil domů dříve a fungoval tak, jako by chodil do klasické práce, kdy ve tři nebo ve čtyři padla a bylo hotovo. To nám dávalo možnost věnovat se více sobě, nebyl tak unavený, a to pro nás taky znamenalo, že i večer, když se zhaslo, jsme na sebe měli čas.

Uběhlo pár týdnů a nastal den, kdy se Robin beze slova zpozdil, Dominik i Libor už byli doma, ale Robin se bez bližší informace vypařil a nikomu nic neřekl. Okamžitě ve mně začala hlodat nejistota. Přesně takhle to dělával, když jezdil za tamtím, jehož jméno raději nechci ani vyslovit. Přijel až k sedmé večer, přivezl nějaký drobný nákup se slovy:

„Promiň, miláčku, já jel nakoupit nějaké drobnosti a přepadnul mě takovej hlad, že jsem si musel jít něco dát do hospody.“

„V pohodě, hladovče, a co jsi měl dobrýho?“

„Steak na česneku.“

Nedal jsem na sobě nic znát, pravdou bylo, že odér z Robinovy pusy jasně potvrdil, že česnek měl, ale může to být jen zástěrka, aby to vypadalo. Pral jsem se s myšlenkou, jestli mu věřit, nebo to celé začalo nanovo. Chtěl jsem mu hrozně moc věřit, ale zároveň ve mně rezonovala zkušenost, kterou mám. Já už tohle nechci zažít. Vždyť to zase začalo být krásné, ale jestli je to zpět, pak už i já budu chtít, aby to mezi námi skončilo, tohle je hrozné trápení, asi především pro mě.

Večer jsem byl chladný a Robinovi naznačil, že dnes nemám náladu na něco víc než jen přitulení. Leželi jsme vedle sebe namáčknutí, Robin mě hladil po celém těle, usmíval se, ale zároveň jsem cítil z jeho strany napětí, nejistotu, prostě něco, co visí ve vzduchu. Když se najednou nadechl:

„Fildo, já ti musím něco říct, a bojím se, že mě zabiješ.“

Před očima jsem začal mít mžitky, vyschlo mi v puse a začala se mi motat hlava. Takže moje podezření bylo správné, jen nechce mlžit a řekne mi na rovinu, že se vrátil k tamtomu nebo má někoho nového. Okamžitě jsem se přepnul do obranného módu.

„No co?“ odsekl jsem.

„Počkej, Fildo, ne tak zhurta, já jsem ti něco koupil.“

„Co? Ty jsi mi něco koupil a já tě mám za to zabít?“

„No vlastně koupil ti, koupil jsem i sobě, prostě nám.“ Zaštrachal ve svém batohu, vytáhl nějaké papíry a podal mi je a s napětím mě pozoroval. Při prvním pohledu jsem viděl logo cestovní kanceláře, hned mi spadl kámen ze srdce a zároveň mě zalil pocit obrovského studu za to, nad čím jsem před malou chvilkou přemýšlel. Pousmál jsem se:

„Tys nám koupil zájezd? A za to tě mám zabít?“

„No, to sis asi ještě nepřečetl kam.“

„Gran Canaria! Zase? Vopravdu?“

„No právě, víš, původně jsem chtěl dát nějakou exotiku, Thajsko, Dominikánu nebo tak něco, ale řekl jsem si, že právě tady se dvakrát všechno vysralo a potřetí už se prostě nic vysrat nemůže a ani nesmí, prostě ještě jednou a tentokrát už všechno v dobrém. Prostě dokončit naši misi.“

Pravda, že tenhle ostrov mi přišel prokletý a už jsem o něm nechtěl ani slyšet, ale Robin to podal takovým tajemným, dobrodružným hlasem, navíc s nepředstíranou radostí, že jsem ho v tom nemohl nechat. Navíc jeho argument se mi líbil:

„No tak jo, však mám ještě mraky dovolený, tak jedééém a prosím tě, co tě to napadlo?“

„Tak co mě to napadlo? Přece si to zasloužíš.“

„Jááá?“

„No tak o tom s tebou rozhodně diskutovat nebudu.“ A vlepil mi vášnivou pusu.

Najednou jsem byl hrozně šťastný, jen jsem pořád musel myslet na to, co jsem si před chvilkou o Robinovi myslel, ale rozhodl jsem se mlčet, abych to všechno nepokazil.

Druhý den jsem se hned pustil do plánování výletů a hlavně jsem se podíval, jaký hotel nám to Robin vybral. Když jsem ho uviděl, fakt jsem si myslel, že se zbláznil:

„Miláčku, ty si pamatuješ, jak se jmenoval?“

„Ne, Fildo, nepamatuju, musel jsem docela hledat, ale zase tak moc času mi to nezabralo.“

„No kvůli mně to není, ale jsi si jistej hlavně ty, že chceš právě sem?“ Robin totiž vybral ten stejný hotel, kde jsme spolu byli před mnoha a mnoha lety, na naší první zahraniční dovolené. Na té, která byla tak tragicky přerušena kvůli nehodě Evky a Vency.

„Jo, jsem si jistej, hodně jsem o tom přemejšlel a řekl jsem si, když znova, tak od toho místa, kde se to posralo poprvý, kde se to posralo, jak jen mohlo, a tys mě tak skvěle podržel.“

„No podržel, na to nejde zapomenout, vůbec jsem tehdy nevěděl, co ti mám říkat, jak tě mám utěšit, takže jestli tomu říkáš podržel…“

„Neboj, já si to pamatuju, i když jsem byl úplně v prdeli, ale teď jsem ani tak nemyslel tohle, ale to, jak jsi mě podržel s Liborem a Fildou, to je něco, za co ti budu navždycky vděčnej, nebejt tehdy tebe, tak asi kluci zůstali v děcáku.“

„To zase neříkej, já myslím, že až by sis urovnal myšlenky, stejně by sis je vzal k sobě. Ale dost! Už se těším, jen jsem měl obavy kvůli tobě.“

Doletěli jsme na místo, plni očekávání jsme se ubytovali, hotel se za tu dobu skoro nezměnil, působil nyní už trochu omšele, takže nějaká rekonstrukce by nebyla od věci, ale to nám vůbec nevadilo. Naopak na nás dýchla nostalgie starých dobrých časů, dvacátníky to z nás sice neudělalo, ale atmosférou jsme se tak cítili. Jak jsme se vybalili, letěli jsme k moři a tentokrát už rovnou na naši nuda pláž v dunách, na kterou jsme tehdy narazili spíše náhodou a civěli na ni jak z jara.

„Fildooo, to je supeeer, to je taková svoboda!“ křičel na pláži již nahý Robin, který ve stoje roztáhl nohy a ruce nad hlavou, takže vypadal jak obrovské x, a přitom se nastavoval sluníčku a nechal se ovívat mořským větrem. Robin si stále držel svou figuru jen s mini bříškem, ve vlasech se mu sice už sem tam objevil nějaký stříbrný vlas, ale to tělo měl skoro jako mladík. Jen zepředu mu po nedávném úrazu zůstala velká jizva na stehně. Ta jizva mi vůbec nepřišla ošklivá, vlastně mi přišla docela dost sexy, asi proto, že ta jizva povídala příběh, příběh dlouhý a dramatický, ale se šťastným koncem. Takhle kdykoli ji uvidím, si hned vzpomenu, co za ní stojí, a bude mi i varováním, abych si uvědomil, jak lehce se dá přijít o to nejvzácnější.

V tichosti jsem si užíval pohledu na Robina, a nakonec jsem se za něj postavil, objal ho kolem pasu, položil hlavu na jeho rameno a díval se stejným směrem jako on.

„Je to krásný, Robe, ty jsi krásnej, zrovna jsem teď pozoroval, jak máš pořád hrozně pěkný tělo.“

Robin se pousmál, otočil:

„Děkuju ti, Fildo, ale ty jsi taky pořád hrozně sexy.“

„Jen nech bejt, pamatuju si, jak se ti nelíbí moje břicho, ale neboj, už na tom s Dominikem makáme.“

„Já vím, to jsem byl na tebe fakt hnusnej, ale kvůli mně to dělat nemusíš, pořád jsi můj sexouš.“

„Já myslím, že v tomhle jsi měl pravdu, a neboj, nedělám to jenom kvůli tobě, ale i kvůli sobě, a podívej, už to má svoje výsledky.“

„To má a moc ti to sluší, někdy si půjdu s váma zaběhat taky. Nooo… i když asi bych tam byl lichej, kdo ví, co tam řešíte spolu.“

„Nooo, tak samozřejmě že tě někdy zdrbnem, někdy zase Monču a někdy všechny,“ smál jsem se.

„To je mi jasný, baby si taky potřebujou někdy pokecat, co? Ale podívej, co hrozí za malér!“ A poukázal na jeho už napůl tuhé péro.

„Honem do vody, zdrháme!“

Na pláži jsme se slunili tak, že Robin si lehl na záda a jako správný frajer si dal ruce pod hlavu, já si lehl na jeho hruď a pohrával si s jeho chloupky na prsou. Tolik mi tenhle druh relaxu chyběl, přes chloupky jsem pozoroval jeho blankytné oči, které se na mě smály, vyzařovala z nich spokojenost, klid, upřímnost.

„Fildo, já mám asi zase problém, stejnej jako předtím.“

Otočil jsem hlavu a musel jsem uznat, že má pravdu, ale teď už šlo opravdu rychle do tuhého. Robin se rychle posadil, aby to nadělení mohl schovat mezi nohy.

„Ty jo, já se poseru, já jsem jak puberťák, furt mi teď stojí, to snad ta druhá míza nebo co?“ řekl trochu poplašeně, ale bylo cítit, že je na to i pyšný.

„Třeba jo, a to je právě hodně sexy, vůbec tahle situace je roztomilá,“ smál jsem se a nenápadně zajel rukou mezi nohy, abych ho pošimral na koulích.

„Tyyy, nech toho…, no mám na tebe prostě chuť, no.“

„Tak co s tím uděláme? Jdeme na hotel?“

„Jo, půjdeme, ale počkáme, až mi trochu klesne.“

„Prosím tě, se normálně oblíkni, ne? Myslíš, že tady na tý teplý pláži ještě nikdo neviděl tvrdý péro? Jako je pravda, že tak hezký ještě ne, ale tvrdý určitě.“

Povedlo se to víceméně nenápadně a my se přesunuli na hotel. Ještě se ani dveře nezavřely a Robin mě namáčkl prudce na zeď, jeho oči se na mě plamenně dívaly, najednou mi zarazil jazyk skoro až do žaludku a natiskl se na mě, co to šlo. Když se odlepil, chytil mě za tričko a to roztrhal.

„Už stejně bylo starý a ošklivý, koupím ti nový.“

Pak mě vzal za ruku a táhl do ložnice, kde mě hodil na postel, a ještě mě přitom flákl přes zadek. Pak ze mě strhl plavky a okamžitě zajel jazykem mezi půlky, dodával mi tolik slasti, že jsem cítil, jak po letech teču vzrušením. Pak si mě otočil a začal mě rychle, ale hrozně jemně kouřit, a přitom mi vrazil do díry svůj ukazováček.

„Počkej, zpomal, ty zvíře, nebo se udělám.“

Sundal jsem mu nátělník, jeho vůně mě dostala do transu, že jsem se hned přesunul do jeho podpaží, kde té vůně bylo nejvíce. Jeho tělo bylo lehce orosené a dodávalo Robinovi jiskru, která mě přiváděla k šílenství. Začal jsem ho celého olizovat, slanost moře se mísila se slaností Robinova těla. Pak jsem i jemu sundal plavky, položil na záda a sám jsem se položil na něj, jeho pohled byl spalující a všeříkající, naše těla se o sebe třela a Robinova horká kůže mi spustila nový proud kluzké šťávy.

Robin mě ze sebe shodil, přetočil na břicho, lízal jak zběsilý, a přitom do mých útrob několikrát silně plivl, pak už do mě pomalu zajel, byl tak nadržený, že mě nenechal vydechnout, dokud nebyl ve mně komplet. Pak se mi hlavou dostal k uchu, které olizoval, zároveň mě chytil za dlaně a začal se jimi proplétat svými prsty.

„Fildo, strašně tě miluju!“

A začal pomalu přirážet a po chvíli jsem cítil, jak mé nitro zalilo horko, zatímco Robin mi oddechoval do ucha. Vzápětí se ale zvedl, popadl mě za boky, prudce mě přetočil a začal sát tak intenzivně, že jsem mu během minuty zaplnil pusu. Usnuli jsme vysílením, asi za hodinu se vzbudili a zopakovali to v podobném scénáři. Pak jsme zase usnuli, a když jsme se o chvíli později vzbudili, tak se to zase opakovalo, jen s tím rozdílem, že tentokrát já jsem byl ten aktivní. A opět jsme usnuli a probudili se asi v jedenáct večer, večeři jsme prošvihli a hlad se hlásil o slovo.

„Ty, Fildo, tohle bylo to nejvášnivější, co jsme spolu zažili, upřímně vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo, doma je to jednou a to jsem na pokraji sil, a tady?“

„No, Robíku, sám koukám, jak na tebe, tak na sebe, než ses vrátil z nemocnice a přišlo to na mě, tak jsem si vyhonil jednou a myslel jsem, že umřu a dneska nějak nemám dost. Bylo to s tebou moc krásný.“

„Takže, Fildo, ještě jednou?“

„Nooo, víš, Robe, nevykládej si to špatně, ale fakt ne, to už by mi asi upadnul.“

„Ufff, ani nevíš, jak jsem se bál, že budeš chtít ještě, navíc mám pekelnej hlad,“ smál se Robin.

„Noo, miláčku, tak to jsme na tom stejně, jenže večeři už jsme prošvihli.“

Robin na mě skočil, obejmul mé tělo koleny, vrazil mi pusu:

„Tak hopem do sprchy a do městečka na jídlo!“

Po jídle jsme chtěli ještě pokračovat a užívat si nočního života a ne jen tak posedávat, byli jsme plni energie, tak jsme vlezli do jednoho z teplých klubů v městečku, kde hrála hudba. Nacházely se tam i místnosti na vyvádění jiných věcí, ale my tentokrát zůstali u baru, popíjeli, a když hráli kousek, který nás bavil, tančili jsme, ať již divoce, nebo v objetí na pomalé songy. Tentokrát nás cruising zóny vůbec nelákaly, když jsme zašli do buzince, bylo to jen o posezení a o tancování. Zkrátka taková pozdní romantika. V tomto duchu se nesla celá dovolená, zcestovali jsme velkou část ostrova, povětšinou ruku v ruce. Sedávali jsme na vyhlídkách, těšili se z pohledů na ostrov, z tamní přírody a hlavně z nás dvou.

Přiblížili jsme se ke konci dovolené, ten den jsem se trochu připálil a sluníčko mi neudělalo zrovna dobře, takže jsem si šel po večeři hned lehnout, abych se z toho do rána vyspal, Robin se šel ještě projít ven a asi za dvě hodiny jsem cítil, jak si také lehl, pohladil mě po hlavě, chytl za ruku a také usnul. Brzy ráno, když byla ještě tma, mě Robin probudil, když vstal z postele a šel směrem na záchod, nevěnoval jsem tomu pozornost a znovu tvrdě usnul. Když začalo velmi opatrně svítat, vzbudil mě telefon, byl to Robin, což mě překvapilo, otočil jsem se a zjistil, že Robin není v posteli:

„Robine? Co je?“

„Prosím tě, miláčku, já jsem hrozný jelito, nemohl jsem spát, a tak jsem se šel za rozbřesku projít, spadnul jsem a mám něco s rukou, hrozně mě bolí a sotva lezu, mohl bys mi jít naproti?“

„No a kde jsi?“

„Na té pláži za hotelem, jak je ten balvan, co tam rádi chodíme.“

„Vydrž, hned jsem tam!“

Zavěsil jsem a začal jsem v panice hledat, co si vezmu rychle na sebe, abych tam nešel nahý, jak jsem zrovna byl. Najednou mě přepadlo déja vu. Počkat! To už tady jednou bylo, jen v opačném gardu, volal jsem tehdy já a vymlouval se na nohu. Pousmál jsem se, srdce se mi rozbušilo vzrušením a očekáváním. Bohužel jsem neměl nic slavnostnějšího, tak jsem si vzal alespoň poslední čisté tričko a vyrazil rozvážným tempem na zmíněnou pláž.

Už zdálky jsem viděl, že Robinovi nic není, nějak mu nedošlo, že když má mít něco s rukou, asi na mě nebude zdálky mávat, abych si všiml, kde je. Po příchodu jsem viděl, na stejném místě jako před mnoha lety, bílý hotelový ručník, v písku zahrabanou cavu a navíc na bílém talířku byly moje milované churros s čokoládou. Zčervenal jsem, pousmál se.

„Nic neříkej!“ zavelel nervózní Robin. „Můj Fildo, před mnoha lety na stejným místě se nám změnily životy a o pár hodin pozdějc znovu. Spoustu věcí jsme spolu zvládli a překonali, ale tu jednu, tu nejdůležitější, jsme nedokončili. Asi je řada na mně, Fildo, i když to ne vždy bylo růžový, došlo mi, že jsi moje srdce nikdy neopustil a pořád v něm máš to největší místo. Chtěl bych si tě svázat definitivně navždy tímto prstenem. Prosím, pojď do toho se mnou, ještě jednou, lépe a hlavně navždy.“

A otevřel krabičku s prstenem. Já se začal usmívat rozpaky a dojetím.

„Robíku, jak jsi to všechno zařídil? Kde jsi vzal ty čerstvý churráčky a vůbec, ty zlobidlo, ty už jsi to plánoval v Čechách, tehdy, jak ses zdržel v Písku a měl hlad, že ses musel najíst v hospodě.“

Robin přikývl a doplnil:

„Churráčky mají v pekárně asi půl kiláku od hotelu.“

Bylo mi najednou stydno, já ho podezříval kdo ví z čeho a on přitom zajišťoval to, abychom se měli hezky.

„Copak, Fildo, ty nemáš radost?“

„Robíku, víš, jak jsme si slíbili, že si všechno řekneme? Potřebuju teď při týhle příležitosti vyčistit vzduch.“

Chudák Robin zvážněl a hlavně posmutněl.

„Víš, právě jak jsi zařizoval tuhle dovolenou a evidentně i ten prsten a přijel jsi pozdě, já měl blbý myšlenky vůči tobě. Prostě jsem si v tu chvíli myslel, že zase někde lítáš, víš, jak to myslím. Tu obavu jsem hned rozehnal, ale ty uděláš takovouhle krásnou věc a já si myslel hrozný věci.“

Robin pokýval:

„Fildo, já jsem si to myslel, byl jsi tehdy pěkně studenej, ale vůbec se ti nedivím, chápu to a vůbec se nezlobím. Ale my tady plkáme o zbytečnostech a ty se snažíš vyhnout mé otázce. Fildo, vezmeš si mě už konečně?“

Spadl mi kámen ze srdce, najednou se už dýchalo lépe a Robin byl navíc tak roztomilý:

„Ano, Robíku, to je jasný, že si tě vezmu, půjdeme do toho pěkně tak, jak bychom do toho šli už tehdy, prostě ještě jednou a lépe!“