Povídky

Ignis přestal. Vstal. Zatímco ležící postava se nemohla ani zvednout a pomalu se plazila z pokoje ven, pekelník se nehnul. Mladík se díval na jeho záda, roztrhané cáry kůže mu visely v pruzích, viděl odhalené maso. Na rukou krev, tolik krve. Pak se otočil a Lukáš spatřil rozdrásaný hrudník, pohlédl do potemnělé tváře hořící vztekem. Na krátký okamžik zaplavila Lukáše vlna strachu, prchavý okamžik.

„Neviem, ako ste na tom vy, ale ja na gauči nespím. Musel som na masáž, čo som na nej spal naposledy,“ zahlásil som im, keď sme sa dosmiali. „Ja na ňom tiež nespím,“ pridal sa ku mne Martin. „Tak budeme spať všetci na jednej posteli. Hádam si nemyslíte, že vo vlastnom byte ma vyženiete na gauč,“ prehlásil Braňo a bolo rozhodnuté. Vlastne nie. Mňa začala lákať myšlienka spánku na gauči.

Chladný vzduch ho trochu probral, ale stejně se mu zpátky nechtělo. Před očima měl sousedův domek. Zpoza oken se linulo teplé světlo. Náhle se otevřely dveře a objevil se jeho majitel. Marek na něho zíral s otevřenou pusou. Čekal čerstvého důchodce ještě v plné síle, který si opravuje domeček na klidné stáří. Teď ale hleděl na muže, kterému není víc než třicet pět. V kuželu světla se rýsovala svalnatá postava, sluncem opálená kůže, holá hlava i na tu dálku viděl, že má tetování. Byl jen v kalhotách.

Vzbudil se brzo ráno pocitem nedostatku vzduchu. Lapal po dechu, pocit, jako když mu někdo tiskne něco na obličej. Vyletěl z postele, otevřel okno, nepomohlo to. Neovladatelně mu vyletěla ruka a strhla fólii, která kryla tetování. Pocit dušení hned ustoupil. Chytil se za krk a zhluboka se nadechl. Teda, co tohle bylo? Zavrtěl hlavou a šel do koupelny. V zrcadle si prohlédl své tetování. Divný, vůbec nebolelo… a vypadalo, jako by ho tam měl odjakživa. Kluk v uvolněném postoji se na něj díval z levého ramene a Albert si najednou uvědomil, že má jeho rysy. Dopodrobna. Bylo to jako jeho fotografie. Znovu zavrtěl hlavou a usmál se na tetování: „Čau, Kérko!“

Byl to nevýslovně vzrušující pocit vidět, jak kloužou po jeho těle. Ucítil drsné dlaně, které nevynechaly nejmenší kousek odhalené kůže. Následovány byly jazykem, horký dotek vyvolával odezvu v každém nervu. Za chvíli se svíjel, kňučel a sténal.

Po chvíli potápění, když se vydováděl a dost napil, stoupl si a začal se drhnout jemným pískem, kterého bylo všude kolem spoustu. Muž ho zálibně pozoroval, pak se sehnul, nabral písek do dlaní. Gil ucítil na zádech jeho ruce, jak jemně masírují ramena, lopatky, záda, až se dotkly zadku. To už v nich moc písku nebylo, dál hladil jemnou kůži, na kterou kladl lehké polibky. Mladík se otočil tváří k němu a nejen tváří. V klíně se mu jasně tyčil důkaz, že i on touží po Erikovi.

„Hele, měli bychom to Robertovi říct. Je už dost velkej, vezme to. Měl by to vědět. Lepší, než když mu to vyklopí někdo cizí, nebo se to domákne nějak jinak.“ „Ne,“ ozvala se máma hodně tvrdě, „ne! A nechci o tom mluvit!“ V břiše se mi usadil divnej pocit. Tiše jsem vešel a posadil jsem se na křeslo. V televizi zrovna Peter Falk v roli Columba dělal natvrdlýho, což mně se teda nechtělo. Chtěl bych slyšet, co mi chce říct táta nebo ne? Díval jsem se na rodiče. Máma vypadala trochu vytřeštěně, došlo jí, že jsem předtím stál za dveřma a slyšel jsem je. Naštvaně se podívala na tátu, kterej byl úplně klidnej. „Co bych měl vědět?“ zeptal jsem se tiše.

„Hele, byla to povídka, prostě fantazie, která se rozvine, když zažiješ nějakou situaci, a tobě je příjemný v ní pokračovat a nakonec ji sepsat a hodit někam na web, kde ti nějací neznámí lidi řeknou, že se jim to líbilo, a jiní zase, že to bylo moc schématický, nebo naopak nepochopitelný.“ „Nikdo o mně ještě nenapsal povídku,“ zamyslel se, „alespoň ne takovouhle.“

„Nasaď si to, já to ještě nikomu jinýmu než sobě nedělal.“ Lukáš tedy poslechl jeho pokyny. Teda sám to mockrát nedělal ani sobě, jenom když to zkoušel v době, když chodil s Jakubem. Pak už ne, Jakub kondom používat nechtěl. Nicméně si ocas úspěšně oblékl a tázavě se podíval na Richarda. Ten mu podal tubu s lubrikantem. „Ty chceš, abych já tebe…, Richarde, to nemusíš, já rád…“

Ale v její tváři vidim dobráckej úsměv, kterej mě uplně uzemní. Přes její weird náladu v posledních hodinách z ní září takovej hloubkovej optimismus. Sedí ve voblázcích a z profilu vystupujou jemný, ale zřetelný křivky jejího vobličeje, štíhlej krk, prsa boulící se jak dva grepy z jejího hrudníku…
Jenomže moje srdce už je na druhý straně jezera. Kouknu tam. Totálně se roztaju. Tam v tom stínu je Von.

„Počkej, nech mě, ať se dívám. Nech mě a chvíli se nehýbej,“ jeho hlas opět nabyl chraplavý nádech. Lukáš se tedy uvolněně položil na záda na změť textilií. Cosi si zmuchlal pod hlavu a čekal. Richard si ho prohlížel a jemně mu přejížděl rukou po těle. Hladil ho na hrudi a pomalu se přesouval na břicho. Zaznamenal jeho pevnost a směřoval stále níž. Dostal se k pevně jako stožár stojícímu penisu.

Richard se zhluboka nadechl a zachraptěl: „Udělej se, chci se dívat.“ Lukáš ztuhnul a nehýbal se. „Dělej. Bože…“ Na Richarda toho bylo moc. Jeho před chvílí luxusně vystříkaný ocas byl opět tvrdý a dožadoval se pozornosti. Odhodil z obou tedy pokrývku, stáhl volné spací boxerky a uchopil svůj žilnatý klacek do ruky. „Jestli to nechceš vidět, tak běž pryč,“ a začal ho lehce honit.