Povídky

Tomáš k němu došel a objal ho. Rusty do té doby jejich konverzaci jen bedlivě sledoval z pelechu. Teď se okamžitě zvedl a šel obejmout je oba. „Je skvělá, protože ho naopak do jedný postele dneska večer vlézt nenechá.“ Mnohoslibně se na Petra usmál a políbil ho současně s jedním podrbáním za psím uchem.

„Neboj, princezno,“ pohladil ho páskem po tváři, pak si ho na sebe posadil a pevně mu chytil ruce. „Co děláš, to bolí!“ „Ne-ne, to teprve bolet bude,“ řekl se vší vážností a stáhl mu ruce páskem. Konec pásku zavázal k posteli. Jeho rty se přiblížily k Benově hrudi. Začal ho kousat do bradavek. „Prosím,“ vydechl. „O co pak prosíš?“ zašeptal mu Matt do ucha. „Buď jemný,“ v tom Mattovi došlo, že když se se svým bratrem chtěl bavit o sexu, vždy z tématu vycouval. Byl ještě panic.

Potřeboval jsem přemíru citu, která ve mně zůstala po Ivanovi a která mě pomalu dusila, k někomu obrátit. Zoufalá potřeba projevovat i duševní lásku. Vytvořil jsem si z tebe svého nového kluka a začal si příhody, co se odehrávaly jen v mojí fantazii, psát. Něco jako si píší zamilované puberťačky. Můj drahý deníčku! Tak snad blbý to až nebylo, ale asi bych se styděl, kdybys to někdy četl.

Místnost byla ještě útulnější, než se zdála být, a Luca? Ten patřil mezi ty nejkrásnější muže, jaké kdy spatřil. Chlapec měl zvláštní pocit, snad že vedle něj někdo leží, ale Luca seděl, spíše klečel. Podíval se na jeho nohy – zarostené chlupy. Proboha jako koza! Ne! Jako kůň! A… a kopyta! Dvě kopyta! Antoniovi se hlavou mísily myšlenky, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Úlekem se odsunul a spatřil druhou polovinu jeho těla, chtělo se mu brečet. Ne dvě kopyta, čtyři! Slzy měl na krajíčku. Jestli se předtím cítil zranitelný, teď se cítil doslova v nebezpečí. Byl to kentaur, takový, jakého znal ze svého dětství z bájí a pověstí, z eposů a legend.

Adam si stoupl. Přitáhnul Jardu na kraj válendy a ten uchopil nohy rukama a stáhnul se do kozelce. Naklonil hlavu na bok. Vzrušovalo ho napínání svalů na Adamových stehnech, když začal pořádně přirážet. Představoval si Leška, jak dravě šoustá svého miláčka. Tak trochu drsně, chtivě a majetnicky.

Povytáhne obočí: „V pohodě? Zdál ses zaraženej, jak jsi odcházel. Donesl jsem ti kapučíno. S perníkovou příchutí. Je sladký samo o sobě, tak jsem ti do něj nedával cukr. Tvůj přítel sice říkal, že raděj máš černý kafe s trochou cukru, ale zrovna teď vypadáš spíš na něco sladšího.“

Ocitol sa totiž na štyroch, nohy mal roztiahnuté od seba, bol v miernom predklone, pretože ruky mal spútané za chrbtom, v ústach malú guličku a nevedel teda nič hovoriť. Snažil sa síce kričať, ale z úst mu vychádzali len tlmené zvuky, ktoré nemohol nikto počuť. Roman si uvedomil, že je v pozícii, keď ten neznámy muž vidí jeho vyšpúlenú prdel a hlavne musí vidieť aj jeho anál.

„Prostě seš nudnej.“ „Nudnej…?“ „Jo. Prostě to, že seš hezkej a milej, mi jednoduše nestačí. Ty prostě nemáš odvahu k nějakýmu experimentu, ty se bojíš nějakýho většího vzrušení. Stáhnul by sis kalhoty a zašukal by sis tady a teď?“

Nevedel som, na čo sa mám skôr sústrediť. Či na tú perfektnú fajku, alebo to, čo sa dialo na opačnej strane. Po chvíli som zistil, že sa nedokážem sústrediť vôbec na nič. Moje telo odmietalo čokoľvek riešiť a jednoducho si užívalo. Dokonca aj vtedy, keď Gabriel pridal druhý prst. Ale najviac vtedy, keď mi niekde zvnútra vystrelila do každej bunky vlna vzrušenia. Neznáma a nemilosrdne intenzívna.

Přistoupil k Fritzovi a políbil ho. Pomalu se stmívalo. Ne ovšem pozdní dobou, ale černými mračny. V koupelně zapálili svícny. Oblečení se ocitlo na věšácích. Oba chlapci přistoupili k Leškovi a začali líbat jeho prsní bradavky. Hladili zároveň jeho tělo. Pak se ruce všech ocitly na jejich krásně vztyčených penisech.

Ráno pak, když se s Rustym vrátil z časné procházky, promluvil s Petrem řečí jasnou a nesmlouvavou: „Tohle bylo poprvý a naposledy, jestli ho tedy máš doopravdy rád.“

„Myslím to vážne. Ak chceš, môžeš vyhoniť mne. Ja potom vyhoním tebe,“ pričom išla perina išla z Juraja dole. Až teraz som si všimol, že nemá ani boxerky a je úplne nahý. Navyše mu stojí. A stojí mu poriadne. Má obrovskú kládu. Juraj zbehol svojou ľavou rukou pod perinu a nahmatal moju pravú ruku. Moju pravú roku položil na jeho obrovského vtáka. „Kľudne mi vyhoň. Mne to nevadí, že mi budeš honiť. Mám ozaj plné gule,“ naliehal Juraj na mňa.

Na nic nečekám, vyběhnu ze šatny a zařvu na něj: “Hej, kámo, hezký boty!” Spíš než na něj to křičím na jeho záda. Úplně slyším tu paniku, co se mnou cloumá. Naštěstí není nikdo v dohledu, takže mi nemusí být trapně. Kluk se ani neotočí a jde dál. To mě vážně naštve, rozběhnu se za ním a v té rychlosti to neubrzdím a povalím ho na zem.