Povídky

Když šel spát, byl jsem už ve svojí posteli, úplně nahej a deku jsem si dal tak, aby nic neskrývala. Trochu jsem si hrál se svým mužstvím a čekal jsem, jak se na to bude tvářit. Ve svých představách jsem si vysnil, že se ke mně přitulí. Připadalo mi to jako jasná věc. A opravdu mě uviděl. Teda, musel mě vidět, jak si pohrávám se svým ptákem. Anebo nemusel?

Natáhl jsem si lékařské rukavice a jal se mu udělat tělesnou prohlídku. „Otevři hubu.“ Zajel jsem mu jedním, dvěma i třemi prsty až do krku, pokaždé se začal dávit. „Dávicí reflex nutno trénovat, ale v pořádku.“ Prohmatal jsem mu uzliny, žebra i břicho. Stehna, lýtka, chodidla, koule i péro, do obojího dostal ihned ránu. „Čubko nadržená… Koule hezky velké, poměrně plné, péro malé, pro zmrda ideální kombinace, nebude třeba příliš velká klícka.“

Druhý den ti dva odjeli a my jsme s Viktorem opět osiřeli. Trochu jsme poklidili po včerejší akci, a jelikož bylo pořád horko, jeli jsme se zase koupat. Když jsme se k večeru vrátili, tak se šel Viktor osprchovat a já po něm. Už jsme zůstali jen ve slipech. Viktor měl tentokrát svítivě modré, měl je pěkně obepnutné kolem sebe. Byly mu ale trochu malé, protože mu z nich u gumičky koukalo ven pár chlupů nad jeho penisem, a gumičky u nohou nezapadly k tříslům, a tak mezi třísly a gumičkou vznikla asi centimetrová mezera. Díky tomu byla, ve správném úhlu, vidět namáčklá varlata.

Roman ucítil pevné rty, ale i zuby a jazyk deroucí se k uzdičce a štěrbince na žaludu. Než se zmohl na vlastní odpověď, ucítil vzrušivé, chtivé kouření. To jistě není poprvé. To už se plně soustředil na svého miláčka. Mládí. I když určitě není nevinné. Všechno kolem zmizelo. Jen dvě vzájemně odevzdaná těla obklopená milostivým šerem.

Šel si napustit vanu. Za ní byl kus stěny ze zrcadel. Tady se měli shlížet umělci. Pára z horké vody zamlžila chladné sklo. Viděl se rozmazaně. Vedle sebe prstem nakreslil siluetu postavy. Bude krásné mít zde svého nadcházejícího milence. Jen počkat pár dnů. Sedl si. Jeho péro už nabralo na svém objemu. Kolik takových večerů zažil. Nepočítaně. Ne, už neviděl svého bývalého, ale Zbyňka. Zcela vidině jeho mladého, krásného těla podlehl.

Co se mi stalo, jsem si začal uvědomovat až o hodně později. Pomalu jsem přicházel k sobě, měl jsem hlavu položenou na Davidovi, který očividně usnul taky, televize už byla potichu. Film skončil. Jak jsem přicházel zpět k vědomí, začal jsem pomalu otevírat oči, a co jsem viděl, mě šokovalo…

„Můj dobrý pane. Moje duše je plná skvrn a rád k nim přidám i tvoji. Bude to mojí velkou radostí.“ „Což přibrat k našim radovánkám i toho pištce s nazlátlými vlasy a plnými rty, které určitě dobře zahrají i na jiné píšťale? Včera jsme tomu byli blízko, leč vyrušili nás. Mám krásné místečko na půdě nad námi. A padací dveře, co mají dobré jištění. Obavy jsou vždy na místě. Nestrávíme noc jen s růžencem v rukou.“ „Zajisté, stačí nám pokynout, hosté se rozcházejí, můj pane.“

Ten týden v Beskydech si užili se vším všudy a na všech frontách. „No řekni, kdy naposled jsme zažili takovouhle pánskou jízdu?“ vyptával se Vilém skoro každý večer, spokojený sám se sebou a s tím, jak to celé šikovně vymyslel a zorganizoval. „Takhle dlouhou ještě nikdy,“ odpověděl Kuba napoprvé, načež za pár dnů to zaměnil za: „Takhle parádní ještě nikdy“, aby dal Vilémovi najevo, že to opravdu celé šikovně vymyslel a zorganizoval. A jestliže si to parádně užíval hned v těch prvních dnech, tak poté, co se uprostřed týdne nechal ukecat a zašel s Vilémem do hotelového suterénu vyzkoušet wellness služby, si to začal užívat úplně božsky, a sice proto, že se tam zamiloval.

„A ještě Simču vlastně, tu bych tam měl taky pozvat,“ připíše si Vilém další jméno na svůj seznam; konkrétně jde o seznam lidí, které hodlá pozvat na oslavu svých třiadvacátých narozenin. „Tu taky znáš, s tou jsem si v hospodě střídal směny, když jsme se poznali,“ opatrně koukne po Kubovi. „Hmm… No a co Veru?“ nadhodí Kuba. „Na Veru seru!“ zahlaholí Vilém a rozesměje se tomu jako vtipu desetiletí.

Znovu se začal zaobírat vzhledem Artura. Zašel do koupelny. Díval se na sebe do zrcadla. Docela to šlo. Blonďák s modrýma očima, hezká, spíš menší ústa, k nim trošku větší, ale rovný nos. Výrazné ušní lalůčky. Jedno z velmi vzrušivých míst. Představil si, jak je Artur jemně skousává. I to stačilo, aby se v trenýrkách udělalo těsno. Rozepjal kalhoty.

Sklidilo se i poslední ovoce, poorala políčka. Kluci si docela mákli a Erny ani nejezdil domů. Rodiče mu nijak nebránili, spíš si mysleli, že má v okolí nějaké děvče. Nesvěřil se, jak na tom je. Netroufl si odhadnout jejich reakci. Zato se odhodlal zkusit Bárnyho. Domluvili se, že skončení venkovních prací oslaví. Na Martina pekli každý rok husu.

Když vešli, zůstal chvíli stát. Jistě, takovou situaci viděl mnohokrát, ale na posteli ležela nejdřív figurína, pak pacient. Kolem přístroje na kolečkách, na zdi poutky zachycené trubice s kyslíkem. Kablíky, hadičky. Cítil vždy napětí i soucit, ale byli to pro něj cizí lidé. Prsty vyčnívající ze sádry, pak nad ní kanyla a napojená hadička. Přes tělo měl položené prostěradlo. Hlava v obvazech. Dotkl se polštářků prstů. Ještě ráno se milovali. Pak spěchal na autobus. Možná se všechno odehrálo, když k němu vtrhli estébáci.

Když moje úterní dopolední rozehrávání zase přeruší zvuk zvonku, sám pro sebe se uchichtnu: s takovou bych mohl každej všední den krátce po desáté prostě jenom pootevřít hlavní dveře – a ať Patrik kdykoliv vejde dál, ne? Ať si prostě sedne na gauč, poslechne si pár skladeb, a až ho to přestane bavit, tak zase odejde. Beztak se spolu v podstatě vůbec nebavíme a nic jinýho, než abych hrál, ode mě nechce, tak se klidně tomu lehce rozpačitýmu úvodu v předsíni můžeme vyhnout. No ale to by nebyl on, aby mě opět maličko nevykolejil tím, že tentokrát udělá něco jinak.