Ohnivá Vášeň - Bál

Will odešel od stolu společně s Aidnem, který mu ukázal jeho ložnici. „Nevšimej si ho, takhle je podezíravý pořád!“ řekl Aiden, aby uklidnil Willa, neboť poznal, že je po dnešku velmi roztřesený.

„Dík,“ pousmál se Will, načež se s ním rozloučil a vstoupil do své ložnice. Uchvácením zůstal stát na prahu a jen pozoroval ten skvost.

Obrovský pokoj vybavený nehorázně velkou postelí s ohnivými nebesy. Strop se znakem hořícího stromu a nábytek s nádechem oranžové zdobily pokoj. Navíc měl pro sebe velkou plazmovou televizi.

Nakonec se přemluvil a vstoupil dovnitř. Zavřel za sebou dveře a pro jistotu zamkl. Představa, že se uprostřed spánku probudí a uvidí nad sebou Dereka s kudlou v ruce, ho moc nelákala.

„Sakra, nevzal jsem si z domova žádný oblečení,“ zaklel a při vzpomínce na domov mu vjely slzy do očí. Prošel pokoj až ke skříni, kterou otevřel a nestačil se divit. Všechny jeho věci z domova byly zde ve skříni. Na poličkách uviděl své fotky z pokoje a něco ho v tu chvíli přepadlo. Byl to pocit, jako by něco nebylo v pořádku. Vzal do ruky telefon a snažil se dovolat matce, která musela být na cestě domů.

„Haló,“ ozvalo se z telefonu.
„Mami?“ srdce mu málem puklo, když slyšel ten její hlas.
„Promiňte, ale dělejte si srandu z někoho jiného, ano? Já mám pouze jedno dítě a to by těžko zvedlo telefon a zavolalo mi!“ ozval se velmi naštvaný hlas jeho matky a telefon okamžitě položila.

Willovo srdce málem puklo. Jeho vlastní matka nepoznala ani jeho číslo a ani jeho hlas. Will dostal příšerný záchvat a už po několikáté celý hořel. Z očí mu vytékaly hořlavé slzy a vůbec ho nezajímalo, že tím propaluje koberec.

„Tohle vám nedaruju!“ zakřičel přes celý pokoj a pociťoval stále větší lechtání po těle, až to přešlo v palčivou bolest. Ta ho odrovnala natolik, že už neměl ani sílu se převléknout. Shodil ze sebe všechny věci, zůstalo na něm jen spodní prádlo a odplazil do postele. Už neřešil, jestli hoří nebo ne, byl jen prostě vyčerpaný a potřeboval spát. „Doufám, že tohle byla jen hodně špatná noční můra!“ vyřkl svá poslední slova a usnul.

Když vstal a podíval se na hodinky na své ruce, ukazovaly čtyři hodiny odpoledne. Cítil se už mnohem silnější než ráno před tím, než usnul. „Sakra!“ zaklel nahlas, když uviděl ten zpropadený pokoj a postel s nebesy.

Nepřemýšlel nad ničím, odemkl dveře, rozrazil je a rozhlížel se do stran. Po paláci běhaly skřítkové s různou výzdobou a on nechápal k čemu ten veškerý povyk. Nakonec se rozhodl, že je bude následovat. Stále plný zlosti si ani nevšiml, že je jen ve spodním prádle, jelikož jeho tělo bylo opět zahaleno do jednoho velkého plamene.

„Kam to sakra jdou?“ zaklel potichu, ale jeden ze skřítků si ho všiml a okamžitě se mu uklonil. Will mu nevěnoval vůbec žádnou pozornost, a když uviděl, kam všichni míří, předběhl je a rozrazil dveře.

Vběhl do opravdu obrovského sálu, který byl třikrát tak větší než normální tělocvična. Všude byly připraveny stoly a na zdech byla všelijaká výzdoba. Navíc byly na zemi vykresleny opět znaky, které už viděl na stole a na židlích.

„Tak už ses vyspal?“ přišel k němu milý Noah a snažil se ho uklidnit, protože viděl, že opět hoří.

„Kde je Selma?“ zařval přes celý sál, který v tu chvíli ztichl.

„Wille, uklidni se, prosím!“ chytil ho Noah za ruku, ale jen s ní zas škubl, neboť se popálil o jeho oheň.

„Kde je Selma?“ zahřměl Will ještě důrazněji.

„Co je tu za kravál?“ vyšla Selma zmateně z chodby na levé straně sálu.

Když spatřila Willa rozžhaveného a jen ve spodním prádle, věděla, že tahle konverzace nebude vůbec příjemná. Docela se jí i zmocnil strach, neboť jeho výbušnost nenechala nikoho chladného, a navíc ty jeho čistě zelené oči tomu také moc nepřidávaly.

„Takže tady jsi!“ rozeběhl se přímo ke stařeně, která o krok ustoupila. Willovy plameny stále sílily a on cítil, jak moc jí chce v tu chvíli ublížit.

„Proč si mě moje matka nepamatuje?!“ zeptal se jí s řevem. Noah, který mu byl v patách, se v tu chvíli zarazil a podíval se na stařenu, ve které by se v tu chvíle krve nedořezal.

„Je to tak lepší!“ řekla, obešla Willa a chtěla odejít, jenže v tom jí Will zabránil.

„Jo, takže se počítá s tím, že v tý válce proti němu zhebnu!“ řekl a uvědomil si, proč to udělala. Jeho tělo najednou zchladila ledová voda, kterou na něj někdo hodil. Otočil se úplně promočený a viděl, že to byl Noah.

„Udělala jsem to jenom proto, aby netrpěla, když se ti něco stane!“ řekla a s klidem odešla pryč. Will zůstal stát, celý promočený a jen ve spodkách.

„Sorry, kámo!“ omluvil se Noah. „Nechtěl jsem, abys to tady spálil, když tady připravujeme bál pro tebe,“ vysvětlil a Will se na něj zašklebil, když si prohrábl svoje promočené vlasy.

„Bál?“ zeptal se Will a zvedl jedno obočí.

„Je to tradice. Pro každého, kdo chrání živel, je uspořádán bál, jenže letos je to jiný,“ zarazil se Noah, jelikož si uvědomil, že natrefil na něco, co by mu měla vysvětlit spíš Selma.

„V čem jiný?“ zeptal se Will, ale Noah nevnímal, přemýšlel, jak se z té situace dostat.

„Haló!!“ zařval Will a Noah se okamžitě probral.

„Měl by ses jít osušit a obléct,“ navrhl Noah, s čímž Will souhlasil a úplně zapomněl na svou předešlou otázku.

Will procházel chodbou zpátky ke svému pokoji. Všude za sebou nechával šlápoty, po kterých chudáci skřítci padali i s výzdobou. Najednou se Will sám sklouzl a málem upadl, když v tom ho někdo uchopil. Will se mu zahleděl do tváře a věděl, že tohohle chlapce ještě nezná.

Aniž by si uvědomili, že Will stále leží chlapci na rukou, si jeden druhého obdivuhodně prohlíželi. Chlapec měl ulízané, perfektně načesané blond vlasy, zelenomodré oči, ve kterých Will uviděl svůj mokrý obličej. Ruce měl silné, neboť Willa držel úctyhodně dlouho.

„Ehm – omlouvám se,“ stoupl si Will na nohy a stále si prohlížel onoho neznámého chlapce. Měl na sobě tmavě modré sáčko a džíny. Velmi mu to slušelo, jelikož z něj Will byl opravdu v tranzu.

Ale nebyl jediný. Chlapec civěl na Willovo mokré tělo a prohlížel si ho od hlavy až k patě.

„Oh,“ vyhekl chlapec a Will se musel pousmát, jelikož viděl, že i blonďák na něm může oči nechat.

„Nemáte se za co omlouvat… Jen si příště raději vemte do sprch osušku, abyste se mohl osušit,“ pousmál se mladík.

„Dobrá rada, ale já nešel z koupelny,“ vysvětlil Will.

„Aha, no já už bych měl jít,“ namítl chlapec, načež uviděl ve Willově tváři trochu zklamání.

„Dobře, každopádně, já jsem William,“ představil se Will a podal chlapci ruku.

„Já Gavin,“ řekl chlapec a podal Willovi ruku. Ten ucítil zvláštní spojení a na Gavinově tváři viděl, že i on to cítí. Will ruku odtrhl, jelikož si myslel, že asi v tu chvíli začne hořet vzrušením, a tak z místa rovnou utekl a nechal tam Gavina stát.

Will ani nevěděl, proč utekl. Asi zkrátka nechtěl vidět jeho pohled, když by začal hořet. Každopádně se divil, že trefil do své ložnice. Otevřel dveře a v pokoji stál jeden ze skřítků.

„Co tu děláš?“ zeptal se Will překvapeně. Avšak skřet nebyl tak ošklivý jako všichni ostatní skřeti, a tak se Willův výraz trošku usměrnil.

„Tady Raul donesl oblek pro pána ohně. Dnes pána ohně čeká velmi slavnostní večer,“ pronesl takovým pisklavým, nýbrž roztomilým hláskem.

„Pán ohně Raulovi děkuje,“ pokývl Will skřítkovi, který se usmál a z pokoje odešel.

Will měl stále v hlavě Gavina. Přehrával si v hlavě ten jeho výraz, když ho chytil. Byl velmi bledý a vlasy mu skoro splývaly s obličejem, ale byl krásný. Will už hodně dlouhou dobu věděl, že děvčata jsou pro něj pouze kamarádky a nic víc. Mnohem radši měl, když si mohl povídat dlouhé hodiny s klukama.

Jak čas plynul, celou dobu byl Will zavřený ve svém pokoji a přemýšlel o tom chlapci s modrozelenými kukadly. Nemohl ho vypustit z hlavy a stále přemýšlel o tom spojení, když se jejich ruce dotkly.

„Wille, jsi tu?“ otevřely se dveře a z nich vykoukla Aidenova hlava. Vstoupil dovnitř a byl už připravený na slavnost.

Will byl teprve po dlouhé sprše a byl pořád ve spodním prádle. Prohlížel si Aidena, kterému ten oblek neskutečně slušel. Měl na sobě černý oblek a na náprsní kapse saka měl svůj znak živlu. Pod sakem se schovávala bílá košile společně s černou kravatou. Vlasy měl upravené a Will by ho v tu chvíli ani nepoznal, kdyby neznal jeho hlas.

„Sakra, slavnost začíná za půl hodiny a ty ještě ani nejsi převlečený?“ zeptal se ho Aiden s vykulenýma očima.

„Dejte mi patnáct minut a nepoznáte mě,“ odpověděl Will. Uměl totiž proměnit trosku Willa v neobyčejně okouzlujícího Willa za velmi krátký čas.

„Dobře, ale hoď sebou, dneska je tu i rada starších, která se na nás přišla podívat!“ řekl Aiden a s tím i odešel.

WTF? Rada starších? Neměl čas dál přemýšlet, a tak zaplul do koupelny a začal se připravovat.

Uběhlo dvacet minut, když si Will stoupl před zrcadlo a byl hotový. Jeho hnědé vlasy měl pěkně nagelované a upravené. Prohlížel si ten oblek, který měl na sobě. Nechápal, proč dostal bílý, ale nějak se tím nechtěl zatěžovat. Stejně jako Aiden měl na náprsní kapse svůj živel. Odfoukl si a vyšel z pokoje ven.

Venku už na něj čekala Selma v doprovodu tří bratrů. Aiden a Noah měli černý oblek a on s Derekem byli navlečení do bílého. Selma na sobě měla bíločerný kostýmek, který jí opravdu slušel. Vypadala v něm jako její veličenstvo Alžběta II. Will se docela podivil, když viděl, jak na něj ostatní civí. Podíval se raději dolů a na své ruce, aby se přesvědčil, že nehoří. To byla jeho největší obava z dnešního večera – že začne nekontrolovatelně hořet.

„Připraveni?“ zeptala se Selma, ale na odpověď nečekala a dala se do pohybu. Chlapci šli seřazeni podle barev na přeskáčku. Na levém kraji šel Will, vedle něj si stoupl Aiden, hned vedle šel Derek a na pravém okraji šel Noah. Stoupli si přede dveře toho obrovského sálu, které byly zavřené.

„Dnes je tu rada starších, takže být vámi chovám se tak, jak se sluší a patří. Dnes je pro nás pro všechny velmi významný den, jelikož se živly spojily!“ pronesla a otočila se ke dveřím. Odfoukla si a mávla rukou.

Dveře se otevřely a oni vstoupili. Sál ztichl a všichni pozorovali čtyři hrdiny včele se Selmou. Willa udivovaly všelijaké bytosti, které tam byly. Například zahlédnul kentaury, vypadalo to, že jsou zde i upíři a vlkodlaci. A úplné vzadu uviděl stůl, za kterým seděli čtyři staří lidé, a právě k tomu stolu mířili.

Najednou si Will všiml velice známé tváře, kterou už dnes jednou viděl. Byl to Gavin, který na čtyřku koukal s velice podivným výrazem. Will otočil hlavu zpět dopředu a usmíval se, načež zastavili před tím stolem se starými lidmi. Každý měl před sebou znak jednoho živlu. Vypadalo to, že tak, jak šli, byli seřazeni úmyslně, neboť před každým z nich byl znak živlu, který patřil právě jim.

Co to sakra? „Vítáme vás, hrdinové,“ začala žena, která seděla přímo naproti Willovi. Měla velice šedivé vlasy, svraštělou kůži a přísný, avšak milý výraz ve tváři. Vypadalo to, že je nejdůležitější z těch čtyř.

„Po několika letech zde máme opět čtyři hrdiny, kteří se pokusí zabránit strachu a zachránit Zambii před černokněžníkem Felixem. Právě tato generace je předurčena způsobit zánik Felixovi a všem jeho přívržencům,“ řekla velmi vznešeným tónem, až nakonec povstala a podívala se do davu lidí, který jen poslušně poslouchal.

Najednou se k Willovi nahnul Aiden. „Za chvíli budeš muset začít hořet. Vím, že to pro tebe nebude lehké, a slibuji ti, že ti pomůžu to zahnat, ale teď musíš myslet na to, co tě za poslední dny nejvíc vytočilo!“ pošeptal Aiden a Derek do něj ze strany bouchl. Aiden se narovnal a otočil svou hlavu zpět dopředu.

„…a teď se hrdinové otočte a představte nám svůj živel!“ vyhrkla ze sebe stařena a Will začal panikařit. Nadechl se a zavřel oči. Představil si dnešní ráno plné vzteku, že ho jeho vlastní matka nepoznala. V tu chvíli ucítil lechtání na rukou, která se přenášela do jeho těla.
Otočil se a společně s ostatními ukazoval svůj živel všem z království Zambie. Cítil pohledy všech na svém těle a začal cítit, jak jeho oheň slábne, když se podíval na Gavina, který valil oči na všechny čtyři živly.

Najednou stál přede všemi a už nehořel. Všichni na něj zírali jako na blázne, včetně té stařeny, která se obrátila na Selmu a nasadila velmi přísný pohled.

Gavin se zničehonic škodolibě usmál a Will si toho samozřejmě všiml. Přišlo mu to velmi zvláštní. Proč by se mu někdo, kdo ho dneska ochránil před tím, aby padl na zem, smál, že neovládá svoje schopnosti?
Aiden, aby v tom Willa nenechal samotného, pohotově zareagoval, přestal používat svou schopnost a to samé udělal i Noah. Jediný, kdo se chtěl za každou cenu vytáhnout, byl Derek, kterému nakonec všichni tleskali. Will se z toho nemohl vzpamatovat. Cítil, že teď přinesl trable nejen sobě, ale také Aidenovi, Noahovi a také Selmě.
Po dlouhé odmlce stačila stařena uvést bál a vyzvala hudebníky, aby začali hrát hudbu, zatímco si ke stolu přivolala Selmu, která byla červená snad úplně všude.

Will se okamžitě šel zašít někam do kouta, kde na něj všichni nebudou civět jako na nemehlo. Zároveň sledoval Dereka, který začal dávat kázání svým bratrům. Ti se ovšem do Dereka hustě opřeli a začali mu leccos vyčítat.

Jak tak pozoroval všechny, vzpomněl si na svůj maturitní ples, který protančil se svou nejlepší kamarádkou Trish. Začal se usmívat, když v tom do něj někdo drkl a hned přisedl k němu.

Byl to Noah, který měl celkem optimistický úsměv. „Nic si z toho nedělej, jsi tu teprve… ani ne den a oni by po tobě chtěli zázraky. Mně trvalo celý měsíc, než jsem se to naučil ovládat.“

Will se usmál, ale do smíchu mu vůbec nebylo, když zahlédl některé pohrdavé pohledy tanečníků. Bylo mu do breku, ale slíbil si, že se nenechá nikým rozhodit, a tak pláč zahnal někam pod tuhou skořápku.
Náhle si Will vzpomněl na jejich dnešní konverzaci, a jak se díval na Noaha, přišlo mu tak akorát vhod se ho na to zeptat.

„Hele, dneska jsi řekl, že tenhle ples je jiný, v čem?“ zeptal se a Noahovi zmizel optimistický úsměv z tváře. Podíval se na Willa a věděl, že teď už to neututlá.

„Noo… Jiný v tom, že jsme v Aidenovym kraji a ne v tom tvým,“ odpověděl a Willovi nepřišlo nic divného na tom, že se to prostě koná někde jinde než tam. „Věc se má tak, že tvůj palác je v troskách a kraj zdevastovaný. Snažili jsme se ho nějak přivést do přiměřeného stavu, ale je tady jeden háček,“ zarazil se Noah a Will se nemohl dočkat, co z něj vypadne. Byl tak napjatý, že úplně zapomněl na to, co se mu stalo před chvílí. „Háček je v tom, že v kraji žije jedna rodina – Hookovi – a ti jsou silnými zastánci Felixe. Bohužel je nikdo nechytil, neboť umí čarovat na úrovni, jaké my jsme ještě nedosáhli, a pokaždé, když je zajali, tak se vypařili. Zákony nám všem dobrým zakazují zabíjet, a tak je musíme trpět mezi sebou. Vlastně tady máš jejich nejmladšího,“ zastavil se a nenápadně prstem ukázal po bledém klukovi v modrém sáčku a džínech. Byl to Gavin a Willovi začalo docházet, proč se mu smál.

„Ale říká se, že pán ohně je vyžene a omezí jejich kouzla, proto jsi teď ve hře ty, jsi důležitý pro svůj kraj a vlastně pro všechny. Jenže, když Gavin viděl, že svoje schopnosti zatím neovládáš, nebudou si dělat starost a budou dál pustošit tvůj kraj. Proto rada Selmu teď kárá. Myslím, že budou chtít, aby tvůj výcvik zrychlili, jenže to pro tebe může znamenat i smrt, když se přečerpáš!“ řekl velmi vyděšeně Noah a Will také zrovna radostí neoplýval.

„Můžu se ještě na něco zeptat?“ zeptal se Will velmi zkroušeným hlasem a Noah si toho okamžitě všiml.

„Ptej se!“ odpověděl a netrpělivě čekal na Willův dotaz.

„Včera, když jsem se dozvěděl, že si mě moje matka nepamatuje, jsem dostal příšerný vztek a začal jsem hořet. Nejdřív mě to jen lechtalo, ale čím větší zlost jsem měl, tím víc mě ten oheň začal pálit. Nevíš, čím je to způsobený? Já myslel, že na nás naše schopnosti nepůsobí,“ vysvětlil Will a vznesl svůj dotaz, když v tom uviděl v Noahových očích ještě větší zděšení.

Noah nevěděl, jak mu to vysvětlit, nebo se spíš bál. „Věc se má tak,“ začal a stále váhal, zda mu to vysvětlit, nakonec ale pokračoval, „já jsem to teda ještě s vodou nezažil, že bych se topil, ale co jsem četl, tak ti tvoje moc začne ubližovat, když chceš někomu ublížit – je to až do té doby, než se to naučíš ovládat, potom už…,“ zasekl se a nechtěl na to ani pomyslet, načež Will věděl, jak to pokračuje.

„Potom můžeš i zabíjet!“ pronesl a všiml si, jak se Noah bojí ho jen dotknout. „Já, ale nechci nikomu ubližovat!“ dodal Will s větším důrazem, aby Noaha přesvědčil, že nechce být zlý.

Najednou se u nich zjevil Gavin s posměvavým úšklebkem. Noah okamžitě vstal, jelikož na něj nechtěl koukat ze zdola. „Zdravím ve spolek.“

„No nazdar,“ pozdravil Noah velmi ironicky.

„Trošku větší potěšení do pozdravu, dlouho jsme se neviděli!“ řekl Gavin a koukal Noahovi přímo do těch průhledných očí. Will raději také vstal, jelikož mu přišlo trapné sedět.

„Jsem rád, že jste našli toho čtvrtýho, jen jsem si nemyslel, že to bude tenhle, kterej se málem odpoledne zabil,“ řekl Gavin a Noah se na Willa podíval velmi ustaraně.

„Nepřeháněj, jenom bych spadnul,“ namítnul Will, který ani nevěděl, kde se v něm vzala odvaha mluvit.

„A rozbil hlavu,“ mrknul Gavin.

„Co chceš?“ zeptal se důrazně Noah a Gavin upřel zrak zpět na něj.

„Tanec s pánem ohně!“ vyjádřil svůj požadavek. Noah se zarazil a znovu si vyměňoval pohled s Willem, který nevěděl, jak odpovědět. Will si všiml, že zdálky je pozorují Derek s Aidenem a tváří se velmi znepokojeně.

„Tak pustíte ho nebo ne?“ zeptal se velmi podrážděně Gavin, který upřel své oči do těch Willových.

Noah kývnul na Willa, který tedy nabídku přijal a šel s Gavinem doprostřed parketu. Chytnul Willa za bok a druhou rukou propletl své prsty mezi těmi Willovými. Will cítil jeho dotek a opět to divné spojení, avšak bylo ještě příjemnější než před tím.

„Tak nějak ses odpoledne nezmínil, že jsi pán ohně,“ šeptl Willovi do ucha.

„Neptal ses,“ odsekl ho, když si představil, že spolupracuje s tím, kterému šlo o jeho smrt. Gavin se kousl do rtu a přitom se zahleděl Willovi do očí.

„První člověk v Zambii, který má zelené oči, jaká náhoda,“ řekl Gavin a Will se zarazil, co myslel touhle větou.

„Jak to myslíš?“ zeptal se tedy Will narovinu, než aby mu ta otázka zas kolovala celou dobu v hlavě.

„Řekněme, že jsem někde četl, že lidé se zelenýma očima se těžko ovládají a mají sklony ubližovat lidem. Dokážou uhranout kohokoliv jediným pohledem a ta náhoda byla, že mě jsi uhranul!“ řekl a Will si začal myslet, že mu Gavin vyjadřuje city.

„Ale ty nebudeš hrozba, jelikož tvoje plápolání nestojí za nic, a než se to stačíš naučit, všichni budete mrtví,“ dodal Gavin a ve Willovi se zničehonic objevil vztek. Cítil, jak mu v rukách začíná sílit teplo, načež Gavin okamžitě uskočil a pustil Willovu ruku.

Zničehonic začal Will hořet dočista celý před zraky všech. Poprvé však ucítil, jak se mu rozšířil zrak a vidí i do stran. Selma pohotově přiběhla, ale když pohlédla na Willa, se strachem uskočila. Will stále nechápal, co se děje, a když se Will podíval na Gavina, Gavin začal řvát přes celý sál.

„Má úplně černý oči!“ řval a lidé začali utíkat pryč ze sálu. Will se obrátil na Selmu, která měla ruce před ústy, a tak zakrývala své překvapení a zděšení.

„Selmo, pomoc mi, prosím,“ vykřikl Will a jeho tělo zaplavovala příšerná štiplavá bolest. Než však někdo přiskočil, Will padl na zem a omdlel.