Ohnivá vášeň II. - Ohnivý kraj

Garry vstal a uviděl malého skřeta, který uklízel koupelnu. Leknutím spadl z postele a natloukl si hlavu o noční stolek. Skřet si toho okamžitě všimnul a chtěl Garrymu pomoct vstát, jenže Garry byl stále v šoku a skřeta se bál.

„Emira se bát nemusíte, pane, Emir vám chce pomoct!“ vysvětlil skřítek posmutnělým hlasem. To Garryho přimělo, aby vstal a podíval se na skřeta.

„Dobře,“ usmál se Garry, ale stále cítil ten nepříjemný pocit.

„Toho se bát nemusíš!“ řekl Will, který se zjevil na posteli. „Všichni skřeti jsou neškodní a slouží ti a zrovna tak Emir.“

„Koukám. Takoví otroci!“ řekl napruženě Garry a držel se za hlavu. Vyrostla mu na ní totiž boule z té příšerné rány.

„S kým to pán mluví?“ zeptal se Emir zmateně.

„Ale s nikým, jen dál dělej svou práci,“ usmál se Garry a šel do uklizené koupelny.

Vykonal všechny své potřeby, oblékl se a vyšel z koupelny zpět do pokoje. Emir už tam nebyl a po Willovi nebyla také žádná stopa, a tak si pomyslel, že by měl jít do jídelny. V tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného.

Garry začal celý hořet a ucítil, přesně jako před tím s vodou, že mu oheň sevřel hrdlo a on jakoby se vznášel. Najednou se objevil v jídelně před zraky všech.

„Co to?“ podivil se Garry, když viděl vyjukané pohledy všech.

„Ty se umíš přenášet?“ zeptal se Gavin příjemně překvapen.

„Ne! Jen jsem pomyslel na to, že chci jít sem, a najednou mě sežehl ten plamen a já se objevil tady!“ vysvětlil značně zmatený Garry.

„Počkej, něco vyzkoušíme! Zkus pomyslet na to, že chceš držet v ruce ohnivou kouli!“ vstal Derek ze židle.

„Co?“ zeptal se Garry.

„Zkus to!“ pobídl ho s úsměvem Noah.

Garry nastavil ruku a pomyslel na ohnivou kouli v jeho ruce. V tu chvíli ucítil, že mu brní dlaň, a on uviděl plameny, které tvořily velkou kouli. Všichni zůstali zkoprnělí z toho, že to Garrymu jde samotnému.

„Myslím, že asi trénink nepotřebuje!“ otočil se Derek na Selmu, která byla překvapená ze všech nejvíc. Najednou se ozvalo tleskání od dveří. Stála tam červenovláska v květovaných šatech a balerínách.

„Říkala jsem to, poznám talent, když ho vidím!“ řekla a šla za Selmou.

„A já poznám štětku, když ji vidím!“ řekl potichu Gavin, ale všichni v jídelně to slyšeli.

Emma si toho nevšímala a šla dál za Selmou. Nahnula se a Garry mezitím došel ke stolu. Gavin z něj stále nemohl spustit oči a Garry věděl proč. Připomínal mu Willa vzhledem.

Na talíři před sebou měl chléb s nutellou. Ovšem, když to ochutnal, cítil, že to není nutella, ale něco mnohem chutnějšího. Nemohl se toho nabažit.

„Garry, dneska tě tady Emma seznámí se Zambií, takže až dojíš, tak se s ní vydáš na cestu po svém kraji!“ řekla Selma a Emma na Garryho mrkla. Garry byl v rozpacích, a tak se na ni usmál.

„Dobře,“ kývnul a dál jedl svůj chleba, když v tom pod ním praskla židle. Všichni se lekli. Joey se začal nekontrolovatelně smát a Emma k němu okamžitě přiběhla.

Garry měl pod spodním rtem trošku nutelly a ona ji setřela svým ukazováčkem, který hned olízla. Pomohla Garrymu na nohy a poté beze slova odešla. Garry se celý červenal. Byl tu sotva den a už se dvakrát stačil ztrapnit.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Bella, která drkala do Joeyho, aby se přestal smát.

„Jo-jo, kam šla, když mě má tady provést?“ zeptal se nechápavě Garry.

„Hned bude zpátky!“ odpověděla Selma. „Dáš si pití?“

„Jo, to by přišlo vhod!“ řekl a Selma v tu chvíli vyčarovala velký hrnek. Gavin, Derek i Aiden se zarazili, jelikož ten hrnek patřil Willovi.

Garry v něm uviděl červenou tekutinu, která připomínala jahodový džus. Neváhal tedy a celý hrníček na jeden lok vypil. Chutnalo to podstatně hůř než jahodový džus, ale aspoň ukojil svou žízeň.

„Proč zrovna ona bude provádět Garryho po ohnivým kraji?“ zeptal se podrážděně Gavin.

„Protože jsem to řekla!“ probodla ho Selma pohledem. Garrymu přišlo velmi divné, že se na něj ani jednou Selma pořádně nepodívala. Navíc si zrovna v tu chvíli vzpomněl, že když omdlel, byl na nějaké vyprahlé mýtině, kde něco zařval. Byla to vzpomínka na něco?

„Po kraji ho provedu já a nezájem!“ řekl Gavin, který vstal, popadl Garryho za zápěstí a vyšel s ním na chodbu, kde se přenesli.

Najednou se Garry ocitl někde venku. Všude byly náhrobní kameny se jmény a nad nimi se velkými písmeny vznášel nápis PADLÍ PÁNI A PANÍ OHNĚ.

„Tohle mi přišlo jako velmi důležité místo, kde začít!“ řekl Gavin, když viděl Garryho překvapený výraz. Garry uviděl poslední náhrobek se jménem William Dragon jr. Bylo mu jasné, že pro Gavina tohle místo bylo velice důležité.

„Chybí mi!“ řekl Gavin, když přešli k Willovu náhrobku. V tu chvíli se vedle Garryho objevil Will, který soustředěně koukal na svůj náhrobní kámen.

„Taky mi chybíš!“ řekl Will se zármutkem v hlase.

Garryho napadlo, že by o tom, že Willa vidí, mohl říct Gavinovi, a mohl tak sloužit jako prostředník mezi nimi. Z toho nápadu ho ale vyvedl vzápětí Will.

„Nedělej to. Bude chovat falešné naděje, že mě může přivést zpět. Navíc, až odsud zmizím, bude na dně, jako první měsíc po mé smrti!“

Garry tedy poslechl a nezmínil se o ničem, i když tak strašně moc chtěl. Když odešli ze hřbitova, ukázal Gavin Garrymu chatrč, kde se s Willem domluvili, jak jejich schůzky budou probíhat. Ukázal mu také vlkodlačí doupě, upíří skrýš a navštívili i Xenderovu rodinu.

„Proč si nechtěl, aby mě provedla Emma?“ zeptal se Garry, když se vraceli zpět na hrad.

„Je prohnaná. Nemá ráda oheň, protože je může zničit. Myslím si, že by ti mohla něco provést!“ vysvětlil Gavin.

„A co ona je zač?“ zeptal se Garry zmateně.

„Je to vůdkyně upírů!“ odpověděl znechuceně Gavin. „Většina z nich byla na Felixově straně, včetně té pizdy Emmy!“

„Tak proč si je nevyhnal stejně, jako Felixovy přívržence?“

„Jsou právoplatní obyvatelé. Navíc je může vyhnat jen král s královnou, a jak víš, ti jsou mrtví!“

„Aha a co já mám za povinnosti?“

„Starat se o své obyvatele a udržovat kraj v bezpečí!“ vysvětlil Gavin a před velkým kopcem do hradu se podíval na Garryho a s úsměvem mu podal ruku.

„Přeneseme se, ten kopec by byl moc namáhavý!“ řekl Gavin. Garry si chtěl vyzkoušet své schopnosti, a tak pomyslel na jídelnu v hradě. Okamžitě zas ucítil ten nepříjemný pocit a vzápětí se objevil v jídelně. Ke vší smůle bez Gavina. Ten se ale hned objevil vedle něj.

„Musíš se chytnout za ruku s tím, koho chceš přenést!“ vysvětlil Gavin a zamířil z jídelny pryč.

U stolu seděl jen Derek s Aidenem, kteří o něčem velmi vážně diskutovali. Ovšem, když uviděli Garryho, hned zmlkli.

„Tak už sis prošel ohnivý kraj?“ zeptal se Derek přívětivě. Ovšem z jeho hlasu sršela umělost, která nepřekvapila jen Garryho, ale i Willa, který se opět zjevil po jeho boku.

„Jo,“ odpověděl vykolejený Garry. Všimnul si, jak si ho Aiden prohlíží od hlavy k patě a zároveň ho probodává pohledem. Co jsem sakra provedl? zeptal se Garry sám pro sebe.

„Ty nic, s nima se něco děje!“ řekl Will zachmuřeně.

Ty slyšíš moje myšlenky? vyzkoušel Garry fintu, kterou by se mohli domlouvat.

„Samozřejmě! Já jsem teď ty!“ odpověděl Will a stále si prohlížel ty dva, načež do jídelny vtrhl zpocený Noah.

„To je teplo!“ začal před sebou mávat rukama, div si nedal facku.

„Wille, udělej s tím-“ zarazil se Derek, když oslovil Garryho Willovým jménem. „Promiň, já…“

Chybíš jim všem! pomyslel si Garry, aby to Will mohl slyšet.

„Já vím. Ale neboj, tebe si taky oblíbí! Navíc tě určitě chtěl poprosit, jestli bys nemohl zchladit slunce!“

„Co?“ zeptal se Garry nahlas, čímž upoutal pozornost bratrů.

„Jen jsem se ptal, jak se ti líbí kraj!“ usmál se Noah.

„Jo, je skvělej!“ Jak zchladit slunce? zeptal se Willa prostřednictvím mysli.

„Běž k oknu, vytvoř studenou kouli z ohně a pošli ji do Slunce!“ poradil Will. Garry tak opravdu udělal, a tím si vysloužil hned několik reakcí.

Derek byl naprosto užaslý, že Garry vše ovládá na jedničku. Noah mu poděkoval, když si sedal k bratrům, a Aiden ho probodával pohledem ještě víc, než před tím.

„Aiden je nějaký zachmuřelý! Takhle ho neznám!“ řekl Will a podíval se na Garryho, který se, díky Aidenovi, cítil naprosto vykolejený.

„Posaď se k nám!“ pobídl ho Noah. Garry nabídku přijal a posadil se.