Ohnivá Vášeň - Nečekaný Spojenec

„Copak jste tak neschopní?“ zařval muž s úplně černýma očima. Nedalo se mu z nich vyčíst absolutně nic. Muž byl velmi vybledlý a měl zkřivený obličej zlostí a zklamáním. Byl neskutečně hubený, že by se dalo říct, že pod kůží má pouze kosti.

„Pane, on – on se vrátil!“ vysvětlil blonďatý muž, kterého Will viděl v tom lese a který zaútočil na něj i na jeho přátele. Vedle blonďatého muže klečel Gavin se sklopenou hlavou. Najednou se on i jeho otec začali vznášet ve vzduchu. Vypadalo to, jako by je nadnášela vztlaková síla a oni jako by se topili.

Willovi došlo, s kým má tu čest stát tváří v tvář, ale nechápal, že nebyl ani spoutaný, a vypadalo to, jako by ho nikdo neviděl.

Najednou oba muži padli na zem a byli promočení. Gavin se začal dusit, čímž na sebe upoutal Felixovu pozornost. Jeho bledá hlava se sněhově bílými vlasy se sehnula a jeho ruka chytila Gavina pod bradou a zvedla mu hlavu.

„Ty,“ šeptl Felix, „jsi stejně neschopný jako tvůj otec!“ a v tu chvíli Gavinovi vlepil facku. Neuvěřitelně velkou facku, díky které se na jeho obličeji vytvořila obrovská fialová modřina.

„Odveďte je do kobky a nechte je alespoň půl dne hladovět!“ zařval Felix a muži v hábitech uchopili chlapce i jeho otce za ruce a odvlekli je pryč z místnosti. Felixův dlouhý plášť zakrývající jeho hubené tělo se zúžil kolem něj a Felix okamžitě zmizel.

„Wille!“ ozval se křik ze sklepení a Will se bezmyšlenkovitě rozeběhnul ven z místnosti. „Wille!“ uslyšel znovu, ale už to nebyl žalostný výkřik, nýbrž starostlivý hlas Selmy.

Will nechápal, co se děje a proč ten hlas zněl tak divně, jako by se zrovna jemu něco stalo. Když žena potřetí vyřkla jeho jméno, zavřel oči a nechal ten hlas proudit v jeho hlavě. Snažil se pochopit odkud přichází, ale vypadalo to, jako by najednou stála vedle něj.

Will otevřel oči a uviděl Selminu svráštělou tvář nad svou hlavou. Will se okamžitě posadil a zjistil, že se nachází v posteli. Prohlédnul si místnost, která vypadala velmi zchátrale. Usoudil, že je zpět v chatrči, načež na sobě ucítil dva páry rukou, jak ho svalily zpět do postele. Byli to Noah s Aidenem, kterým spadl kámen ze srdce, že je jejich přítel zdravý.

„Kluci, dejte mu pokoj!“ křiknul na ně Derek hrubým hlasem. Ti okamžitě odskočili a propíchli Dereka pohledem. Will se usmál a znovu se posadil.

„Jak se cítíš?“ zeptala se Selma vystrašeně.

„Jako kdybych celou noc chlastal,“ chytnul se Will za hlavu. Ostatním jeho odpověď vykouzlila úsměv na tvářích.

„Co se tam stalo?“ zeptal se Derek vážně a Will by přísahal, že v tom tónu uslyšel i starost.

„Všichni jste omdleli a já, nevím, jak se to stalo, jsem tu bolest v hlavě potlačil. Vstal jsem a opět nevím, jak jsem to udělal, ale instinktivně jsem vás svým ohněm přenesl sem. Vím, že se mi rozšířily zorničky a já měl takový vztek, že jsem zatnul pěst a dal jsem obrovskou ránu do země. Většina mužů tam spadla, ale já se vznášel ve vzduchu. Navíc Gavin a jeho otec, zda to je jeho otec, stačili uprchnout. Já si uvědomil, že jsem svým ohněm ublížil lidem, a pomalu jsem se snesl na zavírající se zemi. Pak jsem něco vysílením zařval a padl na zem. Pak už jsem se zjevil tady,“ vysvětlil a zakoukal se do deky. Přemýšlel, zda jim má říct i tom snu, ale nakonec usoudil, že to teď vytahovat nebude.

„Tohle je můj kraj!“ řekl potichu Derek a všichni, včetně Willa, upřeli zrak na něj.

„Cože?“ zeptal se Aiden nechápavě.

„Když jsem se probudil tady na koberci, uslyšel jsem zvenku, jak někdo křičí – Tohle je můj kraj!“ vysvětlil Derek a podíval se na Willa.

„Vždyť chatrč byla od té lesní stezky tak daleko, jak jsi mohl slyšet, co Will křičel?“ zeptal se Noah ještě víc nechápavě, než jeho bratr před chvílí.

„Taky to nechápu!“

Do pokoje vstoupila Claudie s Joeyem a Bellou v patách. V ruce nesla hrnek a prošla kolem Selmy, načež se sklonila k nočnímu stolku u postele. Její blonďaté vlasy po ramena se sehnuly společně s její hlavou.

„Co je to?“ zeptal se Will, když uchopil hrnek.

„Čaj – nejsilnější lektvar ze všech,“ odpověděla blondýnka s úsměvem na tváři, načež přešla k oknu a podívala se ven. Od okna okamžitě uskočila a držela si ruku před ústy. To vyvolalo mírnou paniku mezi zde přítomnými.

„Co se stalo?“ přiskočil Derek ke Claudii a podíval se z okna. Jeho výraz byl úplně stejný jako ten její.

Will usoudil, že bude lepší, když se k oknu půjde podívat sám. Vstal z postele a i s bolavou hlavou se přes postel vydal k oknu. Co by dal za takový brufen, aby ho ta hlava přestala bolet. Zastavil se u okna a bolest hlavy ho náhle přešla.

Uviděl dlouhou plantáž s vykvetlými stromy, na kterých teď rostly jablka. Venku svítilo slunce a Willovi projelo hlavou, jak to, že si toho nikdo nevšiml. Všichni se však strachovali o něj samotného, že si ani neuvědomili, že je venku obrovské světlo.

Will se rozeběhl do obývacího pokoje ke vchodovým dveřím, které hned otevřel. Do očí mu pálilo velké teplo, které sálalo od slunce. Vyšel ven a uslyšel jásot. Nad oči si dal hřbet své ruky a palec mu zajel ke spánku.

Uviděl plno bytostí, které tleskají a pískají. Will nechápal, co se to stalo s krajem, že zničehonic ožil. Za ním se objevili všichni jeho společníci a instinktivně si dali hřbet ruky nad oči, aby je slunce nepálilo tolik do očí. Zůstali stát jako zařezaní, když viděli ten nekončící dav bytostí.

Všude byla zeleň, která kraji dodávala úplně jinou atmosféru. K Willovi přistoupil tmavý, opálený kentaur. Prohlédnul si ho od shora dolů a usmál se na něj.

„Viděli jsme, co jste dokázal v lese! Sužovaní našeho národa je konec!“ otočil se kentaur k bytostem a hrdým výkřikem pronesl: „Pán ohně je zpátky a je silnější, než kdy před tím!“

Kentaur se otočil zpátky na Willa a opět se pousmál. Ze strany do Willa někdo žďuchnul a on se hned uviděl Derekovu usmívající se tvář. „Zvládnul jsi to!“ řekl a úsměv se stále více rozšiřoval.

„Váš palác je obnovený, pane. Pokud chcete, přeneseme vám tam věci. Myslím, že tuhle starou chatrč už stejně využívat nebudete,“ řekl velmi příjemným hlasem kentaur.

„To je dobré, Xendere, my už si s tím poradíme!“ vyšla Claudie a stoupla si vedle Willa. Kentaur okamžitě poznal tvář tmavé blondýnky a rozevřel ji svou náruč. Ta se do ní okamžitě přesunula a objala kentaura tak silně, jak jen to šlo.

„Dobrá tedy, pokud nemáte žádná přání. Odebereme se zpět do svých útočišť a budeme se radovat ze slunečných dnů!“ řekl kentaur, když pustil Claudii a odebral se k bytostem z ohnivého kraje. Ti naposledy zatleskali na Willovu počest a rozprchli se do lesů.

Claudie luskla prstem a všichni se najednou ocitli v síni vymalované do oranžové barvy. Will se otáčel kolem dokola a prohlížel si tu síň. Poznal, že je úplně stejná jako ta, ve které se objevil první den, když pohlížel z balkóna a poprvé uviděl Zambii na vlastní oči.

Všechny věci, které měli v chatrči, se objevily kolem nich a každému byla poskytnuta mapa, která ukazovala plánek pevnosti. Byly zde i dokonce popsány i pokoje se jmenovkami.

„Měli bychom se uchýlit do pokojů a trochu načerpat sílu,“ řekla Selma a všichni souhlasili.

„Wille, jdeš?“ zeptala se Selma, když viděla chlapcův ohromený výraz. Will se na ni podíval a ona pochopila, že si chce hrad ještě prohlédnout, a tak ho tam nechala. Will vyšel k proskleným dveřím, které vedly na balkón. Otevřel dveře a vešel na výklenek s pozlaceným zábradlím. Zachvěl se, když uviděl ohnivý kraj ze shora.

Všude vládl klid a mír. Will si vzpomněl, jak poprvé uviděl Aidenův kraj, ale tohle bylo jiné. Tohle všechno leželo na jeho bedrech a on se najednou cítil mnohem víc zodpovědný než kdy předtím.

Pozoroval tu krajinu a ani si neuvědomil, že na tom balkóně tráví dlouhé hodiny. Ani mu to nepřišlo, že uběhl takový čas. Došlo mu to, až když slunce začalo zapadat.

Usoudil, že je na čase se uchýlit se do svého pokoje. Vrhnul se pro tašku doprostřed síně a uchopil mapu do pravé ruky. Stál teď v síni na konci paláce a jeho pokoj byl celkem daleko.

Otevřel dveře od síně a rozhlédl se. Všude bylo vymalováno oranžově. Šel podle plánku tam, kde by měl být jeho pokoj, avšak místo toho našel jen další prázdnou síň. Vstoupil do ní a rozhlédl se kolem sebe.

Nikde nic nebylo, jen oranžové zdivo a v pravém rohu uviděl dvířka od komory. Chtěl se k nim vydat, když v tom ho málem ranilo. Z dveří totiž vyšel Gavin a na tváři měl úšklebek, který vypadal jako smích.

Will nejprve nevěděl, co má dělat, nakonec přece jen vymyslel něco, co by ho mohlo vyhnat. Will se rozhořel a velkou síň osvítily jeho plameny. Gavin se usmál ještě víc, načež Will uviděl obrovskou modřinu na jeho levé tváři.

„Přišel jsem v míru,“ vyhrkl ze sebe chlapec, když viděl, jak je Will neklidný.

„Proč?“ zeptal se Will, avšak plameny z něj nemizely, nýbrž jen sílily.

Gavin se odmlčel a přehrával si v hlavě všechna pozitiva, kvůli kterým sem dnes večer přišel. Nakonec usoudil, že bude nejlepší vyjít s pravdou ven.

„Dneska jsem se setkal tváří v tvář s pánem temnot, Felixem,“ začal chlapec, „mučil mě a mého otce za to, že jsme vás nezabili!“

Will si okamžitě vzpomněl na ten svůj sen. Byla to skutečnost? problesklo mu hlavou.

„Nechci být jako můj otec! Chci, aby zvítězilo dobro!“ pronesl a z Willa se rázem ztratily plameny jeho silného ohně.

„Proč bych ti měl věřit?“ zeptal se Will velice rázně, až ho to samotného překvapilo.

„Na tuhle otázku, nemám odpověď!“ odpověděl bledý chlapec s velkou modřinou na tváři. „Věř svým instinktům, co ti říkají?“

„Že jsi hajzl, co si zaslouží upálit!“ vyjekl na něj Will celý roztěkaný. Něco na tom chlapci mu zkrátka nesedělo, ale vypadalo to, že Gavina ta odpověď zaskočila.

„To zabolí slyšet to od člověka, kterého jsem zachránil před rozbitím hlavy,“ sklopil Gavin hlavu.

„Ano a hned ten samý den se ho pokusil zabít tím, že v něm vyvolá vztek a spustí nekontrolovatelnou sílu ohně!“

„Zas tak hrozný to nebylo,“ poškádlil ho Gavin, což neměl dělat, jelikož Will začal opět hořet.

„Byl jsem v kómatu čtyři dny!“ teď už Will doslova řval a Gavin se mu s respektem podíval do očí. Avšak nezakryl v nich to překvapení z jeho činu.

„To jsem nevěděl,“ ospravedlnil se a v tváři ještě víc zblednul.

„Ani jsi nemohl, na Aidenův kraj ti byl přístup zakázán, a jestli na něj vstoupíš, zem tě pohltí!“ vymyslel si Will, aby ho ještě víc vystrašil. „Budeš za živa pohřben!“

Willovi zřejmě lež vyšla, jelikož byl Gavin vystrašenější ještě víc než před tím. Stále hleděl do Willových zelených očí, což Willa nenechávalo chladným.

„Můžu vám poskytovat informace, které se ke mně dostanou, a vy můžete být o krok napřed, než je pán temnot,“ vyloudil ze sebe Gavin.

„Takže máš v plánu zůstat na straně zla, ale předávat informace dobru?“ nadzvednul zelenooký chlapec jedno obočí. „Nemůžu přejít úplně, neboť bych tím poslal matku i otce na jistou smrt. O otce mi tak moc nejde, to on nás do toho přivedl, ale matka za nic nemůže. Nevěděla, koho si tenkrát vzala,“ vysvětlil Gavin svou situaci. „A navíc mi nikdo z vašich lidí nevěří, takže by mě i přes tvůj nesouhlas umlátili!“

Will si přehrával v hlavě všechny skutečnosti a věděl, že by se jim hodila menší pomoc. Avšak to mohla být jedna z Felixových lstí. Will o něm totiž četl, že byl mistrem v pletení hlav. Dlouhou dobu panovalo ticho místností, až nakonec Will usoudil něco, co ho mělo napadnout hned. Musel se o tom poradit s ostatními.

„Musím to probrat s ostatními.“

„Dobrá tedy, sejdeme se v té vaší chatrči zítra po poledni a ty mi oznámíš, zda si přeješ mou pomoc či ne. Každopádně musíš přijít sám! Když se tam objeví někdo jiný, Felix se dozví, že jste v té chatrči a na míle daleko ji zničí!“ řekl Gavin sebevědoměji, až se Will pozastavil nad tím, jak si troufá. Nakonec ale jeho podmínky přijal a Gavin se vypařil v hustém kouři.

V tu chvíli se v pokoji rozsvítilo světlo a objevil se nábytek i s velkou postelí s nebesy. Will zůstal zírat, ale nakonec usoudil, že zírání nemá žádnou cenu, jelikož kouzla snad nikdy nepochopí.

Poté, co se převlékl, odchýlili se hledat jídelnu, která byla na tom samém místě jako v Aidenově paláci.

Při vstupu do kuchyně uslyšel hlas vycházející z chodby. Nerozuměl vůbec nic, co říkal, jen věděl, že nepatří ani jednomu z jeho přátel. Zkřivil obličej a přemýšlel, zda se má jít podívat, hlas ale ustal chviličku po tom, co začal. Vstoupil tedy do kuchyně, kde uviděl Claudii, jejího bratra a Bellu, jak se smějí.

„Přeju hezký večer ve spolek,“ usmál se Will a zamířil k lednici, která mu v Aidenově paláci znatelně chyběla.

„I my tobě!“ pozdravila s úsměvem Claudie a hned vzápětí na Willa hodila podivuhodný výraz. „Co to děláš?“ ozvala se, když viděla Willa, jak otevírá dveře od lednice. Ten samým zděšením uskočil, když uviděl v lednici plno sklenic s hýbajícími se stvořeními.

„Tady se lednice nepoužívá na jídlo?“ zeptal se Will a práskl s dveřmi od lednice.

„Ne, to je moje lednice. Tam si schovávám všechny věci, které následně zkoumám,“ odpověděla a Will se na ni podíval s naprostou hrůzou v obličeji.

„Ty je pitváš?“ zeptal se a žaludek se mu zvedl při pomyšlení na to, jak šťourá do vnitřností toho tvora.

„Pitvat? Co to je?“ zkřivila obličej, neboť to slovo neznala. Will se pousmál, ale rázem jeho úsměv klesl, když si vzpomněl, jak v druháku pitvali žáby. Měl z toho do konce školního roku trauma.

„No,“ začal Will, ale věděl, že nebude mít žaludek na to jí to vysvětlil. „Nech to plavat. Co jsou ti tvorové vlastně zač?“ zeptal se se zdvihnutým ukazováčkem na lednici.

„To se právě snažím zjistit tím, že je rozřežu a,“ přerušil její podrobný výklad Will.

„Přestaň, nebo hodim šavli!“ zahřměl a zakryl si ústa rukou.

„Tak pán ohně je slečinka,“ pousmála se Claudie. Will na její poznámku nereagoval. Dokonce ho přešla i chuť k jídlu.

„Kde jsou ostatní, potřeboval bych s váma mluvit o něčem důležitym!“ vyhrkl ze sebe Will, když si vzpomněl na rozhovor s Gavinem.

„Za chvíli by měli přijít na večeři, ale pokud je to opravdu tak důležitý, tak si je přivolej!“ zamumlala Claudie a při tom míchala karty, které hrála s Joeyem a Bellou.

„A jak asi?“ zeptal se ironicky.

„Ty jsi pán domu, stačí, když použiješ svou moc,“ namítla, ale Will stále nevěděl, jak to udělat.

„Ty nebudeš zas tak chytrej, jak jsem si myslela,“ pronesla, když uviděla Willa, jak stojí nechápavě u oranžové kuchyňské linky. „Každej má ve svém pokoji jednu stěnu, která je prázdná! Ta slouží jako zprávomat. Stačí, když ohněm napíšeš do vzduchu, aby přišli, a jim se to na zdi objeví!“

Will se pousmál jako dík za radu a ukazováček mu začal hořet. Přijďte rychle do kuchyně! Will fouknul, když zprávu napsal, a sedl si ke kuchyňskému stolu, kde vyčkával příchodu svých přátel. Claudie zatím sbalila karty a netrpělivě čekala s ním. Bella s Joeyem si šli stoupnout ke kuchyňské lince a připravit jídlo pomocí kouzel.

Kuchyní začal vát příjemný vánek, který vytvořil u kuchyňského okna vír a z něj vyšel Derek jen v ručníku. Hned vedle toho se objevily kapky vody, které se přeměňovaly v jednu velkou bublinu, ze které nakonec vyšel Noah. V neposlední řadě se se svou mocí objevila Selma, která vyšla z hustého dýmu. Jen Aiden chyběl a nikdo nevěděl, co se děje.

Will se při pohledu na polonahého Dereka otřásl, neboť v něm jeho prsní svaly a břišáky vyvolaly vzrušení. A nebyl sám, jelikož Claudie, která teď seděla vedle Willa, koukala na Derekovo tělo s otevřenou pusou. Div neslintala.

„Co se děje?“ vznesl dotaz nabroušený Derek, který si přidržoval ručník, aby mu nespadl.

„Počkáme na Aidena,“ namítnul Will a ukázal jim, aby si sedli. Když tak učinili, na zemi se vytvořila kupa hlíny a z ní zničehonic vyrostl Aiden.

„No konečně!“ namítnul Will netrpělivě. Aiden sklopil hlavu a posadil se mezi nabroušeného Dereka a Noaha.

„Takže, dneska za mnou byl Gavin!“ vybalil Will a všichni s hrůzou zkřivili obličej. Derek vyskočil ze židle, div mu ručník nespadl, a vrhnul na všechny velice rázným pohledem.

„Co chtěl?“ zahřměl, jako kdyby venku začala bouřka.

„Chce spojenectví,“ odpověděl nejistě Will. Všichni opět utichli, a dokonce mu teď věnovali pozornost i Joey s Bellou, kteří se okamžitě otočili od kuchyňské linky.

„Nikdy!“ vykřikla nakonec Claudie. „Bude to lest!“

„Mohl mě zabít už v mém pokoji!“ namítnul Will a rázem Claudii umlčel. Derek se posadil a trochu se uklidnil.

„Chce spojenectví, neboť nechce být jako jeho otec. Navíc nechce, aby Felix vyhrál, jelikož ho dneska surově zmlátil,“ zarazil sám sebe Will, neboť věděl, že to vyznělo, jako kdyby u toho byl. A vlastně, vždyť i byl.

„Jak to víš?“ zeptala se Selma podivně.

„Řekl mi to,“ vymyslel si Will a dál pokračoval, „navíc měl pod okem na tváři obrovskou modřinu.“

„Nevěřím mu,“ projevil se Aiden, který plácnul do stolu.

„To nikdo z nás, ale nabídnul mi informace, které nám pomohou Felixe porazit,“ vyřknul další fakt a ostatní zde přítomní opět ztichli.

„Nechápu tu změnu. Ještě před dvěma týdny vyhladil polovinu kentauřího národa včetně dětí a dnes? Dnes se chce kamarádit? To se mi nějak nezdá!“ pronesla rozzlobeně Claudie, která měla na horním hřbetě položenou bradu a její blond ofina zahalovala její levé oko.

„Chce se se mnou zítra setkat,“ řekl Will poněkud zdráhavě. „V té vaší chatrči po poledni.“

„Ani náhodou!“ zahřměl kuchyní opět Derek. „Nenechám tě, aby ses nechal zabít!“

„Souhlasím s Derekem, je to až moc riskantní!“ přidal se Aiden.

„I já jsem proti tomu,“ tím byli bratři spojení, když i Noah vyjádřil svůj nesouhlas.

Willa to docela zamrzelo, že ti tři, ke kterým měl za ten měsíc blíž než ke svým nejlepším přátelům, se právě postavili proti tomu návrhu. Chápal, že se o něj báli, ale když nebudou riskovat, nepohnou se z místa.

„Já myslím, že by tam měl Will jít!“ ozvala se Claudie a všichni po ní vrhli ostré pohledy až na Willa.

„Děláš si srandu, ne?“ vyjekl po ní ostře Derek a hned zase vyletěl ze židle. To Claudii nenechalo klidnou a okamžitě vstala také.

„Myslím, že bychom měli trochu riskovat. Znám hodně zaklínadel, které dokážou Willa ochránit, a navíc jsme tady tři, kteří vládnou magií,“ vysvětlila a od kuchyňské linky se ozvala vytlačované zakašlání.

„Vlastně čtyři,“ dodala Bella, na kterou se věčně zapomínalo. Sice nebyla tak zkušená jako Claudie nebo Selma, ale měla v sobě hodně kuráže, která jí dodávala sílu.

„Dobře tak čtyři!“ obrátila Claudie oči vsloup.

„Je pravda, že bychom ho mohli očarovat velmi silnými ochrannými kouzly,“ přidala se Selma na Claudiinu stranu. Všichni bratři se na ni podívali, jako kdyby ji nepoznávali.

„Copak jste se tady dočista zbláznili?“ vyjel po nich Derek. „Nemůže tam jít, je mnohem cennější než nějaké informace, jsme dost silní na to, abychom ho porazili i bez těch zbytečných konverzací s ním!“

„Za jakou oběť? Za to, že polovina obyvatelstva padne v blížící se válce pro zbytečnou hloupost jednoho nabubřelýho idiota?“ zaječela Claudie po Derekovi. Ten si stoupl nebezpečně blízko k jejímu tělu. Byla tak o jednu hlavu menší než on a zdálo se, že oproti němu je bezbranná, jenže opak byl pravdou.

Začali tam řvát jeden přes druhého a Willa opět začala bolet hlava. Vlna vzteku se rázem zvyšovala a on cítil, že za chvíli jeho hlava pukne.

„Zavřete už huby!“ zařval Will neskutečně hlubokým hlasem. Skoro by přísahal, že se celá jídelna otřásla v základech. Celá jídelna ztichla a upřela zrak na Willa, který hlasitě vydechnul.

„Zítra tam půjdu!“ rozhodl se a Derek ho v tu chvíli probodl pohledem. Claudie se vítězně otočila od Dereka a její blonďaté vlasy ho praštily přímo do obličeje. „Selma, Bella, Claudie a Joey mě očarují těmi kouzly, která mě ochrání.“

„Tak aspoň dovol jít jednomu z nás s tebou!“ navrhnul Noah, kterého mrzela ta přestřelka pohledů.

„Nemůžu, Gavin řekl jasně, že mám přijít sám!“ odpověděl rázně Will, čímž si od Dereka vysloužila další, ještě hrůznější pohled.

„Ty jsi opravdu tak naivní, že on tam přijde sám?“ vyjel Aiden po Willovi, až to všechny zarazilo, jelikož u Aidena žádné takové chování nebylo zvykem.

„Slíbil mi to,“ špitl potichu Will.

„Půjdu s tebou,“ zazněl jídelnou opět Derekův zlostný hlas. „Ať se ti to líbí nebo ne!“

„Dobrá,“ řekl Will poraženecky.

„Mohla bych Dereka zneviditelnit alespoň na hodinu, aby Gavin nepoznal, že tam je někdo s tebou,“ ozvala se Bella od kuchyňské linky, která chtěla být také nápomocná.

„To je velice dobrý nápad,“ mrkla Selma na Bellu, která se cítila hned lépe, kdežto Derekovi to moc dobře neznělo.

„Proč bych se měl schovávat pod rouškou neviditelnosti?“ zeptal se Derek, i když trochu umírněněji než doposud.

„Protože bys ho mohl zaskočit, kdyby něco zkusil!“ přidal se Joey, kterému už Derek začínal lézt na nervy. Derekovi se to zalíbilo, až nakonec kývnul, že na to přistoupí.

Když se celá ta věc vyřešila tak, že zítra v půl dvanácté se sejdou v jídelně a opatří jak Dereka, tak Willa ochrannými kouzly a přenesou se do chatrče, kde bude Derek zahalen pod rouškou neviditelnosti, dali se do večeře, kterou tak skvěle připravili Bella s Joyem.

Při jídle padla taková nevraživá atmosféra. Hlavně mezi Derekem a Claudií, kteří se po té hádce jeden druhému ani neomluvili. Aiden měl oči plné strachu o Willa, který byl zaskočený tím, jak po něm Aiden vyjel. Bylo mu z toho docela ouzko. Jediný, kdo se zdál být v pořádku, byla Selma s Joeyem a Bellou.

Selma chválila Bellu, jak pohotově zareagovala, když vymyslela to s tím neviditelným kouzlem, a Joyeho, že přemluvil neoblomného Dereka.

První, kdo dojedl večeři a uchýlil se do své ložnice, byla Bella, hned po ní Joey nastejno se Selmou. Další, bez pozdravu, odešla Claudie a u stolu zůstali bratři s Willem. Všichni tři na něj koukali velmi podivně.

„Copak seš takový blázen, že se chceš nechat hned na začátku zabít?“ vyhrkl na něj hned Noah, když dojedl večeři.

„Nechci. Jen, nechci, aby o život přicházeli jiní. To radši zemřu já,“ řekl Will a v tu chvíli si uvědomil, jak moc se změnil. Před měsícem jel na „pohřeb“ tety, pro kterou ani slzu neuronil. Teď kdyby mu oznámili, že zemřel někdo z jeho příbuzných, asi by se spustil nezastavitelný pláč.

„Ale nepomůžeš jim tím, že se necháš zabít. Navíc by museli čekat další léta, než se zrodí a dospěje nový držitel ohně!“ namítnul Aiden, když už i on dojedl.

„No to ne, ale prostě. Chci se zbavit Felixe za každou cenu a vrátit se domů za svoji rodinou!“ odpověděl Will a cítil, jak se do jeho očí ženou slzy, neboť se mu hrozně stýskalo po jeho matce a malé sestře.

Aiden, Noah i Derek se na něj podívali ublíženě, neboť se do této chvíle pokládali za Willovu rodinu, kterou má rád. Aiden se cítil obzvlášť zraněný, neboť bral Willa jako vlastního bratra, pro kterého by položil život.

Noah s Aidenem vstali a odešli z jídelny. Teď už v jídelně zůstal jen Derek s Willem. Jídelnou panovalo ticho a velké napětí. Derek byl na Willa neskutečně naštvaný a Will to věděl a bylo mu to líto.

Když Will dojedl, vstal, aby ze stolu sklidil svůj, Noahův a Aidenův talíř. Byl velice nervózní z toho všeho, co za poslední měsíc zažil, ale největší nervozitu v něm vyvolával polonahý Derek, který se vidličkou přehraboval v jídle. Stále mlčel a nic neříkal.

Zničehonic Will uslyšel znovu ten šepot, který slyšel i před tím, než vešel do jídelny. Teď byl hlas silnější a daleko srozumitelnější. Dříve či později chlapec zemře – zemřee – a všichni budou žít v míru! Will sebou škubl a okamžitě se otočil. Uviděl jen Dereka, který se stále přehraboval zářivě vyleštěnou vidličkou v jídle. Zdálo se, že ten hlas neslyšel, a Will nechtěl vzbouzet paniku, že se zbláznil.

Co ale hlas myslel tím, že chlapec zemře? Přece Felix už dávno nebyl chlapec, a tak on to být nemohl. Derek také těžko – byl větším chlapem než Noah, Aiden i sám Will dohromady. Že by ten hlas myslel Gavina? To se také Willovi nezdálo, jelikož Gavin nebyl v téhle válce zas tak důležitý jako čtyři živly a Felix. Tudíž Will usoudil, že to bude buď Noah, Aiden a nebo on sám.

Will přestal přemýšlet a všiml si, že Derek u stolu už nesedí. „To jsem přemýšlel tak dlouho?“ špitl potichu, jako by ho snad mohl někdo slyšet. Najednou pocítil silnou chuť na cigaretu, a tak z kapsy vytáhl krabičku, kterou si šetřil jen na nejnutnější chvíle.

„Skvělý!“ pronesl ironicky, když uviděl, že tam má poslední čtyři cigarety. Vytáhl jednu a strčil si ji do pusy a v kapse od kalhot začal lovit zapalovač. Ten však nebyl ani v jedné z kapes. Najednou si pomyslel, jaký je hlupák.

„Jsi pán ohně a hledáš zapalovač?“ zasmál se nad svou hloupostí a jeho prst začal hořet. Zapálil si s ním a hned na to prst přestal hořet. Zhasnul světlo a stoupnul si k oknu, ze kterého koukal na svůj kraj. Kouř, který šlukoval, ho velmi uklidňoval a on ucítil, že se alespoň trochu uklidňuje.

Ani si nevšiml, že do kuchyně potichu vstoupil Derek a hledal ho tam. Hned si všiml, že Will má mezi prsty na ruce podél těla cigaretu a z jeho úst vychází kouř. Docela ho to zarazilo, ale nechtěl, aby si Will všiml, že tam je. Will si opravdu nevšiml, že ho Derek pozoruje od dveří. V hlavě si přemítal, jaký jeho život byl, než objevil tohle tajemství. „Kdo by si pomyslel tenkrát, když jsem se hádal s Wendy Fleurovou, že magie opravdu existuje,“ pronesl Will potichu, aniž by si Dereka všiml.

„Wendy Fleurová?“ ozval se Derek a rozsvítil světlo v jídelně. Will okamžitě uskočil, otočil se a schoval cigaretu za zády.

„Sakra, vyděsil jsi mě!“ křiknul na něj Will stále s cigaretou za zády.

„Můžeš tu cigaretu v klidu dokouřit!“ řekl Derek a mířil ke stolu, kde se zamýšlel posadit.

Will cigaretu vytáhl zpoza zad a opět si potáhl. „Jak dlouho jsi tam stál?“ zeptal se.

„Moc dlouho ne. Hledal jsem tě!“ zmínil Derek, načež se Will posadil naproti jeho tváři. Ta nebyla vůbec tak zachmuřená jako obvykle, nýbrž plná zklamání a obav.

„Proč?“ zeptal se Will, načež opět vstal a došel ke dřezu, kde pustil vodu a uhasil vajgl, který z cigarety zbyl. Vajgl hodil do odpadkového pytle pod linkou a ani si neuvědomil, že tam žádný pytel nebyl.

„Měli bychom si promluvit o tom, co se dneska odehrálo u večeře, když jsme zde byli jen my čtyři,“ začal a Will se opět posadil naproti němu. „Tahle válka je teprve na samém začátku a může trvat měsíce, možná i roky, než ho porazíme!“ Will se zhrozil při tom, když se zmínil o rocích. Hrdlo se mu sevřelo a udělalo se mu sucho v puse. Navíc neměl nic, čeho by se v tu chvíli napil. Derek uviděl tu paniku v jeho zelených očích a docela ho to zarazilo.

„Do té doby si tě tvá matka nebude pamatovat a ty, jako bys nikdy neexistoval!“ dodal Derek, čímž sobě i Willovi způsobil velký smutek. „Stejně jako ta naše si nebude pamatovat, že nějaké děti měla.“

Ve Willovi opět hrklo. Poprvé v Derekově hlase uslyšel beznaděj a opravdu velký smutek.

„Vaše máma si vás taky nepamatuje?“ zeptal se Will se soucitem a natáhl své ruce, v dlaních sevřel jeho ruku a zpříma se mu podíval do očí. Ani si neuvědomil, že se dotknul nejostřejšího člověka, kterého kdy poznal.

Derek se zarazil a jen kývnul na souhlas jeho otázce. Uviděl ve Willovi najednou oporu, které se může svěřit se svými problémy.

Will si Derekův pohled přebral trošku jinak a svoje ruce zase odtáhl. Myslel si totiž, že je to pro něj nepříjemné, a nechtěl, aby se na něj Derek ještě víc nazlobil.

„Měl bych ti něco říct!“ vyhrkl ze sebe Will s úmyslem říct mu o tom snu a proč se rozhodl, že na tu schůzku půjde. Will začal líčit ten sen a Derek jen pozorně naslouchal. „…a pak jsem slyšel hlas, Selmiin hlas a probudil jsem se.“

Derek chvíli přemýšlel a vypadalo to, že k tomu neřekne ani slovo, když v tom se nadechl a něco v očích, jako kdyby se mu zalesklo.

„Četl jsem jednou, že tohle nastává, když jsi s nějakou osobou ve spojení, můžeš vidět věci, které právě teď prožívá. Je to ale u osob, se kterými jsi silné příbuzensky zavázán a jste oba nadpřirozené bytosti,“ vysvětlil Derek a ani si neuvědomil, jak strašlivě to znělo Willovi.

„To znamená, že,“ odmlčel se Will, aby se pořádně nadechl, než to vysloví, „že můžu být nějak příbuzný s Hookovými?“ dopověděl svůj dotaz.

Derek mlčel a nechtěl na to odpovědět. Zdálo se mu to až příliš, aby byl držitel ohně příbuzný s někým tak temným a zákeřným jako byli Hookovi.

„Bylo to možná jen vypětím za poslední dny! Měli bychom jít na kutě,“ navrhnul Derek a Will souhlasně kývnul. Nemohl však stále z hlavy vypustit tu myšlenku, že by mohl být s Gavinem příbuzný.