Ohnivá vášeň - Neoblomné srdce

„Wille!“ cloumal s ním Derek, ale on nevnímal. Zjistil právě, že mu žilami koluje krev toho největšího černokněžníka na světě. Nemohl se z toho vzpamatovat a hlavně nechápal, jak jeho matka mohla tohle provést. Nejdřív před ním tajila tenhle svět a potom mu nakecala, že jeho otec zemřel. Při tom jeho otec celou dobu žije a zabíjí lidi jen pro potěšení.

Najednou pocítil silnou touhu vidět Gavina. Nevěděl, proč ho to za ním táhlo, jen ho prostě musel vidět. Proto zavřel oči a ještě slyšel hlasy všech, jak po něm křičí, když se najednou objevil na Gavinově pohovce v tom jeho tmavém sídle.

Pevně stiskl přívěsek na řetízku a oči měl stále zavřené. Vyslal Gavinovi zprávu – Prosím přijď! Ani se nestačil nadechnout a před ním se objevil bledý chlapec jen v šedých kraťasech.

Gavin se zarazil, když uviděl zelenookého chlapce sedícího před ním jako tělo bez duše.

„Co se děje?“ zeptal se Gavin, ale odpovědi se nedočkal.

Místo toho Will vstal a pevně ho objal. Nebyl si jistý tím, co dělá. Udělal to instinktivně a podle srdce, které ho ke Gavinovi táhlo už od toho polibku.

Nečekal ani, že mu Gavin to objetí opětuje, proto ho překvapilo, když ucítil teplo z jeho rukou na svých zádech. Objímali se tam alespoň deset minut, než ho Will pustil.

Gavin cítil úplně ten samý pocit vůči Willovi, ale bál se to dát najevo, protože si myslel, že Will nic takového ani cítit nemůže při svých povinnostech.

„Co se děje?“ zeptal se Gavin znovu.

„Já – já – já,“ koktal Will. „Já si myslím, že jsi – že já – že jsi můj Fuomind!“

Gavin nemohl v tu chvíli uvěřit svým uším. Zůstal stát zaražený jako puk a zíral na Willa.

„Chápu,“ řekl Will a chtěl se přenést, když v tom ho Gavin srazil na pohovku a obdaroval jeho rty velmi dlouhým polibkem. Ten pocit Gavinových rtů na těch jeho ho neskutečně uklidňoval. Soustředil se jen na ten okamžik a všechno ostatní vypustil z hlavy.

Oddávali se tam své vášni ještě dlouhé hodiny. Jejich nahá těla se uspokojovala navzájem a Will si připadal jako v ráji. Všechen ten vztek a další negativní věci se z něj v tu noc ztratily a on se poprvé cítil svobodný.

Oba usnuli těsně nad ránem vyčerpáním a tou vší rozkoší, která je zmohla. Oba dva cítili úplně to samé vůči tomu druhému. Milovali se.

Dopoledne se Will probudil a uviděl před sebou Gavina, který na něj zíral. Will natáhl ruku a prohrábl mu blonďatý pramen vlasů, který mu padal do očí.

„Proč?“ šeptl Gavin a stále se díval Willovi do očí.

„Musel jsem to udělat! Od toho polibku na tebe nemůžu přestat myslet!“ vysvětlil Will s dlaní na jeho bledé tváři. „Musím ti něco říct!“ stáhl svou ruku zpátky a posadil se. Gavin se okamžitě posadil k němu a ucítil, že se něco děje.

„Vím, kdo je Felixův syn!“ řekl Will a podíval se Gavinovi do jeho zmatených očí.

„Kdo?“ zeptal se se zatajeným dechem.

„Já!“ odpověděl Will a Gavin ztuhnul. Do jeho těla jako by přestala proudit krev, když jeho tvář zbělala. Místností panovalo ticho dobrých pět minut.

„Ochráním tě! Zůstaň tady!“ vyjekl Gavin, vyskočil z postele a začal na sebe natahovat oblečení.

„Už jsi mě ochránil dost!“ namítnul Will a do ruky uchopil řetízek s přívěškem.

„Takže už to víš?“ zeptal se Gavin a natáhl si šedé kraťasy.

„Už bych byl mrtvej, kdybych ho nenosil,“ odpověděl Will. „Takže ti děkuju!“

„Přijít o tebe by bylo jako přijít o půlku sebe a to já nedopustím!“ řekl a sedl si zpět k Willovi. Will věděl, že kdyby mu řekl o věštbách, už by ho odsud nepustil, a tak raději mlčel.

„Od kdy vlastně?“ zeptal se Will s úsměvem, aniž by otázku dořekl. Gavin hned pochopil, co chce Will vědět.

„Od bálu! Od tý doby jsem tě toužil spatřit každý den. To je taky jeden z důvodů, proč jsem přeběhl na vaši stranu!“ vysvětlil a nespustil oči z Willovy tváře.

„A co je ten druhý důvod?“ zeptal se Will s úsměvem.

„Moje máma,“ odpověděl Gavin a Will mírně naklonil hlavu na stranu. „Felix ji drží celé roky zavřenou v hladomorně a nechává ji přežít jen kvůli mojí schopnosti pro něj vykonat špinavou práci!“

Will mlčel a neodvážil se ze sebe vyloudit ani hlásku. Vstal a chytil Gavina za ruku a poté ho objal. Pro oba to byl pocit, jako by našli to, co dlouho hledali. Nakonec Will usoudil, že je na čase vrátit se zpět do paláce.

„Už budu muset jít!“ sklopil Will hlavu, jelikož takhle mu bylo nejlíp a nechtěl, aby tohle někdy skončilo.

„Uvidíme se?“ zeptal se Gavin a Will si nebyl jistý. Přes tu noc se smířil s tím, že zemře pro blaho všech obyvatel Zambie a pro blaho svých přátel.

„Určitě!“ zalhal Will, jelikož věděl, že jeho dny na tomto světě se rychle odpočítávaly.

Will začal hořet a najednou na sobě měl své oblečení. Gavin proklouzl přes jeho plameny a políbil ho. Řetízek ho chránil tím samým způsobem, jakým chránil Willa. V tu chvíli Will zavřel oči a pohovka, na které před chvílí ještě spal, se proměnila v jeho postel a pochmurná místnost se změnila v oranžový pokoj.

Po vysprchování se Will vydal rovnou do jídelny, jelikož si byl jistý, že už tam netrpělivě všichni sedí. A měl pravdu. Vstoupil do jídelny a beze slov si sedl k ostatním. Všichni mlčeli a báli se něco říct.

„Musíme dát Felixovi vědět, že jeho syn jsem já!“ vyhrkl ze sebe Will a všichni začali protestovat.

„Zbláznil si se? Bude chtít, aby si přeběhl, a když to neuděláš, zabije tě!“ hřměl Derek a bylo vidět, že se teď doopravdy strachuje. Všichni se k němu přidali, až na Selmu, která věděla, že jinou cestou to nejde.

„Když mě zabije, bude oslaben přímo na bojišti, jelikož kousek jeho moci je ve mně. Proto trpím záchvaty vzteku a oči mi zčernají! Až mě zabije, budete mít možnost ho jednou provždy zabít!“ vysvětlil Will s velmi těžkým hlasem.

„Ale my budeme také oslabeni!“ zaburácel Aiden, který si nechtěl připustit, že by Will měl zemřít.

„Ne, když se za vás postaví obyvatelé ohnivého kraje,“ řekla klidně Selma, ale klidná rozhodně nebyla. Will jí za tu dobu přirostl k srdci a ona nechtěla, aby zemřel.

„Ty s tím souhlasíš?“ zeptal se s překvapením Derek. „Vždyť to je nesmysl. Musí to jít i jinou cestou!“

„Nejde!“ odpověděl Will naprosto vyrovnaně.

„Já – My – nemůžeme tě ztratit! Nedovolím to,“ začal se vztekat Derek a v tom se jeho oči zaplavily slzami. "Nepřipustím to! I kdybychom měli s Felixem bojovat věčně!“

„Dereku,“ sáhla na něj Claudie, které se do očí také tlačily slzy. Derek vzlykal jako malý, čímž rozbrečel úplně všechny. Jídelnou se táhla velmi smutná atmosféra.

„Chtěl bych udělat a poprosit vás ještě o jedno,“ uklidnil se Will a upoutal pozornost všech. „Chci vysvobodit Gavinovu matku ze zajetí!“

„Proč?“ zeptala se Claudie velmi vyzývavě a rozzlobeně. Will vytáhl řetízek s přívěskem zpoza svého trika a sundal si ho. Položil ho na stůl a podíval se na všechny, kteří si teď prohlíželi daný předmět.

„Tohle mi dal Gavin, abychom se domlouvali na našich schůzkách. Očaroval ho, aby mi nikdo nemohl ublížit. Zachránil mi život před smrtícím kouzlem. Mohl jsem být po smrti už v bitvě o vzdušný kraj. Proto mu chci jeho laskavost oplatit,“ vysvětlil Will a prosebně všechny přejížděl svýma očima.

„To on je tvůj Fuomind!“ řekla Selma nezaujatě. Věděla to totiž už dávno, jen si to nechávala pro sebe. Will se ani neptal a rovnou jí kývnul.

„Cože?“ zeptal se Derek nevěřícně nastejno se svými bratry.

„Pochopila jsem to tehdy, když se chtěl stýkat jen s tebou! Domyslela jsem si, proč na tebe tak zíral na bále, a došlo mi to, když si jednou ze spaní křičel jeho jméno!“ vysvětlila Selma Willovi.

Aidenův zlomený výraz vypovídal za vše. V tu chvíli se cítil naprosto bezcenný a nepotřebný.

„Kdy to chceš udělat?“ zeptal se Noah a Will na něm uviděl, že pochopil, co to pouto mezi Gavinem a ním znamená.

„Na oslavě Zambie. Do té doby se Felix musí dozvědět, že já jsem jeho syn, aby na tu oslavu přišel i on. Bella a Joey jsou z nás nejmladší a nejschopnější, a až se bude Felix zabývat mnou, mohli by ji i Gavina přenést na bezpečné místo. Samozřejmě pod rouškou neviditelnosti,“ navrhnul Will a Noah před ním smekl. Měl to opravdu dobře vymyšlené.

„Zabil Xendera!“ ozvala se Claudie, která silně protestovala. Will to čekal, neboť i on takhle Gavina ze začátku nenáviděl, ale poznal jeho citlivější stránku a věděl, že Gavin ještě nemá tak černé srdce, jako jeho otec.

„Mohl nás v jednu chvíli zabít všechny, místo toho nám pomohl obránit vzdušný kraj!“ obořil se proti ní její vlastní bratr, čímž všechny překvapil.

„Ano a varoval nás před tím, že Felix má syna,“ přidal se Noah a poplácal Willa po rameni.

„Ochránil Willa před smrtí,“ přidala se i Bella.

„Jo, takže teď z něj bude hrdina!“ pronesla ironicky Claudie, čímž Willa opravdu naštvala.

„Možná není hrdina, ale zachraňuje nám každou minutou zadky!“ vstal a bouchnul do stolu. „Nemusíš se toho účastnit, pokud nechceš. Potřebuju jen někoho schopného, kdo ji odvede do bezpečí a ochrání ji a Gavina!“ Najednou vstala Selma a všichni se rázem uklidnili. Chvíli vypadala, jako by si něco promítala v hlavě, a nakonec se nadechla.

„Dobře Wille, s mou pomocí počítej!“ vyřkla, čímž úplně odrovnala Claudii.

„Se mnou taky!“ postavil se Noah a dal svou paži kolem Willových ramen.

„S náma taky!“ pronesli nastejno Bella s Joeyem. Claudie, Aiden a ani Derek se nevyjadřovali, a proto Will usoudil, že oni tři s nimi v plánu nepojedou. Nezazlíval jim to, jelikož věděl, že Gavin napáchal spoustu špatných věcí, ale měl šanci na spásu. Přece jen to dělal kvůli tomu, aby Felix nezabil jeho matku.

Will odešel do svého pokoje. Když tam došel, uviděl na gauči starou knihu. Sedl si k ní a otevřel ji. Nebyla to žádná kniha, ale fotoalbum. Byl to jeho největší poklad, který u sebe měl, ale přece jen mu tam jedna fotka chyběla. Na konci bylo jedno volné místo a on si pomyslel, že by celé fotoalbum mohla uzavřít jedna fotka. Fotka s jeho přáteli ze Zambie.

Snažil se nemyslet na to, co ho nejspíš za dva dny potká, a tak se šel projít po paláci. Za celou dobu znal cestu jen do jídelny, knihovny a do svého pokoje. Nikdy však nenavštívil tělocvičnu nebo velký sál, kde se dal protančit celý večer. Nebo nevstoupil do ostatních pater a neprohlédl si pokoje. Nenavštívil ani ten obrovský balkón, který viděl v Aidenově paláci.

Rozhodl se, že to celé prochodí dneska. Toulal se chodbou a zamířil úplně dozadu na levou stranu, kde měl být velký sál. Když otevřel dveře, objevila se obrovská místnost, kterou už zpovolna zdobili skřítci různými balónky, konfetami a nápisy.

Vybavil se mu bál, na kterém poznal radu a hlavně Gavina. Sice sál nevypadal přesně do puntiku stejně jako ten v Aidenově paláci, ale i tak mu připomínal ty první okamžiky. Otočil se, zavřel za sebou a dal se do pohybu. Prošel chodbu skoro až na druhou stranu a zastavil se přede dveřmi, které vypadaly, jako kdyby se za nimi měl objevit výtah.

„Oheň, voda, vzduch, půda!“ vyklouzlo mu z pusy a v tu chvíli se dveře rozevřely. Uviděl úplně stejnou tělocvičnu jako v Aidenově sídle a vzpomněl si, jak trénoval dlouhé hodiny s Derekem, celých deset dní. Kde mu Derek vyprávěl o své rodině a také Selmě a kde poprvé poznal Dereka jinak, než jako věčně zachmuřeného protivu.

Prošel se po celé délce té tělocvičny a přehrával si všech těch deset dnů. Za vše, co uměl, vděčil Derekovi, a kdyby mohl, nějak by mu to vrátil.

Odebral se z tělocvičny pryč směrem k těm barevným točitým schodům, které teď byly zbarvené do ohnivě oranžové. Vyšlápl po nich až nahoru a vyšel na velký balkón. Sledoval z té nejvyšší věže svůj kraj, který ozařovaly silné sluneční paprsky.

Vzpomněl si při tom na Aidena, který mu ukazoval ze stejného místa svůj kraj plný zeleně. Dlouho strávil na tom balkóně, neboť ho ten pohled nemohl nikdy omrzet.

Asi po hodině sešel po točitých schodech dolů a nenarazil na nikoho jiného než na Dereka, který ho v tu chvíli hledal jako splašený kůň.

„Wille,“ zakřičel přes celou chodbu, když uviděl zelenookého chlapce s hnědými kadeři, jak klesá ze schodů dolů. „Jde to i jinou cestou!“

„Dereku, už jsme se o tom ba…,“ chtěl říct Will, ale Derek mu do toho skočil.

„Stačí, když kolem něj všichni společně uděláme kruh, který vytvoří neproniknutelnou bariéru. Jeho moc to oslabí tak stejně, jako tvoje smrt. Potom už ho stačí jen dorazit,“ vysvětlil Derek a Will začínal mít naději.

„Jak to víš?“ zeptal se Will a v očích se mu opravdu leskly jiskřičky naděje.

„Četl jsem to v knížce Boj proti černé magii a jejich strůjci,“ odpověděl Derek a snažil se Willa přemluvit.

„Ale vždyť on se umí přemisťovat, tohle nemůže fungovat!“ ohradil se Will, ale Derek poznal, že nad tím Will přemýšlí.

„Ale nepřemístí se, pokud my zakročíme rychleji. Navíc sídlo bude zajištěno, kdyby se do něj náhodou chtěli dostat jeho kumpáni. A Gavinovu matku zachráníme!“ řekl Derek a vysloužil si od Willa velký úsměv.

„Byl jsi s tím za Selmou?“ zeptal se Will nakonec.

„Jo, souhlasila s tím!“ odpověděl a v očích měl jiskřičky radosti, neboť se mu podařilo přemluvit toho nejtvrdohlavějšího kluka pod sluncem. „Kam teď míříš?“ zeptal se Derek.

„Chtěl jsem si prohlédnout další patra a pokoje!“ odpověděl Will, který však nemohl popřít obrovskou radost a naději, že bude žít.

„Můžu se přidat?“ zeptal se Derek radostně, načež Will kývnul a oni mířili po schodišti dolů, do druhého patra. Beze slov procházeli chodbou, po které se nesl dlouhý a červený koberec. Všude na stěnách visely louče a pochodně, které zatím nehořely.

V každém pokoji, do kterého se podívali, to bylo stejné. Jedna postel s nebesy a černý gaučík napravo od dveří.

„Kdy jsi zjistil, že Gavin… no ty víš?“ zeptal se Derek, protože viděl na Willově krku řetízek s přívěskem.

„Ehm,“ zarazil se Will a nevěděl, jak mu to má vysvětlit. „Jednou jsem se s ním vsadil. Myslel si, že z něj mám strach. Za každou cenu jsem mu chtěl dokázat, že strach nemám, a tak jsem jeho nabídku přijal. Políbil mě, a kdybych cuknul, požadoval by po mně věc, kterou chtěl, jenže já necuknul, a tak jsem od něj mohl požadovat jednu věc. Bylo to zrovna v ten den, kdy jsem tě popálil. Viděl jsem na vás všech, že se bojíte, a tak jsem ho požádal o to, abych u něj mohl přespat. On souhlasil,“ pozastavil se Will na konci chodby a otočil se společně s Derekem, který napjatě poslouchal, a odebrali se zpět ke schodišti.

„Nemohl jsem na ten polibek přestat myslet. Když jsem se ráno probudil, on ležel vedle mě a vypadalo to, že tam zůstal jen proto, aby mě ochránil. Od tý doby jsem na něj zkrátka musel myslet pořád!“ dopověděl Will, načež už stáli zpátky u schodiště a mířili směrem do přízemí, kde byly obrovské vstupní dveře a nepoužívaná vstupní hala.

„To zní skoro jako z pohádky,“ řekl Derek a usmál se.

„A co ty a Claudie?“ zeptal se Will a Derek se zarazil a podíval se na něj.

„Co?“ dělal, jako že neví, o čem to Will mluví.

„Nedělej blbýho, moc dobře vidim, jak se na ni díváš a ona se dívá na tebe!“ uchechtl se Will.

„Ty jsi mi nějak všímavej!“ zazubil se Derek. „Nemáme to nijak, při tom humbuku jí to ještě říct nechci, a navíc si tím nejsem jistej!“

„Nejsi jistej?“ pokrčil Will obočí.

„No, nepotvrdil jsem si to tak, jako ty s Gavinem!“

„Tak je nejvyšší čas! Řekni jí to, polib ji a udělej jí šťastnou!“ křenil se Will a při tom myslel na noc s Gavinem.

„Teď není ta správná chvíle. Až bude po oslavě, všechno jí povím,“ řekl Derek a všiml si, že Will je zamyšlený. „Jak vůbec dostaneme Felixe na oslavu?“ zeptal se po chvilce.

„To už nech na mně,“ odpověděl Will a Derek jen kývnul. Venku se začalo stmívat a oba chlapci běželi zpět do nejvyššího patra. Will měl ze sídla krásný pocit, neboť ho konečně prošel. Všechno se mu tam zdálo tak kouzelné.

Potom už nikdo o plánu nemluvil a všichni začali připravovat věci pro oslavu. I další den sotva někdo promluvil o Felixovi a jejich plánu. Will měl naději, že bude žít, a dostal chuť bojovat. Nechtěl zemřít, byl na to ještě moc mladý a právě našel lásku svého života, což mu připomnělo, že se s Gavinem musí sejít, a tak mu vyslal vzkaz přes řetízek a přenesl se do jeho sídla.

Dlouho čekat nemusel. Bledý mladík se objevil ani ne po minutě.

„Co se děje?“ zeptal se.

„Řekni Felixovi, že jeho syn jsem já!“ řekl rázně Will.

„To neudělám!“ ohradil se Gavin.

„Máme plán, jak ho zničit! Potřebujeme ho dostat na ples,“ vysvětlil mu Will.

„Ale co když to nevyjde a tobě se něco stane?“

„Věř mi, vyjde to!“ uklidnil ho a přitáhl k sobě. Obdaroval ho polibkem na čelo.

„Dobře,“ odpověděl nakonec Gavin. „Zítra tam bude i moje matka, konečně jí po měsících uvidím!“ nadchnul se zničehonic. „Rád bych jí řekl, že už jsem našel svou spřízněnou duši. Bohužel Felix nás všechny bedlivě hlídá, neboť stále pátrá po tom zrádci!“

„Pokud to zítra vyjde, už nebudete odloučeni se svou matkou!“ řekl Will a objal ho. „Slibuju!“ šeptl mu do ucha.

„Teď se musím vrátit, neboť mě pořád potřebují! Kdyby něco, dej mi vědět,“ řekl Gavin a lusknutím prstu zmizel.

„Miluju tě,“ řekl Will do prázdného místa, kde ještě před chvílí chlapec stál, a nakonec se také přemístil do sídla.

Najednou zase stál v té černé místnosti a okamžitě uviděl Felixe. Před ním se najednou zjevil Gavin a hned poklekl.

„Přinášíš mi dobré zprávy?“ zeptal se Felix syčivým hlasem.

„Nevím, jestli dobré, pane,“ povstal Gavin a narovnal se. Stál teď jako voják.

„Víš, co se stane těm, kteří mi nosí špatné zprávy,“ zamračil se a jeho obličej byl samá vráska.

„Už vím, kdo je váš syn!“ vyhrkl Gavin a Will přešel po místnosti přímo před něj. Bylo jasné, že ho nevidí, ale Willovi šlo o to, aby si prohlédnul jeho tvář. Byla tak bledá a krásná a bez menšího náznaku citů.

„Tak to je skvělá zpráva,“ vyskočil Felix ze svého „trůnu“ přímo před Gavina. Will raději rychle uskočil. „Kdo to je?!“

„William Dragon, mladší.“ Felixovi v tu chvíli radostná tvář zmizela. Bylo vidět, že ho ta zpráva naprosto dostala.

„Vždyť to je ten pošetilý mladíček, který si myslí, že mu patří oheň!“ zařval přes celou místnost a potom si něco uvědomil. Chlapec po něm nezdědil kousek od každé moci, ale pouze celou jeho ohnivou sílu. Proto byl chlapec jmenován jako vládce ohně.

„Zítra se na oslavu vydám s vámi! Buď si chlapec zvolí mě, nebo zemře!“ řekl záhadným hlasem a v tom se najednou Will objevil v sále, kde se bude slavnost odehrávat.

„Další vidina?“ zeptala se ho Selma, která na něj společně s Bellou, Joeyem a Claudií zírala.

„Felix už ví, že to jsem já. Přijde i s Hookovými a řekl, že buď si vyberu jeho, nebo zemřu!“ řekl Will zkroušeně.

„My máme plán, Wille, a ten vyjde, ty nezemřeš!“ uklidňoval ho Joey a Will mu rozcuchal jeho zrzavé vlasy a usmál se na něj.

„Jo!“ řekla Claudie a Will i Joey upřeli zrak na ni. „Omlouvám se, Wille! Taky ti chci pomoct. Jen mě ještě bolí ztráta Xendera,“ sklopila hlavu.

„Já to chápu, Claudie, nebyl bych jiný na tvém místě a děkuju,“ usmál se na ni. „Kde jsou kluci?“ zeptal se po chvilce.

„Šli pro své obyvatelstvo do svých krajů,“ odpověděla Selma, která luskla prsty a v sále se objevila celá řada stolů s židlemi. „A teď všichni do práce! Musí to vypadat úžasně!“ tleskla a zvýšila hlas, aby jí všichni slyšeli.

Potom už jen všichni pracovali až do večera. Všichni obyvatelé Zambie se sešli v jeho paláci a ubytovali se v druhém patře, který Claudie zvětšila pomocí kouzel. Obyvatel bylo opravdu hodně. Většina z nich se dala do práce s nimi nebo šla projít ohnivý kraj a poznat nové přátele.

Joey s Bellou rozdávali v druhém patře večeře a Claudie se postarala s večeří o obyvatele ohnivého kraje. Každému do chatrčí vyčarovala královskou večeři hned o několika chodech.

A pak, když už bylo vše hotové, se hrdinové uchýlili do jídelny unavení, aby také něco zdlábli. Panovalo zde opravdu hrobové ticho a všichni po náročném dni už ani neměli sílu na slova.

V ten večer šli všichni také brzy spát a usnuli hned, jak padli do postelí.