• FentyXX
Stylromantika
Datum publikace21. 3. 2017
Počet zobrazení3074×
Hodnocení4.81
Počet komentářů12

Bylo tu ráno a Will se pomalu probouzel. Všechno kolem měl rozmazané, a tak si promnul oči. Uviděl tmavou místnost a uvědomil si, že usnul u Gavina na pohovce. Podíval se vedle sebe a uviděl bledého chlapce s platinově blonďatými kadeři, jak skrčený spí.

Pozoroval ho a ani si to neuvědomil. Zahleděl se do té jeho bledé tváře a srdce mu bušilo o závod. Nechápal, co se s ním dělo, jen stále nemohl odvrátit své oči od jeho bledé tváře.

„Nezírej na mě,“ ozval se najednou chlapec rozespale a pomalu otevíral oči. S úšklebkem se podíval na Willa a protáhnul se. Willa to okamžitě rozhodilo a začal se červenat.

„Máme to ale krásné ráno,“ řekl chlapec a posadil se. Will se také posadil a pořád mu tváře hořely od toho, jak zíral na Gavina.

„Budu se muset vrátit do paláce,“ vyhrkl Will, přelezl pohovku a postavil se. Hlava se mu motala a on málem spadnul, ale Gavin rychle přiskočil a udržel ho na nohách.

„Tohle už tu jednou bylo!“ zašklebil se chlapec s bledou tváří a Will se usmál.

„No jo, historie se občas opakuje,“ reagoval na jeho poznámku, „děkuju!“

„Není za co,“ odpověděl Gavin přívětivě a sám nemohl uvěřit, co vlastně řekl.

Will mu daroval jeden ze svých širokých úsměvů a zavřel oči. Představil si své sídlo a v tu chvíli ucítil mírné škobrtnutí. Otevřel oči a stál ve svém pokoji. Posadil se na postel a stále myslel na Gavinovu spící tvář. Ani si neuvědomil, že se přitom usmívá.

Dveře od pokoje se najednou otevřely a Aiden, úplně zelený, vstoupil do pokoje. Vypadalo to, že si Willa nevšiml, a usedl na gauč naproti posteli se sklopenou hlavou. Vypadalo to, že Aiden začne brečet, a tomu chtěl Will zabránit, a tak zakašlal.

Aiden rychle zvednul hlavu a vyskočil z pohovky. Nemohl uvěřit svým očím. Seděl před ním ten, kvůli kterému celou noc ani oka nezamhouřil.

„Jsi to fakt ty?“ zeptal se Aiden a stále si myslel, že má vidiny.

„Bohužel ano,“ usmál se Will, a než se nadál, měl kolem krku pověšené Aidenovy ruce. Ten byl šťastný, že vidí svého přítele živého a zdravého.

„Kdes byl? Bál jsem se, teda všichni jsme se o tebe báli! Mysleli jsme, že už tě Felix dostal!“ vyjekl na něj Aiden a Will nestíhal vstřebávat ty dávky emocí, kterými Aiden vířil.

„Co je to tady za kravál!“ zahřměl Derekův hlas zpoza dveří a ihned rozčíleně vstoupil, avšak když uviděl Willa, zkoprněl. Will se postavil a čekal na nějakou odplatu. Nebránil by se, jelikož věděl, že už mu podruhé ublížil. Will sklopil hlavu dolů a jen čekal. Derek přešel až k němu a Will zavřel oči, jelikož čekal obrovskou ránu, ale místo toho ucítil Derekovy ruce a jeho tělo přitisknutého na něm. Will tomu nemohl uvěřit. Místo toho, aby se mu Derek pomstil, objal ho.

„Báli jsme se!“ šeptl mu Derek do ucha, načež ho hned pustil.

„Báli jste se mě, já vím!“ odpověděl Will a opět sklopil hlavu dolů. Derek mu hlavu pozvednul a podíval se mu do očí.

„Báli jsme se o tebe, ty idiote!“ řekl a usmál se na něj.

Do pokoje najednou přilítli všichni a Willa najednou objali. Will tomu nerozuměl. Ještě včera se na něj dívali se strachem a dneska ho vítají, jako kdyby v paláci nebyl týden.

„Kdes byl?“ snesl se dotaz, který už zde padl několikrát, ale Will neodpověděl. Mínil si nechat pro sebe, že noc strávil v Gavinově sídle. A obzvlášť se nikomu nechtěl zmiňovat, že ho Gavin políbil.

„Nechte ho, ať si trochu odpočine! Musí být unavený!“ namítla Selma, která viděla na Willovi, že by jim stejně neřekl pravdu.

Will unavený rozhodně nebyl. Ta Gavinova pohovka byla mnohem pohodlnější, než postele s nebesy. Byla měkká a navíc si Will uvědomil, že Gavin spal vedle něj. Z toho se mu udělala husí kůže a zároveň cítil, že byl celou noc v bezpečí.

Vytáhl zpod trika ten přívěšek a začal si prohlížet ty iniciály, které do nich Gavin nechal vypálit.

„Proč by to dělal?“ špitl pro sebe Will, protože nechápal, proč do toho vypálil jeho iniciály. Vzpomněl si na to, jak Gavin vysílal ten úplně první vzkaz. Stisknul přívěšek silně v ruce a vyslal do toho větu, kterou chtěl, a Willa začalo zajímat, jestli i on může vysílat vzkazy jemu. Proto přívěsek stisknul pevně v ruce a zavřel oči. Myslel na jeho jméno, spíše na iniciály Gavinova jména a chtěl mu je tam vypálit také.

Přívěsek začal teple hřát jeho dlaně a on pochopil, že to zafungovalo. Měl z toho velkou radost, i když nevěděl proč. Pustil přívěsek a zastrčil si ho zpět pod triko. Usmíval se u toho jako blázen a člověk by řekl v tu chvíli, že mu jeho zelené oči svítily radostí.

Při myšlence na včerejší polibek zapomněl na všechny své problémy a nechal se unášet. Pomyslel si, že kdyby ho Gavijn neodstrčil, došlo by to až do samého závěru. Jenže, ačkoliv to Will v tu chvíli popíral, někde hluboko cítil, že ho chce políbit znovu.

Uběhly dlouhé hodiny a Will jen ležel a snil o všem možném. Nakonec usoudil, že bude dobré, když se přidá k ostatním. Procházel chodbou, která byla osvícena loučemi a vytvářela krásnou a tajemnou atmosféru.

Najednou uslyšel dva hlasy, které by poznal i na míle daleko. Byl to Aiden a Derek a jejich hlasy vycházely z knihovny. Dveře byly maličko pootevřené, a tak si za ně Will stoupnul a nehybně je poslouchal.

„Bojím se ho a zároveň na něj nemůžu přestat myslet!“ vyřkl Aiden velmi rozpačitě.

„A proč mu to neřekneš?“ zeptal se Derek nechápavě.

„Prosím tě, ten má oči jen pro tebe. Mě si skoro nevšímá od té doby, co jste spolu trávili tolik času!“ beznaděj v jeho hlase byla neuvěřitelná.

„Pro mě ne. Ptal jsem se ho na to,“ vyvrátil jeho domněnku Derek a v tu chvíli Will věděl, že se baví o něm.

„Myslíš, že by ti řekl pravdu? Je tajemnější než my všichni dohromady. Ani neodpověděl, kde strávil dnešní noc, a ty si myslíš, že ti řekne, že tě miluje? O tom pochybuju! Proč by po tobě vždycky tak vyjížděl, když ztratí kontrolu?!“

Derek mlčel a neodpovídal. Willovi se zatajoval dech. Tu samou otázku si pokládal také. Proč to byl pořád Derek, komu ubližoval. Will věděl, že k Derekovi cítí pouze jen bratrskou lásku, ale nevěděl, proč to byl vždy on, kdo trpěl, když Willovi ujely nervy.

„Miluju ho, jenže on mě ne!“ klesl Aidenův hlas a Will odstoupil od dveří a dal se raději do pohybu.

Zamyšleně procházel chodbou až k jídelně. Otevřel dveře a podíval se na ostatní, kteří už zde byli.

„Neviděl jsi Dereka s Aidenem?“ zeptala se ho hned Claudie.

„Myslím, že jsem zaslechl nějaké hlasy v knihovně,“ odpověděl Will a zamyšleně usedl. Selma se na něj dívala a nakonec mu zamávala rukou před očima.

„Nepřemýšlej tolik, víš jak to potom končí!“ usmála se mile, ale bylo vidět, že má strach z toho, že to Willa zase přepadne.

„Promiň, jen jsem přemýšlel, co asi dělá máma,“ zalhal a bylo vidět, že mu to Selma nesežrala, ale nechtěla se v tom šťourat.

Vedle Willa usedl Noah a z druhé strany Bella. Naproti byly tři prázdné židle a do čela stolu usedla Selma a Joey. Čekalo se jen na Dereka, Aidena a Claudii. Najednou se všichni tři objevili na židlích a Claudie se usmívala. Derek s Aidenem měli vykulené oči, neboť nevěděli, jak se tam najednou objevili. Willovi i ostatním to přišlo velmi směšné.

Bella luskla prsty a před nimi se objevilo jídlo. Každému se na talíři objevilo něco jiného, až se všichni zarazili.

„Dneska jsem celý den pátrala, co máte nejraději, a chtěla jsem vás překvapit!“ vyhrkla ze sebe s úsměvem Bella a v očích měla jiskřičky, které říkaly, že je opravdu ráda, že jsou tam všichni. Nepochybně i ona se bála o Willa.

Všichni jí poděkovali a pustili se do jídla. Před Willem stál obložený hamburger, který on ze srdce miloval, ale měl ho jen párkrát za život, neboť jeho mamka to jídlo z duše nenáviděla.

Chtěl se zakousnout, ale v tom si všiml, že Derek s Aidenem na něj koukají. Velmi ho to znervózňovalo. Snažil se tu nervozitu zahnat, a tak si kousnul a odvrátil od bratrů zrak. Bylo velmi příjemné se pořádně najíst, neboť včera nemohl.

Když dojedli, Selma všechny vyzvala, aby nikam neodcházeli, neboť jim chtěla sdělit něco velmi důležitého. Will však byl nervózní a chtěl odejít, jelikož ho Aiden stále pozoroval.

„Takže děcka,“ začala Selma a vypadalo to, že se usmívá, „pozítří to bude přesně sto padesát let od vzniku Zambie a jako každým rokem se pořádá velký bál. Rada starších rozhodla, že se letos bude konat v ohnivém kraji. Tudíž se tento palác stane na celý večer zábavním centrem. Budou zde všichni obyvatelé Zambie a na vás je, abyste je sem přepravili. To bohužel není všechno, rada se doslechla, že nám nejmladší z Hooků pomáhá, a tak pozvala celou jeho rodinu. Ovšem Felix je určitě pověří zmařením bálu, proto budeme muset vytvořit velice silná kouzla, která omezí jejich moc tady na hradě!“

Will se opět svou myslí přenesl ke Gavinovi a pomyslel si, že je to velmi nebezpečné. Vždyť Gavin je v utajení a rada tímhle všechno pokazí.

„Hookovi starší ovšem nevědí, že Gavin přeběhl k nám, a Rada o tom ví, proto se s ním nikdo moc na oslavě nebavte, abyste nevzbudili podezření!“ dodala Selma a nenápadně koukala na Willa, který si toho všiml. Will také věděl, proč na něj kouká. Po posledním bále nikdo nechtěl, aby se Will tak znemožnil přede všemi.

Poté jim popřála hezké odpoledne a odebrala se ve společnosti Belly, Claudie a Joeyho pryč z jídelny. Noah se okamžitě vypařil někam pryč. Will si všiml, že je poslední dobou tichý a moc s ním nemluví. Zřejmě to bylo kvůli tomu, že přijal Gavinovu nabídku, čímž se Will opět dostal ke Gavinovi.

Will vstal, obešel stůl a mířil ke dveřím, když v tom ho Derek chytil za paži a přimáčkl ho k sobě. Přilepil své rty na ty jeho a Will vykulil oči. Uviděl i Aidena, který vstal ze židle a byl vyvedený z míry.

Will do něj strčil a pořádně se na Dereka zamračil.

„Co to sakra děláš?“ okamžitě po Derekovi vyjel a pusu si otřel. Derek zmateně ustoupil a pořádně se začervenal. Co se to sakra děje, že mě teď všichni líbají? pomyslel si Will a stále si z pusy stíral Derekovu chuť.

„Pomátl ses!“ zařval na něj a vyběhl z místnosti jako řízená střela a potom mu to došlo. Zastavil se uprostřed chodby a začal znovu přemýšlet.

Udělal to kvůli tomu, aby se přesvědčil, že ho nemiluju, a také, aby to ukázal i Aidenovi, kolovala jedna a ta samá myšlenka Willovi v hlavě celou dobu.

Najednou ho začal pálit přívěsek na hrudi a on ho hned vytáhl a podíval se na zprávu od Gavina. Velkými písmeny a s třemi vykřičníky se přes celý čtverec vyjímala tři písmenka – teď. Will neváhal, zavřel oči a cítil, jak mu zmizela tvrdá půda pod nohama a hned se tam zase objevila.

„Konečně jsi tady!“ vydechl si Gavin, ale vypadal velmi rozrušeně.

„Co se děje?“ zeptal se Will.

„Mám obrovskou novinu!“ řekl Gavin a ukázal na sedačku, čímž chtěl, aby se Will posadil.

„Pomůže nám?“ zeptal se Will.

„Ano!“ vyjekl, „Felix má syna!“

Willovi v tu chvíli ztuhla krev v žilách a nebyl schopný říct jediného slova.

„Pověřil nás, abychom se ho vydali hledat do všech krajů. Nemá v plánu teď nic pustošit, chce jen najít svého syna, neboť si myslí, že má stejnou sílu jako on, a teprve až ho najde, začne Zambii likvidovat!“ dodal a Will stále nebyl schopný vydat hlásku. Jen seděl a prohlížel si Gavinovu znepokojenou tvář.

„To ale není všechno,“ Gavin celý ještě víc zblednul a posadil se vedle Willa. „Ví, že mezi jeho přívržencema je zrádce. Proto tě prosím, nemluv na mě na tom bále pozítří. Ani se na mě nedívej, nebo se dívej, ale s opovržením,“ poprosil ho, načež ho chytil i za ruku. Will ztuhnul ještě víc.

„Proč nic neříkáš?“ zeptal se Gavin, ale Will stále nic neodpovídal. Odstrčil Gavinovu ruku z té své a z místnosti se vypařil.

Objevil se v jídelně, kde seděli Aiden s Derekem a koukali do blba. Will neváhal a na zeď začal vysílat vzkaz, aby všichni okamžitě přispěchali do jídelny.

Jen co dosedl, se tam všichni na stejno objevili.

„Co se děje?“ zeptala se Claudie ustrašeně a usedla vedle Dereka. Will vybídl všechny, aby se posadili.

„Felix má syna!“ vybalil na ně a všichni okamžitě utichli. Selma vypadala velmi znepokojeně.

„Jak to víš?“ dostala ze sebe nakonec stařenka.

„Byl jsem teď za Gavinem. Prý teď Felix nemá v plánu nic jiného, než toho chlapce najít. Domnívá se, že má stejnou sílu jako on, a až ho najde, tak je s námi amen,“ vysvětlil Will, načež se snažil všemožně vyhýbat Derekovým pohledům.

„Takže ani na oslavě nezaútočí?“ zeptal se Noah, který na něj konečně promluvil.

„To nevím, ale co jsem pochopil, tak se nic nechystá, jelikož Gavin řekl, že na něj nemáme mluvit, ani se na něj dívat! Felix ví, že má ve svých řadách zrádce!“ oznámil další informaci.

„Co budeme dělat?“ zeptala se Claudie a svůj pohled stočila k Selmě, která přemýšlela.

Selma začínala tušit, kdo by tím potomkem mohl být, ale raději si to nechávala pro sebe.

„Po oslavě začneme jednat, teď si s tím nelamte hlavu!“ přikázala a odebrala se z místnosti okamžitě pryč.

„Jak to sakra Gavin ví?“ zeptal se Aiden a podíval se na Willa.

„Všichni Felixovi přívrženci mají za úkol prohledat celou Zambii, a jak všichni víme, Gavin je nadále jedním z nich!“ vysvětlil Will a koukal do stolu. Nemohl se totiž Aidenovi podívat do očí.

„Jak jsi vůbec věděl, že za ním máš jít?“ zeptal se Derek podezíravě.

„Do toho ti nic není!“ odsekl ho Will a vstal ze židle. Derek se zarazil a neopovážil se vydat ani hlásku.

Willa spíš teď zajímal Aidenův osud, když byl zamilovaný do něj. Šel do svého pokoje, kde měl tu knížku o Fuomindech. Když ji otevřel, začal hledat něco o tom, když je člověk zamilovaný a ten druhý mu to neopětuje. Hledal velmi dlouhou dobu, ale nakonec o tom našel celou kapitolu, a tak začal číst.

Říká se tomu pobláznění, člověk si myslí, že miluje někoho, kdo už svého fuominda našel a nebo lásku neopětuje. „Zamilovaný“ se pokaždé rozklepe a pouze cítí to, co jeho mysl vytvořila. Srdce pod tím nátlakem na chvíli blouzní a je zmatené. Když se pak objeví člověkův opravdový fuomind, zapomene na to, že byl vůbec „zamilovaný“, a zamiluje se doopravdy. Pobláznění přestane působit.

Will byl zmatený. Věděl, že k Aidenovi rozhodně lásku necítí, a tak si usmyslel, že je Aiden poblázněný. Ono by to tomu i tak odpovídalo podle té knihy. Will začal mít pocit viny za to, že v kamarádovi vytvořil tohle a teď bylo jeho srdce zmatené.

Do dveří najednou vtrhl Derek a podíval se na Willa provinile. Will rychle zaklapl knihu a odhodil ji na polštář. Derek za sebou zavřel dveře a usedl na gauč. Chvíli si rozmýšlel, co má říct. Will mu nevěnoval žádný pohled a jen koukal z okna.

„Wille, omlouvám se. Neměl jsem to udělat,“ začal se omlouvat.

„Slyšel jsem tvůj rozhovor s Aidenem v knihovně!“ vypadlo z Willa a v tu chvíli si zanadával, jelikož měl v plánu mu to neříct.

Derek vyskočil z gauče, vykulil oči a tvář mu celá zrudla. Will vstal a přešel k oknu. Venku se už začalo pomalu zatahovat a Will pozoroval, jak se v chatrčích začala rozsvícet světla.

„Jak?“ zeptal se Derek po chvilce úplně zmatený.

„Procházel jsem kolem a zaslechl jsem svoje jméno, a tak jsem poslouchal. Teď toho lituju!“ přiznal se Will a otočil svůj zrak směrem k Derekovi, který byl stále víc červený.

„Myslel jsem si, že jsi mi lhal!“ řekl Derek provinile.

„Aspoň je vidět, jak moc mi důvěřuješ!“ zašklebil se Will a otočil hlavu na stranu. „Mám tě rád, ale jako svého bratra. Nic víc v tom není!“

Derek se zarazil, protože mu Will poprvé řekl, že ho má rád jako bratra.

„Kde jsi byl včera v noci?“ zeptal se Derek po chvilce, kdy v pokoji vládlo hrobové ticho.

Will se zhluboka nadechl a podíval se Derekovi do očí. „U Gavina!“ Derekem zacloumal pořádný vztek, ale snažil se to zakrýt.

„Mohl ti něco udělat!“ vyjekl na Willa.

„Ale neudělal,“ odpověděl vzápětí Will, který už moc dobře znal Derekův výraz, kdy se snaží nevybuchnout vzteky.

„Proč se ho tolik zastáváš?“ položil Derek další otázku.

„Já se ho nezastávám. Udělal hodně špatný věcí, ale kdyby chtěl, už by mě dávno předhodil Felixovi!“ začal se vztekat Will.

„To protože se tě bojí!“ vystoupla Derekovi pořádná žíla na krku.

„Jediný, kdo se mě včera bál, jste byli vy! Moji přátelé!“ začal Will řvát. Derek na tohle neměl slov. Věděl, že to neměl čím popřít, neboť strach z něj v tu chvíli měli opravdu všichni.

„Máš pravdu, ale kdyby ses viděl, zareagoval bys úplně stejně!“ vypadlo z Dereka nakonec. „Zkrátka se mi nelíbí to, že si tě Gavin získal na svou stranu!“ vysvětlil mu své rozčílení.

„Kdybych si měl vybrat mezi vámi a ním,“ zničehonic se Will zasekl. Nemohl uvěřit, že se vážně rozmýšlí, že by si vybral Gavina. „Vybral bych si vás!“

Derek zahlédl jeho nejistotu a trošku ho zklamala. „A co Aiden? Co s tím uděláš? Má pocit, že miluješ mě!“ vzpomněl si Derek na svého zaláskovaného bratra.

Will se znovu zhluboka nadechl, ale odpověď neznal. Derek to okamžitě pochopil.

„Aidena taky nemiluju,“ sklopil hlavu a začal si mačkat prsty na levé ruce. „Docela jsi ho dostal, když si po mně vyjel!“

„Omluvil jsem se mu!“ vyhrkl hned na Willa a beze slov se přenesl.

Will si usmyslel, že se půjde odreagovat mezi jeho obyvatele. Přece jenom chtěl svůj kraj poznat lépe a zatím k tomu neměl moc času.

Přenesl se tedy dolů z hradu a dal se po mýtině mezi domky, před kterými si hrály malé děti. A pak přišel okamžik, kdy se mu opět vybavil okamžik smrti Xendera.

„Dobrý den, pane,“ přiběhl k němu malý kentaur, jehož obličej byl Willovi známý. Byl to ten malý kentaur, který přiběhl k tělu svého otce a prosil ho, ať se probudí.

Will si sedl na „bobek“ před malého kentaura a usmál se na něj. „Říkej mi Wille a ty se jmenuješ jak?“

„Já jsem Titanius, ale doma mi říkají,“ zarazil se a sklopil hlavu dolů. Will okamžitě věděl, že ho ztráta otce hrozně moc bolí. On svého otce nikdy nepoznal, neboť když mu byli dva, vyboural se a zemřel. Sice měl fotky, ale nebylo to takové.

„Tite,“ začal Will a svou rukou jemně pozvedl chlapečkovu tvář.

„Přesně tak mi říkal táta!“ řekl a do očí se mu hrnuly slzy. Will se měl také co držet, aby se před Titem nerozbrečel.

„Tvého otce jsem neznal, ale byl první člověk, který mě přivítal, a na to nikdy nezapomenu. Určitě to byl dobrý člověk a ty jistě jednou budeš jako on. Už teď se mu podobáš!“ žďuchnul prstem do kentaurovy špičky nosu a s těžkým srdcem se usmál.

Titovi stékaly slzy a i on nakonec Willovi daroval jeden ze svých roztomilých úsměvů a setřel si slzy z očí. Najednou proti nim běžela kentauří žena s dlouhými hnědými zakroucenými vlasy.

„Tite!“ zařinčela velmi rozzlobeně, ale její srdce roztálo, když uviděla malinkého plakat.

„Pro krinda pána, omlouvám se pane, nevšimla jsem si, že jste to vy,“ omlouvala se žena a vzala malého do náruče.

„Říkejte mi Wille a nic se neděje!“ usmál se na ni a pohladil malého po kudrnatých hnědých vláskách.

„Dobrá tedy, já jsem Darlene,“ představila se a také se na něj usmála. Will se cítil velmi provinile, jelikož stále cítil ten pocit, že Xendera mohl zachránit.

Nastalo velmi trapné ticho, až to nakonec bylo i k smíchu. Will kývnul jako pozdrav a mířil dál. Procházel i lesem, kde bylo plno tábořišť, a i zde kentauři bydleli. Líbil se mu jejich životní styl a oceňoval jejich vychování. Všichni ho totiž zdravili, jako by ho znali už tolik let.

Narazil i na vlkodlaky, kteří chvilku neposeděli a pořád pobíhali po place určeném jen jim. Pousmál se nad tím, jak všichni žijí v harmonii. Něco takového by si přál i pro lidi v normálním světě, jelikož tam panovaly jen předsudky a nenávist.

Prošel skoro půl kraje, když se začalo stmívat. Pomyslel na své přátele, zda si o něj nedělají opět starost, a navíc už měl hlad. Proto se ihned přenesl do svého pokoje a sundal ze sebe věci. Vlezl si do koupelny a málem ho ranila mrtvice. Naštěstí si nesundal spoďáry. V jeho sprchovém koutě se totiž už někdo sprchoval.

Zaklepal tedy na matná dvířka a voda se okamžitě vypla.

„Kdo tam je?“ zeptal se zoufalý hlas Aidena. Tohle mi ještě chybělo! pomyslel si okamžitě.

„Tady Will, můžeš mi vysvětlit, proč se sprchuješ u mě v pokoji?“ zeptal se Will vytočeně.

„Noah se na mě naštval a zamrazil přívod vody do mého pokoje! A tak jsem tě šel hledat, abys mu domluvil, ale tys nikde nebyl, a tak jsem si myslel, že bych se mohl vysprchovat u tebe. Zlobíš se?“ vysvětlil a zeptal se velmi potichu.

„Ne, ale dělej. Smrdim jako prase!“ chtěl Will trochu zavtipkovat a zjevně se mu to povedlo, protože se Aiden rozesmál.

Will šel zpět do svého pokoje a sedl si na postel. Přišlo mu to docela všechno k smíchu. Ještě před měsícem by se někomu vysmál, kdyby mu někdo řekl, že zažije všechno tohle. A teď seděl ve svém vlastním paláci, dole bylo jeho vlastní obyvatelstvo a našel si přátele, kteří byli jako jeho sourozenci. Pomyslel si, že se tak špatně nemá, načež z koupelny konečně vyšel hnědovlasý hoch.

Po těle mu stékaly kapky vody a vypadal úplně jinak, než ho Will znal. Tělo měl vypracované. Sice ne tak jako Derek, ale rozhodně víc než on sám.

„Děkuju za půjčení těla,“ zasekl se Aiden, když uviděl Willovo tělo. „Teda ne těla, koupelny, vody, sprchy.“

Will se začal smát, když viděl, jak je v rozpacích.

„Aidene, nemáš zač a teđ se jdi obléct. Za chvíli nás budou určitě volat na večeři!“ pronesl s úsměvem na rtech a Aiden jen po sobě opakoval jo.

Konečně Will stál ve sprše a opět se nechal uvolňovat proudem teplé vody. Najednou si všiml, že si zapomněl sundat řetízek s přívěškem a zarazil se, když viděl, jak se voda obloukem vyhýbá řetízku. Naschvál ho uchopil až nahoru a všiml si, že ho opravdu něco chrání.

„Tak proto na mě nepůsobilo to smrtící kouzlo ani Derekova vzdušná síla!“ uvědomil si.

Zastavil vodu, když byl vysprchovaný, a obtáhl si kolem pasu ručník. Ze skříně si vylovil pohodlné tepláky modré barvy a i triko zvolil modré. Vlasy mu začaly hořet a v tu ránu byly vysušené.

„Miluju svoji moc!“ nadchnul se a odešel do jídelny. Po cestě opět uslyšel ten hlas a úsměv, který měl doteď na tváři, mu rázem sklesl.

Až se chlapec setká se svým otcem, bude volit mezi dobrem a zlem. I tak jeho volba bude jeho smrtí – smrtí! Will si okamžitě uvědomil, o kom a o čem ten hlas mluví.

Vběhl do kuchyně vyplašeně a Derekův, Selmin i Noahův pohled se upřel na něj.

„Ten – ten Felixův syn – on musí umřít!“ vykoktal ze sebe Will a teď už si získal pozornost i Belly, Joeyho a Claudie, kteří stáli u kuchyňské linky a připravovali večeři ručně.

„Počkat, cože?“ ozvala se Selma po chvilce. Will zavřel dveře a přeběhl ke stolu, o který se opřel.

„Od začátku, co jsme tady, slýchám hlasy. Nejdřív byly slabé, ale postupně jsem jim začal rozumět. Poprvé říkaly něco v tom smyslu, že až chlapec zemře, obyvatelé budou žít v míru. Podruhé mluvili o tom, že chlapec bude mít větší sílu než pán temnot a je jen na něm, jakou stranu si zvolí.

A před vstupem sem jsem ho slyšel po několikáté. Řekl, že až se chlapec setká se svým otcem, bude volit mezi dobrem a zlem, ale stejně jakákoliv volba bude jeho smrtí.“

Selma v tu chvíli upustila hrnky, které se roztříštily na malé kusy a dala si ruku před ústa. Nikdo nechápal, co se děje, jen ona věděla, jak závažné to je.

„Derek mi říkal, že míváš vidiny, ve kterých jsi v místnosti s Felixem!“ spustila ruku dolů a sedla si na židli.

Will vrhnul na Dereka velmi nepříjemný pohled. „Ano, vídám!“ řekl nakonec.

„A slýcháš věštby! Nechtěla jsem tomu věřit, ale nejspíš to bude pravda,“ vyřkla beznadějně, ale nikdo v místnosti jí nerozuměl. Nikdo, až na Willa, kterému okamžitě vhrkly slzy do očí.

„Co se děje?“ zahřměl Derekův hlas, když viděl jak Willovi stékají slzy po tváři a že si Will sedá. I Selma začala v tu chvíli brečet.

„Já – já,“ koktal Will a nemohl to ani vyslovit. „Will je pravděpodobně Felixův syn!“ vyjekla Selma a začala vzlykat. Will brečel, ale nevydal ani hlásku a koukal jen před sebe. Všichni v jídelně utichli a Derek se okamžitě posadil přímo vedle Willa a neměl slov.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (46 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (45 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (46 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (45 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (47 hlasů)

Komentáře  

+6 #12 Odp.: Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...vest 2017-03-24 23:58
Paráda :) A stejně jako tvoje příběhy se mi líbí i skromnost, se kterou přijímáš zaslouženou chválu :)
Citovat
+5 #11 Odp.: Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...adamm 2017-03-24 19:07
To my děkujeme tobě FentyXX že se s námi dělíš o svůj neuvěřitelný talent ;-) Prosím, dej sem rychle další díl, protože to čekání je šílený a nesnesitelný ;-)
Citovat
+12 #10 JSTE ÚŽASNÍ!FentyXX 2017-03-23 23:30
Prostě mě nikdy nepřestanete překvapovat! :-) Moc vám všem děkuji! :-) Jinak do konce zbývají 3 kapitoly (resp. 4, neboť poslední má 20 stránek, takže ji rozdělím do dvou kapitol), takže i nadále zůstaňte s Willem a jeho přáteli! :-)
Citovat
+7 #9 Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...kikiris53 2017-03-23 21:54
Dar od boha se nezapře. Prosím piš hodně a piš dál. Strašně dobře se to čte. :-)
Citovat
+6 #8 Odp.: Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...Meda Jirka 2017-03-23 16:31
Opět jsi nezklamal . Super napsaný díl . ;-) Ta nová zápletka ...Už teď se těším na další díl. Jsem zvědavý jak dopadne tato série... :-*
Citovat
+7 #7 Já tak žeru ...Chris 2017-03-22 22:54
... každý jeden odstavec z toho příběhu. Ta zápletka s tím, že je Felixův syn a ty zamilované vztahy jsou úžasné. Jestli další díl bude zase tak rychle jak tento, tak tě snad na rukou budu nosit :D bylo to super - díky moc!!
Citovat
+11 #6 Odp.: Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...adamm 2017-03-22 09:56
Velká chvála a neskutečný obdiv. Jen nepřestávej psát a rychle sem dej další dil
Citovat
+7 #5 Odp.: Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...Vr2071998 2017-03-22 07:01
Nádherný příběh, už aby tu byl další díl,
To čekání je strašný :-D
Fakt máš dar, díky že jsi a že píšeš :-)
Citovat
+12 #4 Odp.: Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...ISeeYou 2017-03-22 06:59
No tak čekal jsem hodně, ale tohle opravdu ne. To, že je Will Felixuv syn, je fakt super zápletka. Nenechávej nás prosim dlouho čekat na další dil
Citovat
+9 #3 Odp.: Ohnivá vášeň - Jaký otec, takový...míra 2017-03-22 06:41
Super, bomba, prostě nemám slov :-) Opravdu nadherne a genilane napsaný :-) Prosím napiš rychle další dil protoze jsem strasne zvědavý, co bude dál :-)
Citovat
+7 #2 :-)tom 2017-03-22 05:36
musím se opakovat....závidím ti a děkuju za to co nám dáváš:-)
Citovat
+7 #1 VýbornýMedvidek 2017-03-21 23:53
Fantasy sice nečtu, ale asi začnu, fakt máš dar od Boba, tak nás hlavně dlouho nenapínej...
Citovat