Ohnivá Vášeň - Tvrdý trénink

„Co se stalo?“ škubnul sebou Will, když se probudil a uviděl protáhlý obličej stařeny Selmy a Aidena. Celé tělo ho bolelo, jako kdyby celý den ve škole měli jen tělocvik. V očích ho doslova pálilo, jako kdyby byl nemocný, ale on věděl, že není. Poslední, co si pamatoval, bylo, že začal hořet před celým davem lidí, skřetů, kentaurů, vlkodlaků a dalších bytostí ze Zambie.

Snažil se vstát, ale když se opřel o lokty, opět dopadl vyčerpaný zátylkem na polštář. Byl vyčerpaný jako nikdy před tím ve svém životě. A najednou si všiml popálenin na svojí pravé ruce.

„Co to sakra?“ zeptal se velmi zmateně a podíval se na Selmu, která sklopila hlavu.

„Tvá vlastní moc s tebou soupeří o nadvládu,“ vyhrkla ze sebe nešťastně.

„Co?“ podivil se Will, který nemohl uvěřit svým vlastním uším. „Jak soupeří?“

„Každý vládce ohně a vody má ze začátku hodně velký problém ovládnout svou moc, neboť to jsou dva živly, které dokáží člověku nejvíce ublížit!“ vysvětlila, avšak Will stále nechápal, co se mu snaží říct.

„Tyto dva živly mají své vlastní vědomí a snaží se ovládnout vše. Voda si podrobila lidstvo, které bez ní nepřežije ani den. Oheň si také podrobil lidstvo, neboť teplo je pro lidi velmi důležité. Avšak dokáže lidem ublížit – voda dokáže člověka utopit, zničit celá města, oheň dokáže člověku způsobit nesnesitelnou bolest, která přivede následnou smrt. Proto před tím nikomu tyto živly nepatřily, avšak matka příroda se rozhodla, že obdaří bytosti, které budou mít srdce čisté a neposkvrněné, ale hned ze začátku si vybrala špatně – Felixe. Matka příroda tedy dovolila, aby královna s králem učinila jistá opatření – proto se vždy čeká až vám, ochráncům živlu, bude osmnáct, aby se poznalo, zda máte srdce čistší než Felix a jemu podobní,“ dořekla, jenže Will ani po tomhle nechápal, což dával najevo jeho výraz.

„Oheň a voda chtějí žít nespoutaně, a tak se snaží převzít kontrolu nad tělem té bytosti, které samotný živel patří!“ Konečně to Will pochopil, jenže ta radost z toho, že to pochopil, se rázem vytratila, když se podíval na svou spálenou ruku.

„Nebejt Noaha, tak bys byl popálenej celej, uhasil tě!“ vyřkl Aiden, který si Willa oblíbil a nechtěl, aby takhle trpěl.

„Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?“ zeptal se Will a oba zde přítomní sklopili hlavu.

„Čtyři dny,“ odpověděla Selma, která si sice oddechla, že se Will probudil, ale zároveň pro Willa skrývala nehorázně pobuřující zprávu.

„Co? Čtyři – čtyři dny?“ vykřikl chlapec s popálenou rukou.

„Ano, ale to není vše,“ neudržel se Aiden, načež po něm Selma hodila přísný pohled, aby mlčel.

„Co se stalo?“ zeptal se Will velmi důrazně, až se Selma lekla, že se zase rozzlobí a shoří.

„Felixe viděli po bále v kraji ohně – vrátil se. Rada nám dala dva týdny na tvůj trénink, jinak tě osobně předhodí Felixovi jako oběť,“ vzlykla Selma. Aiden stál jako opařený vodou, jelikož o tom, že by rada měla předhodit Willa Felixovi nic nevěděl.

Will zůstal strnulý a ani se nepohnul. Opět nemohl uvěřit tomu, co slyší. Věděl, že nemůže zvládnout se naučit ovládat oheň za pouhých čtrnáct dní, když samotnému Noahovi to trvalo měsíc, a to voda měla podle Willa mnohem větší užitek než oheň, který byl spíše používán jako zbraň.

„Takže zemřu,“ řekl po chvíli Will, který se stále vzpamatovával z toho šoku, který jím projel.

„Co to povídáš?“ vykřikl na něj Aiden a sedl si z druhé strany postele, chytil chlapce za ruku a podíval se mu do očí, aby věděl, že takové hlouposti říkat nemá.

„Nedovolíme radě, aby tě předhodila tomu zelenookýmu zmetk…,“ zarazil se Aiden, když si uvědomil, že Will má také zelené oči. „Promiň,“ omluvil se a Will se zasmál a kývnul. „Prostě nenecháme, aby tě zrovna odsoudili k smrti! Naučíme tě všechno, co umíme!“ řekl velmi odhodlaně, když v tom do pokoje vstoupil Noah.

„Ano! My tě v tom nenecháme, ať se děje, co chce!“ přidal se ihned, jak vstoupil do dveří, a Selma se pousmála, jelikož nevěřila, že si chlapci Willa za tak krátký čas oblíbí.

„Proč se vlastně Felix po takové době ukázal?“ zeptal se Will opět Selmy, která tak zasněně koukala na chlapce.

„Zřejmě vstřebal dostatek síly a znovu se postavil na nohy a navíc,“ zarazila se opět, jelikož chlapcovi nechtěla způsobovat výčitky svědomí, avšak nemohla to před ním tajit, načež se dveře rozletěly a do nich vstoupil Derek společně s nějakou dívkou.

Měla blonďaté vlasy, stejně jako sám Derek, avšak její obličej se nezdál být tak zachmuřený jako ten jeho. Will usoudil, že to bude jejich sestra.

„Navíc slyšel, že pán ohně není zas tak schopnej, jak očekával!“ pronesl tvrdě a bezcitně Derek. Selma se na něj okamžitě otočila a vypadalo to, jako by ho probodávala pohledem.

Dívka, která se dosud nepředstavila, položila tác s hrnkem, který nesla, na noční stolek vedle postele s nebesy. Natáhla ruku k Willovi a podívala se mu do očí.

„Jsem Bella,“ představila se svým slabým, snad ještě dětským hláskem. Will si všiml, že její oči jsou hnědé, stejně jako ty Aidenovi, to proto možná nebyla tak zachmuřená jako Derek.

„Já jsem Will,“ představil se a podal jí svou ruku, ačkoliv ho v ní neskutečně bolelo.

„Tohle vypij, je to lektvar na zotavení. Sice po něm hned usneš, ale zítra budeš mít dostatek síly na to, abys mohl vstát z postele a něco málo nastudovat,“ řekla už trochu ostřejším, avšak stále milým hláskem.

Will neodmlouval a uchopil hrnek s příšerně páchnoucí tekutinou do ruky a na jeden lok ho vypil. V tu chvíli začal všechny vidět rozmazaně, až nakonec cítil, jak jeho hlava pleskla o polštář a on najednou byl ten tam.

Když se vzbudil, v pokoji nikdo nebyl a venku teprve vycházelo slunce. Podíval se na hodiny, které ukazovaly sedmou hodinu ranní.

Dívka, která mu přinesla ten lektvar, měla pravdu, chlapec se opravdu cítil silnější a zdravý. Podíval se na svou popálenou ruku, avšak popálenou smrsklou kůži nemohl najít. Zřejmě ten lektvar zapůsobil i na tohle. Vstal z postele a rozhodl se, že po pěti dnech spánku je načase se jít osprchovat a udělat ze sebe člověka. Pod sprchou strávil snad hodinu, jelikož ho neskutečně uklidňovalo, jak proud teplé vody sklouzává po jeho těle. Cítil se odpočatý jako nikdy před tím.

Když vyšel z koupelny, jen s osuškou v pase, do pokoje vstoupil Aiden, který ho přišel zkontrolovat. Will si prohrábnul vlasy, což způsobilo, že kapky z jeho vlasů zamokřily koberec.

„Ježiš, promiň, nevěděl jsem, že,“ omlouval se Aiden, načež mu Will hned skočil do řeči: „Nevyšiluj tolik, vždyť mám přes pas osušku!“ zasmál se mu.

„Jo, tak člověk nikdy neví, co tomu druhému vadí a co ne!“ ospravedlnil své chování chlapec s hnědým chmířím na hlavě.

Will došel k posteli, na které měl připravené triko a džíny. Stáhl ze sebe osušku a Aiden si okamžitě zakryl oči.

„Bože, co blázníš, já pod tím mám spodky,“ začal se smát Will, když uviděl Aidena se zakrytými kukadly.

„Stejně bych viděl až moc,“ začervenal se Aiden a Willovi to přišlo ještě směšnější.

Když se oblékl, houkl na chlapce sedícího na pohovce, což bylo znamením, že už ruce může dát pryč ze svých očí.

„Lepší?“ zeptal se Will stále s úsměvem na tváři.

„Mnohem lepší a teď pojď, je mi to nepříjemný, ale ode dneška musíš začít trénovat,“ oznámil mu Aiden a Willovi klesl úsměv z obličeje, i když s tím vlastně i počítal. Vyšli z Willova pokoje a zamířili doleva. Šli celkem dlouho, až nakonec zastavili u něčeho, co vypadalo jako dveře od výtahu.

„Nejsilnější je lidská láska!“ vyšlo z Aidenových úst, načež se na něj Will nepochopeně podíval.

Dveře se v tu chvíli pomalu rozevíraly a před oběma chlapci se objevila obrovská tělocvična vybavena všelijakými cvičebními hračkami. Vstoupili dovnitř a Will nemohl uvěřit svým očím. Rozkládala se před nimi tělocvična stejně velká jako byt, ve kterém bydlel před tím, než se dozvěděl tuhle habaďuru.

„Pokaždý, když si budeš chtít zacvičit, musíš říct tohle chabý heslo, aby se tělocvična otevřela. Už jsem navrhoval, aby to změnili, ale…,“ přerušil ho Derek, který se zničehonic před nimi objevil. Will zůstal stát jako přibitý k zemi.

„Tady Derek ti bude mentorem po celý tvůj trénink, tak si to užijte a já se jdu nadlabat,“ namítl Aiden a okamžitě vystřelil z místnosti.

„Takže chlapečku,“ začal Derek, když prošel kolem Willa a prohlédl si ho. „Nebudu tě šetřit, s tím nepočítej! Od začátku mi jsi nesympatický a o to víc, proč jsem si tě do parády vzal já! Musím tě vycvičit, abych nemusel čekat dalších čtyřicet let ve strachu!“ pronesl tak striktně, že se Will neopovážil mu odporovat.

„Jak jsem si stačil všimnout, tak u tebe spouští moc vztek, ale nikdo z nás neví, co v tobě zastavuje ten oheň, a to je to jediný, s čím ti já dnes pomůžu. Musíš si nejdřív utřídit myšlenky, abys přišel na to, co to v tobě zastavuje. Takže ti teď dám deset minut, aby sis to utřídil a zkusil použít něco nebo někoho, co to v tobě zastavuje!“ dodal a od té chvíle mlčel.

Will zavřel oči a přemýšlel, snažil si vzpomenout, co v něm to před tím zastavilo. Ani se nenadál a Derek ho z jeho přemýšlení probudil, neboť deset minut uběhlo jako voda. Zničehonic ho Derek uhodil velkou dřevěnou tyčí do nohy, která se Willovi okamžitě podlomila. Derek nepřestával a uhodil do něj znova.

„Co to, do prdele, děláš?“ zařval Will, ale Derek jako kdyby ho neslyšel a bušil do něj dál.

Will ucítil to povědomé lechtání na těle a uvědomil si, že hoří. Měl takovou chuť Dereka praštit, když v tom tu tyč reflexně chytil do ruky a spálil ji na uhel. Derek vyvalil oči, ale i tak měl ten striktní výraz ve tváři. Will začal pociťovat, jak ho opět pálí tělo.

Williame, vzpomeň si, nesmíš mu chtít ublížit, nesmíš mu chtít ublížit! Přemlouval se, když v tom ho tělo začalo zrazovat a on musel vykřiknout bolestí. Zničehonic ho najednou zaplavila sprcha ledové vody a Will se rozkoukal.

„Špatně, špatně, špatně!“ zařval Derek a zamračil se. „Ty nesmíš myslet na to, že mi nechceš ublížit, ale musíš svůj hněv ovládnout a myslet jen na svou kotvu!“ vysvětlil mu, avšak Willovi nešlo do hlavy, jak věděl, že myslel zrovna na to, že mu nechce ublížit.

Takhle trénink pokračoval další čtyři hodiny, než i Derek začal být vyčerpaný. Will cítil neskutečnou bolest a vyčerpání, avšak začalo ho pohánět něco silnějšího – touha. Proto Dereka poslouchal na každé slovo. I když Dereka nemusel, jako učitel byl skvělý a dal mu touhu, pro kterou tohle všechno dělá.

„Oběd,“ zarazil se Noah, který vstoupil do tělocvičny a viděl promočeného a pomláceného Willa. „A oblečení!“ dodal, když došel k chlapcům. Do rukou jim předal oběd a sklenici s pitím, kterou do sebe oba hned hodili.

„Doufám, že až jsem přijdu večír, nenajdu tady jen vaše těla!“ řekl se strachem v očích a odešel z tělocvičny. Beze slov do sebe naházeli oběd a trošku si oddychli, neboť s plným břichem pracovat nemohli.

„Dereku,“ s velkými obavami se Will překonal, aby na něj vůbec promluvil.

„No,“ ozval se a Willovi spadl kámen ze srdce.

„Já – jen – jen jsem se chtěl zeptat, co je pro tebe – no, víš, ta kotva?“ zeptal se, i když se zdálo, že než tu otázku vyřkne, dostane mrtvici.

„Trošku odvážný se mě na to ptát ne?“ pronesl, ale Will si všiml, jak se mu v koutku mihlo něco jako úsměv.

„No, co je život bez odvahy!“ odpověděl Will, čímž Dereka na chvíli upoutal. Derek si ho prohlédnul. Udělalo to na něj dojem.

„Moje kotva je moje rodina!“ odpověděl a Will si vzpomněl, že tuto odpověď už slyšel od Aidena.

„A teď vstávat, je čas to zkoušet znova! Dokud se to nenaučíš, nevyjdeme odsud!“ řekl opět přísně.

Jedna rána, druhá rána, oheň, bolest – to vše se opět odehrávalo v té obrovské tělocvičně. Celé další čtyři hodiny to zkoušeli dokola, ale pořád nic, až Willa nakonec něco napadlo.

„Počkej, nebij mě!“ zařval Will, když se Derek chystal nadzvednout tyč.

„Proč?“ zeptal se zmateně a velmi unaveně.

Will zavřel oči a představil si, co by se mohlo stát, kdyby všechny ohromil tím, že už svou moc ovládá. Na těle nic necítil, jen tu bolest z těch ran tyčí, ale jinak nic. Otevřel oči a nemohl jim uvěřit. Hořel, aniž by něco cítil. Derek jen sledoval bez náznaku jakékoliv emoce. Will opět zavřel oči a představil si to samé a v tu znovu otevřel oči a neuviděl žádné plameny, nýbrž jeho suché tělo. Měl neskutečnou radost, když viděl, že i Derek se na chvíli přestal tvářit jako ten nejpřísnější člověk na světě.

Pro jistotu to zkusil ještě třikrát a ono to opravdu fungovalo.

„Tak kotvu bychom měli!“ vyhrkl Derek. „Ostatně zítra to bude mnohem náročnější,“ upozornil ho Derek, který kolem sebe začal uklízet. „A teď můžeš jít!“ znělo to spíš, jako kdyby mu to přikázal, ale Will neposlech a Derekovi pomohl.

Will díky té hodině začal Dereka vidět úplně jinak. Věděl, že ten výraz má jen proto, že toho dokázal tolik a navíc vše, co uměl, předal svým bratrům a teď to předával i jemu. Derek se zarazil, když viděl, jak mu Will pomáhá, ale neřekl nic. Avšak, když ho Will neviděl, usmál se od ucha k uchu, protože nečekal, že to zvládnou ještě dneska. Myslel si, že Will je neschopný, a chtěl, aby ho utvrdil o opaku, a proto i on začal brát toho kluka trošku lépe, než tomu bylo doposud.

A jak Derek slíbil, další dny opravdu daly Willovi zabrat. Musel se naučit základům bojových umění, vytvořit kouli z ohně na své ruce a hrát s ní jako s normálním míčem. Musel se naučit svou myslí zapálit i ostatní předměty než sebe a vytvořit studený oheň. A co bylo vůbec nejtěžší – musel se naučit ovládat svou mysl a potlačovat svůj hněv. Ačkoliv si to ani jeden nechtěli připustit, Derek a Will se stali velkými přáteli a přestali si lézt na nervy. A když přišel den, poslední den, kdy si ho měla vyzkoušet samotná rada, dali se s Derekem do řeči.

„Jak ses to všechno naučil?“ zeptal se Will už nebojácně.

„Selma mě to naučila. Chtěla to naučit i kluky, ale začala být stará a už skoro nezvládala chodit, a tak jsem to nakonec kluky naučil já,“ řekl a ve Willovi, jako by se něco pohnulo. Selmu měl rád, ale nevěděl, že ona tohle všechno ovládala.

„A jak se to vlastně naučila Selma?“ zeptal se a uviděl na Derekovi, že tohle je pro něj velmi citlivé téma, jelikož si promnul oči a únavou to rozhodně nebylo.

„Víš – Selma – ona ovládala taky živel,“ začal a Will vykulil nevěřícně oči.

„Byla vzduch. Ztratila svou sílu, když Felix zabil posledního z jejích společníků. Od té doby čekala, než se její jediné dceři narodí čtyři potomci ve stejný čas. Narodili se jí pouze tři, první já před dvaceti lety, druhý před devatenácti a třetí před osmnácti. Bella se narodila až o pět let později než my a Selmě došlo, že ona nebude tou, kdo bude nositelem živlu. Doslechla se, že její neteři se narodil syn ve stejný čas, jako se narodil Aiden, tedy před osmnácti lety. Došlo jí, že ten kluk bude mít ten poslední živel. Když o tom pověděla chlapcově mámě, ta okamžitě něco takového popřela a odjela i s tím tříletým dítětem. Naposledy se tady ukázala před dvěma týdny a přivezla tebe!“ dopověděl a Will byl dojat celým tím příběhem.

„Sakra, proč mi to nikdo neřekl?“ zeptal se Will zmateně.

„Ani nevím,“ odpověděl Derek. „Pamatuju si jen, že nám říkala, že měl zářivě zelený oči a ty nevěstí moc dobrého! Od té doby se zelenookým vyhýbám!“ dodal a zkazil celou tu atmosféru. Will alespoň pochopil, proč byl Derek tak nepříjemný jen k němu.

Do tělocvičny najednou vstoupili ti staří lidé z bálu a za nimi v závěsu Noah, Aiden, Selma a Bella. Derek okamžitě vstal a šel si stoupnout k ostatním. Will vstal a nervózně se na všechny podíval.

„Williame, přišli jsme o vás dnes rozhodnout! Pokud prokážete, že umíte ovládat své schopnosti, můžete být právoplatným držitelem živlu a chránit kraj! Pokud ne, budete zbaven všech vzpomínek a budete bloudit po této zemi, dokud vás pan temnoty nezabije!“ vyslovila se odporná stařena.

Zkoušení začalo, všude zhasla světla. Will neváhal a své tělo okamžitě obalil v ohni. Najednou se proti němu vyřítila dřevěná figurína. Will ji svou myslí zapálil a odkopl někam dozadu, kde se ztratila. Všude byla tma, a tak si řekl, že by si měl posvítit. Přestal hořet a pouze zapálil svou ruku, která mu sloužila jako světlo.

Jak šel tou tmou, slyšel své srdce, jak nahlas bije do jeho hrudi zevnitř. Zničehonic se na něj začalo řítit víc figurín najednou. Will vyskočil a natáhl nohy do provazu, zatočil se a nakopal je do hlav, avšak figuríny se stále pohybovaly. Will ucítil sílu, jakou nikdy předtím nezažil, instinktivně spojil ruce nad hlavou a zničehonic tmu osvětlil jeho obrovský oheň, který spálil všechno, co bylo v jeho blízkosti.

Rozsvítila se světla a Noah, Derek i Selma byli naprosto ohromeni. Will přestal hořet a podíval se na ostatní, kteří si z hlavy stírali pot.

„Wiilliame,“ vyslovila stařena jeho jméno a na chvíli se odmlčela. V tělocvičně panovalo napětí, které se odráželo od všech. „Jste právoplatným pánem ohně!“ začala tleskat a Noah i Aiden vyskočili do vzduchu a zařvali radostí. Okamžitě se k Willovi rozeběhli a svalili ho na zem. Willovi se vytvořil na ústech neskutečný úsměv.

„My jsme ti to říkali!“ řekli kluci naráz, načež pomohli Willovi vstát. Rada mezitím zmizela společně se Selmou. Derek se přiblížil k Willovi a podal mu ruku. Na tváři měl zas ten přísný výraz, avšak Will mu ruku nepodal, nýbrž ho pevně objal.

„Díky!“ řekl mu a Derek samým překvapením nevěděl, co udělat. Nakonec Willa objal zpět. Pro Willa to byla snad ta nejšťastnější chvíle za poslední dva týdny, které tady strávil.